37:1

Panelová diskuse

Vysílání výročního školení pro S&I – 2021

Úterý, 19. ledna 2021

Bratr Chad H Webb: Děkuji vám, že jste sem dnes přišli. Toto je bratr Rory Bigelow – náš pomocný administrátor zodpovědný za provozní záležitosti v církevní administrativní budově, jako jsou lidské zdroje, finance či hmotný majetek. Toto je Adam Smith, náš pomocný administrátor zodpovědný za výuku, který pracuje s našimi odděleními pro školení, učební osnovy či služby studentům.

Na začátku bych rád uvedl, jakým směrem bychom tuto diskusi chtěli vést. V Seminářích a institutech (S&I) se nám teď velmi dobře daří naplňovat potřeby mnohých našich studentů. Skutečností však je, že ti, kteří chodí na naše hodiny, jsou obvykle ti, kteří jsou aktivně zapojeni v Církvi a jsou jejími oddanými členy. Ostatní se nám obvykle nedaří oslovit, a pravdou je také to, že počty zapsaných do programů S&I celosvětově klesají.

A naší největší nadějí je to, že to změníme. Doufáme, že S&I budou hrát zásadnější roli v naléhavé potřebě „shromáždit“ celou generaci mládeže a mladých dospělých. Jistě si vzpomenete, jak president Nelson učil, že shromažďování Izraele je tím nejdůležitějším dílem na světě. Samozřejmě k němu patří misionářská a chrámová práce, ale president Nelson také řekl, že k němu patří i budování víry a svědectví v srdci těch, kterým sloužíme. Řekl, že vždy, když někomu pomůžeme uzavřít či dodržovat smlouvy s Bohem, shromažďujeme Izrael.

Máme obavy, že některé naše mladé a mladé dospělé ztrácíme. Namísto výrazů ztraceni či nalezeni se o tom písma často zmiňují výrazy rozptýleni a shromážděni. Jsou studenti, kteří zápolí s vírou. My však víme, kde jsou; pro nás nejsou ztracení. Jsou ale rozptýleni v důsledku světských vlivů a možná se rozhodli, že se s námi již stýkat nebudou. A my máme úžasnou příležitost a naléhavou potřebu pomáhat se „shromažďováním“ této části Izraele.

A toho budeme dosahovat tím, že budeme vytvářet zážitky, jež povedou k obrácení a k pocitům důležitosti a sounáležitosti, a že tyto zážitky přineseme co možná nejvíce lidem. A budeme toho dosahovat tím, že budeme věrni svému původu. Nechceme něco měnit jen kvůli té změně samotné. Nadále budeme učit evangeliu, jak se nachází v písmech, mocí Ducha Svatého. Ale abychom mohli vytvářet ony zážitky, musíme pár věcí upravit.

Musíme přejít:

Od povídání a vyprávění k zapojování a vyzývání.
Od předepisování studentům, kde mají být, k setkávání se s nimi tam, kde jsou.
Od pouhého vychvalování ideálu také k uznávání těžkostí.
Od společenských akcí k hodnotným společenským interakcím.
Od zaměření se na kredity a absolvování k zaměření se na duchovní růst a pokrok.
Od pasivních studentů, na které je působeno, k aktivním účastníkům, kteří budou nástroji Ducha Svatého.

Budeme mít schůzky s administrátory, s řediteli seminářů i institutů a s koordinátory, abychom jim pomohli jasněji definovat výukové a studijní zážitky a očekávání, abychom je proškolili a poskytli vedení a abychom jim představili nástroje k měření našeho úspěchu.

Cílem školení a materiálů, které obdržíte, a změn, k nimž dojde, bude dosáhnout shromažďování Izraele – vytvářením zážitků, jež budou naplňovat potřeby všech mladých a mladých dospělých a jež budou mnohem dostupnější. Na tento cíl se zaměříme v příštích nejméně třech letech. Potom zhodnotíme dosažený pokrok a provedeme další úpravy.

Rád bych každého z vás vyzval, abyste se s presidentem Nelsonem zapojili do toho největšího díla na zemi – do naléhavé potřeby a příležitosti shromažďovat Izrael; shromažďovat ty, kteří umožní Bohu, aby v jejich životě převzal otěže. Bude docházet k úžasným věcem, ba i k zázrakům. A bude obrovským požehnáním být toho součástí.

Než se vás zeptám na některé ty změny v Seminářích a institutech, zeptám se vás: „Co se nikdy nezmění?“

Bratr Rory Bigelow: Myslím, že to, co zůstane stejné, je náš všeobecný cíl. Jsme zde proto, abychom pomáhali mládeži a mladým dospělým porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně. Chceme jim pomáhat být způsobilí a připravení na požehnání, která je čekají. A to se nikdy nezmění. Budeme se zaměřovat na ně a budeme je mít rádi. Moc na nich záleží. A my chceme každému z nich pomoci získat v Seminářích a institutech ty správné zážitky.

Bratr Adam Smith: Já jen dodám, že se budeme vždy zaměřovat na potřeby studentů, o kterých jste mluvili – musíme si být opravdu vědomi toho, co studenti potřebují ve třídě zažít, že tím hlavním v našem úsilí naplnit tuto potřebu jsou písma a že ústřední postavou celého tohoto prožitku je Spasitel.

