Den sabatu

Chad H. Webb

Administrátor, Semináře a instituty náboženství

Satelitní vysílání pro Semináře ainstituty náboženství•4.srpna2015

Jsem potěšen, že mohu být dnes s vámi a že jsme slyšeli již tolik skvělých myšlenek. Je skutečně radost tady dnes být. Doufám, že víte, že mám každého z vás rád, jsem za vás hluboce vděčný a vážím si vás i toho, co děláte. Obzvlášť mám radost, že tu může být i má žena Kristi. Dnes máme 25. výročí svatby, a tak jsme si říkali, že by bylo pěkné to oslavit s našimi 98 tisíci nejbližšími přáteli. Je skutečně úžasné, co vy a vaši manželští partneři děláte v této organizaci. Děkuji vám za váš přínos a za to, že jste dnes zde. Je nádherné být s vámi součástí tohoto díla.

Na poslední generální konferenci Církve byly generální autority školeny na téma zachovávání sabatu a toho, jak učinit sabat radostí. Předsedající kvora Církve jsou zajedno v důležitém celosvětovém úsilí učit tomu, jak důležité je zachovávat sabatní den v církvi i doma. Toto téma se vyučuje na radách území, koordinačních radách i na radách kůlů. Presidenti kůlů školí biskupy a poté budou společně učit členy svých kůlů a sborů.

Školení poskytnuté vedoucím Církve

Z tohoto školení pro generální autority je nyní k dispozici několik videí, která budou umístěna na naše webové stránky.¹ Doufám, že těmto důležitým zdrojům budete věnovat pečlivou pozornost, budete se k nim vracet a budete je používat. Dnes bych vám rád pustil části dvou prezentací z tohoto školení. Nejprve uslyšíte presidenta Russella M. Nelsona. A po něm staršího M. Russella Ballarda.

President Russell M. Nelson: „Milé sestry a milí bratří, chovám k vám všem hlubokou lásku a obdiv. … První předsednictvo se dnes ráno zaměřilo na velkou starost, kterou my všichni máme ohledně těch, kteří se ztratili, o kterých nic nevíme, kteří jsou méně aktivní. Zatímco se na tento problém zaměřujeme, chtěli bychom se zabývat tím, jak takovým problémům předcházet. A tak se během dnešních a zítřejších setkání soustředíme na budování víry v Boha, budování víry v Pána Ježíše Krista, na budování víry v Jeho Usmíření. … Jako jeden z Jeho vysvěcených apoštolů jsem velmi vděčný za úkol, který jsem dostal, abych promluvil právě na toto téma. Pánovo přikázání ctít a světit sabatní den je nařízení, které bereme velmi vážně a doslovně. Pokud to opravdu dokážeme, budeme schopni pomáhat členům vybudovat si víru v Pána a prohloubit osobní obrácení k Němu a k Jeho Církvi. … Když se naučíme lépe světit sabatní den, víra po celém světě vzroste.“

Starší M. Russell Ballard: „Bratři a sestry, vítáme vás na tomto důležitém školení v rámci generální konference. Členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti strávili během několika uplynulých měsíců mnoho hodin tím, že procházeli výsledky dostupného průzkumu ohledně nauky a zásad Církve, které posilují víru v Nebeského Otce, v Pána Ježíše Krista a v Jeho Usmíření. Jak jistě víte, dál nám záleží na trvalém obrácení, na dodržování smluv, na vícegeneračních rodinách a na duchovně posílených členech Církve. Ze všech změn týkajících se organizace nebo zásad či naukového školení, které by mohly v této době urychlit práci na spasení, jsme dospěli k tomu, že největší vliv na přiblížení členů a rodin k Pánu Ježíši Kristu bude mít posílení ducha a moci sabatního dne.“

President Nelson se zmínil o starosti týkající se neaktivity a o tom, že je potřeba posilovat víru v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření. Slíbil, že „když se naučíme lépe světit sabatní den, víra po celém světě vzroste“.

