Pronásledování

Joseph uposlechl Boha a nepřipojil se k žádné existující církvi. Když lidem pověděl, co viděl a slyšel, počal zakoušet protivenství a pronásledování.

Brzy jsem však shledal, že mé vyprávění tohoto zážitku vzbudilo proti mně mezi vyznavači náboženství velmi značnou zaujatost a bylo příčinou velikého pronásledování, které nadále vzrůstalo; a i když jsem byl bezvýznamným chlapcem, pouze ve věku mezi čtrnácti a patnácti lety, a mé poměry v životě byly takové, že neučinily chlapce ve světě důležitým, přesto muži vysokého postavení věnovali pozornost postačující pro rozjitření veřejného mínění proti mně a vyvolání těžkého pronásledování; a toto bylo běžné mezi všemi sektami – všechny se spojily, aby mne pronásledovaly.

To mne tehdy, a od oné doby často, vedlo k vážnému uvažování, jak je velmi podivné, že bezvýznamný chlapec, ve věku něco přes čtrnáct let, a také ten, jenž byl odsouzen k nutnosti získávati skrovné živobytí svou denní prací, má býti považován za postavu natolik důležitou, aby přitáhl pozornost významných lidí z nejoblíbenějších sekt oněch dnů, a to způsobem, že to v nich vyvolalo ducha nanejvýš těžkého pronásledování a spílání. Ale ať to bylo podivné nebo ne, bylo tomu tak a bylo to pro mne často příčinou velikého zármutku.

Přesto však bylo skutečností, že jsem spatřil vidění. Od té doby jsem myslíval na to, že se cítím velmi podobně jako Pavel, když pronášel svou obhajobu před králem Agrippou a podával zprávu o vidění, které měl, když viděl světlo a slyšel hlas; ale přesto bylo jen málo těch, kteří mu uvěřili; někteří řekli, že je nepoctivý, jiní řekli, že je šílený; a vysmívali se mu a spílali mu. Ale toto všechno nezničilo skutečnost jeho vidění. On viděl vidění, on věděl, že ho viděl, a žádná pronásledování pod nebem to nemohla změniti; a i když ho pronásledovali až k smrti, přesto věděl, a věděl to až do svého posledního dechu, že viděl světlo i slyšel hlas mluvící k němu, a veškerý svět ho nemohl přinutiti, aby myslel nebo věřil jinak.

Tak tomu bylo se mnou. Skutečně jsem viděl světlo a uprostřed onoho světla jsem viděl dvě Bytosti a ony opravdu mluvily ke mně; a i když jsem byl nenáviděn a pronásledován kvůli tomu, že jsem řekl, že jsem viděl vidění, přesto bylo pravdivé; a zatímco mne pronásledovali, spílali mi a mluvili lživě proti mně všeliké zlo kvůli tomu, že jsem to řekl, byl jsem pohnut, abych si v srdci řekl: Proč mne pronásledujete kvůli tomu, že mluvím pravdu? Skutečně jsem viděl vidění; a kdo jsem já, abych mohl odporovati Bohu, nebo proč si svět myslí, že mne přinutí popříti to, co jsem skutečně viděl? Neboť jsem viděl vidění; věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to popříti, aniž jsem se odvážil to učiniti; přinejmenším jsem věděl, že kdybych tak učinil, prohřešil bych se proti Bohu a došel odsouzení.

Moje mysl byla nyní upokojena ohledně sektářského světa – že není mou povinností připojiti se ke kterékoli z nich, ale že mám pokračovati, jak jsem, dokud nebudu dále poučen. Shledal jsem, že svědectví Jakubovo je pravdivé – že člověk, jemuž se nedostává moudrosti, může prositi Boha a obdržeti, a nebude kárán.

Pokračoval jsem v životě ve svých běžných pracích, až do dvacátého prvního září jeden tisíc osm set dvacet tři, celý čas trpě kruté pronásledování z rukou všech tříd lidí, jak nábožných, tak nenábožných, protože jsem nadále tvrdil, že jsem viděl vidění.

V rozmezí času, který uplynul mezi dobou, kdy jsem měl vidění, a rokem osmnáct set a dvacet tři – maje zakázáno připojiti se k jakékoli náboženské sektě oněch dnů a jsa velmi útlého věku a pronásledován těmi, kteří měli býti mými přáteli a chovati se ke mně laskavě, a jestliže se domnívali, že jsem byl oklamán, měli se pokusiti správným a láskyplným způsobem mne napraviti – byl jsem ponechán veškerým druhům pokušení; a stýkaje se se všemi druhy společnosti, často jsem upadal do mnoha pošetilých omylů a projevoval jsem slabost mládí a křehkosti lidské povahy; které, je mi to líto říci, mne vedly k různým pokušením, nepřijatelným v očích Božích. Učiniv toto přiznání, nikdo se nemusí domnívati, že jsem byl vinen jakýmikoli velikými neboli zhoubnými hříchy. Sklon dopouštěti se takových nikdy nebyl v mé povaze.