Další dvě věci, které se nikdy nezmění, jsou to, že budeme vždy oddaní prorockým prioritám a pokynům, které obdržíme od proroků a apoštolů. A budeme vždy usilovat o to, abychom měli v osobním životě Ducha Svatého – při naší přípravě, a zvlášť když jsme se studenty ve třídě.

Bratr Webb: Díky za to, co jste řekli. Myslím, že to je velmi důležité. To nejdůležitější se nikdy nezmění. Základ toho, kdo jsme, se nikdy nezmění.

Pokud jde o to, co se mění, tak i toto vysílání je jiné. Přešli jsme od Večera s generální autoritou, které se v tomto období roku vysílalo, k tomuto celosvětovému školení. Může někdo z vás říci, proč k této změně došlo?

Bratr Bigelow: Existuje řada důvodů, ale asi bychom měli zmínit dva hlavní. Tím prvním je to, že jsme dlouho – od roku 1912, kdy jsme založili Granite Seminary – zaměřovali velkou část našeho školení na školní rok používaný ve Spojených státech. V roce 1991 se ale něco změnilo. V roce 1991 jsme měli více studentů v institutu mimo území Spojených států než ve Spojených státech.

A tak, jak dál mezinárodně rosteme, zkrátka nedávalo smysl, abychom pokračovali podle kalendáře založeném na školním roce ve Spojených státech. Takže to je jeden z důvodů – snaha přejít v tomto ohledu na kalendář, který se více blíží kalendářnímu roku než roku školnímu na severní polokouli.

A další věc – mohu-li dodat – je změna v naší filozofii a v tom, jak přistupujeme ke školením. Dlouho to vypadalo, jako kdybychom běželi štafetový závod s kolíkem. Ústřední kancelář připravila školení a priority a pak na setkání územních ředitelů jsme tento štafetový kolík předali územním ředitelům. Ti ho pak předali ve svém území během územního školení.

Nyní se na to díváme tak, že setkání nebo školení územních ředitelů bude hodně o tom, že se budeme společně radit a nastavovat směr našeho úsilí společně. A tím, že jsme přesunuli setkání územních ředitelů z dubna na říjen, se s nimi můžeme setkávat v říjnu a pak být připraveni – právě teď, v lednu – na školení vysílané pro celý svět.

Bratr Webb: Což naznačuje další změnu. Teď máme asi tak poloviční počet územních ředitelů než kdysi. A tak se do našich rad zapojují mnohem více než předtím. Což umožňuje, aby byly v těchto radách lépe zastoupeny potřeby každého území po celém světě, a komunikace může probíhat plynuleji, v duchu rady. To je podle mě hodně důležité.

U další změny, na kterou se hodně lidí ptá, si opravdu ceníme ochoty každého přizpůsobit se této změně, zatímco zahajujeme nový kalendář výuky, který se řídí kalendářním rokem osnov Pojď, následuj mne, namísto rokem školním. Adame, chtěl bys něco říci o této změně?

Bratr Smith: Ano, rád. Kolem března roku 2019 jsme se rozhodli, že zahájíme první krok k uvedení osnov Seminářů a institutů do souladu se studiem knihy písem v osnovách Pojď, následuj mne. Přinesl jsem si citát staršího Clarka, který bych rád přečetl slovo od slova, protože je tak důležitý.

Když toto bylo oznámeno, starší Clark řekl: „Prorok Páně na generální konferenci řekl: ‚Potřebujeme výuku soustředěnou v domově a podporovanou Církví.‘¹ A protože toto řekl, vše se změnilo.“

A tak jsme se rozhodli, že na podzim roku 2019 – jak si vzpomínáte – přejdeme na Nový zákon a v lednu roku 2020 na Knihu Mormonovu. Asi na podzim roku 2019 za námi přišlo několik učitelů z programu semináře formou uvolňování z vyučování a ptali se, zda mohou něco vyzkoušet. Chtěli zkusit učit osnovy semináře v užším propojení s rozvrhem četby v osnovách Pojď, následuj mne. A nás napadlo, že se možná dozvíme něco zajímavého, a tak jsme je vybídli, aby to udělali.

A přizvali jsme tým výzkumníků, kteří si povídali se studenty, rodiči a učiteli a administrátory seminářů a porovnávali jejich výsledky a zážitky s programy, které probíhaly tradičně podle devítiměsíčních osnov – které věrně učily z písem, ale výuka semináře probíhala v devítiměsíčním období.

To, co jsme díky tomuto výzkumu zjistili, je podle mě inspirující. A i trochu překvapivé. Zjistili jsme, že studentům ve skutečnosti žádné opakování nevadilo. Také jsme zjistili, že úroveň chápání dané knihy písem ze strany studentů byla také stejná.

Panovala obava, že když se budeme řídit osnovami Pojď, následuj mne, budou určité věci studentům v semináři chybět kvůli letním, jarním nebo podzimním prázdninám. Ale zjistilo se, že pochopení knihy písem ze strany studentů je na stejné úrovni.