Jistě jste si také všimli toho, co řekl starší Ballard: „Ze všech změn týkajících se organizace nebo zásad či naukového školení, které by mohly v této době urychlit práci na spasení, jsme dospěli k tomu, že největší vliv na přiblížení členů a rodin k Pánu Ježíši Kristu bude mít posílení ducha a moci sabatního dne.“²

Role Seminářů a institutů náboženství

V rámci tohoto celosvětového úsilí nařídila Církevní komise pro vzdělávání organizaci Seminářů a institutů náboženství, aby pomáhaly tím, že se znovu zaměří na výuku zásady týkající se zachovávání sabatního dne a nauky spojené se svátostí a že budou podporovat mládež a mladé dospělé Církve, aby se snažili tyto zásady lépe chápat a dodržovat. Tohoto máme dosáhnout tím, že budeme zdůrazňovat tyto zásady tak, jak se přirozeně objevují v postupné výuce písem a v osnovách kurzů. Je to úžasná příležitost k tomu, abychom sjednotili své úsilí s těmi, kteří jsou jakožto proroci, vidoucí a zjevovatelé pověřeni, aby nás vedli. Díky tomu budeme lépe naplňovat náš cíl pomáhat mládeži a mladým dospělým porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně.

Abych ilustroval, jak můžeme učit zásadám týkajícím se sabatu a svátosti tak, aby to posílilo víru v Ježíše Krista, vybral jsem několik příkladů zejména ze Starého zákona, protože mnozí z vás budou za několik měsíců učit právě Starý zákon.

Den sabatu

1. Sabat je znamením od Pána vůči nám

Jedna důležitá zásada týkající se sabatního dne pochází z Exodu 31:

„Sobot mých [dodržovati] budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. …

Protož [dodržovati] budou synové Izraelští soboty, … [jako smlouvu] věčnou.“³

Myšlenka, že sabat je znamením Boží smlouvy s námi, je důležitá, protože každý z nás čelí dilematu spočívajícím v tom, že „žádná nečistá věc nemůže přebývati s Bohem“,⁴ a přitom víme, že „všickniť … zhřešili, a nemají slávy Boží“.⁵ Řešení, jak je uvedeno v Nauce a smlouvách 60:7, zní: „Jsem schopen učiniti vás svatými.“ A toho je samozřejmě dosaženo skrze Ježíše Krista, ústřední postavu v Otcově plánu vykoupení. Neboli, jak učil apoštol Pavel: „Koupeni [jsme] za mzdu.“⁶

Touto mzdou byl život, utrpení a smrt dokonalého Syna Božího. A co je důkazem této koupě? Co je účtenkou? Sabat je trvalým znamením naplnění Boží smlouvy s Jeho dětmi, znamením toho, že je schopen učinit nás svatými.

2. Sabat je znamením od nás vůči Pánu

Sabat je nejen dokladem o koupi, znamením toho, že Pán nás posvětí, ale i znamením od nás vůči Němu ohledně toho, jaký máme postoj k tomu, co pro nás vykonal – jaký máme postoj k Jeho oběti a jaký máme postoj ke svým smlouvám.

President Nelson na poslední generální konferenci Církve učil: Když jsem byl o mnoho let mladší, studoval jsem díla ostatních lidí, kteří sestavili seznamy toho, co máme o sabatu dělat, a toho, co dělat nemáme. Teprve později jsem se z písem dozvěděl, že moje chování a postoj během sabatu představují určité znamení mezi mnou a mým Nebeským Otcem. Díky tomuto porozumění jsem již nepotřeboval seznamy toho, co dělat, a co ne. Jakmile jsem se musel rozhodnout, zda je určitá činnost o sabatu vhodná, jednoduše jsem se sám sebe zeptal: „Jaké znamení tím chci Bohu dát?“ Díky této otázce byla má rozhodnutí ohledně dne sabatu naprosto jasná.“⁷

Každé rozhodnutí týkající se sabatu je osobní – je to osobní oběť, znamení naší vděčnosti za to, že Pán je ochoten učinit nás svatými. Aniž bych chtěl doporučovat, co máme a nemáme dělat, rád bych řekl, že často vídám, jak se mládež a mladí dospělí po celém světě rozhodli světit sabat. Mnozí se rozhodli v neděli nepracovat, jiní si dali za cíl v neděli nestudovat. Jedna mladá žena z Thajska riskovala, že ztratí přátele, protože se rozhodla neúčastnit se o sabatu společenských akcí (což bylo pro její přátele něco neslýchaného). Vím o jednom snaživém fotbalistovi z Kalifornie, který se navzdory velkému nátlaku ze strany vrstevníků a trenérů – a riziku, že přijde o možnost získat cenné stipendium – rozhodl neúčastnit se o sabatu organizovaných utkání.

