2:3

Co je pravda?

Dieter F. Uchtdorf

První předsednictvo

Milovaní bratři a sestry, drazí mladí přátelé, jsem vděčný za tu výsadu, že zde s vámi dnes mohu být. Vždy mě pozvedá na duchu, když jsem obklopen mladými dospělými členy Církve, a vy mě inspirujete k tomu, abych prohlásil: „Nechť Sion v kráse povstane.“ Žijete v různých koutech světa, a tak krásným způsobem představujete budoucnost a sílu Církve. Díky vašim spravedlivým přáním a vašemu závazku následovat Spasitele vypadá budoucnost této Církve slibně.

Přináším vám lásku a požehnání od presidenta Thomase S. Monsona. První předsednictvo se za vás často modlí. Vždy prosíme Pána, aby vám žehnal a aby vás ochraňoval a vedl.

Slepí muži a slon

Před více než sto lety jistý americký básník zveršoval jedno starověké podobenství. První verš této básně zní takto:

Byli muži hindustánští,
učením svým žili,
vydali se poznat slona
(slepí ovšem byli).
Přesto všech šest chtělo zjistit,
jak vypadají sloni.

V básni každý z šesti poutníků nahmatá jinou část slona a pak popisuje druhým, co zjistil.

Jeden muž nachází nohu slona a popisuje, že slon je zaoblený a hrbolatý jako kmen stromu. Jiný se dotýká klu a vysvětluje, že slon je jako kopí. Třetí nahmatává ocas a tvrdí, že slon je jako provaz. Čtvrtý objevuje chobot a trvá na tom, že slon vypadá jako velký had.

Každý z nich popisuje pravdu.

A protože jejich pravda vychází z osobní zkušenosti, každý trvá na tom, že právě on ji zná.

Báseň končí takto:

A tak muži hindustánští
hádali se dlouhou chvíli,
hájili svůj vlastní názor
zarputile, s pílí.
Každý z nich má pravdu zčásti,
a přesto se mýlí!1

Díváme se na tento příběh s nadhledem a s úsměvem. Koneckonců všichni víme, jak slon vypadá. Četli jsme o nich, viděli jsme je ve filmu a mnozí z nás je dokonce viděli na vlastní oči. Jsme přesvědčeni, že víme, jak slon opravdu vypadá. To, že by si někdo vytvořil úsudek jen na základě jednoho pohledu na pravdu, a pak tento úsudek vztáhl na celek, se nám zdá absurdní, či dokonce neuvěřitelné. Dokážeme však vidět v těchto šesti slepých mužích sami sebe? Přemýšleli jsme někdy podobným způsobem?

Předpokládám, že tento příběh zůstává populární v tolika kulturách a tolik let právě proto, že má všeobecnou platnost. Apoštol Pavel řekl, že v tomto světě je světlo ztlumené a my vidíme jen část pravdy, jako kdybychom se dívali na odlesky v zrcadle a viděli jen nejasně.² A přesto, jak se zdá, je součástí naší lidské povahy vytvářet si domněnky o lidech, politice a náboženství na základě neúplných a často zavádějících zkušeností.

Připomíná mi to příběh o manželovi a manželce, kteří byli svoji již 60 let. Během celé té doby se zřídkakdy hádali a jejich společný život plynul šťastně a spokojeně. O všechno se dělili a neměli mezi sebou žádná tajemství – kromě jednoho. Manželka měla na kredenci uloženou krabici, a když se s manželem vzali, řekla mu, že se nikdy nesmí podívat dovnitř.

Desetiletí plynula a nastal okamžik, kdy její manžel krabici sundal a zeptal se, zda se konečně může dozvědět, co v ní je. Manželka souhlasila, a on krabici otevřel a našel v ní dva háčkované ubrousky pod hrníčky a 25 000 dolarů. Když se manželky zeptal, proč to tam je, odpověděla: „Když jsme se vzali, maminka mi řekla, že kdykoli mě rozčílíš nebo kdykoli řekneš nebo uděláš něco, co se mi nebude líbit, mám uháčkovat malý ubrousek a pak si o tom s tebou promluvit.“

Když to manžel uslyšel, byl dojat k slzám. Žasl nad tím, že během 60 let manželského života rozčílil svou manželkou jen tolikrát, že uháčkovala dva ubrousky. Měl ze sebe nesmírně dobrý pocit, vzal manželku za ruku a zeptal se: „To vysvětluje ty ubrousky, ale co těch 25 000 dolarů?“

Manželka se sladce usmála a odvětila: „To jsou peníze, které jsem vydělala prodejem všech těch ubrousků, které jsem za celá léta uháčkovala.“

Tento příběh ilustruje nejen zajímavý způsob, jak řešit neshody v manželství, ale také to, jak pošetilé je činit ukvapené závěry na základě omezených informací.

