Duch Vánoc
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem
Neděle 5. prosince 2021
Drazí bratři a sestry, jsem vděčný, že mohu být s vámi na tomto celosvětovém vánočním zasvěcujícím shromáždění. Vznešená hudba i slova se dotkla našeho srdce. Přinesla pravého ducha Vánoc – radost, která přichází, když s láskou uctíváme Pána Ježíše Krista. Jsme spojeni v lásce a oddanosti k Němu.
Tento pocit uctívání se prohlubuje pokaždé, když čtu písma, která mi pomáhají uvědomovat si, kým Ježíš byl a kým je. Díky četbě a modlitbě jsem poznal Ježíše jako Jehovu, který byl pod vedením našeho Nebeského Otce Stvořitelem všeho. Pavel to popsal takto:
„Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky,
v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?
A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.“1
Při narození Ježíše v Betlémě zpívali andělé a, jak bylo prorokováno, objevila se nová hvězda, která osvětlovala nebe, aby tak uctila vstup Syna Božího do smrtelnosti.
Ježíš ční vysoko nad námi, a přesto nám události doprovázející Jeho smrtelné narození přinášejí pocit, že je nám nablízku. Rozhodl se sestoupit ze svého trůnu po pravici Otce, aby na sebe vzal smrtelnost. Učinil tak z lásky ke každému synovi a každé dceři svého Otce, kteří se narodí na svět. Učinil tak z lásky k vám – i ke mně.
Mohl se narodit do jakéhokoli prostředí. Přesto se však narodil do skromných poměrů v jedné malé vesničce. Přivítali Ho pastýři. Několik mudrců bylo později inspirací přivedeno, aby Ho uctívali. Politický vůdce přikázal, aby byl zabit. Ježíš musel být odveden do cizí země, aby si zachránil život. Když anděl řekl Jeho smrtelným rodičům, že se může vrátit do své země, vzali Ho do Nazarétu. Tam strávil téměř 30 let, a než započala Jeho veřejná služba, vyrůstal a pracoval jako tesař.
Možná si tak jako já kladete otázku, proč bylo nutné, aby byl dokonalý Syn Boží vyslán na takovouto misii. Vzpomeňte si, jak popsal své pokorné přijetí svého povolání:
„Sstoupil [jsem] s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.
Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.“2
Ježíš projevoval lásku a pokoru. Navzdory svému mocnému a majestátnímu postavení u Otce si za své pozemské učedníky vybral obyčejné lidi, včetně rybářů, výběrčího daní a zélóta.
Stýkal se s malomocnými, nemocnými, zmrzačenými a opovrhovanými a kázal jim. Miloval a přijímal ty nejníže postavené mezi nimi, přestože sestoupil z příbytků na výsostech. Sloužil jim, miloval je a pozvedal je.
Jeho pozoruhodná láskyplnost a schopnost sebeovládání se na konci Jeho pozemského poslání ještě prohloubily. Čelil protivenství a nenávisti, o nichž věděl, že jsou součástí poslání, k němuž byl povolán a které přijal. Měl trpět za hříchy a slabosti všech těch, kteří vstupují do smrtelnosti.
Jistě si vzpomínáte na slova Jákoba, který učil o Usmíření Ježíše Krista:
„Ó, jak veliká je svatost našeho Boha! Neboť on zná všechno a není ničeho, co by neznal.
A přijde na svět, aby mohl spasiti všechny lidi, budou-li poslouchati hlas jeho; neboť vizte, on vytrpí bolesti všech lidí, ano, bolesti každého živého stvoření, jak mužů, tak žen a dětí, kteří patří do rodiny Adamovy.
A on to vytrpí, aby vzkříšení mohlo přijíti ke všem lidem, aby všichni mohli státi před ním ve veliký a soudný den.“3
Ono děťátko v jeslích v Betlémě byl Syn Boží seslaný Otcem, aby se stal naším Spasitelem. Byl Jednorozeným Synem Otce v těle. Je naším Příkladem.
