Proč právě já potřebuji Ježíše Krista

Tracy Y. Browningová

druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek

Porozumění našemu vztahu se Spasitelem je zcela zásadní.

„Proč právě já potřebuji Ježíše Krista?“ Toto je důležitá otázka, kterou si můžete položit vy sami – nikoli proč Ho potřebujeme kolektivně „všichni“ nebo „my“ z vaší rodiny. Ale opravdu proč právě „já“? Jak na tu otázku odpovídám já?

Odpověď, kterou jsem našla já, se dostavila skrze osobní skutky víry; každodenní snahu žít podle svých smluv, včetně smlouvy křtu; a snahu učit se naslouchat hlasu Páně prostřednictvím Jeho Ducha. A co je nejdůležitější, tato odpověď se zaměřovala na můj vztah se Spasitelem.

Vztah se Spasitelem

Snadno dokáži vyjmenovat důvody, proč potřebuji rodiče nebo své nejbližší přátele. Tyto vztahy pravidelně pěstuji. Hodnota, kterou vztahy v mém životě mají, je viditelná a pevná a odpovídá času a úsilí, které jim v životě věnuji něčím tak jednoduchým jako tím, že si s těmito lidmi často povídám, že je poznávám a umožňuji, aby jejich spravedlivá moudrost ovlivňovala můj život.

Náš vztah k Ježíši Kristu se může řídit podobným vzorem. Nezbytná je každodenní modlitba k Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista. Rovněž je nezbytné poznávat Spasitele tím, že budeme bádat v písmech, číst slova proroků a apoštolů a naslouchat Duchu. Onen vztah prohlubuji tím, že umožňuji, aby vše, čemu se učím, ovlivňovalo můj život a charakter.

Zamyslete se rovněž nad plánem spasení. Onen název – „plán spasení“ – naznačuje, že vy i já – všichni lidé – potřebujeme spasit a že spasení bylo součástí plánu pro tento život. Potřebovali jsme pomoc a nedokázali jsme spasit sami sebe.

Bůh nás však poslal na zemi s věčným zaslíbením, že nám poskytne Spasitele Ježíše Krista, který překoná překážky, jež nás oddělují od Boží přítomnosti.¹ A když s Bohem uzavíráme nějakou smlouvu, On slibuje, že udělá vše, co bude moci, aniž by nám odebral naši schopnost se rozhodovat, aby nám tak pomohl dodržovat naše posvátné sliby, které jsme s Ním uzavřeli.²

Potřebovala jsem vědět, že mi rozumí

Byla jsem pokřtěna, když mi bylo 16 a žila jsem v New Yorku. Zprvu jsem měla pocit, že trávím spoustu času snahou najít tu správnou cestu mezi mou nově nalezenou vírou a s tím souvisejícím smluvním vztahem s Bohem a mezi vztahy s přáteli.

Bála jsem se, že ve škole nebudu mít kamarády, se kterými bych si rozuměla. Moji kamarádi byli totiž zvyklí dělat to, co, jak jsem si uvědomila, bylo pro mého ducha škodlivé a co nebylo v souladu se snahou brát na sebe jméno Ježíše Krista. Uvědomovala jsem si, že Ježíš Kristus si přeje, abych se rozhodovala lépe.

Co jsem však nevěděla, bylo to, zda Spasitel chápe, jak rozporuplně se cítím. Každý den pro mě byl obtížnější, protože mě druzí vybízeli dělat to, o čem jsem věděla, že to není správné. Někdy jsem si to ospravedlňovala jako něco neškodného, ale věděla jsem, že dělám kompromisy v tom, v čem je dělat nemám.

Potřebovala jsem vědět, že Spasitel rozumí tomu, jak osaměle a provinile se cítím, když jsem třeba jen uvažovala o tom, že bych snížila měřítka evangelia, abych díky tomu mohla pociťovat sounáležitost s kamarády. Měla jsem pocit, jako kdybych se topila. Potřebovala jsem zachránit. Potřebovala jsem Ježíše Krista.

