2:3

„Nade všechny věci“

Chad H Webb

Administrátor, Semináře a instituty náboženství

Školicí vysílání Církevního vzdělávacího systému • 12. června 2019 • Aula v přízemí Církevní administrativní budovy

Na začátku bych rád každému z vás poděkoval především za snahu zaměřovat se na Spasitele jako na ústřední bod studia a výuky evangelia. Když sleduji výuku ve třídách a to, jak vy a vaši studenti poznáváte, jak je Spasitel označován a jaké jsou Jeho role, jak studujete Jeho vlastnosti a rysy a jak se učíte z Jeho dokonalého příkladu,¹ pociťuji vděčnost Nebeského Otce za to, že svědčíte o Jeho Milovaném Synovi. Zatímco se řídíte radami staršího Clarka a pomáháte studentům naučit se Pána poznávat a učit se od Něho,² pozoruji větší míru Ducha Svatého v tom, jak studenty učíte a vyzýváte. Nedávno mi jeden učitel řekl: „Když jsem z Ježíše učinil ústřední bod výuky, vrátila se do mé třídy radost.“ Povzbuzuji vás, abyste dál usilovali o inspiraci, jak v tomto každý den co nejefektivněji pokračovat.

Dnes bych vás rád vyzval, abyste stavěli na svém úsilí pomáhat studentům vidět Spasitele nejen při jejich studiu písem, ale také ve vás – když se snažíte napodobovat Jeho příklad a Jeho lásku. Možná si vzpomenete na myšlenku presidenta Boyda K. Packera, která je pro mě inspirující i ohromující:

„Charakterové rysy, které jsem měl tu velkou výsadu ve vás, bratří a sestry, v průběhu let rozpoznat, nejsou ničím více ani méně než obrazem Mistra Učitele, který se skrze vás projevuje. Jsem přesvědčen, že do té míry, do jaké vykonáváte své povinnosti podle nároků a úkolů, které máte, se Kristův obraz skutečně vrývá do vaší tváře. Ze všech možných důvodů představujete v oné třídě, v oné chvíli a s oním výrazem a s onou inspirací vy Jeho a On vás.“³

Ze všech Spasitelových rysů je tím, který je zjevně motivací i základem pro všechny ostatní, Jeho dokonalá láska – Jeho láska k Otci v nebi a Jeho láska ke každému z nás.

Apoštol Pavel napsal: „Bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého [poznání], a kdybych měl … velikou víru, … lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.“⁴ Skupině učitelů semináře a institutu by Pavel mohl říci: „Bychť měl dar osobního kouzla a rozuměl základům výuky a studia a veškeré pedagogiky a kdybych používal opravdu skvělé názorné pomůcky, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.“ Jen prosím nepoužívejte tuto větu jako výmluvu k tomu, abyste nemuseli pracovat na tom, jak se stát skvělým učitelem. Pamatujte ale na to, že když se modlíme o porozumění, poznání, a dokonce i o víru, tak pokud k tomu nepřidáme pravou lásku, budeme jako „měď zvučící aneb zvonec znějící“.⁵

„[Pravá] láska trpělivá jest, dobrotivá jest“

Apoštol Pavel také napsal: „[Pravá] láska trpělivá jest, dobrotivá jest.“⁶

Jeden z příkladů Spasitelovy dobrotivosti je uveden v Lukášovi 19. Zacheus, publikán, se stal ve službě Římanům boháčem, ale Židé ho nenáviděli, protože měli pocit, že je zradil tím, že vybírá daně. Jednoho dne se Zacheus snažil spatřit Ježíše, ale nemohl, protože byl malého vzrůstu a nedokázal se protlačit davem, který mu nebyl ochotný pomoci. A tak Zacheus běžel dopředu po cestě, kterou se Ježíš ubíral, a vylezl na fíkovník, aby Ho spatřil, až bude procházet.

V písmech se píše: „Když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.

I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.“⁷

Dovedete si představit, co pro Zachea znamenalo, že ho někdo vidí, a co Spasitelova výzva znamenala pro člověka, který byl zvyklý, že ho druzí vylučují z kolektivu? Tento malý skutek laskavosti pro něj musel mít obrovský význam.

