Nerozptylujme, ale shromažďujme

David A. Edwards

Církevní časopisy

Bůh nedává najevo, že by mezi lidmi někoho upřednostňoval, a nemáme to dělat ani my.

Několik týdnů poté, co jsem jako misionář dorazil do Německa, jsme s mým trenérem zaklepali na dveře jedné starší ženy, která souhlasila s tím, abychom ji učili.

Během první lekce jsme ji vybídli, aby přečetla nějaký verš z písem nahlas. Měla silné brýle, četla s velkými obtížemi a zadrhávala se. Na naše otázky odpovídala jen krátce. Nevěděli jsme, jak moc všemu rozumí.

Požádali jsme ji, aby si před naší příští návštěvou přečetla určité pasáže z Knihy Mormonovy. Když jsme ji znovu navštívili, pasáže měla přečtené, ale zdálo se nám, že jim nerozuměla. Napadlo nás, že má možná nějaké problémy s chápáním a učením. A přemýšleli jsme, zda máme pokračovat v její výuce. Ale navštěvovali jsme ji dál.

Překvapilo nás, když nám při naší příští návštěvě řekla, že se chce dát pokřtít. Když jsme ji pak učili dál, všimli jsme si, že se ve čtení zlepšovala. Její odpovědi na naše otázky byly stále krátké, ale připadaly nám lepší a jistější.

Krátce poté jsem byl přesunut do jiného města, ale můj trenér mi později napsal, že se tato žena dala pokřtít a členové odbočky ji podporovali a pomáhali. Kdybyste se nás o několik týdnů předtím zeptali, kdo ze všech našich kontaktů se nechá s největší pravděpodobností pokřtít a najde si místo v Církvi, tato žena by na prvních místech našeho seznamu nebyla.

A tak jsme se naučili staré pravdě – téže pravdě, kterou poznal v dávné době apoštol Petr a kterou musí každý z nás poznávat neustále: Bůh nikomu nestraní (viz Skutkové 10:34).

Velká změna

Petr předsedal Církvi v kritickém období. Spasitel řekl svým apoštolům: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ (Marek 16:15.) Doposud ale kázali a křtili pouze mezi Židy.

Pak došlo k několika pozoruhodným událostem. Jistý římský setník jménem Kornelius – pohan nežidovského původu a voják, který nosil stejnou uniformu jako ti, kteří ukřižovali Ježíše Krista – spatřil ve vidění anděla. Anděl Korneliovi řekl, aby poslal pro muže jménem Petr, který by ho učil. Krátce nato měl Petr vidění, v němž viděl potravu, která byla podle židovského zákona zakázána, a přesto mu bylo řečeno, aby ji jedl, protože Bůh tuto potravu očistil. Hned poté, co měl Petr toto vidění, dorazili Korneliovi služebníci a požádali ho, aby šel s nimi. Duch Petrovi řekl, aby šel.

Petr poté, co se setkal s Korneliem a viděl, jak dobrý a upřímný muž to je, poznal význam svého vidění. Bylo nutné, aby se evangelium dostalo i k pohanům, jako byl například Kornelius. A právě tehdy Petr pronesl: „V pravdě jsem shledal, že Bůh [nikomu nestraní]. Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu.“ (Skutkové 10:34–35.) Petr učil Kornelia o Ježíši Kristu a vyzval ho a jeho rodinu, aby se dali pokřtít. (Viz Skutkové 10.)

Přinesení evangelia pohanům bylo pro Církev v jejích počátcích velkou změnou. Pro některé bylo těžké tuto změnu přijmout. Byla to však správná zásada a učila základní pravdě o Bohu a o našich bližních.

Žádné nadržování ani upřednostňování

Když Bůh žehná svým dětem, nikomu přitom nenadržuje ani nikoho neupřednostňuje na základě národnosti, rasy, pohlaví, bohatství, vzdělání, schopností, vzhledu ani žádných jiných odlišností, podle nichž se lidé rozdělují.¹ Bůh „oceňuje veškeré tělo stejně; ten, kdo je spravedlivý, je Bohem oblíben“ (1. Nefi 17:35). Všichni k Němu mohou přijít, neboť „všichni jsou Bohu stejní“ (2. Nefi 26:33). „Hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16:7.) Přijímá ty, kteří činí spravedlně, milují milosrdenství a kráčejí pokorně (viz Micheáš 6:8).

Kdokoli se může rozhodnout přijít k Ježíši Kristu, uzavřít smlouvy s Nebeským Otcem a kráčet po Jejich cestách. A tato pravda má být vodítkem pro to, jak se dělit o Pánovo evangelium a Jeho lásku s druhými.

Nemůžeme se jen dívat na vnější rysy člověka a domnívat se, že dotyčný není ten správný „typ“ pro evangelium. Nemůžeme u druhých použít světské nálepky a domnívat se, že kvůli těmto nálepkám nemají na to, aby byli součástí Církve. Nemůžeme se rozhodnout, že někomu nebudeme sloužit jen proto, že má jiné politické názory, koníčky nebo chutě než my.

Bůh na člověka nepohlíží jako na sbírku nálepek představující různé skupiny lidí či charakterové rysy. Vidí jednotlivce – své dítě. A právě tak máme na každého pohlížet i my – jako na jedinečného člověka se stejnou možností a schopností přijít k Bohu.

Buďte těmi, kteří shromažďují

President Russell M. Nelson nás povzbuzuje, abychom se zapojili do shromažďování Izraele.² Pokud se však na rozdíl od Boha rozhodneme lidem stranit – pokud jde o to, s kým se podělíme o evangelium a koho do Církve začleníme – nejspíše tím budeme více rozptylovat či rozdělovat, než abychom shromažďovali a sjednocovali.

Dejme si každý z nás závazek: žádné další rozptylování. Buďme těmi, kteří shromažďují. Mějme druhé rádi, dělme se s nimi o evangelium a vyzývejme je.

Se společníkem jsme si nebyli moc jistí, zda se žena, kterou jsme v Německu učili, dá pokřtít. Neznali jsme její srdce, ale Bůh ano. Jsem rád, že jsme pociťovali nabádání, abychom ji učili dál.

Když se budete snažit následovat Ducha a snažit se nikomu nestranit, budete vedeni k tomu, abyste pomáhali lidem kolem sebe přijít ke Kristu, bez ohledu na jejich odlišnosti.