Mocná změna srdce
Díky Usmíření Ježíše Krista můžeme být nejen očištěni od hříchu, ale i uzdraveni z hříšnosti.
Pádem Adamovým přišla na svět nemoc a hřích. Obojí může mít ve své oblasti fatální důsledky. Ze všech nemocí není snad žádná tak zhoubná a devastující jako rakovina. V některých zemích postihne nějaká forma rakoviny více než třetinu populace; a rakovina má podíl na téměř jedné čtvrtině všech úmrtí.1 Rakovina často začíná vznikat v jediné buňce, tak malé, že ji lze vidět pouze mikroskopem. Avšak růst a rozšířit se dokáže velmi rychle.
Pacienti podstupují léčbu s cílem zbavit se příznaků a dosáhnout tak remise choroby. Úplná remise znamená, že již neexistují žádné zjistitelné projevy nemoci. Kvalifikovaní odborníci však zdůrazňují, že i když je pacient v remisi, neznamená to nutně, že je vyléčen.2 A tak, třebaže remise představuje naději a dočasnou úlevu, pacienti trpící rakovinou vždy doufají v něco víc než vymizení příznaků onemocnění – doufají, že budou vyléčeni. Jak uvádí jeden zdroj: „Má-li se někdo z rakoviny opravdu vyléčit, je zapotřebí vyčkat, zdali se nemoc znovu nevrátí, čas je tudíž rozhodující faktor. Zůstává-li pacient v remisi několik let, je možné, že rakovina byla vyléčena. Některé typy rakoviny se mohou znovu objevit i po mnohaleté remisi.“3
Nemoc a hřích
Tak jako rakovina ničí naše tělo, ještě více ničí hřích naši duši. Hřích obvykle začíná v malém, někdy bývá sotva postřehnutelný, rozrůst se však dokáže velmi rychle. Pak duši rozkládá, mrzačí a zabíjí. Hřích je hlavní příčina – ve skutečnosti jediná příčina – duchovní smrti v celém stvoření. Lékem na hřích je pokání. Upřímné pokání je stoprocentně účinný prostředek, který uvede hříšníka do remise neboli přivodí odpuštění hříchů. Toto odpuštění nabízí duši úlevu a radost. Skutečnost, že hříšník obdržel odpuštění hříchu a je osvobozen od jeho příznaků a účinků, však nutně neznamená, že už je zcela uzdraven. V srdci padlého člověka je cosi, co je k hříchu náchylné a umožňuje ho. A tak i po letech remise či odpuštění se hřích může znovu objevit. Setrvat v remisi, či jinými slovy zachovat si odpuštění hříchů je naprosto zásadní, má-li člověk znovu nabýt plného zdraví.
Očištění a uzdravení
Tato analogie nám pomáhá pochopit, že duchovně musíme být nejen očištěni od hříchu, ale také uzdraveni z hříšnosti. Boj, v němž naše vůle konat dobro stojí proti naší přirozenosti páchat zlo, nás může stát velmi mnoho sil. Budeme-li věrní, zvítězíme, ne jednoduše proto, že jsme svou přirozenost ze své vlastní vůle přemohli, ale proto, že jsme svou vůli odevzdali Bohu a On proměnil naši přirozenost.
Král Beniamin učil: „Neboť přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova a bude na věky věků, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka … skrze usmíření Krista Pána“ (Mosiáš 3:19). Poté, co Beniaminův lid vyslechl toto a další učení, modlil se: „Ó, buď milosrdný a obrať k nám smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno“ (Mosiáš 4:2; zvýraznění přidáno). Když se pomodlili, Pán jejich dvojí prosbu vyslyšel. Nejprve „sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí, obdrževše odpuštění hříchů svých, majíce pokoj svědomí“ (Mosiáš 4:3).
Když král Beniamin uviděl, že jeho lid se takto ocitl „v remisi,“ učil ho, jak si odpuštění udržet, a tím ho pobízel k úplnému uzdravení (viz Mosiáš 4:11–30). „Budete-li toto činiti,“ slíbil, „budete se vždy radovati a budete naplněni láskou Boží a vždy si budete udržovati odpuštění hříchů svých“ (Mosiáš 4:12).
Lid uvěřil a přimkl se ke slovům krále Beniamina, načež Pán vyslyšel druhou část jejich modlitby – aby „srdce [jejich] mohlo býti očištěno.“ S vděčností a chválou na rtech lid zvolal: „Duch Pána Všemocného … v nás neboli v srdci našem způsobil mocnou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“ (viz Mosiáš 5:2). Král Beniamin vysvětlil, že tato mocná změna znamená, že byli zrozeni z Boha (viz Mosiáš 5:7).