Naši studenti potřebují naši shovívavost a laskavost. Kvůli nevhodnému chování, vyrušování či špatnému přístupu může být občas výuka náročnější. Žádám vás však, abyste se v oněch okamžicích přes toto chování přenesli a viděli dotyčnou osobu. Zastavte se a položte si otázku: „Co jiného může být příčinou tohoto chování nebo přístupu?“

Jak učil starší Jeffrey R. Holland: „Pokud tyto děti nereagují, možná je ještě nemůžete učit, ale můžete je mít rádi. A pokud je dnes budete mít rádi, možná je budete moci zítra učit.

… Nic z toho nezávisí na nich. Můžeme je mít od začátku až do konce rádi, a pak se stanou zázraky.“⁸

Jak ale na to, zvlášť u těch, k nimž není snadné pociťovat takovou lásku? Starší Holland nám pomohl i s tímto, když řekl: „Můžete začít tím, že budete milovat Boha. Pak Ho můžete požádat, aby vám pomohl rozšířit lásku k Němu i k ostatním, kteří vaši lásku potřebují.“⁹ Můžete se modlit „k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou“.¹⁰ Můžete se modlit, abyste je viděli tak, jak je vidí On. Můžete naslouchat a snažit se jim porozumět. A president Henry B. Eyring dodal: „Služte jim; najděte maličkosti, které pro ně můžete udělat. Zaplaťte cenu služby a Bůh to ocení. To vám slibuji. Netrapte se, pokud je někdy těžké chovat ke studentům lásku. Prostě pro ně něco udělejte a bude pro vás o trochu snazší je mít rádi. Bude to dar od Boha.“¹¹

Děkuji vám všem, kteří chodíte na hudební vystoupení a sportovní zápasy svých studentů nebo kteří nacházíte jiné nenápadné způsoby, jak jim sloužit. Dokonce i když vás neuvidí, pocítí, že vaše láska k nim se prohlubuje, neboť Pán vám požehná pravou láskou, protože jim sloužíte.¹²

Další příklad Spasitelovy dobrotivosti se nachází v 5. kapitole Marka.

Zamyslete se na okamžik nad tím, co Ježíš udělal pro ženu trpící krvácením. Udělal toho mnohem více, než že ji jen fyzicky uzdravil. Nepochybně byla vyčerpaná kvůli bolesti, sociálnímu zavržení a finančním obtížím. Když pak Ježíš zjistil, že z Něj vyšla moc, „hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila“.¹³ Fyzické uzdravení v tu chvíli již proběhlo. Ježíš byl na cestě, aby naplnil další naléhavou potřebu, ale přesto se zastavil. Ocenil její víru a láskyplně ji oslovil „dcero“.¹⁴ Spasitel viděl ji, nikoli její nemoc. Viděl osobu, která potřebovala být milována a pozvednuta, a ne problém k vyřešení nebo úkol ke splnění.¹⁵

Ať již potřebujete splnit jakýkoli úkol, připravit nebo odučit jakoukoli lekci, nebo ať narazíte na jakýkoli problém s kázní, vždy jde o příležitost druhé pozvednout.

A doufám, že naše láska dosáhne i k těm, kteří v současnosti nejsou do kurzů zapsáni nebo se jich neúčastní. Je mnoho těch, kteří jako Zacheus či ona žena čekají vzadu za davem. A tak následujte Spasitelův příklad a vydejte se je najít.¹⁶ Když usilujete o inspiraci, jak byste mohli pomoci více mladým lidem dozvídat se o Spasiteli a Jeho učení, tak se prosím modlete a společně se raďte. Snaha o to, aby se přihlásili do semináře či institutu a absolvovali ho, má být prioritou a motivací v našem díle žehnat ještě většímu počtu dětí Nebeského Otce.

„Nade všechny věci, odějte se poutem pravé lásky jako pláštěm“

Pán řekl Proroku Josephu Smithovi: „Nade všechny věci, odějte se poutem pravé lásky jako pláštěm, což je pouto dokonalosti a pokoje.“¹⁷ Jak asi vypadá být oděni pouty pravé lásky?

V 8. kapitole Jana čteme o ženě, kterou farizeové přivedli k chrámu k Ježíšovi. Spasiteli řekli:

„Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?“

Ježíš se sklonil a začal psát cosi na zemi, jako kdyby je neslyšel. Když se Ho ptali dál, zvedl se a řekl: „Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.“ A pak se znovu sklonil a pokračoval v psaní na zemi.

