2:3

Ve světle Jeho lásky

Bonnie H. Cordonová

Generální presidentka Mladých žen

Školicí vysílání Církevního vzdělávacího systému • 12. června 2019 • Aula v přízemí Církevní administrativní budovy

Bratři a sestry, mám velkou radost z toho, že dnes mohu být s vámi.

Možnost naslouchat slovům bratra Chada Webba je pro nás velkým požehnáním. Je úžasné, jak moc nás Pán miluje. Vnuknutí věnovat se tématu lásky pocítil v srdci bratr Webb i já. Je zajímavé, že o něm hovoříme oba zároveň. Doufám, že si zaznamenáte některé své dnešní dojmy a vnuknutí, jež se tohoto tématu týkají.

Jsem také velmi vděčná staršímu Kimu B. Clarkovi a bratru Chadu Webbovi za to, že následují nabádání Ducha při stálých snažných modlitbách o větší sílu pro mládež. Když byl oznámen prorocký důraz na v domově soustředěné studium evangelia, tito věrní bratří se ptali: „Jak může být mládež lepším nástrojem k posilování domova?“ Všichni víte, co se stalo pak. Důkladně si prošli jedenáct různých školních rozvrhů z celého světa, aby sjednotili kurzy semináře vždy s tím svazkem písem, který se zrovna v daném roce studuje v rámci osnov Pojď, následuj mne. Tato inspirovaná změna je vskutku zázrak!

Mám velkou radost, když si představuji, jak mládež a mladí dospělí přinášejí pravdy evangelia z výuky do svého domova. Získají sebevědomí jak díky vlastnímu porozumění evangeliu, tak díky možnosti se o ně dělit s druhými. Možnost slýchat vlastní hlas vyslovovat Spasitelovu pravdu pro ně bude trvalým a mocným zážitkem posilujícím jejich svědectví.

Jsem nesmírně vděčná za Znovuzřízení evangelia a za tuto úžasnou dobu růstu.

Velmi si vážím vašich manželských partnerů a dalších, kteří vás, skvělé učitele, podporují; vás, kteří posloucháte náměty ohledně výuky a jejichž osobní příběhy během ní zaznívají (doufám, že s vaším svolením) a jejichž kuchyně a garáže jsou převraceny naruby v honbě za názornými pomůckami. Doufám, že nebudete nikdy podceňovat svůj vliv.

Říká se, že „manželství je ze všech situací, v nichž se lze něčemu naučit, nejspíše tou, z níž je nejtěžší uniknout. … Svatba je v jistém smyslu souhlas s tím, že se budeme od sebe navzájem učit.“¹ Můj manžel Derek má mou důvěru, když mě podporuje a ovlivňuje, ačkoli při výuce mi stává po boku jen málokdy. Když se budete spolu radit a učit, mladí dospělí, mládež a jejich rodiče budou díky vašemu vlivu požehnáni. Jste důležitou součástí tohoto úžasného díla.

Mé dnešní poselství začíná slovy známé písně z Primárek. Já začnu a vy větu dokončíte. „Nauč mě, …

jak ve světle [Jeho lásky] kráčet mám.“

„Nauč mě, jak ve světle [Jeho lásky] kráčet mám.“² Tyto dvě zásady – světlo a láska – mě v mysli stále provázely, zatímco jsem přemítala o našem dnešním setkání. Tato kombinace slov se také objevila v první větě proslovu presidenta Henryho B. Eyringa, když řekl: „Přál bych si, abychom dnes všichni pociťovali lásku a světlo od Boha.“³ S tímto prostým, ale mocným přáním bychom měli pokaždé začínat výuku. Doufám, že lásku a světlo od Boha budou pociťovat všichni studenti. Naučí-li se rozpoznávat Jeho světlo a lásku, budou moci se svou rodinou získávat úžasná věčná zaslíbení.

Zeptala jsem se svého syna Dallina: „Co tě na semináři zaujalo?“ Čekala jsem, že řekne Mistrovství v nauce nebo to, že přečetl celou Knihu Mormonovu. Jeho hloubavá odpověď mě však překvapila.

„Učitelé.“

„Učitelé?“ zeptala jsem se.

Vysvětlil mi: „Na některých učitelích bylo poznat, že nás mají opravdu rádi.“

Tato zkušenost mi potvrdila onen trvalý vliv, který může láska mít na srdce jednotlivců.

