Posvátný záznam
Blízko vesnice Manchester v kraji Ontario ve státě New York vystupuje pahorek značné velikosti, a nejvyvýšenější ze všech v okolí. Na západní straně tohoto pahorku, nedaleko od vrcholku, pod kamenem značné velikosti, ležely desky uložené v kamenné schránce. Tento kámen byl silný a zaoblený uprostřed horní strany a užší směrem k okrajům, takže jeho střední část byla viditelná nad zemí, ale okraj kolem dokola byl přikryt zeminou.
Odstraniv zeminu, vzal jsem si sochor, který jsem vklínil pod okraj kamene, a s trochou námahy jsem ho nadzvedl. Nahlédl jsem dovnitř a tam jsem vskutku spatřil desky, Urim a Thumim a náprsník, jak uvedl posel. Schránka, ve které ležely, byla zhotovena přikládáním kamenů k sobě v nějakém druhu malty. Na dně schránky byly položeny napříč schránkou dva kameny a na těchto kamenech ležely desky a s nimi ostatní věci.
Pokusil jsem se je vyjmouti, ale posel mi to zakázal a opět mne zpravil o tom, že doba pro jejich vynesení ještě nepřišla, ani nepřijde, dokud neuběhnou čtyři roky od této doby; ale řekl mi, že mám na to místo přijíti přesně za rok od této doby a že se tam se mnou setká a že tak mám činiti nadále, dokud nepřijde čas k získání desek.
Podle toho, jak mi bylo přikázáno, přicházel jsem na konci každého roku a pokaždé jsem tam našel téhož posla a při každé naší rozmluvě jsem od něj obdržel poučení a znalost ohledně toho, co se Pán chystá učiniti a jak a jakým způsobem má býti vedeno jeho království v posledních dnech.
Jelikož hmotné poměry mého otce byly velmi omezené, byli jsme nuceni pracovati vlastníma rukama, jsouce najímáni na jednodenní práci i jinak, jak jsme měli příležitost. Někdy jsme byli doma a někdy mimo a neustálou prací nám bylo umožněno získati dostatečné živobytí.
Moroni se po následující čtyři roky jedenkrát ročně vracel a mladého proroka dále poučoval. Po těchto čtyřech letech Joseph obdržel desky a začal překládat Knihu Mormonovu.
Posléze přišel čas k získání desek, Urimu a Thumimu a náprsníku. Dvacátého druhého dne měsíce září jeden tisíc osm set dvacet sedm, odešed jako obvykle na konci dalšího roku na místo, kde byly uloženy, mi je tentýž nebeský posel vydal s tímto příkazem: že za ně budu zodpovědný; že když o ně přijdu lhostejností nebo nějakou svou nedbalostí, budu odříznut; ale že když využiji veškerého svého úsilí, abych je uchoval, dokud si pro ně on, posel, nepřijde, budou ochraňovány.
Brzy jsem zjistil důvod, proč jsem obdržel tak přísné příkazy, abych je uchovával v bezpečí, a proč posel řekl, že až učiním, co je požadováno z mé ruky, přijde si pro ně. Neboť jakmile bylo známo, že je mám, bylo použito nezměrné úsilí, aby mi je vzali. Každý úskok, jenž mohl býti vymyšlen, byl k onomu účelu použit. Pronásledování nabylo na síle a bylo krutější než dříve, a zástupy byly neustále ve střehu, aby mi je vzaly, možno-li. Ale moudrostí Boží zůstaly bezpečně v mých rukou, dokud jsem s nimi neuskutečnil to, co bylo požadováno z mé ruky. Když si, podle úmluvy, pro ně posel přišel, vydal jsem mu je; a on je má ve své péči do tohoto dne, což je druhý den měsíce května jeden tisíc osm set třicet osm…
Pátého dne měsíce dubna 1829 přišel ke mně domů Oliver Cowdery, do kteréžto doby jsem ho nikdy neviděl. Oznámil mi, že uče ve škole poblíž místa, kde bydlí můj otec, a můj otec jsa jedním z těch, kdo posílal děti do školy, docházel po nějakou dobu k němu domů na ubytování a na stravu, a zatímco tam byl, rodina mu vyprávěla o okolnostech toho, jak jsem obdržel desky, a tedy přišel, aby se mne na to dotázal.
Dva dny po příchodu pana Cowderyho (bylo to 7. dubna) jsem započal překládati Knihu Mormonovu a on pro mne začal psáti.