Plánování života a životní rovnováha
Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé
neděle 19. listopadu 2023
Starší Clark G. Gilbert: Děkujeme, starší a sestro Cookovi, za vaše skvělé rady. S Christinou jsme nadšeni, že můžeme mluvit o této první otázce týkající se plánování života a životní rovnováhy.
Sestra Christine Gilbertová: Naše rodina je velmi aktivní. Na mého manžela byly v práci vždy kladeny velké nároky – když byl profesor na Harvardu, generální ředitel mediální společnosti a president dvou univerzitních organizací – tím vším ale nebyl ve stejnou dobu. Během toho všeho jsme oba sloužili i v náročných církevních povoláních. Avšak naše nejdůležitější zodpovědnosti se vždy týkaly našeho manželství a našich dětí.
Starší Gilbert: Toto mi bylo připomenuto v období, kdy jsem vedl vydavatelství Deseret News. Kolik z vás, mladých dospělých, čte každý den tištěné noviny? Zvedněte ruku. To jsem si přesně myslel – téměř nikdo. Byla mi svěřena zodpovědnost pomoci transformovat Deseret News z tradičních novin do digitální budoucnosti. Bylo to neuvěřitelně náročné období. V té době jsme měli sedm z našich osmi dětí a já jsem sloužil jako biskup.
Jednou mi zčistajasna zavolal president Boyd K. Packer a zeptal se mě: „Bratře Gilberte, zajímá mě, co vaše rodina. Věnujete dostatečnou pozornost manželce?“ Po chvíli ticha jsem odpověděl: „Asi ne.“ Načež mi řekl: „Bratře Gilberte, tuto mediální skupinu povedete jen po určitou omezenou dobu, ale manželem a otcem budete na věky.“ Pak mi dal za úkol, abych chodil s Christinou každý týden na rande.
Potom se mě zeptal, v kolik chodím spát, na což jsem odpověděl, že asi v 1 nebo ve 2 hodiny ráno. Jeho odpověď mi přišla neobvyklá. Řekl: „Myslíte si, že všechno závisí na vašem vlastním úsilí. Nedůvěřujete Pánu.“ President Packer mi nařídil apoštolskou večerku, kterou se od té doby snažím dodržovat.
Sestra Gilbertová: Pokud tedy máte večerku a každotýdenní rande, jak zvládnete plnit ostatní důležité zodpovědnosti?
Začíná to plánováním. Od prvních let našeho manželství míváme s manželem každou neděli večer týdenní plánovací schůzku. Je to pro nás závazek, který nikdy neopomíjíme, ať se děje cokoli.
Zadruhé – rovnováha v životních zodpovědnostech vyžaduje také společné cíle. I když nejsme zrovna spolu, cítíme se sjednocení, pokud máme společný cíl. Takže když manžel odjel na služební cestu nebo když jsem učila ranní seminář nebo když on plnil nějaké pověření ve sboru, pokud jsme si tyto zodpovědnosti zapsali do kalendáře a byli jsme sjednoceni v našich cílech, byli jsme spolu, i když každý z nás byl jinde.
Starší Gilbert: Přesto jsou chvíle, kdy musíte určitá rozhodnutí jasně ohraničit.
Clay Christensen, náš drahý přítel z Bostonu, nám jednou vyprávěl, jak se ho nadřízený zeptal, zda by mu pro pravidelné týmové setkání vyhovovalo více sobotní dopoledne, nebo nedělní dopoledne. Clay odpověděl: „Před lety jsem se rozhodl, že sobota bude patřit mé ženě a neděle Bohu; pokud chcete jeden z těchto dnů využívat, budete muset požádat o svolení přímo je.“
O některých závazcích ve vašem životě zkrátka vyjednávat nemůžete. V naší rodině k těmto závazkům patří nedělní návštěva shromáždění, týdenní rodinné domácí večery, ranní a večerní duchovní zastavení a každý týden čas, který trávíme spolu jako manželé.