Pamatujte, pamatujte

Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2023

Tracy Y. Browningová

druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek

neděle 3. prosince 2023

Tam, kde bydlím, se zhruba od listopadu zdá, že příroda kolem mne začíná blednout a usínat. Šelestění zeleného listoví, jemuž jsem ráda v jarních a letních měsících naslouchala, když se pohupovalo ve vánku, nahrazují holé stromy a šustění suchého spadaného listí pod nohama. Onehdy veselí ptáci umlkají a zdá se, že ze vzduchu mizí sladká vůně květin. Dění v přírodě, které si spojuji s podnětem k životu, na čas ustupuje, a uprostřed onoho ticha a prostoru, které za sebou zanechává, když se rok takto chýlí ke konci a těsně předtím, než zapomenu, že mám být veselá, se objevuje dar Vánoc.

A já v onom koutě Božího širého světa, kde žiji, pamatuji. Pamatuji na to, abych si všímala stálezelených stromů, z nichž se line dřevitá, kořeněná a zemitá vůně. Pamatuji na to, abych se dívala po rudých a sněhobílých květech a bobulích a snažila se zachytit známé melodie koled, jež v srdcích, domovech a kaplích zvěstují radost světu, zatímco hledám symboly Vánoc, o nichž spolu se mnou zpívají nebe i země a vybízejí mě, abych pamatovala.

Jedním ze zázraků tohoto období je, že jak se zdá, celý křesťanský svět a mnozí za jeho hranicemi tráví tento čas tím, že o Vánocích odhodlaně vyhledávají symboly pamatování a plní jimi svůj život.

Vánoce jsou mostem, který nás vede do nového roku. A po cestě přes něj jsme vyzýváni, abychom se zamysleli nad zázrakem Toho, kdo je „Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země“,¹ a který se narodil v prostých podmínkách ve městě Davidově a byl „plénkami [obvinutý], ležící v jeslech“.² Možná při svém vánočním putování vidíme sami sebe jako novodobé mudrce, kteří se možná dívají na hvězdu na vrcholcích stromků a na světla zářící všude kolem a radují se „radostí velmi velikou“³ při pohledu na znamení před sebou, která mají vést naše kroky k Ježíši Kristu, k Tomu, který je „světlo světa“.⁴ Pokud zachytíme v tomto období ve vzduchu vůni určitého koření, má nám to možná připomenout, abychom s sebou vzali dary, které bychom mohli dát Synu Boha živého,⁵ – nikoli „zlato a kadidlo a mirru“,⁶ ale zbožnou oběť „srdce [zlomeného] a ducha zkroušeného“.⁷ A ti z nás, kteří milují děti a pečují o ně, se možná podobají dnešním pastýřům, kteří drží „stráž… nad svým stádem“⁸ a snaží se zachytit výzvy pozemských andělů seslaných Pánem, aby se nebáli, neboť přicházejí s pokyny ohledně toho, kde lze najít našeho Spasitele.⁹ Cožpak nepamatujeme na to, abychom tyto zvěsti veliké radosti šeptali do uší svých dětí jako svědectví? Aby pak, když si v dětském údivu povšimnou vánočních barev, červené a zelené, zlaté a bílé, pamatovaly na dokonalou a čistou smírnou oběť svého Vykupitele Ježíše Krista, který jim nabízí dar spasení a nového a věčného života.

Vánoce nám umožňují podniknout duchovní cestu do Betléma, abychom sami získali svědectví o Spasiteli Ježíši Kristu a poté toto svědectví nesli dál, připraveni zaměstnat svůj jazyk, nohy a ruce, abychom „rozhlašovali“¹⁰ a vydávali svědectví o všem, co jsme se o Něm dozvěděli. Tuto pouť za Spasitelem můžeme podniknout tak, že budeme pamatovat.

Bůh nám dal dar pamatování, abychom nezapomněli na jistého dárce, a mohli tak pocítit bezmeznou lásku, již k nám chová, a naučit se na oplátku milovat Jej. Dávný prorok Moroni nás nabádá, abychom pamatovali, že „každý dobrý dar pochází od Krista“.¹¹ Náš Spasitel nedává dary tak, jak dává svět – časné, částečné a náchylné podléhat zubu času. Ježíš Kristus nabízí dary stálé, a dokonce nezbytné, například:

dary Ducha, jako je poznání, moudrost, svědectví a víra;¹²
dar Ducha Svatého;
dar věčného života.

A když po celý život přemítáme o velkých i malých „dobrých darech“, které v životě dostáváme, všímáme si ruky Páně, která nás zachraňuje, posiluje a poskytuje nám úlevu?