To, co se změnilo, nás opravdu zaujalo. Byl zde významný – a opravdu statisticky významný – nárůst v počtu studentů, kteří přišli do třídy připraveni učit se podle lekce daného dne – významný nárůst v počtu studentů, kteří měli hodnotné poznámky a hodnotně se zapojovali do výuky.

A podle mě to nejlepší na tom bylo to, že významně vzrostl počet studentů, kteří četli písma doma, mimo hodiny semináře. Takže když jsme viděli tento průzkum a viděli to porovnání, uvědomili jsme si, že tato změna bude požehnáním pro studenty i pro rodiny. Také podtrhuje něco jiného, čemu nás starší Clark často učil, když byl naším pověřencem.

Učil nás, abychom našim studentům pomáhali studovat do hloubky a získávat zážitky, které přispívají k obrácení. A uvedení semináře do souladu s osnovami Pojď, následuj mne pomáhá trochu snížit zátěž látky, kterou potřebujeme probrat. Vždy zůstaneme věrni písmům – písma budou vždy tím ústředním bodem. A osnovy Pojď, následuj mne nám umožňují projít danou knihu písem od začátku až do konce. Víme ale, že nemůžeme probrat vše, takže se zaměřujeme na potřeby studentů a propojujeme je se Spasitelem – v písmech a skrze Ducha Svatého.

Nechtěli jsme ale ignorovat jeden problém – že v každém školním roce, kdekoli na světě, jsou vždy prázdniny, kdy žáci nejsou ve škole, obvykle na dva až tři měsíce. Což je množství písem za dva až tři měsíce, které studenti v semináři neproberou. A to nás jakožto učitele písem znepokojuje.

Takže i když Mistrovství v nauce je důležité již od svého založení, myslím, že toto to ještě více osvětluje a zdůrazňuje jeho důležitost. Pokud se budou učitelé zaměřovat na to, aby každý týden učili lekci z Mistrovství v nauce, nehledě na daný školní rok, studenti získají ty nejzásadnější a nejdůležitější prvky. Někdy kvůli tomu, že učitelé jsou tak dobří a chtějí probrat určitý blok písem, nechávají Mistrovství v nauce až na konec, až na to budou mít čas. Jenže ten čas na to nikdy nezbude. Je toho tolik na probrání.

A někdy se může zdát, že Mistrovství v nauce je téměř jakoby něco na okraji toho, co v seminářích děláme. Ve skutečnosti je ale Mistrovství v nauce v tom, co děláme, zcela základní. Pomáhá nám dosáhnout našeho cíle a toho, o co nás žádají proroci. Takže tím, že se soustředíme na Mistrovství v nauce, dokážeme pokrýt onu mezeru během školního roku, kdy se nic neučí, a zároveň být v souladu s osnovami Pojď, následuj mne, abychom tak požehnali studentům i rodinám.

Bratr Webb: Vzpomínám si, jak jsme tento průzkum ukázali staršímu Johnsonovi a mluvili s ním o této možnosti. Od začátku upřednostňoval, abychom byli v souladu s osnovami Pojď, následuj mne, kvůli tomu, jak to žehná rodinám a jak se to propojuje se studiem doma. Ale také si dělal starosti, jako my, ohledně mezer, kdy v některých částech světa vynechají kvůli prázdninám určitá témata. Možná se studenti v semináři nebudou učit o posledním týdnu Spasitelova života nebo o Prvním vidění nebo o nějakých velmi významných událostech či zásadách evangelia.

Takže když jsme diskutovali o možnosti zaměřit se na lekce týkající se Mistrovství v nauce a probrat je, i když je studenti zameškali během prázdnin – a možná i vytvořit nějaké shrnující lekce, určité můstky, které jim pomohou navázat na látku, když se vrátí z prázdnin, takže neskočí rovnou do osnov Pojď, následuj mne, ale začnou s určitými přemosťujícími lekcemi místo toho, co zameškali a pak navázali na rozpis četby z osnov Pojď, následuj mne – pak získáme ty výhody, které jsi popisoval, plynoucí z toho, že se budeme držet kalendářního rozvrhu osnov Pojď, následuj mne a vyřešíme tím starosti s tím, co mohli studenti zameškat. A také musíme důvěřovat rodinám a jednotlivcům, kteří tyto úseky budou studovat v období, kdy s námi nejsou na semináři, že se skrze Ducha Svatého naučí tomu, čemu se potřebují naučit. Každopádně to je velmi dobré vysvětlení. Děkuji.

Další věc, na kterou se hodně lidí ptá, je změna v požadavcích týkajících se četby – od požadavku přečíst text vyžadovaný pro určitý kurz ke zvyku studovat písma denně. Co bys nám mohl říci o tomto rozhodnutí?

Bratr Smith: Všichni jsme si vědomi požadavků pro ukončení semináře a pro získání diplomu, takže sledujeme docházku a vybízíme studenty, aby četli text vyžadovaný pro daný kurz. A pak tady máme hodnoticí zkoušku. A požadavek týkající se četby trošku upravujeme tím, že místo toho, aby během semináře přečetli čtyři standardní díla, tak je vybízíme, aby si vypěstovali zvyk číst písma denně.

