„Vy to můžete poznat také“
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem
Neděle 5. prosince 2021
Drazí bratři a sestry, když jsem byl malý, Vánoce byly u nás doma silně ovlivněny tradicemi zemí, odkud pocházeli mí rodiče. Maminka se přistěhovala do Spojených států ze Švédska a tatínek z Finska.1 Během vánočních příprav jsme zdobili vánoční stromek ručně vyráběnými ozdobami a maminka stále pekla a pekla. Možná byla spřízněná s babičkou Lundgrenovou sestry Craigové. Štědrý večer začal úžasným švédským stolem plným tradičních pochoutek, které maminka připravila – masové kuličky, rýžový nákyp a všechno možné pečivo, dortíky a cukroví. Oslavy Štědrého večera vyvrcholily příchodem Jultomtena – vánočního skřítka – který přinesl dárky všem dětem. Ale ještě než Jultomten přišel, maminka mě s bratrem a sestrami shromáždila a poslouchali jsme, jak tatínek předčítá vánoční příběh z Nového zákona.
Náš tatínek byl tichý, málomluvný muž – jak ve svém mateřském jazyce, tak i v angličtině, kterou se naučil v dospělosti. Byl netaktně upřímný a nikdy neoplýval chválou. Nepřeháněl a nikdy nic nepřikrášloval. O Štědrém večeru předčítal z 2. kapitoly Lukáše. Četl o tom, jak Jozef s Marií putovali do Betléma, jak se pastýřům zjevil anděl, o narození Ježíše a o tom, jak Maria přemítala v srdci o všem, co se stalo. Ale tatínek se nezastavil u 19. verše. Pokračoval příběhem o tom, jak Maria s Jozefem přišli s malým Ježíšem do chrámu v Jeruzalémě, aby přinesli oběť v souladu se zákonem Mojžíšovým.
Tatínek četl:
„A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. …
A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně.
Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, …
Tedy [Simeon] vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl
Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji.
Nebo viděly oči mé spasení tvé,
Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí.“2
Na tomto místě se tatínek vždy zastavil. A poté vydal své svědectví. Vždy stejným způsobem krátce a anglicky se silným přízvukem prohlásil: „Ačkoli nemohu chovat malého Ježíše v náručí jako Simeon, tak vím stejně jako to věděl on, že ono děťátko bylo Syn Boží, můj Spasitel a Vykupitel. Je skutečný a žije.“ Po tomto prohlášení se podíval na každého z nás svýma pronikavýma modrýma očima a s důrazným přikývnutím řekl: „A vy to můžete poznat také.“
Tatínek s maminkou věděli, kdo to děťátko v Betlémě bylo a co vykonalo, když vyrostlo. Toto poznání je proměnilo. Přáli si nejen to, abychom my děti věřily jejich slovům3, ale také abychom to poznaly samy pro sebe a mohly být také proměněny. Svědectví mých rodičů mě inspirovalo k tomu, abych se vydal na cestu smlouvy s touhou poznat to také.
Když mi bylo 11 let, naše rodina žila v Göteborgu ve Švédsku. President misie vyzval všechnu mládež, aby četla Knihu Mormonovu. Sice se mě tato výzva v podstatě netýkala, ale můj bratr byl v té době jáhen a tuto výzvu přijal. Vždy jsem chtěl být jako můj bratr a dělat totéž co on, a tak jsem se přidal. Od rodičů jsme se sourozenci dostali každý vlastní písma, a tak jsem je začal každý večer číst.
O několik měsíců později president Gösta Malm, rádce v předsednictvu misie,4 povzbudil mládež, která četla Knihu Mormonovu, aby se ptala Boha, zda je pravdivá. A to jsem se rozhodl udělat. Onoho večera jsem čekal, až bratr usne. Pak jsem slezl z postele, poklekl na zem a začal jsem se modlit. Za chvíli jsem pocítil, jako by mi někdo řekl: „Říkám ti celou dobu, že je pravdivá.“ A zároveň mě naplnil nepopsatelný pokoj. Poznal jsem sám pro sebe mocí Ducha Svatého, že Kniha Mormonova je pravdivá.5
Přesně tak, jak je to slíbeno v úvodu ke Knize Mormonově, jsem i já „[došel skrze moc Svatého Ducha] poznání, že Ježíš Kristus je Spasitel světa, že Joseph Smith je Jeho… prorok v těchto posledních dnech a že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pánovo království ještě jednou ustanovené na zemi, aby připravovalo druhý příchod Mesiáše“.6 Toto poznání mě spolu s následnými svědectvími proměnilo stejně jako moje rodiče.
