„Ve stejném týmu“, Pro posílení mládeže, červenec 2023.
Ve stejném týmu
Z těchto dvou školních rivalek se staly celoživotní kamarádky.
Fotografie: Jeffery Barker Edwards
Sestře Dilové zbývalo na misii v Austrálii už jen šest týdnů, když zjistila, že v těchto posledních týdnech bude sloužit se sestrou Tualaovou!
„To je to poslední, co bych si kdy sama zvolila,“ říká sestra Dilová.
Sestra Dilová a sestra Tualaová hrávaly v základní pětce svých basketbalových týmů v nejvyšší středoškolské soutěži v Aucklandu na Novém Zélandu. Byly to rivalky. Často hrály proti sobě ve finálových zápasech a nebyla to žádná procházka růžovým sadem.
„Mám-li to trochu zasadit do kontextu,“ říká sestra Tualaová, „často jsme z hřiště odcházely s odřeninami a modřinami.“
Sestra Dilová a sestra Tualaová věnovaly tréninkům a hraní basketbalu hodně času. „Basketbal byl náš život,“ říká sestra Dilová.
Po absolvování střední školy měly obě pocit, že mají sloužit na misii – ačkoli ani jedna z nich v minulosti touhu sloužit nepociťovala.
Rozhodnutí sloužit
Pokud jde o sestru Tualaovou, chvíli ji trvalo, než uvedla svou vůli do souladu s vůlí Pánovou. „Bylo mi 21 let, když jsem se rozhodla podle tohoto vnuknutí jednat,“ říká. „A zápolila jsem s tím skoro až do chvíle, kdy jsem nastoupila do letadla.“
Sestra Tualaová dorazila na misii v Austrálii během pandemie covidu-19, a i když to bylo obtížné, je velmi vděčná za to, že se rozhodla sloužit.
„Neumím si představit, že bych byla ta stejná sestra Tualaová, jako když mi bylo 21. Mám opravdu pocit, že jsem vyrostla.“
Sestra Dilová získala „jasné a přímočaré“ vnuknutí sloužit na misii, když obdržela patriarchální požehnání. Po nějaké době se rozhodla řídit vnuknutím, aby sloužila, protože „Pánova vůle je vždy tou správnou cestou a nejlepší možností“. Povolání dorazilo a ona si sbalila kufry, aby sloužila v Austrálii.
Ve stejném týmu… s odstupem
To, že sestra Dilová a sestra Tualaová sloužily v téže misii, neznamenalo, že se z nich ihned staly kamarádky. Poté, co byly tak dlouho rivalkami, pro ně bylo těžké pohlížet jedna na druhou jiným způsobem.
Když sestra Tualaová první den spatřila sestru Dilovou, pomyslela si: „Nevím, jestli ji mám mít vůbec ráda.“
Ukončení konfliktu
Když tedy byly sestra Tualaová a sestra Dilová pověřeny sloužit spolu, bylo to rozhodně divné.
Obě měly na tu druhou názory založené na tom, jak hrály na basketbalovém hřišti. Obě považovaly tu druhou za agresivní, soutěživou a zákeřnou.
Když se ale navzájem poznaly, situace se začala měnit. Sestra Dilová si uvědomila, že sestra Tualaová je „pravý opak“ toho, jak na ni vždy pohlížela. „Je to ve skutečnosti velmi láskyplná osoba – jedna z nejláskyplnějších společnic, s nimiž jsem sloužila,“ říká sestra Dilová.
Sestra Tualaová měla podobnou zkušenost. Netušila, že její pocity rivality vůči sestře Dilové byly v jejím životě „konfliktem, který si ani neuvědomovala“.
Když začala poznávat, jaká ve skutečnosti sestra Dilová je, tyto negativní pocity spojené s konflikty a odsouzením byly nahrazeny láskou a porozuměním. A i když se sestra Tualaová domnívala, že sestra Dilová je mlčenlivá, zjistila, že „sestra Dilová dokáže mluvit!“
Sestra Dilová i sestra Tualaová si díky nově vzniklému přátelství uvědomily, že nakonec ve skutečnosti ani nepřítelkyně nebyly.
„V basketbalu si v hlavě vytváříte myšlenku, že musíme vyhrát a že všechny ostatní týmy jsou nepřátelé,“ říká sestra Dilová. „A pak zápas skončí a uvědomíte si: ‚Vždyť to už žádní nepřátelé nejsou. Ve skutečnosti to nejspíš ani nikdy nepřátelé nebyli.‘“
Sestra Dilová a sestra Tualaová si nyní uvědomují, že patří do stejného „týmu“ – do týmu Božího.
Christ in the Midst [Kristus uprostřed nich], Judith Mehr
Oběť Ježíše Krista je určena pro každého
Obě sestry pocítily, že v tom, že byly přiděleny k sobě jako společnice, je Boží záměr, a uvědomují si, že moc Usmíření Ježíše Krista jim umožnila prožít uzdravení a změnu.
„Ježíš Kristus přinesl tuto oběť, aby všechno, co v minulosti nedopadlo dobře, mohlo být uzdraveno, napraveno a zdokonaleno,“ říká sestra Dilová. „Můžeme odpustit. Můžeme zapomenout. Můžeme jít dál a situace se změní.“
Nejenže sestra Tualaová a sestra Dilová svůj konflikt vyřešily, ale také se naučily, jak na druhé pohlížet tak, jak je vidí Bůh.
„Když jsem sem přišla a viděla svou společnici a další lidi v jiném světle, uvědomila jsem si, že životní příběh každého člověka je důležitý,“ říká sestra Tualaová. „A každý potřebuje Usmíření Ježíše Krista.“
Obě sestry poznaly, že i když to může být obtížné, je možné, aby se dva lidé, kteří se kdysi považovali za nepřátele, skrze lásku spojili.
„Nezáleží na tom, kolik vám je let ani jakého jste etnického původu,“ říká sestra Tualaová, „ani zda jste ateista nebo nábožensky založený.
Pokud dokáži pracovat po boku někoho, s kým jsem v minulosti neměla žádný úžasný vztah, a pokud se obě dokážeme sjednotit kvůli jednomu hlavnímu účelu, pak to mohou druzí dokázat také.“