Narodil se Kristus, náš Spasitel
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2023
neděle 3. prosince 2023
Drazí bratři a sestry, veselé Vánoce!
Jsme vděčni, že se můžeme shromáždit s našim drahým Prvním předsednictvem na tomto vánočním zasvěcujícím shromáždění. Ať jste během tohoto vánočního období kdekoli, kéž pociťujete Boží lásku, zatímco oslavujeme Ježíše Krista jakožto podstatu Vánoc.
Vánoce jsou obdobím hudby, vůní a chutí, očekávání a štědrosti. Obdobím shromažďování, ať již žijeme blízko, nebo daleko.
Vánoce se často stávají Vánocemi tehdy, když nenápadně přinášíme radost z Vánoc druhým. Mnohé rodiny se ujímají role Santy Clause pro druhé. Mnozí jednotlivci osvětlují svět světlem Ježíše Krista.
Znovu vyvolaná vzpomínka na Vánoce je vzpomínka znovu vytvořená. Když se vánoční vzpomínky časem nashromáždí, stávají se tradicemi, které mohou prohloubit naši lásku k Ježíši Kristu – Beránku Božímu, Synu Věčného Otce, Spasiteli světa.1
Máte-li oblíbené vánoční vzpomínky, kéž je v tomto období s radostí prožíváte. Pokud své vánoční tradice teprve tvoříte, kéž prohlubují vaši lásku k Ježíši Kristu a každý rok vám žehnají.
Dovolte mi podělit se o tři oblíbené vánoční tradice rodiny Gongových.
Zaprvé – se sestrou Gongovou se každý rok rádi díváme na vánoční ozdoby, které vyprávějí příběh naší rodiny.
Jako mladý manželský pár jsme se sestrou Gongovou studovali na vysoké škole v Anglii. Bydleli jsme v malém bytě se skrovným studentským rozpočtem. Než jsme si koupili prořídlý vánoční stromek, za který by se styděla i komiksová postavička Charlie Brown, spočítali jsme každou penci.
Sestra Gongová byla vždy kreativní a na výrobu ozdob v podobě britských vojáčků použila dřevěné kolíčky na prádlo. Každému pak vyrobila černý vlněný klobouk a nakreslila úsměv.
Tito britští vojáčci z kolíčků na prádlo stojí v pozoru na našem vánočním stromku již 43 let. Připomínají nám naše první Vánoce po svatbě – daleko od domova – i každé Vánoce následující.
Náš syn si se svou rodinou vyrobili tyto postavičky z kolíčků. Znázorňují misionáře z celého světa. Vidíte, jak se usmívají? V oblečení z různých koutů světa? Jejich jmenovky? Jednu postavičku prý vyrobili tak, aby vypadala jako já.
Naše vánoční ozdoby nám znovu oživují vřelé vzpomínky na přátele a zážitky z různých míst. Tato příjemná a pestrá přehlídka vánočních vzpomínek nám každý rok vykouzlí úsměv na tváři.
Prorok Alma svědčí o tom, že pohyb země v pravidelném uspořádání poukazuje na to, že Bůh existuje. Vánoce vyznačují jedno dobře známé období během oběhu země kolem slunce, který trvá 365 a čtvrt dne. Tato celoroční rotace nás každý rok vrací do drahocenného vánočního období a já si připomínám, co napsal spisovatel E. B. White o „Prstenu času“.2
Říká, že pouze díky zkušenostem pochopíme, že „čas ve skutečnosti v kruhu vůbec neplyne“. Prsten času nám může připadat „dokonale vytvořený, neměnný, předvídatelný a bez počátku či konce“. Ale jen ve svém mládí si představujeme, že můžeme projít celým kruhem a neskončit starší, než když jsme začali.
Pro mě jsou každé Vánoce, kdy jsem tak nějak stejný, a zároveň i tak nějak jiný, náznakem toho, jak může být čas (a prostor) současně lineární i kruhový. Je to náznak toho, jak může být těsná a úzká cesta3 a jeden věčný koloběh4 vzájemně se doplňujícím popisem skutečnosti charakterizované smlouvou, jejímž středobodem je děťátko Kristus narozené v Betlémě.
V tomto ohledu je v mém případě součástí kouzla Vánoc být dítětem a zároveň dospělým. Jakožto dospělí se radujeme z toho, z čeho se nyní raduje dítě, kterým jsme kdysi byli. A radujeme se s dítětem, když spolu vytváříme a znovu obnovujeme vzpomínky a tradice.
Druhou oblíbenou vánoční tradicí rodiny Gongových je stavění našich rodinných betlémů – ztvárnění narození svatého děťátka Krista.
Také se vám líbí, jak se betlémy zaměřují na Ježíše Krista a jak nás vybízejí, abychom činili totéž? Jak řekl jeden nedávno se navrátivší misionář: „Před misií byl Ježíš Kristus součástí mého života. Nyní je mým životem.“
Naše rodinné betlémy se vyskytují ve všech možných velikostech a prostředích a jsou vyrobeny ze všech možných materiálů ze všech možných míst. Každý betlém svědčí o Ježíši Kristu a o tom, že On žehná každému národu, pokolení, jazyku a lidu.