Toto poznání, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován za hříchy světa, je duchovní dar.7 Tento dar se neváže na určitý úřad v kněžství ani na určité pohlaví; je dostupný každému, kdo je ho hoden. Spasitel po nás nechce, abychom Mu přinesli zlato, kadidlo či myrhu proto, abychom byli hodni tento nádherný duchovní dar obdržet. Máme Mu dát něco ze sebe.8 Prorok Amaleki z Knihy Mormonovy žádal lid: „A nyní… chtěl bych, abyste přišli ke Kristu, který je Svatým Izraelským, a podíleli se na jeho spasení a moci jeho vykoupení. Ano, pojďte k němu a obětujte mu celou duši svou jako oběť…; a jakože žije Pán, budete spaseni.“9
Když jsem vyrůstal, viděl jsem, jak moji rodiče slouží druhým. Viděl jsem, že dodržují své smlouvy, které uzavřeli s Bohem. Viděl jsem, jak se pilně věnují domácímu a navštěvujícímu učení a jak se usilovně snaží sloužit. Viděl jsem, jak se účastní chrámových obřadů a přijímají církevní povolání. A každý rok na Štědrý večer tatínek svědčil spolu se Simeonem o Spasiteli Ježíši Kristu. Během let otec předal tuto výzvu k získání osobního poznání i svým snachám, zeťům a vnoučatům.
Mnoho desetiletí po mém zážitku z dětství s Knihou Mormonovou jsem byl povolán jako sedmdesátník – generální autorita a pověřen, abych promluvil na generální konferenci. Mé sestry zajistily, aby náš 92letý otec mohl konferenci – a obzvlášť můj proslov – sledovat. Po generální konferenci jsem jel k němu domů. Zeptal jsem se ho: „Tati, viděl jsi konferenci?“ Odpověděl: „Ja.“ Zeptal jsem se: „Slyšel jsi, jak jsem mluvil?“ Odpověděl: „Ja.“ Trochu podrážděně jsem vyhrkl: „No, tak co na to říkáš?“ Odpověděl: „No, bylo to dobré. Byl jsem skoro hrdý.“
Po dlouhé odmlce řekl: „Dale, musím ti něco říct.“ Pak jsem si uvědomil, že zatímco jsem usiloval o pochvalu, můj otec byl zaneprázdněn něčím mnohem důležitějším než byla pochvala. Pokračoval: „Včera v noci jsem měl sen. Zdálo se mi, že jsem zemřel a uviděl jsem Spasitele. Objal mě a řekl mi, že jsou mi odpuštěny hříchy. Byl to moc dobrý pocit.“ To bylo vše, co můj otec vyslovil nahlas. Ale výraz v jeho tváři říkal mnohem víc – znal Ježíše Krista. Věděl, že ono děťátko v Betlémě, které prospívalo „moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí“10, bylo jeho spasením, že Syn Boží dospěl a usmířil jeho hříchy. Otec to věděl již dávno před tímto snem. Onen sen byl pouze láskyplným milosrdenstvím – darem – od milujícího Nebeského Otce starému muži, který zemřel o dva měsíce později. Ze všech vánočních dárků, které jsem kdy dostal, si nejvíce cením daru svědectví a víry, ztělesněnými mým otcem a matkou.
Požádejte o těchto Vánocích Nebeského Otce o duchovní dar poznání toho, že Spasitel světa skutečně žije. Tento vánoční čas je nádherným a přirozeným obdobím, kdy můžeme studovat Jeho život a snažit se napodobovat Jeho charakter a vlastnosti. Když to budete dělat, můžete poznat, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a že usmířil vaše hříchy. Toto poznání je lepší a trvalejší než kterýkoli z darů, které vám kdy mohl Jultomten přinést, protože vás může proměnit. Zjistíte, že Spasitel rád obnovuje to, co vy sami obnovit nemůžete, uzdravuje rány, které vy neuzdravíte, opravuje to, co bylo nenávratně rozbito, odškodňuje jakoukoli nespravedlnost, která vás postihla, a nadobro vyléčí i ztrápená srdce.
Stejně jako můj pozemský otec i já vím, že nebudu moci chovat děťátko Ježíše v náručí, ale vím, stejně jako to věděl Simeon, že to děťátko je Syn Boží, můj i váš Spasitel, můj i váš Vykupitel. Je skutečný a žije. A vy to můžete poznat také. Ve jménu Ježíše Krista, amen.