Strávili jsme hodně času s našimi územními řediteli – i s mnoha oblastními řediteli – po celém světě a mluvili jsme o tom, co si skutečně přejeme, aby se stalo v životě, mysli a srdci studentů díky tomu, co zažijí v semináři i institutu.

Když jsme mluvili o semináři a o tom, co doufáme, že v životě studenta nastane, mluvili jsme o návratu k požadavku týkajícího se četby v semináři. Ale uvědomili jsme si, že to, co chceme opravdu podpořit, to, na čem záleží nejvíce, je naše schopnost pomoci studentům vytvořit si každodenní návyk, který jim zůstane po celý život.

Mám tu ještě jeden citát. Je z naší příručky Výuka a studium evangelia, a myslím, že to velmi dobře shrnuje. Píše se zde: „Učitelé mohou stěží udělat něco, co by mělo mocnější a trvalejší pozitivní vliv na život studentů, než to, že jim pomohou naučit se písma milovat a studovat je každý den.“³ Pokud tedy chceme v semináři získat diplom, což symbolizuje hodnotné, hluboké a obrácení přinášející studium v průběhu čtyř let, studium písem toho musí být součástí.

A existuje hodně možností, jak byste mohli měřit to, jak student pracuje s písmy, ale chtěli jsme se soustředit na změření toho, na čem záleží nejvíce, a to je pomáhat studentům vytvořit si osobní zvyk studovat písma denně. A tak jsme toto zkombinovali s několika skutečně dobrými zdroji pro vedoucí, které, jak doufáme, budou učitelé a vedoucí využívat. Protože tyto zdroje doplňují tento požadavek tím, že studentům pomáhají získat dovednosti a dávat si cíle a naučit se skutečně navázat vztah s Otcem v nebi a se Spasitelem skrze Ducha Svatého v písmech. Ale opravdu si myslíme, že tento požadavek se týká toho, na čem záleží nejvíce a co chceme, aby diplom představoval.

Bratr Webb: Takže budeme nadále povzbuzovat k tomu, aby se četly verše pro daný kurz. Požadavek, nebo očekávání, týkající se každodenní četby musí být v rámci studia daného kurzu.

Takže doufáme, že všichni studenti semináře budou dál číst verše v daném kurzu. Doufáme, že si budou dál stanovat cíle, aby to pro ně bylo hodnotné, jak jsi řekl. Ale požadavek na získání kreditu bude četba v 75 procentech dnů v daném semestru. Nebudeme definovat, co znamená „číst denně“. Když se ale studenti v 75 procentech času jakkoli zapojí do studia veršů pro daný kurz, povzbudí je to, aby toto v rámci svého studia v semináři dělali.

Bratr Bigelow: Jsem rád, že jsi zmínil, že cíl se může lišit a že naším žádoucím výsledkem je, aby byli ponořeni do písem každý den. V některých částech světa, kde máme seminář, nemají dokonce ani písma v tištěné podobě, která by mohli číst. Takže když vytvoříme měřítko, které se hodí pro celý svět – toto nám to umožňuje. Díky tomu můžeme říci: „Chceme, abyste zlepšili svůj vztah s Nebeským Otcem skrze písma.“ A to nastane v rámci každodenního zvyku studovat slovo Boží.

Bratr Webb: Takže využijte možnost každý den slyšet Jeho hlas.

Bratr Bigelow: Přesně tak.

Bratr Webb: Také to ale přesouvá určitou zodpovědnost na učitele, že? Aby se studenty pracovali individuálně a přizpůsobili svou práci jejich potřebám a schopnostem. Důvěřujeme vám. A právě proto nijak víc nedefinujeme, co to má znamenat.

Bratr Bigelow: Přesně tak.

Bratr Webb: Děkuji. Tyto změny ve studiu již byly oznámeny a zavedeny a my vám všem děkujeme za vaše úsilí je uplatňovat, jak nejlépe dovedete, k žehnání studentům. Další změnou, nebo možná tím slonem v místnosti, je pandemie a to, co nastalo v posledních několika měsících v našich třídách kvůli tolika přerušením a změnám ohledně on-line výuky a dalším změnám souvisejícím s touto pandemií. Rory, co bys řekl, že jsme se díky pandemii naučili a co se díky tomu změní?

Bratr Bigelow: Myslím, že především – a ty jsi to dnes na začátku sám zmínil – jsme si uvědomili, že s námi pracují a slouží úžasní lidé. A pokud k tomu přidáte církevní školy a všechny misionáře a povolané učitele a zaměstnance na plný i částečný úvazek, tak je to po celém světě víc než 60 tisíc lidí. A jsou skutečně dobří. Ale myslím, že to, co se stalo díky pandemii, je, že nás to trochu probudilo a upozornilo na určité dovednosti, které nám možná chyběly.

Podělím se o osobní zážitek, kdy jsme byli asi před sedmi lety s manželkou požádáni, abychom sloužili jako misijní vedoucí jedné misie v Brazílii. A tak jsme tam přijeli poté, co jsme studovali portugalštinu. Jako mladý jsem sloužil na španělsky mluvící misii, takže to byl pro nás nový jazyk, a mysleli jsme, že jsme v portugalštině dosáhli určité úrovně.

