Blahoslavení pokojní

Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2021

Starší W. Mark Bassett

Sedmdesátník

Neděle 5. prosince 2021

Při příležitosti začátku oslav Vánoc nás naše milované První předsednictvo opět vyzvalo, abychom se sblížili. Ačkoli se naše tradice a zvyky různí napříč národy, pociťujeme všichni vděčnost a požehnání pramenící z naší jednoty – v jednotě uctíváme Spasitele Ježíše Krista a oslavujeme Jeho narození, jež se událo před více než dvěma tisíci lety.

Jedna z oblíbených tradic v domově Bassettových, stejně jako u mnohých z vás, je hraní příběhu o Kristově narození. Četba příběhů z Izaiáše, Lukáše, Matouše, Nefiho a Mormona, doprovázená vánočními koledami a oživená představením ztvárňujícím Marii, Jozefa a děťátko Ježíše, bývá inspirující a duchovní – ale ne vždy.

Například o jednom Štědrém večeru se naše stádo ovcí v batolecím věku proměnilo ve sbor plačících dětí. Jejich nářek se rychle rozšířil mezi pastýře a anděly, i na samotné nemluvňátko ovinuté plenkami. Příští rok jsme žádné stádo neměli. Nikdo se neodvážil hrát roli ovce z obavy, že právě ovce byly nějakým způsobem příčinou onoho hrůzostrašného a neblahého kvílení. Další rok se z pastýřských holí staly světelné meče a jindy zase nikdo nechtěl hrát mudrce ani anděla, protože trvali na tom, že si místo toho navléknou kostým dinosaura a delfína z Halloweenu. Ale naše asi nejpamátnější ztvárnění příběhu se odehrálo, když čerstvé novorozeně vypadlo z vyvýšených a velmi nestabilních jesliček, řítilo se směrem ke kamennému krbu a bylo zachyceno jen pár centimetrů nad zemí. Chycení dítěte ve skoku střemhlav byla má zásluha, i když i onen pád byl zcela má vina.

Tichá noc? Blahý klid? Našemu ztvárnění Kristova narození by se mohlo spíše říkat „Pozdvižení v jesličkách“. Musím přiznat, že s blížícími se Vánocemi často přemýšlím, zda bychom snad neměli vyzkoušet nějakou vánoční tradici, která skutečně přináší pokoj.

Pokoj – nádherný stav plný naděje, po němž všichni toužíme nejen o Vánocích, ale neustále. Zdá se však, že nalézt pokoj v dnešním světě je stále obtížnější. Když jsem letos studoval Nauku a smlouvy, připomněl jsem si zjevení, které popisuje naši dobu:

„A v onen den… celá země bude ve zmatku a srdce lidské jim ochabne.“¹

Kde můžeme v současném stavu pozemského zmatku nalézt tento větší pokoj, po kterém touží celý svět?

President Russell M. Nelson řekl:

„Evangelium Ježíše Krista je přesně to, co tento zmatený, svárlivý a unavený svět potřebuje.

Každé dítě Boží si zasluhuje příležitost vyslechnout si a přijmout uzdravující a vykupující poselství Ježíše Krista. Žádné jiné poselství není pro naše štěstí – nyní i na věky – podstatnější.“²

Poselství Znovuzřízení je poselstvím Vánoc. Světlo hvězdy, které vedlo pastýře k novorozeňátku v jesličkách, je paralelou ke sloupu světla, které spočinulo na Josephovi – obojí předcházelo radostným zvěstem veliké radosti, které světu oznamovaly Krista.

Izaiášovo poselství určené našemu neklidnému světu zní i nadále: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“³

Starší Quentin L. Cook učil: „Jedním z titulů našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který nejvíce chováme v úctě, je ‚Kníže pokoje‘ [Izaiáš 9:6]. … Jeho království [bude] ustanoveno včetně pokoje a lásky.“⁴

Až letos budeme číst v Lukášovi, doufám, že se zamyslíte nad slovy „množství rytířstva nebeského, chválících Boha“, když řeklo: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“⁵ Já jsem o těchto slovech přemýšlel a uvědomil jsem si, že by pro nás mohlo být vhodné považovat to za prohlášení, že „nyní je na zemi Pokoj“. „Přišel Pokoj!“ mohli zvolat. Protože onoho večera v oné skromné stáji měl doslova přijít na zemi samotný „Kníže pokoje“.