Když se můj vztah s Ním prohloubil

Když jsem sama pro sebe zjistila, proč Ježíše Krista potřebuji právě já, můj vztah s Ním se prohloubil. A právě tehdy jsem se začala posouvat z bodu, kdy jsem pouze věděla, že mám žít podle evangelia, do bodu, kdy jsem chápala, proč chci žít podle evangelia, a kdy jsem prosila o pomoc, abych to dokázala. Prostě jsem poklekla a vylila srdce Bohu s nadějí, že Mu na mně a na mém problému záleží, že záměrem plánu spasení je pomoci mně, že součástí tohoto plánu je dokonce i mé štěstí.

President Russell M. Nelson učil: „Jakmile s Bohem uzavřeme smlouvu, sblížíme se s Ním v rámci našeho vztahu mnohem více než před uzavřením naší smlouvy. … Bůh díky smlouvě, kterou s Ním uzavřeme, nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat a my nikdy nevyčerpáme Jeho milosrdnou trpělivost, kterou s námi má.“³

Povídala jsem si s Nebeským Otcem o tom, že se cítím provinile, že nevím, co dělat, abych dokázala dodržovat svá měřítka, a zároveň neztratila přátele. Řekla jsem Mu, že jsem nešťastná a že opravdu potřebuji Jeho pomoc.

A právě tehdy, když jsem byla na kolenou, jsem začala pociťovat pokoj. Tento pokojný pocit mi pomohl pochopit, že Spasitel skutečně ví, jak se cítím, a že Mu na mně skutečně záleží – ve skutečnosti hodně.

S přibývajícími léty a s tím, jak získávám větší náhled, si uvědomuji, že pokaždé, když přicházím k Bohu a prosím o pomoc nebo o odpuštění, se obrazně řečeno jakoby přenáším do zahrady getsemanské, kde se Spasitel bolestí chvěl a začal trpět v těle i v duchu kvůli chybám a hříchům, které nás oddělují od Boha.⁴ Je to připomínka toho, že On rozumí tomu, čím procházím – lépe, než by to dokázal kdokoli jiný.

Nejsem sama

Když jsem poté, co jsem poklekla, opět vstala, Duch mi pomohl rozpoznat určité věci a inspiroval mě k věcem dalším. Zaprvé jsem si uvědomila, že jedna z mých kamarádek je muslimka a že jsme ji nikdy nežádali, aby ze svých měřítek slevila, protože jsme respektovali její víru a chápali jsme, že určité věci zkrátka dělat nebude. Pocítila jsem inspiraci říci o své nové víře kamarádům, aby i oni mohli lépe porozumět mně a tomu, proč jsou pro mě má nová měřítka důležitá.

Začala jsem maličkostmi. Řekla jsem jedné své kamarádce, že zápolím s určitými těžkostmi. Byla laskavá a respektující. Pomohla mi, když jsem mluvila s ostatními kamarády. Ne každý to pochopil, ale časem jsem si všimla, že plánují takové činnosti, kterých bych se mohla účastnit a při nichž bych neporušovala sliby, které jsem dala Bohu.

Uvědomuji si, že všichni potřebujeme více síly k tomu, abychom odolávali neustálému vlivu světa. V tom nám pomáhá dodržování smluv a ústředním bodem našich smluv je Ježíš Kristus.⁵ A přesně to jsem zjistila sama pro sebe – proč právě já potřebuji Ježíše Krista.

Vrátit se domů k Bohu není nic, co bych dokázala zvládnout sama. Existuje spousta každodenních malých krůčků a každodenních zážitků, které já – i my všichni – na této cestě domů prožijeme. Jakožto ti, kteří uzavírají smlouvy a dodržují je, jsme však nesmírně požehnáni, neboť Bůh „nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat“, dokud nedorazíme do cíle.