Jsem si jist, že Pán poctí tyto úžasné mladé lidi, protože oni Ho ctí tím, že se rozhodují světit Jeho den. Můžeme učit své studenty, že náš postoj a skutky o sabatu jsou znamením Pánu ohledně toho, jak nahlížíme na své smlouvy, a že „opravdové dodržování sabatu je symbolem dodržování celé smlouvy“.⁸

3. Sabat je radostí

Další zásada ze Starého zákona:

„Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu [radostí], a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se [ti] líbilo, ani nemluvil [svá] slova,

tehdy [radost] míti budeš v Hospodinu.“⁹

Krásnou ukázkou této zásady je Exodus 16. Když si děti Izraele stěžovaly na hlad a chtěly se vrátit k egyptským hrncům s masem, Pán řekl:

„Já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.

V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.“¹⁰

V těchto verších jsou přinejmenším dvě další zásady. Jednou z nich je to, že Pán zkouší naši poslušnost ohledně sabatu. Druhou je to, že Pán pro nás udržuje a připravuje cestu, abychom byli schopni dodržovat Jeho přikázání. Pomyslete na to, jak toto naplňuje zaslíbení, že sabat bude radostí. Pokud byste se každý den namáhali a sbírali manu, abyste zůstali naživu, a jednoho dne by vám Pán řekl: „Dnes nemusíte pracovat, a já vás přesto nakrmím, jako kdybyste pracovali,“ nebylo by to radostí?

Slyšel jsem novodobou verzi tohoto příběhu, který mi vyprávěli sestra a starší Beecherovi, misionářský manželský pár, který sloužil v Africe. Napsali:

„Žijeme ve velmi chudé části Keni, na hranicích s Ugandou. Jeden z presidentů odboček … je farmář, který bydlí na rozsáhlé rodinné usedlosti. Je to mladý muž s malou rodinou. …

Má ve své odbočce členy, kteří mu říkají, … že nemohou v neděli chodit na shromáždění, protože … mají strach odejít z domu, aby jim sousedé nekradli úrodu. … [Je to] velmi OPRÁVNĚNÁ obava. … Ve skutečnosti lidé … čekají se setím a sázením, až budou sázet a sít sousedé, neboť je pak menší pravděpodobnost, že by jim jejich brzkou úrodu ukradli. …

[Také tvrdí, že] nemohou v neděli chodit na shromáždění, protože jsou chudí, a tak … musí pracovat.

[President odbočky] řekl: ‚Říkám jim, že odcházím z domu každou neděli a zůstávám na shromáždění mnoho hodin. Během sabatu nepracuji. Když se vracím domů, často zjišťuji, že sousedé mi ukradli [kukuřici], kuřata, vejce a ovoce, protože mají hlad a nemají žádné jídlo. Přesto, když přijde čas sklizně, jsem požehnán, protože výnos z mé půdy je větší než jejich – i když pracují každou neděli. Výnos z mé půdy je větší a já jsem požehnán, protože světím sabatní den.‘

Když slova [presidenta odbočky] slyšel jiný president odbočky, … řekl: ‚Mohu to potvrdit. Mám necelý hektar [kukuřičného pole]. Můj soused obdělává čtyři. Pracuje každou neděli. Já ne. Když přijde čas sklizně, mám hojnost. Soused ke mně chodí pro jídlo, protože nemá dostatek. I já jsem požehnán díky tomu, že žiji podle zákona sabatu.‘“¹¹

Pánovy cesty jsou vyšší než cesty naše – a totéž platí pro Jeho počty. Jsou jiné než naše. Totéž platí pro desátek, není-liž pravda? U desátku platí, že 10 mínus 1 se nerovná 9. Pán nám žehná tím, co potřebujeme, a dává nám ještě více. Totéž platí i pro sabat. Týden má sedm dní, ale když pracujeme šest dní ze sedmi, získáváme více, nikoli méně, toho, co opravdu potřebujeme. Téměř slyšíte Pána říkat: „Zkuste mne nyní, … nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“¹²

Sabat není jen dnem odpočinku od fyzické práce, ale i dnem duchovního osvěžení. Je to den odpočinku od světských starostí.

President Joseph F. Smith učil, že odpočinutí Páně znamená „vejít do poznání Boha, do Jeho lásky, a mít víru v Jeho záměry a v Jeho plán, … nehoníme [se] za ničím jiným, nejsme zmítáni každým větrem učení nebo lstivostí a úskočností lidí, kteří číhají na to, aby klamali“.¹³ (Pomyslete na moc tohoto zaslíbení ve vztahu k naší prioritě pomáhat studentům hledat pravdu a rozlišovat mezi pravdou a omylem.)