Velmi často jsou „pravdy“, které říkáme sami sobě, pouhými zlomky pravdy, a někdy to ve skutečnosti není pravda vůbec.

Dnes bych rád mluvil o pravdě. Vyzývám vás, abyste přitom rozjímali o několika důležitých otázkách.

První otázka zní: „Co je pravda?“

Druhá: „Je skutečně možné poznat pravdu?“

A třetí: „Jak máme reagovat na to, co odporuje pravdě, kterou již známe?“

Co je pravda?

Co je pravda? Spasitel byl během závěrečných hodin svého života předveden před Piláta Pontského. Židovští starší obvinili Ježíše z pobuřování a ze zrady Říma a trvali na tom, aby byl usmrcen.

Když se Pilát setkal tváří v tvář s tímto Mužem Galilejským, zeptal se Ho: „Ty jsi tedy král?“

Ježíš odvětil: „Proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.“³

Nevím, jakým člověkem Pilát byl, ani nevím, co si o tom všem myslel. Ale předpokládám, že byl vzdělaný a že viděl kus tehdy známého světa.

Tuším v Pilátově odpovědi jistý znuděný cynismus. Slyším v jeho slovech hlas muže, který možná kdysi byl idealista, ale nyní – po mnoha životních zkušenostech – se zdá být trochu zatvrzelý, ba i unavený.

Myslím, že Pilát nechtěl rozvíjet dialog, když odpověděl těmito třemi prostými slovy: „Co jest pravda?“⁴

Mám-li to rozvést, přemýšlím, zda se ve skutečnosti neptal takto: „Jak vůbec může někdo poznat pravdu?“

A to je otázka určená pro každou dobu a pro každého člověka.

Může někdo poznat pravdu?

Může tedy někdo poznat pravdu? Jedni z největších myslitelů, kteří kdy na zemi žili, se na tuto otázku snažili a snaží najít odpověď. Nepolapitelná povaha pravdy byla oblíbeným tématem největších básníků a vypravěčů v historii. Zdá se, že Shakespeare byl touto otázkou zvlášť fascinován. Až budete příště číst některou tragédii od Shakespeara, všimněte si, jak často zápletka stojí na nepochopení nějaké důležité pravdy.

Dnes máme mnohem snadnější přístup k mnohem většímu množství informací než kdy jindy v historii – některé informace jsou pravdivé, jiné nepravdivé a většina jich je částečně pravdivých.

V důsledku toho nebylo nikdy v celé historii důležitější naučit se správně rozlišovat mezi pravdou a omylem.

Jedním z problémů při našem hledání pravdy je skutečnost, že lidská moudrost nás již tolikrát zklamala. Známe mnoho příkladů, kdy lidstvo „vědělo“, že něco je pravdivé, ale od té doby se ukázalo, že to pravdivé není.

Navzdory někdejšímu zcela rozšířenému názoru země není placatá. Hvězdy se neotáčejí kolem země. Požití rajčete vám nezpůsobí okamžitou smrt. A samozřejmě člověk dokáže létat – dokonce i překonat zvukovou bariéru.

Písma jsou plná příběhů o mužích a ženách, kteří si „pravdu“ vykládali nesprávně.

