Potýkání se s životními výzvami a zkouškami víry
Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé
neděle 19. listopadu 2023
Starší Quentin L. Cook: Když jsme s Mary přemýšleli o otázce ohledně potýkání se s životními výzvami a zkouškami víry, uvědomovali jsme si, že lidé v každé generaci čelí okolnostem, které mohou vést ke zkouškám jejich víry. Když bádáme v písmech a čteme, jak Bůh jedná se svými dětmi, jsou zdůrazňována dvě témata.
Zaprvé – protože existuje ve všem protiklad a existuje protivník, který nechce, abychom měli víru v Boha, musí každá generace objevit a získat své vlastní poznání Boha a svědectví o Něm.
Zadruhé – lidé v každé generaci potřebují porozumět tomu, kdo jsou oni sami a jaká je jejich věčná identita. Obě tyto věci je těžké rozpoznat, protože protivník si nepřeje, abyste získali jasné porozumění ohledně Boha Otce a Ježíše Krista a Jejich plánu štěstí pro vás a ohledně toho, kdo jste ve vztahu k Nim.
S Mary jsme byli mladými dospělými v 60. letech 20. století. Dostudoval jsem tehdy právnickou fakultu Stanfordovy univerzity a začal jsem vykonávat právnickou praxi. Mary na Stanfordu dokončila magisterské studium a stala se mladou matkou. Životní výzvy a zkoušky víry a rušivé společenské vlivy byly jiné, ale přesto se velmi podobaly tomu, čemu čelí mladí dospělí v dnešní době.
Mary, jaké výzvy a těžkosti existovaly v té době?
Sestra Mary Cooková: V tehdejší kultuře se velmi oslavovaly drogy, zvláště v oblasti Sanfranciského zálivu, kde jsme žili. Běžně se konaly veliké nepokoje a protesty související se společenskými tématy. Zapojení Spojených států do konfliktu ve Vietnamu bylo velmi nepopulární a studentské protestní akce ochromovaly činnost univerzit. A pokud jde o mě osobně – místo tradiční melodické hudby, při níž páry tančily tváří v tvář, se hudba změnila. Měla výrazný rytmus a byla velmi hlasitá – a lidé tančili odděleně.
Některé tyto i mnohé další výzvy se po celém světě často používaly k útokům na náboženství všeobecně a na víru v Boha.
Starší Cook: 8. dubna 1966 si časopis Time, který měl tehdy mnoho čtenářů, vybral pro svůj hlavní článek tento provokativní a neuctivý titulek: „Je Bůh mrtev?“
Vydavatel časopisu v otevřeném dopise uvedl, že tento námět přišel kvůli „rostoucímu znepokojení mezi teology ohledně Boha a sekulárního světa v polovině 60. let 20. století“.1 Podstata tohoto článku byla především světská a nepojednávala o náboženství ani o víře uspokojivým způsobem.2
Zpochybňování víry samozřejmě nevídáme jen v 60. letech nebo v dnešní době. To existuje odjakživa. Když apoštol Pavel navštívil Atény, snažil se učit druhé o Vzkříšení Ježíše Krista. O jeho úsilí čteme ve Skutcích: „Atenští… všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.“3
Nezní vám to jako dnešní svět sociálních sítí?
Když zástup lidí poznal jednoduchou, na náboženské víře založenou povahu Pavlova poselství, včetně jeho svědectví o Ježíši Kristu, tak lidé toto poselství zavrhli.
Kromě víry v Boha je po celou dobu zaznamenané historie napadáno i vnímání naší pravé identity. Nemáme v úmyslu zabývat se všemi otázkami souvisejícími s identitou člověka v dnešním světě. Ale odpověď vždy byla a je tatáž. My všichni jsme děti téhož milujícího Nebeského Otce. Velmi mocně o tom hovořil president Russell M. Nelson. Klade důraz na tři trvalá označení: „dítě Boží“, „dítě smlouvy“ a „učedník Ježíše Krista“.4
Také nás povzbuzuje, abychom nedávali sobě ani druhým žádné nálepky. Mnohé problémy, kterým čelíme, by se vyřešily, kdybychom si uvědomovali, že jsme děti milujícího Nebeského Otce.
Ti, kteří si přejí zničit víru, často tvrdí, že víra již není důležitá. Mylně si přejí, aby jejich osobní preference, pokud jde o společenské otázky dnešní doby, nahradily Bohem daná zjevení a přikázání. Domnívají se a tvrdí, že velký počet lidí má tytéž společenské preference a že již nejsou věrnými členy.
Pro vaši informaci, mládež a mladí dospělí nejsou méně aktivní ani neopouštějí Církev ve vyšších počtech než v minulosti, jak se všeobecně tvrdí. Výrazně se zvýšil počet misionářů povolaných ke službě. Procentuálně vyjádřená účast v Církvi u dorůstající generace ukazuje neustálý vzestupný trend.5 A co více, roste i počet mladých dospělých navštěvujících institut.
Pochopte prosím, že nekritizuji ty, kteří mají pochybnosti; nicméně tvrdím, že důležité je to, jak se k pochybnostem stavíte. Odpovědí na tuto výzvu je evangelium Ježíše Krista. Slibuji vám, že pokud budete věrně číst písma, modlit se a dodržovat v životě náboženské zásady, pak časem najdete odpovědi na své otázky a vyřešíte pochybnosti, které mohou čas od času vyvstávat.
Jeden z mých oblíbených příběhů v písmech se nachází v Markově evangeliu a je o otci, který si přál, aby byl jeho syn osvobozen od zlého ducha. Čteme, že Spasitel se onoho otce v podstatě zeptal, zda věří, že jeho syn může být uzdraven. Otec se slzami v očích řekl: „Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.“6 To bylo pro Pána přijatelné, a tak onoho ducha pokáral a syna uzdravil.
Ponaučení je v tom nedopustit, aby pochybnosti či nevíra přemohly naši víru. Pilné studium písem, upřímná modlitba, svědomité zachovávání náboženských zásad a následování rad a pokynů Pánova proroka vám umožní překonávat zkoušky víry.