Přítel příteli
Jedna broskev po druhé
Z rozhovoru s Amber Healeyovou
Když jsem byla malá, vzali nás rodiče se sestrou do ovocného sadu, který patřil Církvi. Měly jsme tam pomoci se sběrem broskví. Šplhaly jsme na vysoké žebříky a natahovaly se přes husté listí, abychom ovoce ze stromů utrhly.
Nejprve nás to velmi bavilo. Ale zakrátko nás začaly všude na rukou štípat chloupky z broskví. Obrátily jsme se na maminku: „Nám už se nechce. Už toho chceme nechat.“
Maminka se nás zeptala, zda víme, kam všechny ty broskve poputují. Když jsme řekly, že ne, vysvětlila nám to.
„Všechny broskve se odvezou na místo, kde je dobrovolníci naloží do konzerv. Ty se poté rozdají lidem, kteří jídlo potřebují. Církev každý rok daruje takových konzerv s jídlem tisíce.“
Najednou jsme se sestrou úplně zapomněly, že nás svědí ruce. Pomáhaly jsme totiž lidem, kteří potřebují jídlo! Poté už jsme si zase šplhání po žebřících a trhání chlupatého oranžového ovoce užívaly.
V letošním roce jsme vás poprosili, abyste se zapojili do Výzvy pro pomáhající ruce (viz vydání časopisu Kamarád z ledna 2021). Sloužit druhým tak, jak sloužil Kristus, je jednou z nejdůležitějších věcí, které můžete dělat. Děti mají zvláštní schopnost rozpoznat, kdo potřebuje pomoc, a dobrovolně ji nabídnout. Drobný skutek služby nemusí zprvu působit jako něco významného. Ale pokud budou všechny děti na světě hledat možnosti, jak sloužit, dohromady z toho vznikne něco úžasného!
Ilustrace Toby Newsome