„Jak se to stalo?“
Prorok Alma učil, že musíme jak činit pokání, tak být znovuzrozeni – zrozeni z Boha, proměněni ve svém srdci (viz Alma 5:49). Když nepřetržitě činíme pokání, Pán sejme všechny naše hříchy a odejme i to, co v nás hřích přirozeně působí či dovoluje. Avšak slovy Enosovými, „Pane, jak se to stalo?“ (Enos 1:7). Odpověď je prostá, a přece hluboká a věčná. Těm, kdo byli uzdraveni z jakékoli nemoci, ať už na těle či na duchu, Pán oznámil, „Víra tvá tě uzdravila“ (viz Marek 5:34; Enos 1:8).
Mocná proměna v Almově srdci byla způsobena „podle víry jeho“ a srdce jeho následovníků bylo proměněno, když „vložili svou důvěru v pravého a živého Boha“ (Alma 5:12, 13). Srdce lidu krále Beniamina bylo „změněno vírou ve jméno [Spasitelovo]“ (Mosiáš 5:7).
Chceme-li mít takovouto víru, abychom mohli Pánu důvěřovat celým svým srdcem, musíme konat to, co vede k víře, a následně to, k čemu vede víra. Z mnoha věcí, jež vedou k víře, Pán v kontextu této proměny srdce zdůraznil půst, modlitbu a slovo Boží. A třebaže víra vede k mnoha věcem, pokání je jejím prvním ovocem.
Uvažujme o následujících dvou verších z knihy Helamanovy, které na tyto principy poukazují. Nejprve čteme o lidech, kteří se „často … postili a modlili a stávali se … pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista … až k očištění a posvěcení svého srdce, kteréžto posvěcení přichází proto, že vzdali své srdce Bohu“ (Helaman 3:35). Od Samuela, lamanitského proroka, se dozvídáme, že svatá písma, ano, proroctví svatých proroků, nás vedou „k víře v Pána a ku pokání, kterážto víra a pokání … přinášejí proměnu srdce“ (Helaman 15:7).
Spoléháme se na Boha
Zde bychom měli udělat pauzu a uvědomit si, že tato mocná změna, o níž zde mluvíme, je způsobena v nás; není způsobena námi. Jsme schopni činit pokání, změnit své chování, postoje, dokonce i své touhy a názory, ale je zcela mimo naše schopnosti změnit svou přirozenost. U této mocné proměny jsme zcela odkázáni na Všemohoucího Boha. Je to On, kdo láskyplně očišťuje naše srdce a proměňuje naši přirozenost „po všem, co my můžeme učiniti“ (2. Nefi 25:23). Jeho pozvání je stálé a spolehlivé: Čiňte pokání a pojďte ke mně s celým úmyslem srdce a já vás uzdravím (viz 3. Nefi 18:32; zvýraznění přidáno).
Uzdravení z hříšnosti působí tak, že jsme „proměněni z tělesného a padlého stavu svého do stavu spravedlivosti,“ a tak se stáváme „syny a dcerami jeho a … novými stvořeními“ (Mosiáš 27:25, 26). Naše tvář vyzařuje Světlo Kristovo. Kromě toho nám písma říkají, že „každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší“ (1. Janova 5:18). Je tomu tak nikoli proto, že bychom byli neschopni hříchu, ale proto, že nyní je naší přirozeností nehřešit. Toto je vskutku mocná proměna.
Měli bychom si pamatovat, že prožívání mocné změny srdce je proces rozprostřený v čase, nikoli jednorázová událost. Tato změna obvykle bývá pozvolná, někdy probíhající v sotva postřehnutelných krocích, ale je to změna reálná, mocná a nezbytná.
Pokud jste dosud takovouto mocnou proměnu nezažili, zeptal bych se vás: Činili jste pokání a obdrželi jste odpuštění hříchů? Studujete svatá písma? Postíte a modlíte se často, abyste se stávali pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista? Máte dost víry, abyste důvěřovali Pánu celým svým srdcem? Stojíte v té víře neochvějně? Věnujete pozornost svým myšlenkám, slovům a skutkům a zachováváte Boží přikázání? Budete-li toto dělat, budete se vždy radovat a budete naplněni Boží láskou a vždy si budete udržovat odpuš-tění svých hříchů. A pokud v odpuštění neboli „remisi“ setrváte, budete vyléčeni, uzdraveni a proměněni!
Ježíš Kristus má moc očistit nás od našich hříchů a také nás uzdravit z naší hříšnosti. On má moc spasit a k tomu účelu má moc proměňovat. Poddáme-li Mu své srdce a uplatníme-li svou víru tím, že provedeme všechny změny, které jsme schopni provést, On v nás uplatní svou moc a způsobí tuto mocnou změnu srdce (viz Alma 5:14).