Musím zmínit ještě jedno nesmírně důležité požehnání v těchto verších z písem. V Exodu 31 se píše: „po rodech vašich“¹⁴ a v Izaiášovi 58 se slibuje, že Pán způsobí, „abys užíval dědictví Jákoba“.¹⁵ Když budete studovat tyto verše a školení od našich církevních vedoucích, uvědomíte si, že jedno z největších požehnání plynoucích ze svěcení sabatu se bude týkat vašich dětí a vnoučat. Každá neděle je příležitostí k výuce vašich dětí tomu, čemu dáváte v životě přednost, a tomu, že jste ochotni obětovat osobní cíle, abyste dodržovali Pánova přikázání.

To bude pro ně velké požehnání. Pomůže to vytvořit vícegenerační rodiny věrných učedníků Ježíše Krista. S vědomím těchto a dalších požehnání spojených se sabatem – jak by snad nemohl být radostí?

4. Sabat nás uchovává neposkvrněnými od světa

Další zásada týkající se sabatního dne se nachází v Nauce a smlouvách, v oddíle 59: „A aby ses mohl plněji uchovati neposkvrněným od světa, půjdeš do domu modlitby a budeš přinášeti svátosti své v můj svatý den.“¹⁶

Ve Starém zákoně je mnoho příležitostí, jak této zásadě učit. Například u Abrahamovy smlouvy budete moci naši mládež učit, jak být ve světě, ale ne ze světa. Další příležitost budete mít při výuce 1. Samuelovy 8.

President Spencer W. Kimball nám pomocí této kapitoly předal důležité ponaučení. Řekl:

„Pán a Jeho prorok Samuel byli zklamáni a zarmouceni. … Ale lidé hlasitě požadovali krále, aby ‚také byli, jako všickni jiní národové‘. …

V dnešní době se od nich moc nelišíme! Toužíme po lesku a povrchnosti světa, aniž bychom si vždy uvědomovali cenu, kterou za svou bláhovost platíme. Nečlenové [vyhledávají o sabatu zábavu, a i my chceme, aby nás někdo bavil], ačkoli to v mnoha případech znamená zříci se sabatních činností a nesvětit Pánův svatý den. Naši vrstevníci mají pohanské svatby – a my musíme přebírat každý jejich styl a zvyk, ačkoli to oslavuje světskost a ze zřetele se ztrácí posvátnost opravdového manželství. …

Vulgární a po penězích bažící lidé vytvářejí styly oblečení a jdou od jednoho extrému k druhému ve snaze učinit stávající oblečení nemoderním. … Raději bychom zemřeli, než abychom ‚nešli s dobou‘. … Musíme mít krále, jako ostatní národy.

Pán říká, že bude mít zvláštní lid, ale my si nepřejeme být zvláštní. …

Kdy, ach kdy, se naši Svatí posledních dnů postaví pevně na vlastní nohy, stanoví si vlastní měřítka, budou následovat vhodné vzory a povedou nádherný život v souladu se vzory inspirovanými evangeliem?“¹⁷

Zatímco naše mládež zápolí se světskými filosofiemi a tradicemi a se světskými měřítky a styly, pomozte jí pochopit, že máme být zvláštním lidem, oproštěným od vlivů světa.¹⁸ Pomozte jim pochopit, že to, jak toho lze dosáhnout, to, jak se uchovat neposkvrněnými od světa, je skrze svěcení sabatu.

Svátost

Účely svátosti

Dovolte mi nyní změnit téma a mluvit několik minut o účelech svátosti.

Svátost přijímáme na památku těla a krve Syna. Toto je ten pravý důvod, který uvedl sám Pán, když osobně ustanovil svátost ve Svaté zemi i v Americe.¹⁹ Toto má být významnou součástí toho, co každý týden zažíváme. Svátost je příležitostí pamatovat na Pána a na vše, co Jeho tělo a krev představují ve vztahu k doslovnému vzkříšení, k vykoupení z našich hříchů a k milosti, která postačuje na pokrytí všech životních těžkostí.

