Kristus se narodil, aby nás spasil
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2023
Neděle 3. prosince 2023
Mám moc rád Vánoce! Biblický příběh, koledy a projevy dobré vůle a štědrosti jakoby v tomto posvátném čase zaplavovaly značnou část země.
V průběhu let jsme s manželkou strávili mnoho vánočních svátků v různých zemích. Líbilo se nám pozorovat rozmanité tradice a rozličné způsoby, jak lidé Vánoce slaví. Když jsem o těchto zážitcích přemýšlel, uvědomil jsem si, že Vánoce jsou pro každého. Jsou pro děti, rodiče, prarodiče, tety, strýce, bratrance a sestřenice. Jsou pro lidi, jejichž život se odvíjí hladce, i pro ty, kteří žijí v nemoci, v chudobě či ve zkouškách. Jsou pro ty, kteří jsou zasaženi hrůzami války, i pro ty, kteří žijí v míru a blahobytu. Jsou jak pro ty, kteří se snaží následovat Spasitele, tak i pro ty, kteří Jeho jméno nikdy neslyšeli, a dokonce i pro ty, kteří Ho odmítají. A jsou také pro ty, kteří žili ještě před tím, než se narodil. Vánoce jsou pro každého!
Vánoce jsou pro každého, protože Bůh poslal svého Syna pro všechny a pro každého z nás.1 „Neboť dítě narodilo se nám.“2
Díky tomu, že se Spasitel narodil, vedl bezhříšný život, vykonal za nás Usmíření a byl vzkříšen, získá každý z nás veliký dar vzkříšení z mrtvých. Ani jedné duši, která kdy na zemi žila, nebude tento pozoruhodný dar odepřen. Navíc kromě tohoto daru „oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, … co připravil Bůh těm, kteříž jej milují“.3
Bez ohledu na dobu nebo okolnosti, Spasitelovo narození vždy bylo a je důvodem k radosti. On přišel nabídnout každému dítěti Nebeského Otce „pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“.4
Od časů Adama a Evy spravedliví lidé vyhlíželi narození Spasitele, který umožňuje naplnění Otcova plánu pro Jeho děti.5 Izaiáš a Nefi prorokovali o Jeho narození v kontextu Jeho poslání.6 Jeho narození nelze oddělit od toho, proč na zemi přišel.
Pomyslete na Annu a Simeona, kteří uviděli malého Ježíška a uvědomili si, že toto děťátko je „světlo k zjevení“7 celému světu a naděje na vykoupení.8 Není divu, že anděl to zvěstoval jako „radost velikou, kteráž bude všemu lidu“.9 Vždy když se narodí nějaké děťátko, se radujeme, ale toto narození a toto děťátko byly jiné.
Ježíš Kristus – samotné světlo a život světa – se narodil jako malé děťátko v nuzném chlévě, avšak Jeho narození ohlašovala nová hvězda. Kniha Mormonova vypráví o dramatickém úkazu, který ohlašoval Jeho příchod – o dni, noci a dalším dni bez setmění. Tato zázračná znamení byla dána proto, aby ohlašovala příchod Světla světa,10 které nás vysvobodí z temnoty hříchu a smrti. A my můžeme pomáhat přinášet Jeho světlo světu.
O Vánocích mohou i malé děti pociťovat vliv a účinek Spasitelovy lásky. Před mnoha lety nám jedna z našich dcer, Sonja, napsala o rozhovoru se svým pětiletým synem.
Napsala: „Když jsem dnes večer ukládala Andrewa do postele, řekl mi: ‚Příští rok se nebudu tolik zaměřovat na dárky, ale zaměřím se na to, co dávám já Ježíšovi.‘ Zeptala jsem se ho, jak na to přišel, a on mi řekl, že o tom mluvila jeho učitelka Primárek. Ať žijí Primárky!“11
Ano! Ať žijí Primárky! Nyní, o 14 let později, Andrew slouží na misii a tráví toto vánoční období tím, že předává poselství o Ježíši Kristu druhým lidem. Nedávno nám napsal: „Ježíš nám dal všechno… [a] odejme všechny naše hříchy. Proto jsem tady na misii.“12
Vánoční období je zvláštní dobou, kdy se můžeme zamýšlet nad tím, co je tím nejdůležitějším, co máme dávat. Možná budeme moci druhým pomoci pocítit záchvěv naděje,13 který se dostavuje, když poznáváme Spasitele a nabízíme Mu své srdce.