Farizeje dohnalo jejich vlastní svědomí, a tak jeden po druhém začali odcházet. Když byli Ježíš a žena sami, láskyplně se jí zeptal: „Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.“¹⁸

Když přemýšlíte o této události, zvažte prosím tři z mnohých ponaučení, která můžeme ze Spasitelova dokonalého příkladu získat.

Zaprvé – Usmíření Ježíše Krista nám umožňuje poučit se z chyb a skrze pokání kvůli nim nebýt odsouzeni. V našich třídách jsou studenti, kteří se dopustili chyb. Když je budeme se soucitem učit o ochotě našeho Otce v nebi odpustit a o radosti plynoucí z pokání,¹⁹ pomůžeme jim (i našim dětem) uvěřit, že Spasitelovo Usmíření se týká i jich – protože tak tomu je.

A mimochodem, tato rada se stejnou měrou týká i každého z nás. I my potřebujeme Spasitelovo Usmíření, aby nám pomohlo získat odpuštění a uzdravení. Když pak osobně zakusíme radost z pokání, budeme moci inspirovat i studenty, aby se obrátili ke Spasiteli, protože tato výzva bude vycházet z našeho změněného srdce.

Zadruhé – láska je velkým motivátorem, jenž nám pomáhá dělat to, co je správné. Starší Dale G. Renlund řekl: „Spasitel samozřejmě cizoložství neschvaloval. Ale ani tuto ženu neodsoudil. Vybídl ji, aby svůj život napravila. Díky Jeho soucitu a milosrdenství byla motivována ke změně. Překlad Bible od Josepha Smitha dosvědčuje, že výsledkem toho bylo, že se stala učednicí: ‚A žena oslavovala Boha od oné hodiny a věřila ve jméno jeho.‘ [Jan 8:11, poznámka pod čarou c v anglickém vydání Bible.]“²⁰

Jakožto učitelé nebo rodiče můžeme být pokoušeni nevyjadřovat lásku, protože máme obavu, že by to druzí mohli zaměnit za omlouvání hříchu nebo schvalování nevhodného chování. Naši studenti i děti již většinou vědí, jaký máme postoj k Pánu a k Jeho přikázáním. To, co často potřebují, je ujištění, že je máme rádi a že si jich vážíme. Ta láska a naděje, kterou pocítila ona žena, když byla požehnána Spasitelovým „poutem pravé lásky“, je tím, co, jak doufáme, budou pociťovat všichni studenti, zatímco se budou učit o Něm a o Jeho evangeliu.

Zatřetí – Spasitel miluje Otcovu nauku, ale nikdy ji nepoužil jako kladivo. Farizeové znali dobře Mojžíšův zákon, a dokonce se na něj odvolávali a citovali jak zákon, tak i jeho důsledky. Avšak Ten, kdo onen zákon dal a jehož posláním bylo obvazovat „rány skroušených srdcem [a vyhlásit] jatým svobodu“,²¹ se místo toho rozhodl nabídnout milosrdenství. Ochránil ženu před obviňujícíma rukama a srdcem farizeů a zároveň jim poskytl potřebnou sebereflexi a uvědomění si vlastní potřeby se změnit.

Někteří studenti i učitelé občas aplikují nauku tak, že přivolává ducha obviňování a odsuzování. Tento přístup, než aby druhé povzbuzoval a pozvedal, spíše ponižuje, a může dokonce i ničit. Následovat příklad Mistra znamená učit tak, aby to přinášelo naději a uzdravovalo to ty, kteří mají zlomené srdce.

Zlomené srdce může být kromě hříchu důsledkem různých okolností. Mnozí studenti přicházejí z obtížných, či dokonce traumatizujících situací a nejsou si jisti, zda je má vůbec někdo rád a zda si jich někdo váží. Někteří zápolí s těžkostmi, úzkostlivostí či perfekcionismem, a tak slyší spíše odsouzení než naději. Jiní se cítí nežádoucí, protože čelí pokušením či výzvám spojeným se sexuální identitou, cítí se být v pasti a obávají se, že ve znovuzřízené Církvi Ježíše Krista nemají žádné místo ani budoucnost.

