Empatie
Vysílání výročního školení pro S&I – 2021
26. ledna 2021
Děkuji bratru Wilkinsonovi za jeho slova o těch, kteří ztratili své blízké nebo kteří v této době trpí jakkoli jinak. Chtěl bych vám říci, že s vámi soucítíme.
Také bych vám na začátku rád poděkoval za vaše pečlivé úsilí v této době velkých změn. Práce, kterou věnujete efektivní on-line výuce, je pozoruhodná. Vím, že některé dny jsou těžké, jak se snažíte studenty zapojovat i přes tolik rušivých prvků a vlivů. A tak vám děkuji za vaše vytrvalé úsilí. Také si vážíme vaší ochoty přizpůsobit se dalším významným změnám, jako je nový rozvrh osnov a požadavky na četbu. Jsem vděčný za vaši ohromnou schopnost a ochotu postavit se k tomu všemu s takovou vírou.
V době změn je podle mě důležité, aby každý z nás měl určitou schopnost, nebo dokonce určitý dar Ducha. Vyplývá to z víry v Ježíše Krista. Je to schopnost mít důvěru v úspěchy minulosti, zatímco vyhlížíme další světlo, které si nám Pán přeje poskytnout. Starší Jeffrey R. Holland v této souvislosti řekl:
„Z minulosti se máme poučit, ne v ní žít. … Když jsme se naučili tomu, čemu jsme se měli naučit, a neseme si s sebou to nejlepší ze svých zkušeností, hledíme kupředu a pamatujeme na to, že víra vždy směřuje k budoucnosti. …
Víra staví na minulosti, ale nikdy netouží v ní setrvat. Víra věří, že Bůh má připraveny veliké věci.“1
Zatímco se držíme všeho toho, co bylo v minulosti dobré, máme se snažit na tomto úsilí stavět tím, že se budeme snažit zjistit, co si Pán přeje, abychom udělali dále. Máme být ochotní klást si otázku: „Čehož mi se ještě nedostává?“2 a snažit se zlepšovat ve znalostech, postoji, charakteru a odváděné práci. I to je projevem víry.
Možná si pamatujete, jak nám starší Kim B. Clark před více než pěti lety řekl:
„Ať se nyní v životě těšíme jakékoli úrovni duchovnosti; ať nyní máme jakkoli hlubokou víru v Ježíše Krista; ať jsme jakkoli oddaní a zasvěcení; ať projevujeme jakoukoli úroveň poslušnosti či naděje či pravé lásky; ať jsme dosáhli jakéhokoli stupně profesních dovedností a schopností, tak pro práci, která leží před námi, to nebude stačit. …
Pán Ježíš Kristus má pro nás v souvislosti s dorůstající generací důležitou práci. Je to mnohem větší práce, než kterou jsme kdy dělali.“3
Jsem vděčný za to, jak jste na tuto výzvu zareagovali. Vidím, jak mnozí z vás prohlubují svou duchovnost a oddanost i své dovednosti a schopnosti. Vidíme mnoho důvodů, proč to bylo tak důležité a proč bude nadále nutné prohlubovat tyto vlastnosti i v budoucnosti.
Dovolte mi zmínit jeden příklad. V poslední době mluvíme o tom, že je třeba více se zaměřovat na Krista a na studenta. A to není jen jakási fráze nebo výuková metoda. Zaměřovat se na Krista a zaměřovat se na studenta je způsob, jak uplatňovat ona dvě veliká přikázání.4 Má to ovlivňovat naše úsilí vyzývat více mladých a mladých dospělých, aby se zapojovali. A má to ovlivňovat i naše úsilí posílit moc naší výuky.
Upřímně se snažit uplatňovat při výuce první veliké přikázání neznamená, že se o Spasiteli zmíníme jen na konci lekce. Využíváme každé příležitosti k tomu, abychom o Něm svědčili a vyjadřovali za Něj svou vděčnost. Od pouhé zmínky o Něm přecházíme k hovoření o Něm jako o svém osobním Vykupiteli, kterého známe, milujeme a kterému důvěřujeme.
Upřímně se snažit uplatňovat při výuce druhé veliké přikázání neznamená, že se zaměřujeme jen na probrání dané látky nebo na použití konkrétních metod výuky pro zapojení studentů. Zaměřujeme se na jednotlivce a jejich potřeby a toužíme jim pomáhat v postupu k věčnému životu. Místo toho, abychom viděli jen třídu studentů, vnímáme každého studenta jako milované dítě Boží s božským potenciálem.