Máte radostnou příležitost učit tuto skvělou mládež a mladé dospělé Církve a vydávat jim svědectví o Boží lásce. Mám je ráda a vím, že vy také. Jsou vskutku, jak řekl president Russell M. Nelson, nejvznešenějšími duchy Nebeského Otce, Jeho nejlepší tým, který si uchoval pro tuto poslední fázi.⁴

Před několika lety jsem krátce působila ve vašich řadách – v řadách učitelů. Mám pro vás v srdci slabost a snad i trochu rozumím vašim zodpovědnostem. V roce 2008 jsem byla povolána učitelkou ranního semináře v Utahu. Když mě president kůlu povolal, pomyslela jsem si: „Copak v Utahu nemají lidi, kteří učí na plný úvazek?“ Naštěstí jsem své myšlenky nevyjádřila nahlas a dostala jsem svazek klíčů a zodpovědnost otevírat každé ráno ve tři čtvrtě na šest budovu semináře. Jen bych podotkla, že utažské zimy bývají ve tři čtvrtě na šest opravdu chladné.

Během svého působení jako učitelka semináře jsem získala potvrzení o tom, jak moc má Pán rád každého ze svých studentů. Zjistila jsem, jaké mají někteří mladí lidé štěstí, když mají věrné a milující rodiče. Rovněž jsem si jasně uvědomovala, kterým mladým lidem se nedostává lásky a pozornosti, jež potřebují a po nichž tak zoufale touží. U mladých svobodných dospělých je tato touha po lásce stejná.

Podle mě je nejdůležitější vlastností učitele schopnost milovat – láskou, o níž mluvil Jan: „Milujmež jedni druhé; nebo láska z Boha jest, a každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a znáť Boha. Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest.“⁵

Jako učitelé máme usilovat o to, abychom chovali větší lásku k Bohu a pak předávali Boží lásku mládeži a mladým dospělým, jež jsme povoláni učit.

V Boží lásce se skrývá nesmírná moc. Ráda bych se o této lásce zmínila ze tří různých hledisek – a sice o lásce v životě, o lásce v domově a o lásce ve třídě.

Zaprvé – moc, kterou má v osobním životě láska. Je nezbytně nutné, abychom měli víru a důvěru v to, že nás Bůh miluje. Studenti nebudou naším prostřednictvím pociťovat Pánovu lásku, nebudeme-li ji nejprve pociťovat my ve svém nitru. Žasnu nad tímto veršem z písem: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“⁶ Přemítáme o hloubce této lásky a pociťujeme ji? Někdy přemýšlím, zda dostatečně usilujeme o to, abychom ji pociťovali. Víme, kdo jsme a čí jsme?⁷ Požádejte Ho prosím v pokorné, upřímné modlitbě, aby vám dal pocítit božskou lásku, již k vám chová.

Protože nás svět ponižuje, rozptyluje a klade na nás nároky, může se lehce stát, že se stáhneme a nevědomky přepneme na autopilota. Je nutné aktivně na sebe brát Jeho jho⁸ a usilovat o to, abychom pociťovali Jeho lásku. Když toto úsilí vyvineme, On na nás vylije svou lásku ve velké hojnosti.

Zadruhé – Boží láska musí naplňovat náš domov. Dovolte mi ilustrovat tuto zásadu jedním příběhem. Jednoho večera jsme se s mým manželem Derekem ohledně něčeho neshodli. Odešli jsme spát, aniž bychom dospěli k řešení; já ale věděla, že mám pravdu.

Druhý den ráno jsem poklekla k modlitbě a žádala o hojnost Ducha, protože jsem se připravovala na výuku v semináři. Prosila jsem, aby mládež mohla skrze mě pociťovat Pánovu lásku. Zatímco jsem se připravovala na den, v mysli jsem se mnohokrát vrátila k rozepři z předchozího večera. Když jsem sedala do auta s pýchou v srdci a s vědomím, že jsem měla pravdu, namlouvala jsem si, že přesto mohu učit a mít druhé ráda s Duchem. Po cestě na seminář jsem stále prosila o božské vedení. Celou cestu jsem se neustále snažila svým vynikajícím a sebejistým zdůvodněním přehlušit neodbytný hlas Ducha. Ale bez ohledu na nevyvratitelnost mých logických zdůvodnění Duch šeptal: „Jeď zpátky. Omluv se. Je jedno, kdo má pravdu; čiň pokání a naprav to.“

„Tak jo!“ Nakonec jsem se neochotně podvolila a otočila auto. Vstoupila jsem do ložnice, hodiny ukazovaly 5:20 a můj milovaný Derek spal. Mé srdce se začalo obměkčovat, když jsem potichu vešla: „Dereku, omlouvám se za včerejšek.“ A jak je pro Dereka typické, pokojně odpověděl: „Už jsem odpustil a zapomněl.“ Srdce se mi dmulo láskou a pociťovala jsem nesmírné milosrdenství Páně.