Je zapotřebí, abychom se jako učitelé snažili pochopit, jak se tito naši studenti asi cítí. Dovolte mi podělit se s vámi jen o jeden příklad z pohledu bývalého studenta, který popisuje svou zkušenost se seminářem. Řekl: „Přikázání zní milovat bližního svého, ale připadá mi, že pro lidi to znamená milovat bližní svého, pokud však nejste gay. Vyznívá z toho, že právě toto je ta nejhorší možná věc, a nutí mě to klást si otázku – jak mohu mít nějakou hodnotu a jak mě vůbec může Nebeský Otec milovat?“

Ať již studenti čelí jakýmkoli osobním výzvám či těžkostem, musíme jim naslouchat, abychom jim porozuměli a dokázali jim projevovat upřímnou empatii a lásku. Musíme vytvářet takové třídy, kde je možné klást otázky a kde se o problémech diskutuje s respektem a ohleduplností. Musíme jasně učit pravdě a pomáhat každému studentovi uvědomit si svou věčnou identitu jakožto dítěte milujících Nebeských rodičů.²² A musíme studentům pomáhat uvědomit si, že nejsou sami. Více projevů lásky a pochopení přivolá Ducha Svatého, prohloubí studium a uzdraví zlomená srdce.²³

President Dallin H. Oaks učil: „Naší povinností je ‚nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká‘. [Mosiáš 18:8.] Ačkoli nemůžeme změnit nauku Páně, přejeme si, aby naši členové a naše zásady brali ohled na ty, kteří zápolí s výzvami smrtelného života.“ Také řekl, že „úsilí našich členů dávat najevo více porozumění, soucitu a lásky [by] mělo prohloubit vzájemnou úctu a porozumění … [a] omezit nenávist a nesváry, které jsou v dnešní době tolik obvyklé. … Po tom jednoznačně toužíme i my a usilujeme o to, aby nám toho naši členové a druzí lidé pomohli dosáhnout.“²⁴

Je nesmírně důležité, aby každý učitel rozuměl nauce, věděl, co o těchto tématech v současnosti říkají Pánovi proroci, a věděl, jak reagovat vstřícně a se soucitem.²⁵ Jsme velmi odhodláni být v těchto oblastech ještě aktivnější a brzy vám poskytneme další školení a zdroje, jež vám budou pomáhat.

Nastanou-li okamžiky, kdy vy nebo studenti řeknou něco, kvůli čemu by se někdo mohl cítit nežádoucí, modlete se prosím o sílu a porozumění, jak byste mohli pomoci dát dolů ruce nařčení a obviňování. Pomáhejte studentům pamatovat na to, že všichni stále rosteme a potřebujeme Spasitelovo milosrdenství. Lucifer byl znám jako Žalobník, který „žaloval na [nás] před oblíčejem Boha našeho dnem i nocí“.²⁶ Naopak ruce Páně, Jeho náruč a láska jsou stále vztaženy.

Dalším rysem božské lásky je přání našeho Otce v nebi, abychom se stali takovými, jako je On, a obdrželi všechna požehnání, která pro své děti připravil.

Náš Nebeský Otec je Bohem vysokých očekávání

Starší D. Todd Christofferson řekl: „Náš Nebeský Otec je Bohem vysokých očekávání.“²⁷ Nevzdává to s námi. Má s námi strpení, když klopýtáme, vkládá v nás naději, že se zlepšíme, a trpělivě vytrvává, zatímco rosteme. Učitelka, která má ráda své studenty, má také vysoká očekávání a záleží jí více na jejich věčném pokroku než na tom, jak se zdařila dnešní lekce nebo jak moc je mezi studenty oblíbená.

Ježíšovi velmi záleželo na pokroku Jeho následovníků.

Například v Petrovi viděl to, co Petr sám v sobě neviděl. Vybídl ho, aby jednal s vírou, a když Petr klopýtl, Spasitel ho pozvedl a vždy se zaměřoval na to, kým se měl Petr nakonec stát.

Mít vysoká očekávání bude studenty inspirovat, aby jednali s vírou, a umožní jim to zakoušet Pánova slíbená požehnání. Starší Neil L. Andersen učil, že když vedeme a učíme bez lásky a s nízkým očekáváním, podporujeme druhé, aby se odchýlili z cesty. Vysoká očekávání bez lásky podněcují ke vzpurnosti. Vysoká míra lásky, ale s nízkým očekáváním, vytváří pocit družnosti, ale s malým pokrokem. Avšak vysoká míra lásky a vysoká očekávání vytvářejí zázraky.²⁸ Toto je druh lásky, kterou má Spasitel, a je to ten druh lásky, kterou musíme mít i my, máme-li v životě našich studentů něco změnit.

