Můj zážitek s otevřeným srdcem

Carter Thomas

mladý muž

Ilustrace: Adam Nickle

Jsem hodně zapálený do sportu, hlavně do basketbalu. Prostě rád soutěžím. A to je zčásti důvod, proč jsem musel ve věku 14 let podstoupit osmihodinovou operaci na otevřeném srdci.

Narodil jsem se s vadou jedné srdeční chlopně. Ze začátku mi lékaři říkali, že operaci budu nejspíš potřebovat až v pokročilém věku – možná až v důchodu. Časem se ale problém zhoršoval, a to především kvůli tomu, jak intenzivně sportuji.

Při jedné kontrole na podzim mi ale lékař řekl, že pravděpodobně budu muset jít na operaci už za rok nebo dva. Mezitím jsem se ve škole věnoval přespolnímu běhu. Ale místo toho, aby se mi běžecké časy zlepšovaly, zhoršovaly se. A tak jsem poznal, že opravdu něco není v pořádku.

Lékaře jsme navštívili znovu v březnu. Během návštěvy jsem měl pocit, že bych měl jít na operaci ještě dříve, než jsme to původně plánovali. Začal jsem v nitru pociťovat hřejivý duchovní pocit. A toto osobní zjevení mi přineslo určitou útěchu. Najednou jsem se slyšel, jak říkám, že chci jít na operaci co nejdříve. Rodiče měli ze začátku trochu obavy, ale já jsem jim vysvětlil: „Nemám strach. Jak brzo na ni můžu jít?“ Operaci jsme naplánovali na duben.

Vím, že v těžkých chvílích je Ježíš Kristus vždy připraven mi pomoci. Vždy se mohu modlit k Nebeskému Otci a to mi pomáhá.

Měl jsem víru, že všechno dobře dopadne, ale ten den, kdy mělo dojít k operaci, mi přesto naháněl strach. Když jsem vešel do té místnosti, všechno mi najednou došlo. Pamatuji si, jak jsem se celý třásl. V tu chvíli mi opravdu pomohl anesteziolog. Jsem vděčný za všechny, kteří mi během toho všeho pomáhali. A obdržel jsem i nebeskou pomoc. Například celý náš sbor se za mě postil a já jsem skutečně pociťoval moc plynoucí z půstu a modlitby.

mladý muž na nemocničním lůžku

Fotografii laskavě poskytla rodina Thomasova

V současnosti se mému srdci daří skvěle. Kdybych onu operaci nepodstoupil, mohl jsem do dvou let zemřít. Nyní se dá předpokládat, že se dožiji běžného věku.

Celá tato zkušenost mi změnila náhled na život. Když lidé procházejí zkouškami, dívám se na ně jinak. Mám k nim více empatie. Občas někoho vidím a vytuším, že řeší něco těžkého, a tak za ním zajdu a pomůžu mu.

Být učedníkem Ježíše Krista podle mě ve skutečnosti znamená být příkladem pro druhé a jednat s každým tak, jak by to dělal On. Všichni jsme na jedné lodi. Bůh je náš Otec a my jsme Jeho synové a dcery. Každý má svůj účel a hodnotu. Všude je spousta negativity, takže se snažím pomáhat lidem usmívat se a být pozitivní.

Svědčím o tom, že každý den můžu obdržet osobní vedení od Pána. Pán mě může osobně posilovat a pěstovat mou odolnost. Vše dokážu zvládnout v Kristu (viz Filipenským 4:13).