Naše dcera Alisa zemřela před několika lety na rakovinu. Moc se mi líbí, jak pohlížela na Vánoce, přestože čelila ponuré zdravotní prognóze. Jeden rok napsala:
„K Vánocům jsem dostala překvapení. Velké překvapení! … Těsně před Vánocemi jsem dostala e-mail od zdravotníka z onkologické ordinace. Napsal mi: ‚Přeji veselé Vánoce – test Vašeho nádoru vyšel pozitivní na [specifickou genetickou] mutaci.‘ … Co to pro mě znamená? Schválili mi… léčbu, … která zasahuje do signálních drah rakovinných buněk [pro lidi, kteří mají tuto mutaci]. Není to lék, ale zázračná látka, která může způsobit rychlé… zmenšení nádoru. … Naneštěstí tělo nakonec najde způsob, jak to obejít, a rakovina se vrátí. … Ale měla jsem pocit, jako by mi někdo daroval několik měsíců života navíc. Kolik by to mohlo být? … Jedno léto navíc? Další Vánoce s mými dětmi? Když jsem ten e-mail četla, rozplakala jsem se a děkovala Bohu za to nejlepší překvapení, jaké jsem kdy dostala.“14
Alisa získala více drahocenného času se svou rodinou. Podělila se se mnou o zážitek, který jako rodina měli, když nesli anonymní vánoční dárek svému sousedovi. Tento příběh dokládá, že každý detail toho, jak dáváme dárky, nemusí být vždy dokonalý. Alisa napsala:
„Včera večer jsme tajně doručovali… dárek. Kluci si naplánovali, jak nejlépe utéct a kde se schovat.
‚Ale pro případ, že by nás uviděli…,‘ řekl Sam vážným hlasem a ostatní dva se k němu napjatě naklonili. ‚Musíme mít v rukou připravené sněhové koule!‘
James chápavě přitakal. ‚Jasně, rozumím. Abychom se trefili do dveří a zabouchli je, že jo?‘
‚Ne, ne, [řekl Sam] budeme mířit na obličeje!‘“15
Alisa mi také vyprávěla o jedné nádherné chvíli se svým nejmladším synem Lukem, kterému bylo v té době teprve šest let. Napsala:
„Když jsme dnes večer leželi u něj v posteli osvětlené barevným světelným řetězem nad oknem, zeptala jsem se ho…: ‚Co by sis… přál?‘
‚No, něco mě napadá.‘
‚A copak?‘
‚Něco, co se dá použít ve všech ročních obdobích.‘
‚Opravdu?‘
Načež nastala dramatická pauza. ‚Objetí a pusinku od maminky!‘
Za to si hned vysloužil sto pusinek a velkých objetí. ‚To můžeš přece dostat kdykoli, Luku!‘
Když jsem pak ale vycházela ze dveří, zabolelo mě u srdce. Myslím, že to nebyla tak úplně pravda. Jsem moc ráda, že letos může dostávat pusinky i dárky.“16
Velmi se mě dotkly Alisiny myšlenky ohledně naděje spojené s Vánocemi. Napsala:
„O těchto Vánocích mě fascinuje naděje. Když přemýšlím o zázraku, kterým Kristus je, a o mnoha dalších darech od Boha, pociťuji ohledně všeho a všech naději. Není to ten druh naděje, že všechno bude dokonalé, ale že všechno bude v pořádku a nakonec převládne dobro. V životě nás všech. Myslím, že nikdy není pozdě na zázraky, na změnu, na pokoj. Opravdu tomu věřím z hloubi duše a celou svou bytostí. Připouštím, že se mi zdá snazší pociťovat tuto naději pro ostatní, a je těžší ji vnímat i pro sebe. Ale učím se to. Věřit všem věcem, doufat ve všechny věci, snášet všechny věci. Je to jednoduché a nádherné.“
Pak vyprávěla o svém synovi a pokračovala: „James mi hrál na Štědrý den [koledu a mně] se moc líbí její slova:
Dobří křesťané, radujte se,
srdcem, duší i hlasem;
teď už hrobu nebojte se:
Pokoj vám! Pokoj vám!
Kristus Pán se narodil a spasení přivodil!
Volá jednoho, volá všechny
a věčnou síň svou nabízí:
Kristus přišel, Spasitel!
Kristus přišel, Spasitel!“17
On skutečně přišel, aby nás spasil. Aby spasil vás i mě. Je to jedinečný dar, který nám může dát jedině On. Ať už se nacházíme v jakékoli situaci, kéž v tomto vánočním období v životě více vnímáme Jeho dary.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.