Winfredin nový recept
„Žili [jsme] šťastně.“ (2. Nefi 5:27.)
Co by mohla Winfred dát do svého receptu?
Winfred pomáhala jajje (babičce) vařit večeři.
„Mňam, mám moc ráda matoke,“ řekla jajja.
„Já také,“ odvětila Winfred. „Je to jedno z mých oblíbených jídel! Mám ráda zelené banány. A papriky a rajčata. Ale nejlepší je na tom ta omáčka.“
„To je proto, že omáčka spojuje všechny chutě dohromady,“ řekla jajja.
Pokračovaly v krájení zeleniny. Pak si Winfred povzdychla.
„Jajjo,“ řekla, „jak to, že jsi pořád tak šťastná?“
„Snažím se,“ odpověděla jajja. „Ale nejsem šťastná pořád. Smutek je součástí života. Je ti teď smutno?“
Winfred přikývla. „Stýská se mi po tátovi, protože pracuje daleko. A stýská se mi po škole, protože tam teď nemůžeme chodit. A také se mi stýská po kamarádech z Církve.“
„Je normální, že je ti z toho smutno,“ řekla jajja. „Život není vždycky snadný. Ale když jsem smutná, snažím se řídit svým receptem na štěstí.“
„Svým receptem?“
„Stejně jako mám recept na matoke, mám i recept na štěstí. Někdy je smutek příliš velký na to, aby ihned jen tak zmizel. Často však zjišťuji, že můj recept je přesně to, co potřebuji, abych se cítila lépe.“
„A jaký je to recept?“
Jajja se usmála. „Schválně – podaří se ti vymyslet si vlastní recept? Potom mi o něm můžeš povědět.“
Když se Winfred toho večera modlila, věděla, že jí Nebeský Otec naslouchá. Uvědomila si, že jí modlitba přináší pocity štěstí! Vzala si list papíru a napsala na něj: Winfredin recept na štěstí. 1. Modlit se. Potom šla spát.
Druhý den ráno si četla v Knize Mormonově. I čtení písem provázely pocity štěstí. Našla svůj list papíru a napsala si: 2. Číst písma. Potom jí padl zrak na verš, na kterém písma otevřela: „Věřte v Krista.“ (2. Nefi 33:10.)
Winfred si napsala další bod: 3. Mít víru v Ježíše Krista.
Winfred si pomyslela, jak je od jajjy hezké, že u ní může bydlet. Honem babičku vyhledala a řekla jí: „Děkuji, že mě u sebe necháváš bydlet.“
Když Winfred poděkovala, cítila se dobře. Znovu si to zapsala na papír. 4. Být vděčná.
Pak se Winfred zeptala sousedů, zda si s ní mohou přijít hrát jejich malé děti. Přivedla i svou sestřičku Milfred a bratříčka Alfreda. Když si děti dohrály, navrhla jim, že si budou spolu číst. Jajja jim nakrájela meloun.
Později šla Winfred navštívit svoji kamarádku, která se jmenovala Happy. Umyly spolu její mamince nádobí. Potom zametly podlahu. Pomáhat ji bavilo!
Když nastal večer, pomohla Winfred svým sourozencům s domácími úkoly. S Milfred se učila abecedu. Alfredovi pomohla s počítáním.
Toho večera si Winfred s jajjou znovu povídala.
„Dnes se cítím mnohem lépe! Myslím, že jsem našla svůj recept na štěstí.“
„Výborně! Řekni mi ho,“ vybídla ji jajja.
„Winfredin recept na štěstí,“ četla: „1. Modlit se. 2. Číst písma. 3. Mít víru v Ježíše Krista. 4. Být vděčná.“
„To je skvělý recept,“ řekla jajja. „Ale myslím, že jsi možná na něco zapomněla. Co ještě ti dnes přinášelo radost?“
Winfred chvíli přemýšlela. „Bavilo mě hrát si s malými dětmi. A pomáhat Happy a její mamince. A učit se s Milfred a Alfredem. Počkat! … To je ono! Poslední přísadou je pomáhat druhým.“
„Ano,“ řekla jajja. „Služba druhým je jako ta omáčka, která spojuje všechny ostatní dobroty dohromady.“
„Je to dobrý recept,“ usmála se Winfred. „Zítra ho chci zkusit znovu.“
Ilustrace Hollie Hibbertová