Pamatuji si ten první den, když jsme přijeli a končící president misie nás vzal do misijního domu. Byl tam i správce hmotného majetku, a když jsme přišli do kuchyně, řekl: „Budete potřebovat barel s vodou.“ Položil ruku na barel s vodou a řekl: „Budete tady potřebovat nový barel s vodou.“ A já zpanikařil, protože jsem si uvědomil, že nevím, jak se portugalsky řekne barel s vodou. Naučil jsem se jiné věci. Studovali jsme a mysleli jsme si, že rozumíme. A tak jsem mu řekl: „Můžete to pro mě zařídit? Udělal byste to?“ On řekl: „Samozřejmě.“

On to neviděl, ale když telefonoval, otočil jsem se k němu zády, vytáhl jsem kus papíru a napsal si slovo od slova, jak se objednává voda. A pomyslel jsem si, že s rodinou za dva týdny zemřeme, protože třeba nebudeme mít vodu.

Tento zážitek byl pro mě okamžikem prozření a ukázalo mi to, že jsem nevěděl to, co jsem myslel, že vím. A to je myslím to, co nám ukázala pandemie. Naše úroveň dovedností v on-line náboženské výuce není taková, jaká by byla zapotřebí. Někteří se přizpůsobili rychle a tato dovednost byla zkrátka v nich a jsou schopni to zvládat. Jiní možná tolik ne.

Takže jednou z věcí, kterou jsme se dozvěděli a na které budeme muset dál pracovat, je možná získat takříkajíc nové dovednosti. Musíme zjistit, jak rozšířit své schopnosti.

Zmínil jsi něco na začátku. Stále se k tomu vracím, ale podle mě to je opravdu důležité. Od staršího Clarka, který řekl: „Ať projevujeme jakoukoli úroveň poslušnosti či naděje či pravé lásky; ať jsme dosáhli jakéhokoli stupně profesních dovedností a schopností, tak pro práci, která leží před námi, to nebude stačit.“⁴

A jednou z věcí, které vyplývají z této pandemie, je pro mě osobně hluboká touha se zlepšit; zajistit, že splňuji očekávání, zvyšující se očekávání od Pána v tomto velmi jiném světě, ve kterém právě teď žijeme. Jak to ovlivní on-line výuku? Nevím. Adame, jak to ovlivní naši on-line výuku? Ty jsi možná povolanější k tomu, abys na to odpověděl.

Bratr Smith: Já jen potvrzuji, co jsi řekl. Díky pandemii jsme poznali dvě skutečně důležité věci, které použijeme, abychom se posunuli dopředu. Jednou z nich je to, jak jsi zmínil, že opravdu pracujeme s těmi nejlepšími lidmi. Naši učitelé na plný úvazek i naši dobrovolníci jsou nesmírně ochotní, úžasní a oddaní. Dostali se do složité situace a zvládli to úžasně.

Také jsme našli příležitosti ke zlepšení. Lépe jsme zjistili, jaké otázky je zapotřebí klást, abychom získali odpovědi, které potřebujeme získat.

V Církevní administrativní budově jsme například zorganizovali oddělení Správy digitálního vzdělávání. Je to oddělení odborníků, kteří nám pomáhají s on-line nabídkou Seminářů a institutů. Důvod, proč jsme toto oddělení nazvali Správa digitálního vzdělávání, je ten, že slovo on-line může znamenat spoustu různých věcí. Máme na mysli jakýkoli způsob vzdáleného přenosu pomocí technologií, ať již je to hybridní konference, nebo videokonference nebo asynchronní komunikace – je hodně možností, jak na to nahlížet.

Ale pochopili jsme, jaké otázky je potřeba klást. A začínáme si je klást, abychom vybudovali zdroje a infrastrukturu a program, jež nám pomohou podpořit rozrůstající se digitální nabídku tříd v seminářích a institutech.

Až covid zmizí, což se, jak všichni doufáme, stane dříve než později, tato poptávka již nebude tak vysoká, ale bude vyšší než předtím, protože nyní jsme ve spojení se studenty, s nimiž jsme dříve ve spojení nebyli. Žehnáme více jednotlivcům a rodinám než předtím, protože jsme byli v určitém smyslu přinuceni k tomuto způsobu výuky, a nyní vidíme z toho plynoucí přínosy. Nyní známe otázky, které si musíme pokládat, abychom se zlepšili, a společně se snažíme nacházet odpovědi. A myslím, že budou přicházet i další úžasné věci.

Bratr Webb: Někteří se ptají: „Nastane někdy doba, kdy budeme mít lidi, kteří budou pracovat výhradně on-line?“ K tomu chci říct, že my s těmito otázkami stále zápolíme. Je velmi možné, že nastane doba, kdy budeme mít učitele semináře na plný úvazek, kteří budou učit výhradně on-line. Ale je také pravda, že musíme mít všichni základní povědomí o tom, jak učit on-line efektivně. My všichni k tomu můžeme být v určité chvíli vyzváni. A v tom případě to samozřejmě budeme chtít zvládnout co nejlépe. Víme o učitelích, kteří to zvládají pozoruhodně dobře. Víme o učitelích, kteří mají čtyřikrát více studentů v programu institutu, protože jsou tak efektivní při výuce on-line. Takže důležitější než organizační struktura je to, zda si dokážeme osvojit dovednosti, abychom učili on-line efektivně a skutečně touto výukou žehnali druhým.

