Obklopeni ohněm

Starší Kim B. Clark

Sedmdesátník

Obrázek

Satelitní vysílání pro Semináře ainstituty náboženství•4.srpna 2015

Bratři a sestry, jsem vděčný za příležitost promluvit k vám při tomto celosvětovém vysílání. Jsme velmi požehnáni, že zde můžeme být.

Rád bych, abyste věděli, že k vám v srdci pociťuji hlubokou lásku, o níž vím, že je darem od Nebeského Otce a Jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Vím, že vás milují, a vím, že si přejí, abych na vás nahlížel tak, jako na vás nahlížejí Oni, a abych k vám choval takovou lásku, jakou k vám chovají Oni. A tak mi požehnali tímto darem. Modlím se o to, abyste dnes pocítili Jejich lásku, stejně jako lásku moji.

Také se modlím, aby byl s námi Duch Svatý, až se budeme společně zamýšlet nad důsledky jednoho prostého poselství. Toto poselství jsem obdržel já osobně, ale pociťuji nabádání, abych se s vámi o ně podělil. Jde o toto: Ať se nyní v životě těšíme jakékoli úrovni duchovnosti; ať nyní máme jakkoli hlubokou víru v Ježíše Krista; ať jsme jakkoli oddaní a zasvěcení; ať projevujeme jakoukoli úroveň poslušnosti či naděje či pravé lásky; ať jsme dosáhli jakéhokoli stupně profesních dovedností a schopností, tak pro práci, která leží před námi, to nebude stačit.

Bratři a sestry, já i vy musíme být mnohem lepší, než jsme nyní. Písma nám říkají, že svět je a bude ve zmatku. Poroste zlovolnost a temnota. V onom stále potemnělejším světě bude však stále více božského světla. Pán Ježíš Kristus má pro nás v souvislosti s dorůstajícím pokolením důležitou práci. Je to mnohem větší práce, než kterou jsme kdy dělali. Pán pracuje s mocí na posilování výuky a vzdělávání ve své pravé a žijící Církvi. Urychluje své dílo a připravuje zemi, své království a nás na svůj návrat.

Toto vše je součástí nádherného vzoru, jenž je patrný již od počátku Znovuzřízení. V roce 1820 se Bůh Otec zjevil se svým Synem Ježíšem Kristem chlapci Josephu Smithovi. Od onoho dne v Posvátném háji buduje Ježíš Kristus svou Církev a svůj lid řádku za řádkou, předpis za předpisem, krok za krokem.

Řekl toto:

„Neboť já vzbudím pro sebe čistý lid, který mi bude sloužiti ve spravedlivosti.“¹

„Aby dílo shromažďování svatých mých mohlo pokračovati, abych je mohl pro jméno své upevňovati na svatých místech; neboť čas žně přišel, a slovo mé musí nezbytně býti naplněno.“²

„Lid můj musí býti zkoušen ve všech věcech, aby mohl býti připraven přijmouti slávu, již pro něj mám, a to slávu Sionu.“³

Toto je Pánův vzor: On vzbuzuje, upevňuje a připravuje svůj lid a svou Církev. Tento vzor je v naší době zřejmý z výzvy presidenta Thomase S. Monsona, abychom všichni povstali a budovali království Boží. Poslechněte si jeho výzvy, ve kterých nás nabádá, abychom toho dělali více a abychom lépe vykonávali práci na spasení. Rád bych přečetl několik citátů z proslovů presidenta Monsona, které pronesl na generálních konferencích od doby, kdy se stal presidentem Církve.

„Opět z celého srdce vyzýváme: Vraťte se. Podáváme vám ruku z čisté lásky Kristovy. … Vám, kteří jste raněni na duchu nebo kteří s něčím zápolíte a máte nějaké obavy, říkáme: dovolte nám pozvednout vás a povzbudit a vaše obavy utišit.“⁴

„Sklouzl-li někdo z vás, pokud jde o … [domácí] učení, k lhostejnosti, chtěl bych říci, že lepší okamžik pro to, abyste se znovu zasvětili …, nenajdete.“⁵

„Jsou lidé, kterým je potřeba pomoci stát pevně na nohou, které je potřeba podržet za ruku, dodat odvahu jejich mysli, inspirovat jejich srdce a spasit jejich duši.“⁶

„S okamžitou platností všichni způsobilí a schopní mladí muži, kteří dokončili studium na střední škole nebo podobném zařízení, … budou mít možnost být doporučeni k misionářské službě začínající v okamžiku, kdy dosáhnou 18 let, namísto 19 let. …