Ve Starém zákoně Balám nedokázal odolat „[mzdě] nepravosti“⁵ , kterou mu nabídli Moábští. A tak přesvědčil sám sebe, aby uvěřil nové pravdě a pomohl Moábským přimět Izraelity, aby na sebe přivodili prokletí skrze nemorálnost a neposlušnost.⁶

Odpadlík Korihor, poté, co svedl mnohé od pravdy, přiznal, že ďábel ho oklamal do té míry, že skutečně věřil, že to, co mu říká, je pravda.⁷

V Knize Mormonově si Nefité i Lamanité vytvořili vlastní „pravdu“ o tom druhém. Podle nefitské „pravdy“ o Lamanitech byli Lamanité „divoký a krutý a krvelačný lid“,⁸ který by nikdy nebyl schopen přijmout evangelium. Podle lamanitské „pravdy“ o Nefitech Nefi ukradl svému staršímu bratrovi jeho dědičná práva a potomci Nefiho byli lháři, kteří neustále připravovali Lamanity o to, co jim právoplatně náleželo.⁹ Tyto „pravdy“ živily vzájemnou nenávist a nakonec všechny zcela zahubily.

Netřeba dodávat, že v Knize Mormonově je mnoho příkladů, které oba tyto stereotypní názory popírají. Nefité a Lamanité ale těmto „pravdám“ věřili, a ty pak utvářely osud tohoto kdysi mocného a krásného národa.

Lidská povaha a pravda

Do určité míry jsme všichni náchylní k tomuto podivnému uvažování.

„Pravdy“, na kterých lpíme, utvářejí kvalitu naší společnosti i náš osobní charakter. Příliš často jsou ale tyto „pravdy“ založeny na neúplných a nepřesných faktech a občas slouží velmi sobeckým motivům.

Jedním z důvodů nesprávného úsudku je sklon lidí stírat rozdíl mezi domněnkou a pravdou. Až příliš často zaměňujeme domněnku za pravdu a myslíme si, že když něco dává smysl nebo je to pro nás výhodné, musí to být i pravdivé. A naopak někdy nevěříme pravdě nebo ji odmítáme, protože by to znamenalo, že bychom se museli změnit nebo přiznat, že jsme se mýlili. Často lidé pravdu zavrhují, protože se zdá být v rozporu s předchozími zkušenostmi.

Když jsou určité názory nebo „pravdy“ druhých v rozporu s těmi našemi, namísto abychom připustili možnost, že existují informace, které by nám mohly pomoci a rozšířily či doplnily to, co známe, často činíme unáhlené závěry nebo předpokládáme, že ten druhý má nesprávné informace, není duševně v pořádku nebo se nás dokonce snaží záměrně oklamat.

Naneštěstí se tento sklon může rozšířit do všech oblastí našeho života – od sportu ke vztahům v rodině a od náboženství k politice.

Ignaz Semmelweis

Tragickým příkladem těchto sklonů je příběh o Ignazi Semmelweisovi, maďarském lékaři, který provozoval lékařskou praxi v polovině 19. století. Doktor Semmelweis na začátku svého působení zjistil, že 10 procent žen, které přicházely na jeho kliniku, umíralo na poporodní horečku, zatímco úmrtnost na nedaleké klinice byla menší než 4 procenta. Rozhodl se, že zjistí, proč tomu tak je.

Poté, co doktor Semmelweis obě kliniky zkoumal, došel k závěru, že jediným významným rozdílem bylo to, že jeho klinika byla klinikou fakultní, kde také probíhaly pitvy. Sledoval lékaře, kteří od pitev přicházeli rovnou k porodům. Dospěl k tomu, že mrtvá těla nějak infikovala ruce lékařů, a to pak způsobilo smrtelné horečky.

Když začal doporučovat, aby si lékaři umývali ruce roztokem chlorového vápna, setkal se s lhostejností a dokonce i s výsměchem. Jeho závěry odporovaly „pravdám“ jiných lékařů. Někteří jeho kolegové byli dokonce přesvědčeni, že je absurdní si myslet, že by lékařova ruka mohla být nečistá nebo že by mohla způsobit nemoc.

Doktor Semmelweis ale trval na svém a na své klinice zavedl pravidlo, že lékaři si budou před porodem mýt ruce. V důsledku toho se úmrtnost ihned snížila o 90 procent. Doktor Semmelweis cítil zadostiučinění a byl přesvědčen, že tato praxe bude přijata v rámci celé lékařské komunity. Avšak mýlil se. Dokonce ani jeho závažná zjištění neměla sílu změnit názory mnoha lékařů tehdejší doby.

