Úspěšným misionářem během pandemie covidu-19

Abril Islasová

Nejdůležitější je, na co se zaměřujete.

Kdyby se mě někdo před několika měsíci zeptal, jak si představuji svoji misii, nikdy bych nedokázala předpovědět cestu, která mě čekala. Jedna věc však zůstává: stále jsem misionářkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů – i když nyní jsem zároveň misionářkou během pandemie.

Co to však znamená?

Znamená to, že chci naplňovat Pánovu vůli do mnohem větší hloubky. Znamená to, že se Pánovi a Jeho dětem snažím sloužit za situace, kdy dochází k neustálým změnám. Znamená to, že se učím, jak se rychle novým situacím přizpůsobit. Znamená to, že se každý den učím být mnohem flexibilnější, tolerantnější, trpělivější a láskyplnější.

Rovněž to znamená, že čelím veliké nejistotě a kladu si řadu otázek, například:

„Pošlou moji společnici zítra domů?“

„Budeme kvůli viru přesunuty do jiné oblasti?“

„Co se stane s lidmi, které učíme, pokud budeme muset odjet?“

Ve výuce evangelia pokračujeme přes sociální sítě, ale není to vždy snadné – a zcela určitě to neodpovídá představám, které jsme všichni o průběhu misie měli. Přes to přese všechno jsme stále zde, pevně odhodláni sloužit kdekoli, sloužit Pánu bez ohledu na situaci a jakýmkoli způsobem tak, abychom oslovili srdce Jeho dětí.

Proč jsem se rozhodla, že budu sloužit i nadále?

Ano, nesnáze misionářského života jsou fyzického, duševního i duchovního rázu a každý z nás si alespoň jednou z nich prošel. Ano, čelíme mnoha těžkostem a s dalšími obtížemi se budeme potýkat i nadále, ale díky Ježíši Kristu, který za nás obětoval svůj život, víme, že to vše za to stojí.

Uvědomila jsem si, že Nebeský Otec o nás všech ví. Věděl, že zde budou misionáři, kteří před odjezdem na misii nebudou moci navštívit chrám ani nastoupit do misionářského výcvikového střediska. Věděl, že zde budou mladí lidé, kteří nikdy nebudou mít možnost sloužit v zemích, do nichž byli povoláni. A přesto tito misionáři vědí, že nás Pán miluje a chrání a že tak bude činit navždy. A že naše snaha je v Jeho očích dostatečná. Všichni jsme skutečně poznali, že můžeme Pánu sloužit a šířit Jeho evangelium kdekoli a za jakýchkoli okolností. A stojí to za to.

Co mě pohání kupředu?

V těžkých dnech jsem si uvědomila, že k dnešní době můžeme přistupovat dvojím způsobem:

s pesimismem, kdy budeme netrpělivě vyčkávat, až se věci vrátí do normálu,
anebo s novým pohledem na situaci, kdy si budeme stanovovat cíle, dělat si pozitivní a osobní plány a využívat této situace jako příležitosti, abychom provedli změny, které jsme si dlouho přáli, ale odkládali je.

Snažím se volit si druhou možnost. Když jsem přemýšlela o současné situaci ve světě, uvažovala jsem, zda není nemoc covid-19 příležitostí, jež nám má pomoci více si vážit svých vztahů, a zda není vybídnutím k tomu, abychom ještě více otevřeli srdce našemu Stvořiteli a byli ochotni Mu naslouchat. A příležitostí k tomu, abychom dávali evangeliu přednost více než doposud.

Dnešní doba není obtížná pouze pro misionáře, nýbrž pro všechny. Ale tak jako velitel Moroni vyzýval druhé, aby se připojili k věci svobody (viz Alma 46), i my jsme vyzýváni k tomu, abychom povstali a nebáli se. A abychom si uvědomili, že náš Nebeský Otec je s námi skutečně vždy a umožňuje nám, abychom sloužili celým svým srdcem, mocí, myslí a silou bez ohledu na cokoli (viz Nauka a smlouvy 4:2).

Jako Pánovi misionáři máme mít oči vždy upřeny na našeho Spasitele a náš věčný cíl. Pamatujme, že Nebeský Otec miluje všechny své děti a přeje si, abychom se k Němu všichni vrátili.

Třebaže je role misionáře během pandemie covid-19 obtížná, po pravdě si myslím, že z dnešní doby můžeme učinit jedno z nejlepších údobí svého života. Zcela upřímně říkám, že pro mě to tak je! A je to dáno tím, na co se zaměřuji, protože se vždy snažím mít na paměti svou lásku k Nebeskému Otci a své přání pomáhat Mu shromažďovat rozptýlený Izrael. A vím, že každému ze svých misionářů bude udělovat láskyplná milosrdenství, zatímco se budeme ze všech sil snažit naplnit, k čemu nás povolal.