I když někdy naše mysl a srdce ochabnou a zbloudí od Pána, Jeho stálost nám dává jistotu, že na nás nezapomíná – ani o Vánocích, ani nikdy jindy. Pán prohlásil, že nás vyryl na dlaně svých rukou.¹³ On své sliby vždy dodržuje. Pamatuje na smlouvy, které s námi a s našimi předky uzavřel. Slyší naše modlitby k Nebeskému Otci a pamatuje na ně, ať již poklekneme, modlíme se ve své komůrce, nebo Jej o něco snažně prosíme v srdci. Pamatuje na to, jak učil president Russell M. Nelson, aby zasahoval „v životě těch, kteří v Něj věří“.¹⁴ Pamatuje na to, aby nám odpustil tolikrát, kolikrát budeme činit pokání. Pamatuje na to, aby k nám promlouval prostřednictvím písem a proroků, a pomáhal nám tak vždy najít cestu domů – bez ohledu na to, jak daleko a na jak dlouho jsme z ní sešli. A pamatuje na to, aby nám sesílal svého Ducha, aby nás stále podporoval v našem úsilí dodržovat své posvátné sliby, že na Něj budeme vždy pamatovat.¹⁵

President Spencer W. Kimball učil: „Když ve slovníku hledáte nejdůležitější slovo, … mohlo by to být slovo pamatovat. Protože každý z vás uzavřel smlouvy[,] … je naší největší potřebou pamatovat si.“ A pokračuje: „To je důvod, proč všichni chodí o každém dni sabatu na shromáždění svátosti – aby přijali svátost a naslouchali, jak se kněží modlí, aby ‚na něj [vždy pamatovali] a [zachovávali] jeho přikázání, jež jim dal‘. … Pamatovat je oním slovem. Pamatovat je oním programem.“¹⁶

Když pamatujeme na Boha, inspiruje nás to, abychom rozněcovali moc své duchovní energie, a vybízí nás to k jednání božskými způsoby. Zamyslete se nad tím, čemu učil president Nelson a na co máme podle něj pamatovat:

„[Umožněte] Bohu, aby ve vašem životě převládl“, a „věnujte Mu přiměřenou část svého času“.
„Usilujte o zázraky a očekávejte je.“
„[Ukončete] konflikty, které zuří ve vašem… životě“,¹⁷ a buďte mírotvorci.¹⁸

Vánoce mohou být příležitostí podle těchto výzev jednat a hojně čerpat ze svých přirozených sklonů pamatovat na to, abychom více mysleli na Ježíše Krista, ochotně přemítali o zázraku Jeho narození a pociťovali více sounáležitosti s Božími dětmi a jednali podle toho. Symboly pamatování typické pro období Vánoc často rozpoznáváme tehdy, když:

pamatujeme na to, abychom popřáli veselé Vánoce přátelům, rodině i cizím lidem;
pamatujeme na to, abychom dávali dary z lásky;
pamatujeme na to, abychom byli štědří k potřebným a vlídní k příchozím;
pamatujeme na to, abychom kladli důraz na rodinná setkání a tradice, díky nimž jsou naše Vánoce jiné a odlišné.

Pro mnohé z nás hraje v tomto období roku významnou roli naše radost z přípravy tradičních jídel, vyprávění oblíbených rodinných příběhů a každoroční zdobení vánočních stromků stejnými ozdobami; tyto činnosti uchovávají naši přirozenou touhu pamatovat na prožitky, jež jsou pro nás důležité. Tradiční jídla, určité příběhy a vánoční výzdoba mohou sloužit jako připomínky nashromážděných vzpomínek. I naše silnější touha být v tomto období roku štědřejší může poutat pozornost k našemu záměru více pamatovat na vděčnost. Onen zvláštní druh lásky, který nás od příchodu Vánoc provází, nám také dává příležitost, abychom své tužby a skutky zaměřovali na Ježíše Krista: „Pamatujte, pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj.“¹⁹ Pamatujte, že když se blížíme konci jednoho roku a přecházíme přes onen most do roku nového – jako mudrcové a jako ostražití pastýři – činíme tak díky síle ruky Páně.²⁰

A tak, ať již žijete ve kterémkoli koutě světa, pamatujte na to, abyste věnovali pozornost řadě symbolů, jež vybízejí k hledání Krista. Kéž se nám ve všem, na co v tomto období v roce klademe důraz, s každým přáním hezkých svátků, kvůli každému, na nějž myslíme, daří pamatovat na onoho pravého dárce – Toho, který na nás nikdy nezapomíná a dává nám prostřednictvím svého Ducha moc na Něj pamatovat – o Vánocích a neustále. Přináší radost světu a vybízí nás, abychom si pro Něj v srdci připravili místo,²¹ abychom mohli přijmout svého Krále. Je oním pevným základem, po němž putujeme. Je Světlem světa a Synem živého Boha. O tom svědčím v Jeho jménu, a to ve jménu Ježíše Krista, amen.