Toto nejsou nové myšlenky. O toto jsme usilovali vždy. A tak se ptám, jak můžeme stavět na minulých úspěších a dělat to v budoucnosti ještě efektivněji?
I když jsem na tato témata již hovořil, ve snaze stavět na tom dobrém, co se již děje, rád bych se podělil ještě o jednu myšlenku k oběma částem oné věty; a začnu onou zásadou, že se máme více zaměřovat na Krista. Snažím se lépe porozumět tomu, co to znamená a jak se to může projevovat v našich domovech a třídách. Nepochybně bychom měli pokračovat ve snaze pomoci studentům zaměřovat se na tituly, vlastnosti a příklad Ježíše Krista.5 Dovolte mi navrhnout ještě další způsob. Pánův prorok, president Russell M. Nelson, vám i mně připomněl, že „sčítat svá požehnání je mnohem lepší než vypočítávat své problémy“.6 Učil mě o požehnáních dostupných Izraeli smlouvy a o tom, že když přenecháme otěže Bohu, pocítíme uzdravení, nalezneme odpovědi a obdržíme odvahu čelit pokušením a sílu vybojovávat své bitvy. A jak dále uvedl president Nelson, „sami se [přesvědčíme], že náš Bůh je Bohem zázraků [Mormon 9:11]“.7 Takže další možnost, jak se zaměřovat na Spasitele, je pomáhat studentům rozpoznat, jak Nebeský Otec s láskou a milosrdenstvím pomáhá všem svým dětem.
Nedávno jsem se zúčastnil jedné on-line lekce. Při přípravě na výuku studenti četli Etera 2:25: „A vizte, připravuji vás na tyto věci; neboť nemůžete přeplouti tuto velikou hloubku, ledaže vás připravím na vlny mořské.“8 Členové třídy diskutovali o tomto verši a o tom, jak Pán připravil Jaredity na jejich cestu. Jedna studentka řekla, že právě prochází těžkou zkouškou, kterou popsala jako to nejhorší, co kdy zažila.
Poté zazněla otázka, která, jak věřím, byla inspirována Duchem Svatým. Co Pán již učinil, aby tě na tuto zkoušku připravil – ještě předtím, než nastala? Jaké zážitky jsi již obdržela a jaká ponaučení ti již dal, z nichž nyní můžeš čerpat? Tato úžasná otázka nás přivede k zamyšlení nad tím, jak nám Spasitel s láskou pomáhá, i když to obnáší předvídání našich potřeb. Dívka, která zkouškou procházela, zmínila mnoho způsobů, jimiž ji Pán připravil. Uvědomila si, že může čerpat ze zážitků a hlubokého pochopení zásad, jež potřebuje znát, aby na zkoušku mohla zareagovat s velkou vírou, a ze svědectví o nich. Řada dalších členů třídy se podělila o to, jak je Pán v jejich zkouškách podpořil a jak poznali, že je miluje a přeje si jim požehnat.
Když vy i vaši studenti uvidíte ruku Páně v požehnáních, jež Pán udílí lidem, které známe z písem, budete jim schopni pomoci rozpoznat roli, kterou Pán zastává v jejich životě. V souladu s nabádáním Knihy Mormonovy jim můžeme pomoci, aby „pamatovali, jak milosrdný byl Pán k dětem lidským“.9
Nyní jedna myšlenka k druhé části oné věty – k potřebě zaměřovat se na studenty. Žijeme v době, kdy mnoho mladých a mladých dospělých zápolí s nevyřešenými otázkami a cítí se zmateni tím přehršlem hlasů ve světě. Aby dokázali tímto zmatkem proplout, potřebují porozumět pravé nauce. Tak jako tomu bylo vždy, potřebují, abychom měli morální odvahu učit je věčné pravdě a svědčit o ní. Jak se toho můžeme dále držet a stavět na tom při naplňování jejich potřeb v rámci osobního rozvoje? Jak se můžeme lépe zaměřit nejen na výuku pravdy, ale také na pomáhání studentům učit se pravdě?
