Držte se pravdy

Melissa T.

Ilustrace: Ben Simonsen

Když jsem poprvé uviděla církevní budovu, myslela jsem si, že to je nemocnice. Byla tak čistá a poklidná! V okamžiku, kdy jsem přišla na církevní bohoslužbu, jsem se do evangelia Ježíše Krista zamilovala.

Misionářky mě začaly učit a já se rozhodla nechat se pokřtít. Byl to ten nejlepší den!

S evangeliem mě seznámila sousedka, která je navrátivší se misionářka. Jednou v neděli ráno mi zavolala a zeptala se mě, zda bych s ní a s její rodinou nechtěla jít na církevní shromáždění. Nejprve mi maminka řekla, že jet nemohu, protože nemáme peníze na autobus. Když jsem o tom sousedce pověděla, řekla mi, že mě vezme, a tak mi maminka dovolila jít.

I když kráčíme sami

Po svém křtu jsem v rodině prožívala hodně těžkých chvil. Někdy rodina chtěla, abych zůstala v neděli doma, ale já místo toho šla na shromáždění. Většinou bylo dost těžké snažit se dál kráčet po cestě smlouvy.

Někteří členové mé rodiny jsou proti Církvi a říkají mi, že jsem se rozhodla špatně, když jsem do Církve vstoupila. Když mi toto řeknou, napadají mě tato slova: „Vím, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus žijí. Vím, že je Církev pravdivá.“ Tyto myšlenky mi pomáhají držet se pravdy.

Naše skutky se mohou dotknout života druhých

Když jsem nevěděla, jak zaplatit desátek, sousedka mi ukázala, jak na to. Když mi teď maminka dává kapesné, vždy z toho platím desátek. A s rodinou jsme svědky požehnání, která z toho vyplývají. Dokonce mi začali dávat své peníze, abych je zaplatila jako desátek! To pro mě bylo překvapení.

Většinou chodím na shromáždění sama, ale někdy jde se mnou maminka. Rozhodla se dozvědět o evangeliu něco více a zjišťuje, že ji to přináší velkou radost, i když se ještě nedala pokřtít.

Modlitba a víra mění srdce

Když se modlím za rodinu a žádám druhé, aby se za ně modlili v chrámu, vidím, jak v jejich životě působí ruka Páně. Členové mé rodiny mě čím dál více podporují a teď mě povzbuzují, abych chodila na shromáždění a byla věrná tomu, kým jsem.

Nedávno mi zemřel dědeček a já jsem při práci na rodinné historii narazila na jeho jméno. Zeptala jsem se tatínka, jestli by se mohly za dědečka v chrámu nechat vykonat obřady. Řekl mi: „Prostě to udělej, jestli je to správné.“

Opravdová radost a štěstí

Když čtu písma a více se dozvídám o Usmíření Ježíše Krista, přináší mi to radost, štěstí, pokoj a útěchu.

Usmíření Ježíše Krista mi přináší radost.

Vím, že prostřednictvím Spasitelovy smírné oběti mohu být znovu s Nebeským Otcem a že má rodina může být se mnou na věky, pokud budeme jednoho dne zpečetěni v chrámu.

Autorka je z Vanuatu a žije na Fidži.