Když se ptám studentů semináře a institutu, jak jim požehnala láska jejich učitele nebo učitelky, jejich odpovědi přicházejí rychle a jsou naplněné vděčností. Zde je několik nedávných příkladů:

Jedna mladá žena řekla: „Moc se mi líbí, když přicházím na seminář a vidím tam učitele, jak je šťastný a usmívá se. Ani nedokážu vyjádřit, co všechno pro mě jeho láska dělá. Nedávno mě za něco pochválil a já jsem pak cestou ze semináře zadržovala slzy – udělalo mi to takovou radost! Tato prostá pochvala pro mě hodně znamenala. Každý den se na seminář těším. Je to ta nejlepší část mého dne. Láska, kterou ke mně chová můj učitel, mě učí mít ráda druhé jako syny a dcery Boží.“

Parafrázuji další odpověď: „Naše dnešní lekce mě opravdu změnila. Sebrala jsem odvahu a položila obtížnou otázku, a naše učitelka opravdu naslouchala a snažila se pochopit, kam tím mířím. Pak se začala mé otázce věnovat. To, co řekla, mi otevřelo oči a ukázalo mi to něco, co mě do té doby ani nenapadlo.

A poslední příklad – jeden mladý muž napsal: „Tento semestr jsem začal se špatným postojem. Nezajímal jsem se o evangelium ani o sebe a nebyl jsem vůbec šťastný. Řekl jsem rodičům, že chci přestat chodit na seminář. A pak jsem odešel do třídy. A učitel znal moje jméno, i když jsem tam předtím nikdy nebyl. Duch ve třídě mě naladil na celý den a můj život se začal zlepšovat. Změnil jsem své zvyky, začal jsem více chodit na shromáždění, číst písma a přemýšlet o věcech více do hloubky. Díky učitelově lásce k nám a k evangeliu a díky Světlu Kristovu, které jsem v něm viděl, jsem o toto světlo a o tuto lásku usiloval. Nyní dokončím seminář, budu sloužit na misii a jednoho dne se ožením v chrámu díky tomu, že můj učitel přivolával Ducha a každý den s Duchem učil jakožto se svým společníkem.“

Na závěr bych rád vyjádřil svou vděčnost za Pána a za vás. Jsem vděčný za Pánovu všezahrnující a bezprostřední lásku. Jsem vděčný za Jeho trpělivost, zatímco se sám snažím naučit tomu, o čem jsem dnes mluvil. Díky Jeho lásce a soucitu chci být lepší. A chci, abyste věděli, jak moc vás máme rádi. Ceníme si vaší neúnavné služby těm, které učíte a kterým pomáháte. Víme, jak moc se za ně modlíte, jak vás bolí, když s něčím zápasí, a jak se radujete, když se jim daří. Víme, že nesete i svá vlastní břemena a že se denně spoléháte na Pána, abyste vy i vaše rodiny obdrželi Jeho sílu. Doufám, že víte, že se za vás modlíme a že vás máme rádi.

Kéž všem studentům pomáháte poznat a milovat Spasitele tím, že jim budete pomáhat vidět Ho při jejich studiu písem i ve vás. Modlím se o to, abychom byli laskaví a viděli jednotlivce, a nikoli problémy; abychom se zajímali o druhé a žehnali ještě většímu počtu dětí Nebeského Otce; abychom dávali dolů ruce nařčení a obviňování a pomáhali každému pociťovat, že v Pánově Církvi má své místo a budoucnost; abychom povzbuzovali studenty, aby následovali Spasitelovo učení jako celoživotní učedníci Ježíše Krista, aby se drželi cesty smlouvy, aby mohli obdržet všechna požehnání, která má pro ně Nebeský Otec připravena. Kéž jim pomáháme pociťovat lásku Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista a spoléhat se na ni. A kéž nikdy nezapomenete na to, že „Kristův obraz [se] skutečně [může vrýt] do vaší tváře. Ze všech možných důvodů představujete v oné třídě, v oné chvíli a s oním výrazem a s onou inspirací vy Jeho a On vás.“²⁹

Ve jménu Ježíše Krista, amen.