Je možné poznat pravdu?

Pokud jde o pravdu, tak ta existuje nezávisle na domněnkách. Pravda je pravdivá, i když jí nikdo nevěří.

Můžeme celý den tvrdit, že západ je sever a sever je západ, a dokonce tomu celým srdcem věřit, ale chceme-li například doletět z ekvádorského města Quito do New Yorku, existuje jen jeden směr, který nás tam dovede, a to je sever – západním směrem se tam zkrátka nedostaneme.

Samozřejmě, toto je jen podobenství z leteckého prostředí. Avšak skutečně existuje něco jako absolutní pravda – nevyvratitelná, neměnná pravda.

Tato pravda se liší od domněnek. Liší se od naděje. Absolutní pravda nezávisí na veřejném mínění nebo popularitě. Nelze ji přehlasovat. Dokonce ani podpora plynoucí z nesmírné autority celebrit ji nemůže změnit.

Jak tedy můžeme najít pravdu?

Jsem přesvědčen, že našeho Otce v nebi těší, když Jeho děti používají své talenty a duševní schopnosti k upřímné snaze objevit pravdu. V průběhu staletí mnoho moudrých a inspirovaných mužů a žen – pomocí logiky, rozumu, vědeckého bádání a ano, i pomocí inspirace – pravdu objevilo. Tyto objevy obohatily lidstvo, zlepšily život druhých, přinesly jim radost a přiměly je k úžasu a údivu.

Nicméně to, o čem jsme se kdysi domnívali, že známe, je neustále prohlubováno, upravováno či dokonce popíráno průbojnými badateli, kteří se snaží porozumět pravdě.

Jak všichni víme, je již beztak těžké vytřídit pravdu z vlastních zážitků a zkušeností. A aby to bylo ještě těžší, máme protivníka, ďábla, který „jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral“.¹⁰

Satan je velký podvodník, „žalobník bratří“, ¹¹ otec všech lží,¹² který neustále usiluje o to, aby nás oklamal, aby nás tak mohl svrhnout.¹³

Protivník používá mnoho lstivých taktik, aby bránil smrtelníkům v poznání pravdy. Odvolává se na náš smysl pro toleranci a spravedlnost a skrývá skutečnou pravdu tím, že tvrdí, že „pravda“ jednoho člověka je právě tak platná jako pravda kohokoli jiného.

Některé ponouká k tomu, aby věřili, že sice existuje absolutní pravda, ale že je nemožné, aby ji vůbec někdo poznal.

U těch, kteří již pravdu přijali, je jeho hlavní taktikou rozsévat seménka pochyb. Například způsobil, aby mnozí členové Církve klopýtli, když objevili informace o Církvi, které se zdají být v rozporu s tím, co již poznali.

Pokud se do takové situace dostanete, pamatujte na to, že v této informační době je mnoho těch, kteří vytvářejí pochybnosti o čemkoli a o všem, kdykoli a kdekoli.

Dokonce najdete i ty, kteří dál tvrdí, že mají důkazy o tom, že země je placatá, že měsíc je jen hologram a že jisté filmové hvězdy jsou ve skutečnosti vetřelci z jiné planety. A je vždy dobré mít na paměti, že něco není nutně pravda jen kvůli tomu, že je to vytištěno na papíře, je to na internetu, je to často opakováno, nebo to má velkou skupinu následovníků.

Někdy jsou nepravdivá tvrzení či informace prezentovány takovým způsobem, že se zdají být celkem důvěryhodné. Pokud se ale setkáte s informacemi, které jsou v rozporu se zjeveným slovem Božím, pamatujte na to, že slepí muži v onom podobenství o slonovi by nebyli nikdy schopni správně popsat plnou pravdu.

Zkrátka neznáme vše – nemůžeme chápat vše. To, co se nám nyní může zdát protichůdné, může být zcela pochopitelné, když budeme usilovat o důvěryhodnější informace a když tyto informace získáme. Vzhledem k tomu, že se díváme na odlesk v zrcadle a vidíme jen nejasně, musíme důvěřovat Pánu, který vidí vše jasně.