Jednou možností je skrze křesťanskou vlastnost empatii. Empatie je schopnost porozumět pocitům druhého člověka a vcítit se do nich. Nelíčená empatie lidi sbližuje; podněcuje budování vztahů a pomáhá lidem pocítit, že nejsou sami. Je nezbytná pro vytvoření pocitu sounáležitosti. Tato vlastnost je klíčová pro to, abychom studentovi efektivně odpověděli otázkou a efektivně vedli diskusi ve skupině, kdy mnozí studenti pozorně naslouchají s nevyřčenými otázkami.
Výzkumy ukazují, že důvodem, proč se ti, kteří zápolí s vírou, nezapojují, obvykle není nauka. Nezapojují se, protože své otázky pokládají v kontextu svých osobních zkušeností, které způsobují, že na tyto věci pohlížejí skrze určitou clonu – často je to clona nezapadnutí do kolektivu či clona žalu nebo nenaplněných očekávání. Když na jejich otázky odpovíme bez empatie, bez porozumění kontextu, tak jim možná neposkytneme tu pomoc, kterou potřebují. Nebo ještě hůře, pokud je budeme přehlížet, soudit nebo se budeme cítit dotčení, ztratíme jejich důvěru a příležitost mít v jejich životě pozitivní vliv.
Spasitel byl dokonalým příkladem pronášení pravdy s láskou.10 Jeho jednání bylo plné empatie, vždy přizpůsobené potřebám a porozumění jednotlivce. Díky tomu ti, kteří měli pocit, že nejsou dost dobří nebo neodpovídají představě ideálního učedníka, i přesto pociťovali Jeho lásku a tíhli k Němu. Uvědomovali si, že Ho potřebují.
Další úžasný příklad pochází z letošního studia Nauky a smluv. Oddíl 88 zaznamenává Pánovy pokyny pro Školu proroků. Učitel měl přijít dříve, než přišli studenti, a připravit sebe i místnost. Také mu bylo řečeno, aby studenty vítal těmito slovy:
„Zdravím vás ve jménu Pána Ježíše Krista, na znamení neboli připomenutí věčné smlouvy, v kteréžto smlouvě vás přijímám do společenství s předsevzetím, které je pevné, neochvějné a neproměnlivé, býti přítelem vaším a bratrem skrze milost Boží v poutech lásky.“11
Ačkoli dnes není vhodné začínat každou hodinu semináře či institutu těmito slovy, tento pozdrav je velmi poučný a má hluboký význam. Sestra Virginia Pearceová se jednou zeptala: „Dokážete si představit studijní prostředí založené na tomto ujištění o lásce a oddanosti pronesené vašimi studenty i vámi? Dokážete si představit osobní bezpečí, které museli pociťovat – a jak energii, kterou by jinak použili k tomu, aby se bránili a chránili, nyní mohli využít k tomu, aby se učili, rostli a měnili se? Dokážete si představit moc Ducha Svatého v místnosti, ve které každý účastník slíbil, že bude pro ostatní přítelem a bratrem skrze milost Boží v poutech lásky?“12
Představte si, jak by to změnilo naše třídy a jak by to požehnalo jednotlivým studentům. Představte si mladého muže jménem Alex, který se ptá: „Co když nesouhlasím se všemi církevními pravidly?“ Jak byste mohli odpovědět, abyste projevili lásku a empatii? Alex samozřejmě bude muset porozumět roli proroků a důležitosti poslušnosti. Avšak to pro něj v tuto chvíli nemusí být tou nejhodnotnější odpovědí; a někomu, kdo právě s něčím upřímně zápolí, to nemusí stačit. Bylo by dobré, abychom se před zodpovězením otázky a vedením diskuse nejprve pokusili porozumět člověku, který se ptá, nebo skupině, která diskutuje. Takže pokud byste měli příležitost si s Alexem opravdu promluvit, co dalšího byste potřebovali zjistit a co by on mohl potřebovat od vás?
Pro začátek můžeme naslouchat a modlit se o schopnost vcítit se do jeho situace a představit si, jaké má pocity. Alex tuto otázku zřejmě nepokládá jako nějaké jednoduché mentální cvičení nebo pro pouhé porozumění nauce. Alex má nějakou minulost. Má zážitky a vztahy, z nichž některé byly pozitivní a jiné ne. V tomto případě se Alex ve skutečnosti cítí na shromáždění a v institutu poněkud opomíjený. Během diskusí o evangeliu má jiné pocity než mnozí z těch, kteří se ozývají. Přemýšlí, zda i někdo jiný má tytéž pocity jako on, ale zdá se, že jeho konkrétní otázky nikdy nikdo nepokládá. Kvůli těmto zážitkům se na shromáždění cítí osamělý. Když se pokusil vysvětlit svůj pohled, necítil se vyslyšen ani pochopen. Při jiné příležitosti učitel poznamenal něco o jeho plnovousu. Později další student zlehčoval něco, co Alex považoval za velmi důležité. Začal se cítit kritizovaný a někdy i rozzlobený.