Máme-li mít ducha Vánoc, musíme se snažit milovat tak, jak miloval On. Jeho slova určená vám i mně zní: „[Milujte se] vespolek, jako já miloval jsem vás.“4
V těchto slovech můžete, tak jako já, pociťovat ducha Vánoc. Kdykoli si vzpomenu na příklad Spasitele světa a rozjímám o něm, pociťuji světlo a optimismus vyplývající z vlivu Ducha Svatého.
Pro mě je možná tou nejkrásnější připomínkou skutečnost, že Pán je připraven nám pomáhat, ať se nám stane cokoli. Mormon učil:
„Bůh, znaje všechny věci, jsa od věčnosti do věčnosti, vizte, poslal anděly, aby sloužili dětem lidským, aby zjevovali ohledně příchodu Krista; a v Kristu bude přicházeti každá dobrá věc.
A Bůh také oznamoval svými vlastními ústy prorokům, že Kristus přijde.
A vizte, různými způsoby projevoval dětem lidským věci, které jsou dobré; a všechny věci, které jsou dobré, přicházejí od Krista; jinak by lidé byli padlí a žádná dobrá věc by k nim přijíti nemohla.
Pročež, službou andělů a každým slovem, které vyšlo z úst Božích, počali lidé prokazovati víru v Krista; a tak se vírou chopili každé dobré věci; a tak tomu bylo až do příchodu Krista.
A poté, co on přišel, byli lidé také spaseni vírou ve jméno jeho; a vírou se stávají syny [a dcerami] Božími. A tak jistě, jakože Kristus žije, pravil tato slova našim otcům řka: O cokoli, co je dobré, budete prositi Otce ve jménu mém ve víře věříce, že obdržíte, vizte, to se vám stane.“5
V tomto vánočním období se mnozí z vás modlí o sílu vytrvat ve zkouškách, které vás, jak máte pocit, prověřují až do krajnosti. Svědčím o tom, že Spasitel a Otec slyší vaše prosby o pomoc a o to, co je dobré pro vás i pro ty, které máte rádi a kterým sloužíte.
Odpovědi budou přicházet tak, jako přišly k Proroku Josephu Smithovi. Poznáte, že Josephova modlitba o pomoc je podobná té vaší. A v Pánově utěšující odpovědi na Josephovo volání pocítíte lásku, kterou Pán choval k Josephovi a kterou chová i k vám. Joseph se modlil:
„Ó Bože, kde jsi? A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu tvého?
Jak dlouho bude ruka tvá zadržována a oko tvé, ano čisté oko tvé, hleděti z věčných nebes na bezpráví na lidu tvém a na služebnících tvých a uchem tvým bude pronikati volání jejich?“6
A Pán odpověděl tak, jak může odpovědět i vám a mně:
„Pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;
A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti; zvítězíš nad všemi nepřáteli svými.
Přátelé tvoji stojí při tobě a budou tě opět zdraviti s vřelým srdcem a přátelskýma rukama.“7
Vím sám za sebe, že tato zaslíbení spolehlivě platí pro vás, pro mne i pro ty, které máme rádi. Pán cítil naše bolesti. Rozhodl se tak učinit z lásky k nám. Ví, jak nám pomoci pociťovat pokoj v protivenství, zatímco naše zkouška nadále trvá. Pošle přátele jako anděly, aby při vás stáli „s vřelým srdcem a přátelskýma rukama“. Když budeme snášet osobní zkoušky díky víře v Něj, naše vlastní srdce se změní k lepšímu.8 A díky této změně se my sami staneme oněmi přáteli, které Pán může poslat jako anděly druhým lidem.
Jako Jeho svědek svědčím o tom, že děťátko narozené v Betlémě je Ježíš Kristus, milovaný Syn Boží. Slibuji vám, že když budete žádat Nebeského Otce s vírou a ve jménu Ježíše Krista, Duch vám i vašim blízkým přinese pocity pokoje.
Vyjadřuji vám lásku společně s přáním, abyste prožili radostné vánoční období – letos i kdykoli jindy. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.