Ano, náš svět je plný zmatků. Nakonec ale budou všechny naše otázky zodpovězeny. Všechny naše pochybnosti nahradí jistota. A je tomu tak proto, že existuje jeden zdroj pravdy, který je úplný, správný a neporušitelný. Tímto zdrojem je náš nekonečně moudrý a vševědoucí Nebeský Otec. On zná pravdu takovou, jaká byla, jaká je a jaká bude.¹⁴ „On postihuje všechny věci … ; a … je nade všemi věcmi … a všechny věci jsou jím a od něho.“¹⁵

Náš milující Nebeský Otec nabízí svou pravdu nám, svým smrtelným dětem.

Co je to za pravdu?

Je to Jeho evangelium. Je to evangelium Ježíše Krista. Ježíš Kristus je „ta cesta, i pravda, i život.“¹⁶

Pokud jen budeme mít dostatek odvahy a víry kráčet Jeho cestou, dovede nás to k pokoji v srdci a v mysli, k trvalému pochopení smyslu v tomto životě, ke štěstí v tomto světě a k radosti ve světě, který přijde. Spasitel „není daleko od jednoho každého z nás“.¹⁷ Slíbil nám, že pokud Ho budeme pilně hledat, nalezneme Ho.¹⁸

Naše povinnost hledat pravdu

Jak ale můžeme poznat, že tato „pravda“ se liší od kterékoli jiné? Jak můžeme důvěřovat právě této „pravdě“?

Výzva důvěřovat Pánu nás nezbavuje zodpovědnosti poznat pravdu sami pro sebe. Toto je něco více než jen příležitost; je to povinnost – a je to jeden z důvodů, proč jsme byli posláni na tuto zem.

Po Svatých posledních dnů se nepožaduje, aby slepě přijímali vše, co slyší. Jsme povzbuzováni, abychom přemýšleli a objevovali pravdu sami pro sebe. Očekává se od nás, že budeme přemítat, bádat, vyhodnocovat, abychom tak dosáhli osobního poznání pravdy.

Brigham Young řekl: „Obávám [se] toho, že tito lidé budou mít tolik důvěry ve své vedoucí, že se nebudou sami za sebe ptát Boha, zda je vede On. Obávám se, že se uvelebí do stavu zaslepené sebejistoty. … Nechť každý muž a žena poznají skrze našeptávání Ducha Božího, zda jejich vedoucí kráčejí po stezce, kterou předepisuje Pán.“¹⁹

Hledáme pravdu, ať již ji můžeme nalézt kdekoli. Prorok Joseph Smith učil, že „mormonismus představuje pravdu. … První a základní zásadou našeho svatého náboženství je, že věříme, že … máme právo přijmout veškerou pravdu a každou její částečku bez omezení, aniž by nám v tom … bránily různá vyznání či pověrčivé názory lidí.“²⁰

Ano, opravdu máme plnost věčného evangelia, ale to neznamená, že víme vše. Ve skutečnosti je jednou ze zásad znovuzřízeného evangelia naše přesvědčení, že Bůh „ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci“.²¹

Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista nastalo díky tomu, že jeden mladý muž s pokorným srdcem a zvídavou myslí hledal pravdu. Joseph studoval a pak na základě toho jednal. Objevil, že když se člověku nedostává moudrosti, může žádat Boha a pravda mu bude skutečně dána.²²

Veliký zázrak Znovuzřízení nespočíval jen v tom, že napravil nesprávné představy a překroucené nauky – ačkoli to zcela jistě učinil – ale v tom, že rozhrnul závěs nebes a zahájil trvalý příval nového světla a poznání, který pokračuje dodnes.

A tak dál hledáme pravdu ze všech dobrých knih a dalších hodnotných zdrojů. „Je-li cokoli ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné, o to usilujeme.“²³ Tímto způsobem můžeme odolávat oklamání ze strany onoho zlého. Tímto způsobem se učíme pravdě – předpis za předpisem, řádku za řádkou.²⁴ A zjistíme, že inteligence se přimyká k inteligenci, moudrost přijímá moudrost a pravda se chápe pravdy.²⁵

Moji mladí přátelé, když přijmete zodpovědnost za hledání pravdy s otevřenou myslí a s pokorným srdcem, stanete se tolerantnějšími vůči druhým, budete jim otevřeněji naslouchat, budete lépe připraveni jim porozumět a budete mít sklon k tomu, abyste spíše budovali, než bořili, a budete ochotnější jít tam, kam si Pán přeje, abyste šli.

