Problém s večírkem
Autorka žije v Corrientes v Argentině.
Na jednu stranu Luz na večírek moc chtěla. Ale neměla z toho úplně dobrý pocit.
„Ty to musíš promysleti v mysli své; potom se mne musíš tázati, zda je to správné“ (Nauka a smlouvy 9:8). Tento příběh se odehrává v Corrientes v Argentině.
Luz byla šťastná. Školní rok se chýlil ke konci a dělo se tolik zajímavého. Brzy zakončí šestou třídu. Příští rok už bude na střední škole!
Překvapilo ji, jak už je velká. Vytáhla se do výšky a už nebyla žádné dítě. Byly to krásné změny, ale zároveň z nich byla trochu rozpačitá.
Rozhodla se, že si o tom promluví s rodiči.
„Prožíváš nádherné období života, Luz,“ řekl Papá. „Období, kdy se učíš, snažíš se, jak nejlépe umíš, a naplňuješ cíle, které ti pomohou stát se člověkem, o němž Bůh ví, že v něj můžeš dospět.“
„Ale život k nám přichází vždy jen den po dni,“ poznamenala Mamá. „A do takového člověka dorosteš a dospěješ s každým drobným správným rozhodnutím, které uděláš.“
Luz to pomohlo a cítila se lépe. Byla ráda, že nemusí dospět najednou.
Jednoho dne ve škole jí kamarádi řekli, že chtějí udělat na oslavu konce školního roku večírek. Byli ohromně nadšení. Bude tam večeře, hudba, světla a dokonce se bude i tancovat!
Luz poslouchala, jak si kamarádi o večírku povídají, a začala mít nepříjemný pocit. Neznělo to jako večírek, na kterém by mohla pociťovat Ducha Svatého.
„Přijdeš, Luz, viď?“ zeptala se jí kamarádka.
„Musíš přijít!“ přidala se druhá. „Řeknu našim, ať si promluví s tvými rodiči. Pak ti to dovolí.“
„Možná.“ Luz měla žaludek trochu jako na vodě. „Já … vám dám vědět.“
Luz pak celý víkend o večírku přemýšlela. Přemítala o něm, když cvičila na klavír. Zaobírala se jím, když si hrála s maličkým bráškou. Ať dělala cokoli, neustále se k němu v myšlenkách vracela.
Na jednu stranu Luz na večírek moc chtěla. Ale neměla z toho úplně dobrý pocit. Vnitřní neklid ji neopouštěl.
„Jsi v pořádku, dcerko?“ zeptala se jí Mamá v neděli odpoledne. Projela prsty Luziny dlouhé tmavé vlasy.
„No …,“ zaváhala Luz.
„Pořád myslíš na ten večírek?“
„Nevím, co mám dělat,“ řekla Luz. „Ráda bych šla. Ale vím, že se tam nebudu cítit dobře.“
Mamá se usmála. „Vím, že se rozhodneš správně,“ řekla. „Promysli si to, rozhodni se a pak se s tím, jak ses rozhodla, svěř Nebeskému Otci. Pomůže ti poznat, zda je to tak správně. Pocítíš to v srdci.“
Luz přikývla. Zhluboka se nadechla a šla se modlit do svého pokoje.
„Nebeský Otče,“ zašeptala. „Kamarádi mě pozvali na večírek, ale já z toho nemám dobrý pocit. Řeknu jim, že přijít nemůžu. Je to správné rozhodnutí?“
Luz zalil pocit tepla. Nejistota, kterou cítila, se vytratila. Měla pocit, jako by zářila. Poznala, že se rozhodla správně.
Když vyšla z pokoje, silně Mamá objala.
„Rozhodla jsem se, že nepůjdu,“ řekla jí Luz.
„Jsem na tebe hrdá,“ řekla Mamá.
Také Papá Luz objal. „Mám nápad,“ řekl. „Udělejme si vlastní oslavu konce školního roku. Dáme si zmrzlinu a oslavíme to jako rodina!“
Luz se usmála. Zmrzlinu milovala! A užívala si pocit, že dokáže udělat správnou věc, i když to je těžké. S každým drobným správným rozhodnutím, které udělá, se může stát člověkem, o němž Bůh ví, že v něj může dospět.
Ilustrace Tammie Lyonová