Toho dne byla ve třídě hojnost lásky a Ducha. Vliv lásky v našem domově sahá daleko za jeho zdi.

A zatřetí – učitelé semináře a institutu mají zvláštní příležitost dělit se o Boží lásku. Ve třídě máte příležitost mít rádi jednotlivce. Neučila jsem třídu 34 studentů; učila jsem 34 jednotlivců. Myslím, že právě tuto lásku pociťoval můj syn Dallin – ne lásku objímající třídu jako celek, ale pocit, že znají a mají rádi člověka samotného. Protože tak nás miluje Nebeský Otec. Abychom opravdu měli rádi své studenty, musíme je vnímat tak, jak je vnímá Spasitel. Co má na každém z nich rád? Jaké dary jim dal? Jaký mají v Jeho očích potenciál? Tím, že je budeme mít opravdu rádi, jim pomůžeme přijít ke Spasiteli.

Budeme-li pamatovat na to, že Kristus je zdrojem veškeré lásky, budeme k Němu přicházet, abychom pociťovali hlubší lásku v osobním životě, doma a i ve třídě. Lásku nemůžeme vytvořit – ta přichází pouze od Něj k nám a skrze nás. Moroni nás učí: „Modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista.“⁹ Modlím se, abychom Moroniovu výzvu všichni přijali.

President Eyring nás vybídl, že máme pociťovat jak „lásku“, tak „světlo od Boha“.¹⁰ Je jednoduché vnímat lásku a světlo dohromady, pamatujeme-li na to, že On je nejen zdrojem veškeré lásky, ale také je světlo. Sám Ježíš Kristus svědčil: „Jsem světlo a život světa.“¹¹ Zatímco k Němu lneme, odhaluje nám stále více světla, pravdy a lásky.

Znovu se jen krátce zamysleme nad třemi oblastmi lásky, o nichž jsme mluvili, a zvažme dopad jak lásky, tak světla:

Když pociťujete v životě Boží lásku, jakého světla se vám dostává? Jakou vizi a porozumění jste získali vy osobně?
Jak vzkvétá vaše manželství a rodina, když pociťujete Boží lásku a více světla?
Když budou studenti ve vaší třídě skrze vás pociťovat Boží lásku, jaké světlo jim vstoupí do života? Jak se budou rozvíjet a měnit?
Jaká temnota se rozptýlí, jakmile se sami naučí rozpoznávat a vyhledávat světlo?

Copyright Simon Dewey 2019; Svolení: Altus Fine Art

Není divu, že náš prorok, president Russell M. Nelson, nás vyzval, abychom „rozšířili svou duchovní schopnost získávat zjevení“.¹² Když pociťujeme Boží lásku, naplňuje nás Jeho světlo a naděje. Když usilujeme o Boží světlo a inspiraci, pociťujeme Jeho nesmírnou lásku. Je to mocná kombinace.

O zajímavou zkušenost z výuky semináře se mi postaral jeden věrný muž – jmenoval se John Lund. Tento obr jak duchem, tak tělem mi předal několik ponaučení o společenství lásky a světla. Dovolte mi podělit se dnes s vámi o dva příklady.

S jedním z našich studentů ranního semináře to bylo poněkud těžké. Obracela jsem nad tím patrně občas oči v sloup. John se ale rozhodl pro lásku a usiloval o světlo. Když jsme se setkali, abychom se přímo o tomto studentovi poradili, John hned zkraje řekl: „Včera večer jsem se za něj modlil.“ Tato úvodní, téměř zběžná věta mě přiměla se zamyslet. John si vzal jméno tohoto mladého muže domů, kde byla hojnost lásky, a zeptal se Nebeského Otce, jak by mohl tohoto studenta lépe poznat a porozumět mu. Mít rád své studenty, zejména tak, jak je má rád Pán, vyžaduje usilovat o zjevení a jednat podle něj.

