1 A stalo se, že mi Pán přikázal, abych zhotovil desky z rudy, abych na ně mohl vyrýti záznam o svém lidu. A na deskách, které jsem zhotovil, jsem vyryl záznam svého otce a také záznam o našem putování v pustině a záznam proroctví svého otce; a také mnohá ze svých vlastních proroctví jsem na ně vyryl.

2 A v době, kdy jsem je zhotovil, jsem nevěděl, že mi Pán přikáže zhotoviti tyto desky; pročež, záznam mého otce a rodokmen jeho otců a větší část veškerého našeho působení v pustině jsou vyryty na oněch prvních deskách, o kterých jsem mluvil; pročež, to, co se přihodilo předtím, nežli jsem tyto desky zhotovil, v pravdě, je podrobněji zmíněno na deskách prvních.

3 A poté, co jsem cestou přikázání zhotovil tyto desky, obdržel jsem já, Nefi, přikázání, aby služba a proroctví, jejich jasnější a cennější části, byly zapsány na těchto deskách; a že to, co bylo napsáno, má býti zachováno pro poučení mého lidu, který bude vlastniti tuto zemi, a také pro jiné moudré záměry, kteréžto záměry jsou známy Pánu.

4 Pročež, já, Nefi, jsem učinil na oněch druhých deskách záznam, který podává zprávu neboli který podává větší zprávu o válkách a svárech a zkázách mého lidu. A toto jsem učinil a přikázal jsem svému lidu, co má činiti, až zde nebudu; a že tyto desky mají býti předávány z jednoho pokolení na druhé neboli od jednoho proroka k druhému, až do dalších přikázání Páně.

5 A zpráva o tom, jak jsem zhotovil tyto desky, bude podána později; a tedy vizte, pokračuji podle toho, co jsem promlouval; a toto činím, aby posvátnější věci byly zachovány pro poznání mého lidu.

6 Nicméně nepíši na desky ničeho, aniž bych si myslel, že je to posvátné. A nyní, jestliže já chybuji, chybovali i ti za stara; ne že bych se chtěl omlouvati kvůli ostatním, ale pro slabost, která je ve mně podle těla, bych se chtěl omluviti.

7 Neboť to, co někteří lidé považují za velmi cenné jak pro tělo, tak pro duši, jiní pokládají za nic a pošlapávají to nohama. Ano, dokonce samého Boha Izraelského lidé pošlapávají nohama; pravím, pošlapávají nohama, ale chtěl bych to říci jinými slovy – pokládají ho za nic a hlas jeho rad neposlouchají.

8 A vizte, on přijde, podle slov anděla, za šest set let od doby, kdy můj otec opustil Jeruzalém.

9 A svět, pro svou nepravost, ho bude souditi, jako by byl nic; pročež oni ho bičují, a on to snáší; a oni ho bijí, a on to snáší. Ano, oni na něj plivají, a on to snáší pro svou milující laskavost a shovívavost vůči dětem lidským.

10 A Bůh našich otců, kteří byli vyvedeni z Egypta z poroby a kteří jím také byli zachováváni v pustině, ano, Bohem Abrahamovým a Izákovým a Bohem Jákobovým, vydává sebe, podle slov anděla, jako člověka, do rukou zlovolníků, aby byl pozvednut, podle slov Zenokových, a aby byl ukřižován, podle slov Neumových, a aby byl pohřben v hrobě, podle slov Zenosových, jež promlouval o třech dnech temnoty, které budou znamením daným o jeho smrti těm, kteří budou obývati ostrovy mořské, obzvláště však daným těm, kteří jsou z domu Izraele.

11 Neboť tak promluvil prorok: Pán Bůh jistě navštíví onoho dne veškerý dům Izraele, některé svým hlasem pro jejich spravedlivost, k jejich veliké radosti a spasení, a jiné hřměním a blesky své moci, bouří, ohněm a dýmem a párou temnoty a otvíráním země a horami, jež budou pozvednuty.

12 A všechny tyto věci musejí zajisté přijíti, praví prorok Zenos. A skály země musejí pukati; a pro sténání země zapůsobí na mnohé krále ostrovů mořských Duch Boží, takže zvolají: Bůh přírody trpí.

13 A co se týká těch, kteří jsou v Jeruzalémě, praví prorok, ti budou bičováni všemi lidmi, protože křižují Boha Izraelského, odvracejíce srdce a zavrhujíce znamení a divy a moc a slávu Boha Izraelského.

14 A protože odvracejí srdce, praví prorok, a pohrdají Svatým Izraelským, budou blouditi v těle a zahynou a budou za usyknutí a za rozprávku a budou nenáviděni všemi národy.

15 Nicméně, až přijde onen den, praví prorok, kdy již nebudou odvraceti srdce od Svatého Izraelského, pak on vzpomene na smlouvy, které učinil s jejich otci.

16 Ano, pak on vzpomene ostrovů mořských; ano, a všechen lid, který je z domu Izraele, shromáždím, praví Pán, podle slov proroka Zenose, ze čtyř stran země.

17 Ano, a celá země uvidí spasení Páně, praví prorok; každý národ, pokolení, jazyk a lid bude požehnán.

18 A já, Nefi, jsem napsal tyto věci pro svůj lid, abych ho snad mohl přesvědčiti, aby pamatoval na Pána, svého Vykupitele.

19 Pročež, promlouvám k celému domu Izraele, pakliže obdrží tyto věci.

20 Neboť vizte, mám v duchu obavy, jež mne unavují dokonce tak, že všechny mé klouby jsou slabé kvůli těm, kteří jsou v Jeruzalémě; neboť kdyby Pán nebyl milosrdný a neukázal mi cosi o nich, tak jako to ukázal prorokům za stara, také bych zahynul.

21 A on zajisté ukázal prorokům za stara všechny věci o nich; a také ukázal mnohým cosi o nás; pročež, musí nezbytně býti, abychom o nich věděli, neboť ty jsou napsány na deskách z mosazi.

22 Nyní, stalo se, že já, Nefi, jsem těmto věcem učil své bratří; a stalo se, že jsem jim četl mnohé, co je vyryto na deskách z mosazi, aby věděli o konáních Páně v jiných zemích mezi lidmi za stara.

23 A četl jsem jim mnohé věci, které jsou napsány v knihách Mojžíšových; ale abych je mohl plněji přesvědčiti, aby věřili v Pána, svého Vykupitele, četl jsem jim to, co bylo napsáno prorokem Izaiášem; neboť jsem vztahoval všechna písma na nás, aby nám mohla býti ku prospěchu a k poučení.

24 Pročež jsem k nim promluvil řka: Slyšte slova prorokova, vy, kteří jste zbytkem domu Izraele, větví, jež byla odlomena; slyšte slova prorokova, jež byla napsána pro celý dům Izraele, a vztahujte je na sebe, abyste měli naději, stejně jako vaši bratří, od nichž jste byli odlomeni; neboť podle tohoto způsobu prorok píše.