Čaj, nebo mangový džus?
Autorka žije v Kalifornii v USA.
Tento příběh se odehrál na Tchaj-wanu.
„Proč jsi nechtěl čaj?“ zeptal se Jiro.
„Stůj za pravdou“ (Zpěvník pro děti, 81).
Chung se ubíral rušnou tchajwanskou ulicí. Hned vedle něj kráčel jeho kamarád Jiro. Všude kolem bylo tolik lidí! Někteří si prohlíželi vystavené oblečení, děti si hrály a další lidé někam spěchali a přitom telefonovali. Chung pevně sevřel aktovku, aby mu nespadla.
„Nemůžu uvěřit, že už je skoro konec školního roku!“ řekl nahlas, aby ho Jiro slyšel.
„Já vím! Už se těším, až škola skončí,“ přitakal Jiro.
Chung s Jirem procházeli kolem stánků, kde se prodávaly nejrůznější dobroty. Dračí ovoce a jahody. Smažené knedlíčky. Rolky plněné zmrzlinou a drcenými arašídy. Ze všech stran se linuly lahodné vůně! Chung ale myslel jen na to, jak je mu horko a potí se.
„Připadám si jako v peci!“ řekl.
„Já taky,“ odvětil Jiro. „Pojďme si koupit něco k pití.“
Proklestili si cestu ke stánku, kde se prodávaly nápoje zářivých barev.
Jiro vytáhl peníze. „Dvakrát perličkový čaj, prosím.“
Chung věděl, že čaj je v rozporu se Slovem moudrosti. „Mohl bych spíš mangový džus?“ poprosil.
Jiro se na Chunga otočil. Chungovi se sevřel žaludek. Myslí si o něm Jiro, že je divný, když si nedal čaj?
Prodavačka podala Jirovi studený perličkový čaj a Chungovi mangový džus. Chlapci se poté vrátili na ulici a pokračovali v cestě domů.
Jiro si usrkl. „Proč jsi nechtěl čaj? Je tak dobrý!“
Chung se kousl do rtu. „Víš, já čaj nepiju.“
„Proč ne?“
Chung se zamyslel, jak má odpovědět. O Slovu moudrosti ho poučili misionáři. V Primárkách se dozvěděl, že dodržování Slova moudrosti mu pomáhá, aby mohl při sobě mít Ducha Svatého.
„Věřím v Boha a On si přeje, abych se staral o své tělo. Žádá, abychom nepili čaj, kávu ani alkohol,“ vysvětlil Chung.
„A jak to víš?“ zeptal se Jiro.
„Dozvěděl jsem se to na církevních shromážděních.“
Jiro se znovu napil. „To bude nějaký nesmysl. Vždyť je to jen čaj! Ten ti neublíží.“
Chung měl pocit, jako by mu v žaludku skákaly žáby. Jak by mohl Jirovi pomoci, aby to pochopil? Možná by se to mohl Jirovi pokusit vysvětlit někdo na shromáždění.
„Chtěl bys jít se mnou někdy na shromáždění? Jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Mohl by ses dozvědět o Bohu a Ježíši Kristu.“
Jiro se na okamžik zamyslel. „Myslím, že ne.“
„V pořádku,“ řekl Chung. Byl trochu smutný, že s ním Jiro na shromáždění jít nechce. Ale přesto byl rád, že se podělil o své svědectví.
Koncem týdne požádal ve škole Chungův učitel pan Lin všechny děti o pozornost. „Zítra je poslední školní den. A protože jste všichni po celý rok pilně pracovali, mám pro vás překvapení. Všichni si dáme perličkový čaj!“
Celá třída zajásala. Celá třída kromě Chunga. Ten se v lavici sesunul níž. Vysvětlit učiteli, že čaj nepije, bude ještě těžší, než to říct Jirovi! Všichni si budou myslet, že je to divné, stejně jako si to myslel Jiro.
Jiro se přihlásil. „Pane učiteli? Chung čaj nepije. Je to součást jeho náboženství. Mohl by si místo něj dát mangový džus?“
Pan Lin se obrátil k Chungovi. „Je to pravda, Chungu?“
Chung přikývl.
Učitel se usmál. „Dobře. Objednám ti tedy místo čaje džus.“
Po vyučování šli Chung a Jiro spolu domů. „Díky za pomoc,“ řekl Chung.
Jiro se usmál. „Jsi můj kamarád. Když je něco důležité pro tebe, tak je to důležité i pro mě.“
Ilustrace Melissa Manwillová