Podělím se o druhý příběh, jak mi ho John pověděl:

„Pán si svých studentů skutečně všímá. Pamatuji si na mladého muže, který měl potíže. Snášel jsem jeho posměšky celé měsíce, ale po pravdě mi šel na nervy.

Připravil jsem si lekci a byl jsem nadšený, jak se mi to povedlo. Dokonce jsem našel názornou pomůcku, která byla prostě skvělá. Když jsem dorazil do budovy semináře, dotkl se mě Duch a řekl: ‚Johne, musíš učit o modlitbě.‘ O modlitbě? Já jsem ale chtěl učit svou skvělou lekci. Žádnou lekci o modlitbě jsem připravenou neměl.

Postavil jsem se před studenty a řekl jsem: ‚Nevím, kdo to dnes potřebuje, ale změním téma hodiny. Někdo v této místnosti potřebuje, abychom si všichni promluvili o modlitbě.‘ Na úvod této prosté lekce zazněla otázka: ‚Proč potřebujeme modlitbu?‘“

Ten večer u Johna někdo zaklepal na dveře. Na prahu stál někdo, kdo dovyprávěl zbytek příběhu. Předchozí večer podle všeho tohoto Johnova studenta v obtížné fázi vyzvala jeho přítelkyně, aby se modlil, aby zjistil, zda je Církev pravdivá. Její výzva, kterou umocnila nečekaná lekce bratra Lunda o modlitbě, vedla tohoto mladého muže k činu. Časem byl John svědkem toho, jak se tento student změnil, poté co získal pevné svědectví o znovuzřízeném evangeliu, a jak byl nakonec v chrámu připečetěn ke své věrné přítelkyni, jež ho podporovala.

Příčinu podobných vnuknutí zjistíme jen zřídka, ale díky důvěře v lásku, již Pán chová k našim studentům, budeme moci jednat podle mocného zjevení a poskytovat Jeho světlo Jeho milovaným dětem.

Když usilujeme o zjevení, jak mít druhé rádi tak jako Bůh, jsme vedeni k individuální podpoře a výuce každého studenta. Výsledek je velmi, velmi osobní. Pán tento osobní přístup doložil na příkladu Nefiho, když se vydal pro desky. Nefi svědčil: „Byl jsem veden Duchem, nevěda předem to, co učiním. Nicméně jsem šel dále.“¹³

Mezi Nefim a deskami stál Laban. Pán Nefimu řekl, aby Labana zabil. Ten, naplněn velkou úzkostí, uposlechl. Tu samou noc se mezi Nefiho a desky postavil také Zoram. Tak proč Nefi neuplatnil totéž zjevení, které obdržel ohledně Labana, i na Zorama? Proč Nefi znovu netasil meč?

Pán Zorama znal a Nefi znal Pána a důvěřoval vedení Ducha. Pán věděl, že Zoram bude „věrným přítelem … Nefiho“.¹⁴ Nejsme dnes vděční za to, že Nefi v první řadě usiloval o individuální zjevení a byl „veden Duchem“?¹⁵

Jako učitelé můžeme mít obavy ze zodpovědnosti pociťovat Boží lásku ke každému studentovi a přijímat zjevení, jak pomáhat každému jednotlivci. Vnímat své povolání a zodpovědnost jako partnerskou spolupráci s Kristem přináší útěchu.

Starší Jeffrey R. Holland nás vyzývá, abychom pracovali „bok po boku s Pánem vinice a podáv[ali] pomocnou ruku Bohu a Otci nás všech v Jeho nesmírně náročném úkolu odpovídat na modlitby, poskytovat útěchu, vysoušet slzy a posilovat kolena zemdlená. Budeme-li tak činit, přiblížíme se tomu, abychom byli pravými učedníky [a učiteli] Krista, kterými se máme stát.“¹⁶

Naše mládež a mladí dospělí potřebují pociťovat a znát Pánovu lásku a světlo a naučit se jim důvěřovat. Umožníte-li to, Spasitelova láska bude moci proudit ke studentům skrze vás. A když budou vaši studenti pociťovat Jeho lásku, naučí se rozpoznávat a přijímat osobní zjevení. Zjistí, co to znamená kráčet ve světle Jeho lásky.¹⁷ Svědčím o tom, že tato láska a světlo jim budou pomáhat stát se takovými, jako jsou náš Nebeský Otec a náš milovaný Spasitel, a kráčet zpět k Nim cestou smlouvy. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.