Líbí se nám, že Boží děti, ať jsou kdekoli, znázorňují Ježíška, Marii, Jozefa, mudrce, pastýře a zvířátka v prostředí, s rysy a s detaily, které jsou dobře známé a povědomé. Tyto betlémy nám také připomínají, že Bůh miluje všechny své děti; Boží lásku vidíme v tom, jak naše betlémy vypadají, ať již jsou odkudkoli.
Třetí oblíbenou tradicí rodiny Gongových, kromě toho, že si společně čteme příběhy z písem o Spasitelově narození, je číst si společně jako rodina Vánoční koledu od Charlese Dickense.
Kdybych si vzal šálu a nasadil cylindr, dokážete si mě na chvíli představit jako Ebenezera Vydřigroše z Vánoční koledy?
Někdy čte naše rodina Vánoční koledu od začátku až do konce. Mícháme si horké kakao vánočními lízátky a usmíváme se zmínkám o „norfolkských jablkách“ a „horkém punči“. Třeseme se strachy, když duch Jakuba Vodrala řinčí řetězy. Pociťujeme povzbuzení, když duchové minulých, současných a budoucích Vánoc pomáhají Ebenezeru Vydřigrošovi stát se novým člověkem.
Jindy jako rodina čteme zkrácenou verzi Vánoční koledy, kterou vytvořil náš syn a snacha, aby vyhovovala menší schopnosti mladších členů rodiny se soustředit.
A někdy, s úsměvem a v legraci, si jako rodina čteme jen heslovitou Vánoční koledu. Ta obsahuje jen dva řádky: „Pche! Humbuk!“ a „Bůh nám všem žehnej!“
Charles Dickens začal psát Vánoční koledu v říjnu a dokončil ji začátkem prosince roku 1843 – za pouhých šest týdnů. Prvních 6 000 výtisků bylo vydáno v Londýně 19. prosince 1843. Do Štědrého dne byla povídka vyprodána.
Ti, kteří se zabývají historickými souvislostmi Vánoční koledy, vysvětlují, že Charles Dickens ji psal v době, kdy viktoriánská Anglie přehodnocovala význam Vánoc. Jakou roli by mohly nebo měly ve společnosti hrát Vánoce, vánoční stromky, vánoční pozdravy, vánoční rodinná setkání, vánoční přání, či dokonce vánoční koledy?
V době, kdy byli mnozí lidé bez domova, izolovaní a opuštění, se Dickensova Vánoční koleda zaměřovala na hlubokou touhu po přátelství, lásce a stabilních křesťanských ctnostech, když Ebenezer Vydřigroš nalezl pokoj a uzdravení týkající se jeho minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Tak jako tehdy nás i dnes pravý smysl Vánoc přibližuje k Ježíši Kristu, který se narodil jako nemluvně v jeslích. Ježíš Kristus ví podle těla, jak nám pomáhat, neboť Jeho nitro je naplněno milosrdenstvím. Tak jako tehdy Vánoce i dnes oslavují smluvní sounáležitost, spojení a společenství s Ježíšem Kristem a mezi námi navzájem.
Dovolte mi zde položit jinou otázku z Vánoční koledy. Proč, když myslíme na Vydřigroše, nás v prvé řadě napadá onen mrzutý starý skrblík – ten, kdo se Vánocům vysmívá a říká, že to je jen velký humbuk?
Proč více nemyslíme na onoho proměněného Vydřigroše? Na onoho nového Vydřigroše, který jako vánoční překvapení druhým štědře posílá toho největšího krocana? Na onoho nového Vydřigroše, který se usmíří se svým veselým synovcem Fredem? Na onoho nového Vydřigroše, který zvýší Bobovi Rastrovi plat a stará se o malého Tynýnka?
Nechť se skeptici vysmívají. Onen nový Vydřigroš „udělal vše, a ještě nekonečně více“. Stal se tak dobrým člověkem a tak dobrým přítelem, jak to jen bylo za oněch starých časů možné.
Proč tedy nevzpomínáme na tohoto pana Vydřigroše? Jsou kolem nás lidé, možná jsme to i my sami, kteří by mohli být jiným člověkem, kdybychom je jen přestali škatulkovat do podoby jejich starého já?
Žádný člověk ani žádná rodina nejsou dokonalí. Každý z nás má slabiny a chyby – něco, v čem si přejeme se zlepšit. Co kdybychom tedy o těchto Vánocích mohli obdržet – a nabídnout – drahocenné dary Ježíše Krista v podobě změny a pokání a odpuštění a zapomenutí, v podobě dávání těchto darů druhým i sobě?
Smiřme se s uplynulým rokem. Opusťme emoční úzkosti a rozruch, napětí a rozčilování, jež nám zaplevelují život. Kéž si navzájem poskytujeme nové možnosti, místo abychom se zaměřovali na svá dřívější omezení. Dejme novému Vydřigrošovi v každém z nás šanci na změnu.
Náš Spasitel přišel o Vánocích osvobodit zajaté – a nejen ty ve vězení. Může nás osvobodit od duchů naší minulosti a setřást z nás zklamání z našich hříchů i z hříchů těch druhých. Může nás vykoupit z našeho sebestředného sobeckého já tím, že se znovuzrodíme v Něm.
„Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán.“5
A tak veselé Vánoce!
Kéž jsou vaše vánoční tradice a vzpomínky veselé a zářivé.
Kéž se radujeme v Ježíši Kristu – o Vánocích i každý den.
S radostí o Něm svědčím v Jeho posvátném a svatém jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.