Trochu více pomoci
Kosti dinosaurů se mu zdály mnohem zajímavější než logopedická cvičení.
„Alexi, je čas jít na logopedická cvičení,“ řekla paní učitelka Jenkinsová.
Alex sklopil hlavu. Logopedická cvičení byla speciální vyučovací hodina, na kterou chodil. Nedařilo se mu správně vyslovovat některá slova a hlásky. Musel je tedy několikrát za týden procvičovat na hodinách logopedických cvičení. Pokaždé, když odcházel ze své běžné hodiny, se tolik styděl!
Podíval se na svou paní učitelku. „Mohl bych je dnes vynechat?“ zašeptal. „Jenom dneska.“
Dnes měl přijít do Alexovy třídy pan Timmons, aby mluvil o dinosaurech. Pan Timmons pracoval v muzeu se spoustou parádních dinosauřích kostí. Jednu z kostí starých tisíce let se dokonce chystal přinést! Alex to nechtěl zmeškat.
Paní učitelka se usmála. „I tak musíš jít na logopedická cvičení. Ale možná stihneš závěrečnou část vyprávění pana Timmonse.“
Alex se také pokusil o úsměv, ale nedokázal to. Pomalu se loudal do logopedické třídy. Tam pak procvičovali vyslovování jedné hlásky stále dokola. Učit se o dinosaurech by bylo mnohem zábavnější.
„Rozčiluje mě dělat tyhle hloupé zvuky,“ řekl Alex paní učitelce, která s ním prováděla logopedická cvičení. „Připadám si jako malé dítě.“
„Ani náhodou nejsi malé dítě,“ odpověděla. „Všichni občas potřebujeme trochu více pomoci. Věděl jsi, že když jsem byla v tvém věku, taky jsem chodila na logopedii?“
To Alexovi pomohlo cítit se trochu lépe. Po zbytek hodiny se doopravdy snažil procvičovat správnou výslovnost.
Když se Alex vracel na hodinu paní učitelky Jenkinsové, zahlédl, že jeho kamarádka Courtney z ní odchází.
„Kam jdeš?“ zeptal se.
Courtney sklopila oči. „Mám problémy se čtením. Musím chodit na speciální hodinu, kde procvičujeme čtení.“ Courtney se tvářila zahanbeně.
„Poslyš, to je v pořádku,“ řekl Alex. „Zrovna jsem se vrátil z logopedických cvičení. Celou dobu jsem tam stále dokola procvičoval vyslovování jedné hlásky.“ Zatvářil se otráveně.
„Vážně?“
Přikývl. „Na logopedii chodím už dva roky.“
„Jak to, že jsem o tom nevěděla?“ zeptala se Courtney.
Alex pokrčil rameny. „Nikdy jsem to nikomu neřekl. Bál jsem se, že byste si ze mě dělali legraci.“
„Nikdy bych si z tebe legraci nedělala,“ odpověděla Courtney. „Jsem ráda, že ses stihl vrátit včas, abys viděl tu dinosauří kost. Je vážně parádní!“ Zamávala. „Musím už jít. Měj se.“
Brzy poté se Alex dozvěděl, že s Courtney nebyli jediní, kdo chodil na speciální hodiny. Tommy chodil na hodinu, kde mu pomáhali s lepšími sociálními dovednostmi. A Bekah chodila k jiné paní na rehabilitaci, aby posílila svou ruku, kterou si předtím poranila.
Teď se už Alex necítil tak špatně kvůli svým logopedickým cvičením. Chtěl ostatním dětem pomoci, aby se také cítily lépe. Courtney pomáhal procvičovat čtení a při obědě si povídal s Tommym. Všichni občas potřebovali trochu více pomoci a to bylo v pořádku!
Dostává se mi více pomoci se čtením.
Dostává se mi více pomoci se sociálními dovednostmi.
Dostává se mi více pomoci s mojí rukou.
Ilustrace: Mark Robison