Ale u Alexe musíte mít na vědomí a na paměti ještě jednu věc. Alex je stále tady. Přišel na hodinu. Přichází, protože má rád evangelium a Církev. Snaží se udržet si svou víru a snaží se dělat to, co je správné. Snaží se také roztřídit, co z toho všeho, co na shromáždění zažil a slyšel, je pravá nauka, a co jsou kulturní zvyklosti, nebo dokonce nepřesnosti, které členové v dobrém úmyslu šíří dál. Uvízl v duševním trápení a snaží se poznat Pánovu vůli. Jak byste toto vše o Alexovi zjistili, kdybyste se nesnažili naslouchat a být empatičtí? Když už teď Alexe znáte trochu lépe, tak víte, že se neptá jen na církevní pravidla. Jeho otázkou není pouze: „Je Církev pravdivá?“ Chce také vědět: „Je Církev dobrá?“ „Je v ní pro mě místo?“ a „Jak do ní zapadnu, když jsem zřejmě jediný, kdo má pochyby a otázky?“
Můžete Alexovi pomoci zamyslet se nad jeho otázkami a přeformulovat je s věčnou perspektivou. Položení té správné otázky je někdy důležitou součástí obdržení odpovědi od Otce v nebi. Budete-li však mít dost lásky a empatie, abyste Alexovi porozuměli a vzali na vědomí kontext jeho otázky, pomůže vám to dát mu podporu a vedení, jež potřebuje. Není to lehké a může to vzbuzovat obavy. Já vás však nežádám, abyste každou diskusi či otázku vedli či zodpověděli dokonale. Žádám vás, abyste jim naslouchali, projevili empatii a pomohli jim pocítit lásku Nebeského Otce. Dokážete si představit osobní bezpečí, které by Alex a jeho spolužáci pocítili, a energii, kterou by jinak použili k tomu, aby se bránili a chránili, a kterou nyní mohou použít k tomu, aby se učili, rostli a změnili se? Dokážete si představit moc Ducha Svatého ve třídě plné přátelství a pout lásky?
Vzpomínáte si na radu staršího Dalea G. Renlunda z poslední generální konference? Vyprávěl o pacientovi, který byl několikrát hospitalizován kvůli léčbě nemoci související s užíváním alkoholu. Jedna medička poznamenala, že má pocit, že není fér, aby trávila celé hodiny péčí o tohoto pacienta, když si své obtíže přivodil sám.
Starší Renlund slyšel dalšího lékaře odpovědět těmito slovy: „Stala jste se lékařkou, abyste se starala o lidi a snažila se je vyléčit. Nestala jste se lékařkou, abyste je odsuzovala. Pokud tomuto rozdílu nerozumíte, nemáte právo být na praxi v této instituci.“13
Vy ani já jsme se nestali učiteli evangelia Ježíše Krista, abychom studenty soudili. Stali jsme se učiteli, protože si přejeme nasměrovat je k Mistru Léčiteli. Pouze Ježíš Kristus má právo soudit a jen On dokáže uzdravit. Pomoci studentům objevit uzdravení a vedení, které potřebují, můžeme jen tím, že se každý den zaměříme na Něj – na Jeho příklad, učení a zaslíbení. Nehledě na změny v přístupu k výuce a navazování vztahů se studenty, jedno se nikdy nezmění. Ten nejdůležitější způsob, jak pomoci dorůstající generaci prohloubit její víru, je učinit Ježíše Krista ve větší míře středobodem naší výuky a studia tím, že budeme studentům pomáhat Ho poznat, učit se od Něho a vědomě se snažit stát takovými, jako je On. Když zápal vašeho svědectví půjde ruku v ruce s hlubokou láskou ke studentům, dokážete jim nejlépe pomoci porozumět Jeho učení a Usmíření a spoléhat se na to a stát se hodnými Jeho zaslíbených požehnání. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Nyní bych se rád přidal k bratru Bigelowovi a bratru Smithovi.