Tak jak se s tím budeme blíže seznamovat, budeme o tom mluvit na školeních, aby druzí dokázali co možná nejlépe zajišťovat efektivní náboženské vzdělávání. To jsou skvělé komentáře. Díky.

Bratr Bigelow: Tato úprava týkající se on-line výuky myslím neznamená úplný odklon od toho, co jsme dělali v minulosti. Ale je zapotřebí, abychom provedli určité úpravy, možná dokonce i najali více učitelů institutu a semináře na částečný úvazek. On-line prostředí poskytuje lidem příležitost učit, aniž by to museli dělat na plný úvazek.

Bratr Webb: Nikdo ale nebude k těmto změnám nucen. Prostě tyto úpravy provedeme časem a až budou tyto nové příležitosti dostupné. Zmíním stručně jeden z důvodů. Mezi našimi zaměstnanci je čím dál větší počet žen. A my jsme nesmírně vděčni za jejich přínos. Některé z nich, kvůli rodinným či jiným okolnostem, chtějí možná učit na částečný úvazek nebo učit on-line.

A také je pravda, že díky tomu, že máme mezi zaměstnanci více žen, mají více příležitostí k vedoucím funkcím. V Církevní administrativní budově máme 10 ředitelů oddělení a tři z nich jsou nyní ženy. A do těchto funkcí nebyly jmenovány ani nebyly zaměstnány kvůli tomu, že jsou to ženy – byly prostě těmi nejkvalifikovanějšími kandidáty, a pro naši práci jsou ohromným přínosem.

To je jen příklad toho, jak naše organizace roste – je tomu tak i u oblastních ředitelů, našich učitelů i administrátorů. Zmiňuji to také proto, že je to změna v naší pracovní síle, a my si toho musíme být vědomi. A pokud jde o administrátory, je třeba, aby si byli více vědomi různých náhledů a společně se radili a čerpali ze zkušeností druhých a z jejich náhledu na věc.

Myslím, že si musíme být vědomi toho, jakým přínosem je rozmanitější pracovní síla. A chápu, že toto konkrétně se týká zaměstnanců, ale ono to platí po celém světě, kde jsou povoláváni učitelé i učitelky pocházející z různého zázemí, které toho mohou tolik nabídnout, že potřebujeme naslouchat a rozumět jejich náhledu na věc a jejich zkušenostem, abychom mohli žehnat studentům v naší organizaci.

Bratr Bigelow: Co možná mnozí nevědí, je to, že začínáme vytvářet týmy pracující v terénu. Díky tomu máme k dispozici lidi z celého světa, kteří se podílejí na psaní osnov, lidi, kteří školí druhé, a školicí týmy z různých částí světa. A to nám umožňuje získat mnohem lepší náhled na to, co se ve světě děje, než jen velmi omezený náhled.

Bratr Webb: Děkuji. Adame, můžeme se vrátit k tobě? Hodně se toho děje ohledně inovovaného institutu – hodně lidí se o to zajímá a do tohoto úsilí se zapojuje. Co bys nám mohl o inovovaném institutu říci?

Bratr Smith: Věnujeme tomu hodně času a zdrojů a spousta úžasných ředitelů a učitelů institutu se podílí například na změnách fyzického prostředí nebo na nabídkách nových kurzů nebo třeba jen na změně názvů kurzů. A to vše je skvělé. Asi to nejdůležitější je to, že nasloucháme našim studentům institutu, a zvlášť se zaměřujeme na naslouchání těm studentům, kteří by se institutu mohli účastnit, ale neúčastní se. Možná přišli jednou a pak už ne, nebo se ještě do institutu nezapojili vůbec. Takže se soustředíme na to, abychom jim naslouchali.

Myslím, že to nejdůležitější, co můžeme inovovat, je trochu upravit to, jak učíme. Jak jsi řekl, Rory, není to kompletní předělání programu; jsou to jen malé úpravy, malé změny týkající se toho, co často děláme. A ty, bratře Webbe, jsi ve svém proslovu vloni v červnu kladl důraz na vytvoření tříd, které zajistí obrácení, relevantnost a pocit sounáležitosti – to je to, jak inovujeme institut.

Rád bych uvedl příběh, který mi vyprávěl územní ředitel jednoho učitele institutu. Připravoval se na výuku první lekce kurzu Věčná rodina přes Zoom. A během přípravy požádal všechny studenty, aby vytvořili krátké video, ve kterém se představí.