Dosvědčujeme Bohu, Věčnému Otci, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Jeho Syna a dodržovat Jeho přikázání, čímž obnovujeme všechny své smlouvy. Dokážete si představit, že by to každý z nás upřímně dělal každý týden? Shromáždění svátosti by bylo duchovní hostinou završenou Pánovým zaslíbením, že budeme „mít jeho Ducha, aby byl s námi“, a přinášelo by naději, uzdravení, sílu, útěchu a odpuštění.²⁰

My všichni potřebujeme odpuštění a uzdravení, a někteří z nás musí sami odpustit a zbavit se hořkých pocitů, které v sobě máme již příliš dlouho. Usmíření a svátost nám dávají příležitost učinit tak právě nyní.

Příležitosti k výuce o účelech svátosti jsou na mnoha místech v písmech i ve všech našich kurzech. Rád bych navrhl alespoň dva konkrétní způsoby, jak o tom můžeme učit. Zaprvé – kdykoli učíme o nějakém předobrazu či symbolu Spasitele, máme příležitost učit i o účelech svátosti. A zadruhé – kdykoli učíme o zásadách týkajících se smluv, máme příležitost vztáhnout tyto zásady i na svátost.

Dovolte mi zmínit jeden příklad od každého z těchto dvou typů příležitostí (opět ze Starého zákona).

1. Předobrazy a symboly ukazující na Ježíše Krista

První příklad znázorňující používání předobrazů a symbolů Spasitele je z první kapitoly Levitica. Zde Pán učí děti Izraele, aby dobrovolně přinášely oběť Pánu. Touto obětí bylo zvíře, které mělo být mužského pohlaví, bez poskvrny, a které mělo být přijatelné pro vykonání usmíření za toho, kdo přišel uctívat Boha. Dotyčný pak zvíře zabil a kněz potřísnil krví oltář.²¹

Je snadné vidět v tom ten symbolismus a jeho spojení se svátostí a uvědomit si, že i když byl dotyčný učiněn svatým, jen samotný Pán pak nesl jeho strasti, zármutky a hříchy. Je podle mě pozoruhodným paradoxem, že spravedliví jsou ti, „jejichž šat je bílý skrze krev Beránkovu“.²² Ale „Pán bude červený v oděvu svém“. Neboť, jak pravil, „krví jejich jsem pokropil šat svůj a poskvrnil celý oděv svůj“.²³

Bude to mimořádná podívaná – spatřit Pána v červeném obklopeného anděly oblečenými v bílém. Díky utrpení Ježíše Krista, „budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou“.²⁴

Poté byla oběť rozřezána na kusy – hlavu, vnitřnosti, nohy a tuk.²⁵ Hlava představovala naše myšlenky; vnitřnosti naše srdce a naše pocity; a nohy naše skutky. Tento symbolismus nám připomíná svátost, kdy se zavazujeme, že budeme milovat Boha „celým svým srdcem, mocí, myslí a silou“.²⁶

Jinak řečeno, jak učil starší Neal A. Maxwell: „Skutečnou osobní obětí nikdy nebylo položení zvířete na oltář. Je to spíše ochota položit na oltář zvíře, které je v nás, a poté ho nechat spálit.“²⁷

Také můžeme použít úlohu kněží, synů Aronových,²⁸ abychom učili mladé muže významu jejich úlohy, kterou během svátosti zastávají. Učte kněze, že jsou syny Aronovými, že musí být odděleni od světa, že zastupují Spasitele. Učte učitele v Aronově kněžství, že zastávají místo Jozefa z Arimatie při přípravě těla Kristova. (Někteří z vás jste již měli onen posvátný zážitek, kdy jste připravovali něčí tělo k pohřbu. Umíte si představit, jak posvátný zážitek měl Jozef z Arimatie?²⁹) Pomozte mladým mužům porozumět tomu, že shromáždění svátosti je vzpomínková bohoslužba na památku Spasitele.

Jeden president kůlu učil této myšlence v kvoru učitelů. Nyní se patnáctiletý president tohoto kvora učitelů setkává s celým kvorem každou neděli 30 minut před shromážděním svátosti, čtou společně písma a modlí se a poté jako kvorum připraví svátost.

Také jáhny můžeme učit o úloze, kterou zastávají. Umíte si představit, že nesete rakev na vzpomínkové bohoslužbě za Spasitele?

Pomozte každému z nich poznat, že ctí kněžství způsobem, který každému z nás pomáhá mít přístup ke krvi z Getseman a obdržet odpuštění a uzdravení, které tato krev nabízí.