Duch Svatý – náš průvodce k veškeré pravdě

Jen si to představte. Ve skutečnosti máte v tomto neustávajícím hledání pravdy mocného společníka a důvěryhodného průvodce. Kdo to je? Duch Svatý. Nebeský Otec věděl, jak složité pro nás bude prodírat se během smrtelného života vším tím vzájemně soupeřícím lomozem a objevovat pravdu. Věděl, že budeme chápat jen část pravdy, a věděl, že Satan se nás bude snažit oklamat. A tak nám dal nebeský dar Ducha Svatého, který nám osvěcuje mysl, učí nás a svědčí nám o pravdě.

Duch Svatý je zjevovatel. Je to Utěšitel, který nás učí „[pravdě] všech věcí; … [který] zná všechny věci a má veškerou moc podle moudrosti, milosrdenství, pravdy, spravedlnosti a soudu“.²⁶

Duch Svatý je spolehlivý a bezpečný průvodce, který pomáhá všem smrtelníkům, kteří hledají žijícího Boha, zatímco plují často neklidnými vodami zmatku a protikladů.

Svědectví o pravdě od Ducha Svatého je dostupné všem a všude, po celém světě. Všichni ti, kteří se snaží poznat pravdu, promýšlejí to ve své mysli²⁷ a „[táží se] s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, [poznají pravdu] … mocí Ducha Svatého“.²⁸

A pak zde máme další, nevyslovitelný dar Ducha Svatého, který je dostupný všem těm, kteří se stanou způsobilými skrze křest a tím, že žijí tak, aby byli hodni Jeho stálého společenství.

Ano, váš milující Otec v nebi by vás v tomto smrtelném životě nikdy nenechal o samotě, abyste bloudili v temnotě. Není třeba, abyste byli oklamáni. Můžete překonat temnotu tohoto světa a objevit božskou pravdu.

Někteří ale nehledají pravdu, spíše se snaží vyvolávat sváry. Neusilují upřímně o poznání; spíše se chtějí hádat, vystavovat na odiv své domnělé znalosti, a tak vyvolávat spory. Ignorují či zavrhují tuto radu apoštola Pavla Timoteovi: „Bláznivých pak a nevzdělavatelných otázek varuj se, věda, že plodí sváry.“²⁹

Jakožto učedníci Ježíše Krista víme, že tyto spory jsou naprosto neslučitelné s Duchem, na něhož při svém hledání pravdy spoléháme. Spasitel varoval Nefity: „Neboť vpravdě … pravím vám, ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který je otcem sváru.“³⁰

Budete-li následovat Ducha, povede vás vaše osobní hledání pravdy nevyhnutelně k Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu, neboť On je „ta cesta, i pravda, i život“.³¹ Toto nemusí být ta nejpohodlnější cesta; bude to také pravděpodobně cesta, po které bude putovat méně lidí a bude to cesta, během které budete muset stoupat na hory a brodit se přes prudké řeky, ale bude to Jeho cesta – Spasitelova cesta vykoupení.

Připojuji své svědectví jako apoštol Páně, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha. Vím to z celého svého srdce a celou svou myslí. Vím to skrze svědectví a moc Ducha Svatého.

Prosím vás, abyste nelitovali žádného úsilí ve své snaze poznat tuto pravdu sami pro sebe – protože pravda vás osvobodí.³²

Moji drazí mladí přátelé, jste nadějí Izraele. My vás máme rádi. Pán vás zná; miluje vás. Pán k vám chová velikou důvěru. Ví o vašich úspěších a je si vědom těžkostí a otázek ve vašem životě.

Modlím se o to, abyste hledali pravdu upřímně a neustále, abyste toužili pít z pramene veškeré pravdy, jehož voda je čistá a lahodná, ze „[studnice] vody prýštící se k životu věčnému“.³³

Žehnám vám důvěrou v Pána a hlubokou touhou správně rozlišovat mezi pravdou a omylem – nyní i během celého vašeho života. To je má modlitba a požehnání v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.