Jeden jeho student se rozhodl představit se třídě institutu jako gay a řekl, že má problém se stanoviskem Církve ohledně rodiny a manželství. Tento učitel si uvědomoval, že bude učit nauku a zásady týkající se rodiny. A tak se rozhodl, že se nad tím zamyslí, že bude opatrný a že se ohledně toho bude modlit. Velmi upřímně tohoto mladého muže oslovil a vysvětlil mu, že chce, aby tato třída institutu byla místem, kde bude moci nejen učit nauce srozumitelně a učit tomu, čemu učí proroci a apoštolové, ale také místem, kde se studenti budou cítit bezpečně, a kde je nebude nikdo soudit, kde budou moci mluvit o svých starostech, problémech a otázkách.

Onen mladík, když o něj učitel takto projevil zájem, řekl učiteli, že se chystal zůstat během celé lekce zticha, protože takto to obvykle dělá. Kdykoli někdo v církevním prostředí začne učit o rodině, tak zkrátka vypne a je zticha. Teď se ale tento student, díky tomu, že ho učitel takto oslovil, rozhodl, že se bude do výuky zapojovat. A tato třída měla úžasné zážitky, protože tento mladík se skvěle zapojoval a jeho otázky pomohly vyvolávat hodnotnou diskusi, protože se to odehrávalo v prostředí víry, kde se učilo pravdě a kde mohli všichni klást otevřeně a upřímně otázky.

Po lekci napsal tento student učiteli zprávu, kterou bych vám chtěl přečíst. A myslím, že to ukazuje, o co se v rámci inovování institutu snažíme. Napsal:

„Chtěl bych vám poděkovat za to, jak lekce probíhala. Byl jsem z toho trochu nervózní a nechtěl jsem nic říkat, ale na konci jsem se držel, abych hlasitě nevykřikl: ‚Děkuji!‘ Lekce byla úžasná. Spojuji si ji s lekcí, kterou učil můj učitel semináře na střední škole poté, co jsem veřejně řekl, že jsem gay, a poté, co jsem mu řekl, co se mi stalo v jiné třídě. Jeho i vaše lekce byly naplněné láskou a podporou, a vlastně mi změnily život. Mám obnovenou touhu zůstat v evangeliu a pociťuji obnovený závazek snažit se žít co nejlépe podle tohoto vzoru. Mění mi to život. Děkuji. A děkuji i za to, že jste zodpověděl mé otázky, a za to, že jste mě chtěl poznat a dodával mi takovou podporu. Zapisoval jsem si o tom všem své pocity, protože jsem hodně pociťoval Ducha. Napsal jsem si do studijního deníku, že jsem naplněný vděčností a radostí. Právě teď pláču radostí. Děkuji vám. Váš bratr a syn Boží.“

Vidíme, že tento učitel si vytvořil se studentem hodnotný vztah, což mu dodalo naději a odvahu přijít ke Spasiteli a kráčet dál po cestě smlouvy. A to vše díky tomu, že třída tohoto učitele je nyní třídou obrácení, relevantnosti a pocitu sounáležitosti.

Bratr Webb: Moc se mi líbí, jak jsi tuto otázku zodpověděl. Budeme i nadále pracovat na změnách týkajících se prostředí a na osnovách kurzů i na všem ostatním. A nacházet nové a praktické způsoby, jak institut inovovat, abychom zvali více studentů, kteří se ho v současnosti neúčastní. A pak, až přijdou, aby měli podobné zážitky, které je udrží u Nebeského Otce – to je přesně účel celé této iniciativy. Díky.

Dovolte mi teď položit vám poslední otázku, a o odpověď požádám oba. Mluvili jsme o různých věcech, o kterých již druzí vědí, ale možná si nejsou vědomi určitých změn, které budeme mít v příručce Výuka a studium – a dalších záležitostí týkajících se školení, které bude sloučené s našimi novými příručkami. Co byste řekli ohledně toho, co nového se chystá ohledně našich školení?

Bratr Smith: Snažíme se více o to, abychom šli správným směrem a zjednodušovali a sjednocovali. A jsme rádi, že můžeme spolupracovat s Generálním předsednictvem Nedělní školy v Oddělení pro kněžství a rodinu na tom, abychom měli pro učitele v Církvi jednu příručku. Příručky Učte tak, jak učil Spasitel a Výuka a studium evangelia se sloučí a budou zjednodušeny a sjednoceny, aby nám poskytly jasnou definici výuky – toho, jak má vypadat výuka ve třídách, a co by měli studenti očekávat, když je učíme. To bude společné pro povolané učitele i pro učitele seminářů a institutů.

Abychom to podpořili, začínáme zakládat něco, čemu říkáme Knihovna školicích zdrojů a materiálů. Když si učitelé přečtou definici nějaké dovednosti, pak budou vědět, kam jít, kde bude daná dovednost ukázána na příkladu a vysvětlena, kde se budou moci ohledně této dovednosti proškolit a kde budou vybídnuti, aby ji procvičovali a uplatňovali. Doufáme, že našim učitelům pomůžeme zjistit, jakou dovednost chtějí zlepšit, a že budou mít příslušné zdroje, aby ji mohli zlepšit. A s tím je spojeno i to, že chceme zjistit, jak můžeme svou práci měřit – dosahujeme toho, čeho si přejeme dosáhnout? Dosahujeme našeho cíle v životě mladých?