2. Výuka o smlouvách nám umožňuje učit o svátosti

Další příležitost k výuce o svátosti nastane tehdy, když budeme učit zásadám týkajícím se smluv.

Jeden z příkladů tohoto lze najít v knize Ozeáš, kde se pomocí symbolů manžela, jeho manželky, její zrady a zkoušky manželských smluv učíme o smluvním vztahu s Nebeským Otcem. Pán nařídil Ozeášovi, aby si vzal „ženu smilnou, a děti z smilstva“.³⁰ A tak si Ozeáš vzal za ženu Gomeru. Poté, co ji přijal, staral se o ni a projevoval jí lásku, se však ona vrátila ke svému dřívějšímu životnímu stylu a zradila ho.

Jak byste se cítili, kdybyste byli Ozeášem? Poslechněte si však, jak Ozeáš reaguje na to, že byl zrazen:

„Já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.

A dám jí vinice její.“³¹

Pak se v tomto příběhu z písem přechází od Ozeáše a Gomer k Pánovi a Izraeli, lidu smlouvy, a Pán nám říká: „Zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.“³²

Pochopení toho, jaký postoj měl Ozeáš ke svým smlouvám, a uvědomění si, že takovýto postoj má Pán i ohledně svých smluv s námi, mi nesmírně požehnalo.

Tento příběh jsem si poprvé zamiloval díky proslovu presidenta Henryho B. Eyringa. Někteří z vás jste ho možná slyšeli mluvit o jeho zážitcích při výuce Starého zákona v semináři: „Z více důvodů, než dokáži vysvětlit, jsem během oné doby při výuce Ozeáše pociťoval něco nového, něco mocného. Nebyl to příběh o obchodním jednání mezi partnery. … Byl to příběh lásky mezi dvěma lidmi. Byl to příběh o manželské smlouvě spojené láskou, neochvějnou láskou. To, co jsem tehdy pociťoval, a co se léty prohlubovalo, bylo to, že Pán, s nímž jsem měl to požehnání uzavřít smlouvy, mě i vás a ty, které učíme, miluje s neochvějností, nad kterou nepřestávám žasnout a kterou chci z celého srdce napodobovat.“³³

V tomto příběhu je toho obsaženo mnohem více, ale nechám na vás, abyste si tento úžasný proslov presidenta Eyringa pronesený na sympóziu CVS v roce 1995 sami přečetli. Chci tím jen ukázat, že máme spoustu možností učit o smlouvách. A když tak činíme, pomáhejme studentům pociťovat to, co pociťoval president Eyring – že nás Bůh miluje a že Ho těší žehnat nám skrze smlouvy s námi. Když pochopíme, že obřady a smlouvy jsou symboly Boží lásky a touhy nás oslavit, svátost nás na věky změní.

Závěr

Umíte si představit, co by se stalo, kdyby mládež a mladí dospělí v Církvi navštěvovali každý týden shromáždění svátosti a opravdu pamatovali na Spasitele, byli vděčni za Jeho Usmíření, dosvědčovali Otci, že každý den ponesou Spasitelovo jméno a budou se snažit dodržovat Jeho přikázání a žít tak, aby byli hodni daru Ducha Svatého? A pak se každý týden účastnili tříd semináře nebo institutu, které by se zaměřovaly na Spasitelovu ústřední roli v plánu milujícího Nebeského Otce a které by jim připomínaly jejich závazek být učedníkem Ježíše Krista? A kdyby o tomto doma mluvili s rodiči a společně plánovali, jak ze sabatu udělat ústřední den jejich týdne?³⁴ Stěží si dokážeme představit požehnání, která má Pán pro nás přichystaná.

Dovolte mi zakončit svědectvím, že pokud máme učit této nauce s mocí, musíme podle ní nejprve žít. Budeme-li světit den sabatu a pamatovat na Spasitele, zatímco každou neděli obnovujeme své smlouvy, stane se pro nás sabat radostí a bude žehnat nám i našim rodinám po celé generace. A značně to posílí naši schopnost inspirovat naše milované studenty, aby poznali, jak jim svěcení dne sabatu pomůže porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně. Prohloubí to jejich vděčnost a závazek dodržovat smlouvy jakožto učedníci Spasitele světa.

Kéž na Něj vždy pamatujeme. Ve jménu Ježíše Krista, amen.