Pionýři v každé zemi
Felipe nachází cestu
„Pomoz nám prosím najít cestu,“ modlil se Felipe.
Felipe věděl, že se připozdívá. Ptáci přestali švitořit a cvrčci hlasitě cvrkali. On a maminka již více než dvě hodiny chodili po lese. Ale každá pěšina, kterou se vydali, vypadala stejně jako ta předchozí. Dočista zabloudili.
Felipe se začínal opravdu bát. Jak dlouho dokáží přežít v džungli? Přece jen mu bylo teprve 10 let. Nebyl dost starý na to, aby odehnal hada nebo divoké prase! A jací další děsiví tvorové se možná vydávají na lov po západu slunce? Z té myšlenky mu běhal mráz po zádech.
Buď statečný, říkal si. Věděl, že musí být.
Felipe si přál, aby s nimi byl tatínek. Ten však před šesti měsíci zemřel. Bez něj to bylo pro Felipeho a jeho maminku složité. Byli bez peněz a bez jídla.
Felipe doufal, že se brzy dostanou k domu jeho sestry na druhé straně hory. Mohla by jim dát nějaké peníze, aby si koupili rýži.
V srdci pronesl modlitbu. „Otče v nebi, pomoz nám prosím najít cestu. Prosím.“
Poté ho napadlo: Hledej kokosové palmy. Felipe vzhlédl. Tam v dáli se nacházel háj kokosových palem. Viděl, jak se tyčí vysoko nad zbytkem džungle. Palmové listy se vlnily ve vánku. Poprvé po několika hodinách pocítil naději.
„Podívej se!“ Ukázal na palmy.
Jeho maminka pochopila. Kokosové palmy byly známkou toho, že je nablízku vesnice. Bůh zodpověděl Felipeho modlitbu. Felipe vzal maminku za ruku. Společně kráčeli do bezpečí, zatímco slunce zapadalo za stromy.
Felipe vždy pamatoval na to, jak Bůh zodpověděl jeho modlitbu. Někdy si přál, aby mohl slyšet Boží hlas lépe – jako tehdy večer v džungli.
A pak jednoho dne o osm let později potkal Felipe nějaké misionáře. Byli z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Učili ho o žijících prorocích, kteří promlouvají slova Boží. Přesně v to Felipe doufal!
Byl nadšený, že může vstoupit do Církve. Stal se jedním z prvních misionářů z Filipín, kteří se zde dělili s druhými o evangelium. Bůh znovu ukázal Felipemu, kam má jít – a Felipe si uvědomil, že tomu tak bude vždy.