A tak hledáme efektivní a smysluplné způsoby, jak se může učitel poměřovat a hodnotit, jak zlepšit pomáhání učiteli ze strany inspektora, který může přijít a pomoci učitelům růst a rozvíjet se a stát se lepšími, a také se chceme ptát i studentů na jejich prožitky a co se v jejich životě skutečně odehrává. A doufáme, že toto vše se bude uskutečňovat v duchu povzbuzení, pokroku a růstu a zkrátka to bude příležitost pro nás, abychom využili jakýkoli dostupný zdroj, abychom se mohli stát lepšími učiteli.

Všichni víme, že žijeme v době před Spasitelovým Druhým příchodem, a tito mladí lidé, kteří přicházejí do našich tříd, jsou jedni z nejlepších, jaké kdy tento svět poznal. A tak musíme být dobří, protože oni jsou také dobří. Zkrátka se chceme zlepšovat.

Bratr Bigelow: Myslím, že to, co Adam zmínil, je zajímavé; jde o to, zda dokážeme definovat, co si přejeme, aby nastalo? Můžeme se ohledně toho školit, abychom toto očekávání naplnili? I možnost měřit to, jak si vedeme, je důležitá. Také jsme diskutovali i o tom, jak tento systém měření zobrazit a poté si dát cíle podle toho, kde zrovna jsme a kam bychom chtěli dojít.

Bratr Webb: Když mluvíme o tom, jak měřit výkon a používáme tyto odborné termíny, tak si lidé říkají: „Vždyť já učím evangeliu; tyhle výrazy mě trochu znervózňují.“ Vy všichni máte studenty rádi a všichni si přejete jim žehnat. Takže je dobré mít někoho po boku, aby vám v tom pomáhal, v té touze žehnat studentům, a aby byl zrcadlem toho, co se ve třídě odehrává, a pomohl vám ve vaší touze se rozvíjet a žehnat studentům – ne, protože byste všichni chtěli být dokonalými učiteli, ale protože chcete svým studentům zprostředkovat ten nejlepší zážitek.

To je skutečně něco skvělého. Sami to poznáte, až uvidíte, co se chystá, s touto příručkou, s Knihovnou školicích zdrojů a materiálů, i s tím, o čem jsme mluvili jako o systému měření – to vše je skutečně pozitivní a užitečné, a myslím, že to přivítáte. Alespoň doufáme, že?

Bratr Smith: Ano.

Bratr Webb: Než skončíme, chtěli byste něco říci –

Bratr Bigelow: Ano, ještě jedna věc, která je podle mě zásadní. Často se soustředíme na výuku a zdokonalování výuky a zanedbáváme tu vůdčí nebo administrativní součást toho, že jsme ředitelem semináře nebo koordinátorem nebo oblastním ředitelem, či územním ředitelem, ať již je to cokoli. Snažíme se na to nyní pamatovat. Zaměřujeme se nyní na myšlenku připravit nějaký dokument, který pomůže řediteli poznat, co se od něj očekává. Takže když mluvíme o systému měření, nejedná se jen o měření výuky, jedná se i o měření toho, jak vedete druhé. Když jsem byl před lety požádán, abych byl ředitelem, tak bych tehdy to, o čem nyní mluvíme, velmi uvítal.

Kdybych mohl dát zaměstnancům, lidem v mém oddělení, administrativním asistentům, něco založené na nějakém měřítku: „Pomoz mi poznat, jak se mi daří“, „Pomoz mi poznat, co zlepšit“. Chci být tím nejlepším vedoucím, jakým mohu být, a jediným způsobem, jak toho dosáhnu, je tím, že budu vědět, kde se nacházím, kam potřebuji dojít a co mohu dělat, abych se tam dostal. Takže vše, o čem jsme mluvili, zapadá do onoho kontextu – pomozme mládeži a mladým dospělým mít skvělé zážitky, a to se týká i mého vedoucího povolání.

Bratr Webb: Je důležité poznamenat, že některé tyto úpravy nastanou poměrně rychle, v nadcházejících měsících, zatímco další potrvají déle.

Děkuji. Než zakončíme tuto část vysílání, chtěl bych říci ještě jednu věc ohledně změn z všeobecného hlediska. Můžeme vytvářet všechny možné nové programy a zdroje na světě, ale nic z toho nebude fungovat a nic z toho se nezdaří, pokud nebudeme sjednoceni a pokud nebudeme v souladu s vůlí Nebeského Otce. To bude vyžadovat to nejlepší, co můžeme nabídnout. Bude to vyžadovat, abychom umožnili Bohu, aby v našem životě převládl. Bude to vyžadovat, abychom byli ochotni změnu s radostí přijmout. Abychom měli moc, která mění život druhých, musíme učit a svědčit ze svého změněného srdce.

Kéž se v srdci sjednotíme na tom, abychom se plně zapojili do věci Kristovy. A kéž na Něj více spoléháme. Když tak budeme činit, budeme schopni se přizpůsobit jakýmkoli změnám, které mohou nastat. Duch Svatý nám pomůže vidět a změnit to, co potřebujeme změnit v osobním životě i v naší výuce. A osobně zažijeme, že náš Bůh je Bohem zázraků. Ve jménu Ježíše Krista, amen.