Všechny schopné a způsobilé mladé ženy, které mají touhu sloužit, mohou být doporučeny k misionářské službě začínající v okamžiku, kdy dosáhnou 19 let, namísto 21 let.“⁷

„[Naše] výzva zní – být užitečnějšími služebníky na Pánově vinici. To se týká nás všech, nehledě na věk, a nevztahuje se to jen na ty, kteří se připravují sloužit jako misionáři na plný úvazek, neboť nařízení dělit se o evangelium Kristovo spočívá na každém z nás.“⁸

„Nyní je čas, aby se členové a misionáři spojili ve společném úsilí a společně pracovali na Pánově vinici a přiváděli duše k Němu.“⁹

„Přání to neuskuteční. Pán od nás očekává, že budeme přemýšlet. Očekává, že budeme jednat. … Očekává, že budeme oddaní.“¹⁰

„Vydávám vám svědectví, že požehnání, která jsou nám slíbena, jsou nepředstavitelná. I když se mohou sbíhat temná mračna, i když na nás může padat déšť. … Nic na tomto světě nás nebude moci porazit.

Milovaní bratři a sestry, nemějte obavy. Buďte dobré mysli. Budoucnost je tak jasná, jako vaše víra.“¹¹

Bratři a sestry, toto je prorokova výzva pro nás. V Církevním vzdělávacím systému to znamená, že potřebujeme důvěryhodné služebníky Páně připravené pracovat v seminářích a institutech, na církevních vysokých školách a univerzitách i na dalších církevních školách. Každá pozice, každé povolání, každý člověk v Církevním vzdělávacím systému je důležitý a každý z nás, včetně mě, musí být lepší, než jsme kdy byli.

Jsou pro to, podle mě, dva důvody:

První důvod: Je třeba, abychom dorůstající pokolení vzdělávali hlouběji a mocněji, než jak tomu bylo kdy předtím nebo než jak to činil kdokoli jiný před námi.

Hluboké vzdělávání znamená více moci „něco vědět a dělat a něčím se stát“.¹² Znamená to samozřejmě více vědomostí, ale také lepší schopnost rozumět srdcem. Znamená to lepší dovednost a schopnost jednat. Znamená to silnější charakter, včetně bezúhonnosti, odvahy a laskavosti.

Hluboké vzdělávání je přirozeně duchovní zkušeností. Dorůstající pokolení se bude učit do hloubky pouze do té míry, do jaké budou v jejich životě působit vykupující a posilující moci Kristovy, což je bude očišťovat, posvěcovat a připravovat na přijetí Jeho milosti a darů, jež pro ně připravil. Mladí lidé musí pilně pracovat a usilovat o vědomosti, ale musí být také očištěni skrze usmiřující krev Krista, aby mohli obdržet více světla a být učeni Duchem Svatým.

Duchovní zkušeností je také inspirovaná výuka, jež vede k hlubokému vzdělávání. I my potřebujeme, aby v našem životě více působilo Spasitelovo Usmíření. Je třeba, abychom byli způsobilí přijímat očišťující a posvěcující dary a požehnání Svatého Ducha a skutečně je přijímali, abychom mohli pomáhat dorůstajícímu pokolení učit se hlouběji.

Dorůstající pokolení toto hluboké vzdělávání potřebuje, protože svět, jemuž budou čelit, bude jak skvělý, tak hrozný – bude v něm více světla a moci z nebe a bude v něm ještě více strašlivé zlovolnosti a nepokojů a zmatků. Bude třeba, aby byli pevně zasazeni v jasných a jednoduchých pravdách evangelia; evangelium bude muset být hluboko v jejich srdci a oni budou potřebovat to, co president Russell M. Nelson nazval nezlomnou vírou v Krista: „Proč potřebujeme mít tak nezlomnou víru? Protože jsou před námi těžké dny. Jen ojediněle bude v budoucnu snadné nebo populární být věrným Svatým posledních dnů. Každý z nás bude zkoušen. Apoštol Pavel varoval, že v posledních dnech budou ti, kteří pilně následují Pána, pronásledováni. [Viz 2. Timoteovi 3:12.] Právě toto pronásledování vás může buď rozdrtit do nečinné slabosti, nebo vás může motivovat k tomu, abyste byli lepším příkladem a měli více odvahy v každodenním životě.“¹³

Druhý důvod: Věřím tomu, že mladí lidé, kteří k nám přijdou, budou připraveni – a budou chtít – přijmout mnohem více, než kolik jim dáváme nyní. A co víc, někteří, kteří k nám přijdou, budou potřebovat více proto, že jejich domov jim nebude poskytovat to, po čem touží nebo co potřebují.

