Hřejivý pocit
Autorka žije ve městě Guatemala v Guatemale.
„Já tě obejmu náručí lásky své.“ (Nauka a smlouvy 6:20.)
V San José Pinula, v malém městě poblíž Guatemala City, bylo nádherné, jasné ráno. „Nemohu se dočkat!“ řekl Joshua své sestřičce. Dnes má svůj křest!
Když s rodinou dorazili do církevní budovy, Joshua a papá (tatínek) se oblékli do bílého oblečení. Joshua se nejprve trochu bál. Ale když sestupovali do křtitelnice, papá ho vzal za ruku, a už nebyl tak nervózní. Když pak z vody vystoupil, usmíval se od ucha k uchu.
Joshua i papá se převlékli do suchého oblečení. A pak papá a Joshuovi strýcové a také jeho dědeček vložili ruce na Joshuovu hlavu. Konfirmovali ho za člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Joshua slyšel, jak jeho papá říká: „Přijmi Ducha Svatého.“
„Jsem tak šťastný!“ řekl, když svého tatínka silně objal.
„Pamatuj na sliby, které jsi dnes učinil,“ řekl papá. „Když na ně budeš pamatovat, Duch Svatý bude moci být vždy s tebou. Vlastně už nebudeš nikdy sám.“
Jednou ráno, o několik měsíců později, se Joshua probudil s pláčem. Strašně moc ho bolelo břicho! „Mamá!“ zakřičel z postele. „Bolí mě břicho, hodně!“
Bylo to stále horší a horší. Nemohl ani chodit. Papá dal Joshuovi kněžské požehnání, a pak ho rodiče vzali k lékaři.
Lékař rozhodl, že Joshua bude muset podstoupit okamžitou operaci. Joshuovi to nahánělo strach.
„Vezmeme tě do zvláštní místnosti, kde operujeme,“ řekl lékař. „Nebudeš nic cítit, protože budeš spát. A rodiče na tebe budou čekat na chodbě.“
Teď měl Joshua strach ještě větší. Proč by rodiče nemohli být v té místnosti s ním? Nedokázal přestat plakat.
Maminka hovořila vlídně. „Co můžeme udělat, aby ses cítil lépe?“ zeptala se.
„Vím, co můžeme udělat,“ odpověděl. „Prosím zazpívejte si se mnou písničku ‚Já Boží dítě jsem‘. A pak se můžeme ještě jednou pomodlit.“
Zatímco potichu zpívali, Joshua si vzpomněl, jak tuto píseň zpíval na svém křtu. A když se modlili, vybavil si, co mu papá v ten den řekl: „Duch Svatý bude moci být vždy s tebou. Vlastně už nebudeš nikdy sám.“
Když sestry odvážely Joshuu na operační sál, pořád ještě pociťoval strach. Neviděl sestrám a lékařům do tváře, protože měli přes obličej ústenky. Když se jim ale zadíval do očí, pochopil, že jsou to jeho přátelé a že se o něj dobře postarají.
Lékaři po operaci Joshuovi řekli, že bude muset odpočívat. Stále byl unavený a celý rozbolavěný, ale bolest břicha ho už tolik netrápila. Už ani neměl potřebu plakat. Věděl, že bude v pořádku.
„Pocítil jsem něco ve svém srdci,“ řekl Joshua mamince a tatínkovi. „Byl to hřejivý pocit.“
„To je jeden ze způsobů, jakým pociťujeme Ducha Svatého,“ vysvětlila maminka.
Joshua přikývl. Byl rád, že měl dar Ducha Svatého. Protože díky Duchu Svatému už vlastně nikdy nebude sám.
Ilustrace Glenn Harmon