Onoho prvního vánočního dne zvěstovali skutečnost, že přišel pokoj, andělští poslové. Před nimi prohlásil Jákob: „My jsme věděli o Kristu a měli jsme naději v jeho slávu mnoho set let před jeho příchodem; a nejen my sami jsme měli naději v jeho slávu, ale také všichni svatí proroci, kteří byli před námi.“⁶

A Izaiáš opět prorokoval, tentokrát ohledně naší doby, když napsal: „Ó jak krásné na horách nohy toho [nebo těch], ješto potěšené věci zvěstuje, a ohlašuje pokoj.“⁷

Kdo jsou tedy tito krásní lidé, kteří zvěstují pokoj? Spasitel řekl svým učedníkům v Galileji i v zemi Hojnosti: „Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“⁸

Kromě toho král Beniamin učil: „A nyní, pro smlouvu, kterou jste učinili, budete nazýváni dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho; neboť vizte, tohoto dne vás duchovně zplodil; neboť vy pravíte, že srdce vaše je změněno vírou ve jméno jeho; tudíž jste z něho zrozeni a stali jste se syny jeho a dcerami jeho.“⁹

Vy i já jsme prostřednictvím této smlouvy dětmi Ježíše Krista, každý z nás. Vzpomeňte si, že řekl, že pokojní se budou nazývat Božími dětmi. A tak my – děti Boží – máme být pokojní neboli být mírotvorci. Je to naše smluvní povinnost. Vy i já můžeme v dnešním neklidném světě něco změnit, když budeme ve svých domovech, kongregacích, obcích, a dokonce po celém světě svou laskavostí, dobrými skutky i slovy usilovat o to, abychom byli mírotvorci – a to jak osobně, tak virtuálně. Nechť věrně „zvěstujeme pokoj“, když o Něm budeme svědčit slovem i skutky.

A opět v Lukášovi čteme:

„I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.

I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.

A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku.“¹⁰

Pojďme tedy i my a rozhlašujme poselství pokoje „o tom děťátku“. Je to poselství, kterému učí naši misionáři naše blízké a přátele; je to živé poselství, o které se dělí misionáři zaměření na službu, když slouží tak, jak by sloužil Spasitel. Je to poselství, které pronášíme, když máme lidi kolem sebe rádi, dělíme se s nimi a vyzýváme je, aby přijali naději a pokoj pramenící z dobré zprávy o Ježíši Kristu.

Když se tedy vrátím ke ztvárněním Kristova narození v podání Bassettových, o něž se chaoticky pokoušíme každé Vánoce – proč lpíme na této tradici a povzbuzujeme naše děti a vnoučata, aby pro nás znovu oživily onen nádherný večer všech večerů, kdy andělé přišli se zvěstmi veliké radosti?

Odpověď je prostá a radostná: „Mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“¹¹

Ano, jsme svědky toho, že celá země je ve zmatku a srdce lidská ochabují. Vytrvejme však navzdory těžkostem, tváří v tvář protivenství a uprostřed zmatku v tom, že budeme zvěstovat pokoj, o těchto svátcích a kdykoli jindy, zatímco budeme připravovat sebe a všechny kolem na velkolepý návrat Knížete pokoje, to jest Pána, Spasitele a Vykupitele Ježíše Krista. Zopakuji slova presidenta Nelsona: „Každé dítě Boží si zasluhuje příležitost vyslechnout si a přijmout uzdravující a vykupující poselství Ježíše Krista.“

Kéž jsme zvěstovateli pokoje, zatímco budeme letos o Vánocích i kdykoli jindy oslavovat narození, život a poslání našeho Spasitele. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.