Neříkám, že to, co mladí lidé potřebují, je ponořit se do plevele složitostí a spekulací. Potřebují, aby byli s větší láskou a větší mocí Ducha Svatého učeni jasným a jednoduchým pravdám evangelia.

Dovolte mi uvést jeden příklad jasné a jednoduché nauky, kterou naši studenti musí poznat daleko více do hloubky. Již sedm let vyžaduje BYU-Idaho od studentů účast na kurzu o rodině jako součást svého základního studijního programu. (Tento kurz je součástí nové série Kurzů základních znalostí, jež jsou v Církevním vzdělávacím systému vyžadovány od všech studentů institutu, vysokých škol a univerzit.) Jelikož všichni studenti na BYU-Idaho tento kurz absolvují, mají učitelé příležitost nahlížet do mysli a srdce studentů a vidět, jaký postoj k nauce o manželství, jak je uvedena v prohlášení o rodině, zaujímají.

To, co učitelé již zjistili, je znepokojivé. Mnoho studentů, 40 až 50 procent, má o této nanejvýš důležité nauce přinejlepším neúplnou a přinejhorším mylnou představu. Všechno to jsou dobří a aktivní mladí Svatí posledních dnů, kteří absolvovali seminář, ale kteří se nauce o manželství dostatečně nenaučili ani doma, ani na semináři, v Nedělní škole, ve třídách Mladých žen či kněžství, nebo v některých případech dokonce ani na misii.

Nejenže studenti potřebují více vědomostí o nauce o manželství, oni jí potřebují rozumět i v srdci. Potřebují duchovní svědectví o její pravdivosti a je třeba, aby podle tohoto svědectví jednali tak, aby se již nyní připravovali na to, že budou manželem či manželkou a matkou či otcem ve věčné rodině.

Také musí vědět, jak mluvit o nauce o manželství s přáteli a s dalšími lidmi, kteří možná nesdílejí jejich přesvědčení. A musí růst ve schopnosti rozlišovat mezi pravdou a omylem. Potřebují větší víru v Ježíše Krista a potřebují v Něj mít i větší naději.

To je to, co dorůstající pokolení potřebuje. Co tedy musíme udělat?

Každý z nás musí dělat to, co si Pán přeje, abychom v životě dělali. Doufám, že zatímco budete s modlitbou přemítat o tom, co si Pán přeje, abyste dělali, pomůže vám můj následující zážitek.

Před mnoha lety, v jedné velmi obtížné životní fázi, jsem se cítil pod palbou protivníka. V oné situaci mi Pán velmi jasně řekl, že je třeba, abych toho dělal více a dělal to lépe. Dovolte mi, abych alespoň trochu vysvětlil, o co šlo.

Se Sue jsme manželé již přes 30 let. Celý život jsme aktivní v Církvi a zapojujeme se do jejího chodu. Sloužili jsme v Církvi; chodili jsme každý týden do chrámu; modlili jsme se s našimi dětmi, studovali jsme s nimi písma a pořádali rodinné domácí večery. Snažili jsme se být dobrými Svatými posledních dnů. A přesto mi Pán řekl, že toho musím dělat více.

Jednou se mi v noci zdál hrozný sen. Probudil jsem se plný úzkosti a obav. Poklekl jsem k modlitbě a poprosil Otce v nebi o pomoc. Když jsem se modlil, vybavil se mi verš ze 6. kapitoly Efezským: „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“¹⁴

Ráno jsem si tento verš otevřel v písmech a četl jsem tato slova:

„Dále pak, bratří moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho.

Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským.“¹⁵

Když jsem četl slova „oblecte se v celé odění Boží“, pociťoval jsem mocné svědectví Ducha, že toto byla odpověď na mé modlitby. Bylo třeba, abych si oblékl celé odění Boží, každou jeho část.

A tak jsme se Sue mluvili o tom, co to může znamenat, a modlili jsme se o vedení. Zjistil jsem, že si musíme položit dvě otázky. Domnívám se, že odpovědi právě na tyto otázky nás povedou k tomu, abychom dělali to, co musíme dělat, abychom tak byli připraveni na to, co je před námi. Zde jsou: 1) Co z toho, co dělám, mám přestat dělat? a 2) Co z toho, co nedělám, mám začít dělat?

Když jsme se na tyto dvě otázky zeptali v modlitbě, obdrželi jsme velmi specifické odpovědi. Změnili jsme způsob, jak jsme trávili čas, jaké multimediální kanály jsme vpouštěli do domova, jak jsme sloužili v chrámu, jak jsme studovali písma, jak jsme sloužili Pánu a mnoho dalších věcí. Bylo třeba, abychom prohloubili svou duchovnost. Skrze tento proces pokání nám Pán Ježíš Kristus podal pomocnou ruku a změnil nám život. Pocítili jsme Jeho milosrdenství, Jeho milost, Jeho lásku a Jeho moc. Svou nesmírnou mocí nám změnil srdce a mysl a povznesl nás k sobě. Vím, že kdybychom bývali neposlouchali a nejednali podle toho, co jsme obdrželi, nebyl bych povolán sloužit na BYU-Idaho a ani bych nestál dnes zde před vámi. Byl to v našem životě zlomový bod.

