Přítel příteli
Pocit pokoje
Z rozhovoru s Lucy Stevensonovou Ewellovou.
Jednoho rána, když mi bylo 11 let, jsem se vzbudil a slyšel jsem v obývacím pokoji hlasy. Nikdo mě nepřišel vzbudit do školy jako obvykle. Když jsem se šel podívat, co se děje, zjistit jsem, že můj tatínek zemřel.
Zatímco si rodina povídala v obývacím pokoji, šel jsem do zahrady. Naše zahrada byla velká a já jsem pomáhal tatínkovi se o ni starat. Posadil jsem se na lavičku pod stromy a plakal jsem. Byl jsem velmi smutný a zmatený.
Po několika minutách jsem uviděl, jak otvírá branku můj učitel Primárek. Přišel a sedl si vedle mě na lavičku a řekl: „Joni, pamatuješ si na lekci o plánu spasení, kterou jsme měli minulou neděli?“ Učitel mi znovu vysvětlil, že naše duše se skládá z ducha a těla. Řekl, že tatínkův duch je na dobrém místě a jednoho dne bude tatínek vzkříšen. Jednou ho znovu uvidím.
I když jsem byl pořád smutný, pociťoval jsem pokoj. Když o této zkušenosti přemýšlím, vždy vzpomínám na ten pocit pokoje. Můj učitel Primárek mi sloužil a Duch Svatý mě utěšil. Pomohlo to vybudovat moje svědectví o lásce Nebeského Otce a o plánu spasení.
Bez ohledu na to, čím si procházíte, Bůh se o vás zajímá. Nemusíte být dospělí, abyste mohli pociťovat, jak vám Duch svědčí, že všechno bude v pořádku. Můžete si vybudovat svědectví o plánu Nebeského Otce. Můžete pociťovat pokoj.
Ilustrace Arthur Lin