Bratři a sestry, vím, že promlouvám k věrným Svatým posledních dnů, kteří dodržují své smlouvy. Vím, že jste velmi dobří a že i v tom, co děláte, jste velmi dobří. Z vlastní zkušenosti ale také vím, že je třeba, abychom si pravidelně kladli ony dvě otázky. Musíme se změnit a činit pokání, aby v našem životě mohlo ještě mocněji působit Kristovo Usmíření. Pokud tak učiníme, Nebeský Otec nám požehná větší duchovní mocí. Vím, že je to pravda.

A to je, podle mého názoru, oním klíčem k tomu, abychom se plně chopili velkých příležitostí a zodpovědností, jež jsou před námi. Je spousta praktických věcí, které budeme muset udělat. Budeme muset usilovně přemýšlet a plánovat a pracovat a radit se a připravovat, tak abychom dokázali dělat to nejlepší. Bude to však moc Ducha Svatého, co do života našich studentů vnese ono hluboké vzdělávání, větší schopnost rozlišování a vykupující a posilující moc Krista.

Je třeba, aby dorůstající pokolení bylo učeno – a aby se učilo – jasným a jednoduchým pravdám evangelia, a to s větší láskou, větší duchovní mocí a větším vlivem na jeho život. Jsem přesvědčen, že toto nastane díky tomu, že evangelium Ježíše Krista bude s větší mocí zakořeněno v našem srdci a v naší mysli a že naším stálým společníkem bude Duch Svatý. Náš život bude ve větší a plnější míře odrážet učení Spasitele. Potom – když budeme spravovat programy, vytvářet učební osnovy, zavádět nové metody, najímat nebo povolávat a školit nové učitele, udílet rady studentům, plánovat nové budovy, otevírat nové oblasti nebo chodit do třídy učit Boží děti – obdržíme zjevení, jež budeme zrovna potřebovat, a budeme pracovat s čistou láskou Kristovou mocí Ducha Svatého. Dorůstající pokolení se bude hluboce vzdělávat; a pak povstanou!

Víme, že se to stane. Víme, jak to všechno nakonec dopadne. Pán Ježíš Kristus přijde a Jeho lid a Jeho Církev budou připraveni, aby Ho přijali.

Když myslím na vás a na to, co budete v Božím království dělat, myslím na onen úžasný výjev v 17. kapitole 3. Nefiho, kdy Spasitel kolem sebe shromáždil děti. Rád bych, abyste si to v duchu představili, protože v onom výjevu jste i vy. Rodiče přivádějí své drahocenné děti ke Spasiteli. On je shromáždí kolem sebe; je v jejich středu. Modlí se za ně a za jejich rodiče zázračným způsobem a poté dětem, jednomu po druhém, žehná. Poté z nebe sestupují andělé „jakoby uprostřed ohně“¹⁶ a slouží dětem, které jsou oním svatým ohněm obklopeny.

V jistém mocném smyslu je toto přesně to, co děláme v semináři a v institutu. O tom je ve skutečnosti Církevní vzdělávací systém. Rodiče k nám přivádějí své děti. Spasitel je v jejich středu; v samém srdci všeho, co se zde s dětmi děje. Modlí se za ně i za nás; On je náš Přímluvce u Otce. My jsme oni andělé – vy jste oni andělé, kteří přicházejí uprostřed svatého ohně těmto dětem sloužit. A přesně tím, drazí bratři a sestry, musíme být.

A přesně tím i budeme, protože v nebi je Bůh. On je náš Otec. Jeho Syn, Pán Ježíš Kristus, je Spasitel a Vykupitel celého lidstva. On žije! Svědčím o Jeho svatém jménu. Sleduji Ho, jak pracuje; znám Jeho milosrdenství a Jeho slávu a pociťuji Jeho lásku. Má veškerou moc k tomu, aby nás očistil od hříchu, změnil nám srdce a pozvedl nás a posílil nás, tak abychom se mohli stát vším, čím chce, abychom se stali. Vím, že když se obrátíme ke Kristu, který vždy stojí s otevřenou náručí, požehná nám, abychom mohli být lepší a mohli jsme toho v tomto Jeho svatém díle dělat více. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.