Živoucí svědectví
President Henry B. Eyring
První rádce v Prvním předsednictvu
Svědectví musíme vyživovat modlitbou víry, musíme hladovět po slovu Božím vpísmech a musíme být poslušni pravdy.
Milované mladé sestry, vy jste jasem naděje Pánovy Církve. Dnes večer vám chci pomoci uvěřit, že tomu tak je. Stane-li se tato víra hlubokým svědectvím od Boha, bude každý den a hodinu formovat vaše rozhodnutí. Poté vás Pán povede od toho, co se vám může zdát jako malá rozhodnutí, ke štěstí, po kterém toužíte. Skrze vaše rozhodnutí bude Pán moci požehnat bezpočtu dalších.
Vaše rozhodnutí být zde dnes večer s námi je příkladem rozhodnutí, na kterých záleží. Pozvali jsme více než milion mladých žen, matek a vedoucích. Ze všeho, co jste si mohly zvolit, že budete dělat, jste si zvolily být zde s námi. Zvolily jste si to díky svému přesvědčení.
Věříte v evangelium Ježíše Krista. Věříte natolik, že jste si sem přišly vyslechnout Jeho služebníky s vírou dost silnou na to, abyste doufaly, že to, co uslyšíte nebo pocítíte, vás povede k lepšímu životu. V srdci jste pocítily, že následování Ježíše Krista vede k většímu štěstí.
Možná to nepovažujete za obzvlášť důležité vědomé rozhodnutí. Možná jste zde chtěly být kvůli přátelům nebo rodině. Možná jste jen zareagovaly na laskavé jednání někoho, kdo vás sem pozval. Ale i když jste si toho možná nevšimly, pocítily jste alespoň slabou odezvu Spasitelovy výzvy: „Pojď, následuj mne.“1
Během této hodiny, kterou jsme spolu strávili, Pán prohloubil vaši víru v Něho a posílil vaše svědectví. Slyšely jste víc než jen slova a hudbu. Pocítily jste v srdci svědectví Ducha, že na zemi jsou v Pánově pravé Církvi žijící proroci, a že cesta vedoucí ke štěstí se nachází v Jeho království. Prohloubilo se vaše svědectví, že toto je dnes jediná pravá a živoucí Církev na zemi.
Pocity každého z nás nebyly zcela totožné. Někteří obdrželi svědectví Ducha, že Thomas S. Monson je prorok Boží. Jiní zase, že čestnost, ctnost a konání dobra všem lidem jsou skutečně Spasitelovými vlastnostmi. A s tím přišla větší touha stát se takovým, jako je On.
Všechny toužíte po tom, aby se vaše svědectví o evangeliu Ježíše Krista prohlubovalo. President Brigham Young spatřil vaši potřebu již před mnoha lety. Byl prorokem Božím, a skrze prorockou prozíravost spatřil vás a vaše potřeby již před 142 lety. Byl milujícím otcem a žijícím prorokem.
Viděl, jak se na jeho vlastní dcery řítí vliv tohoto světa. Viděl, jak je tyto světské vlivy odvádějí z Pánovy cesty vedoucí ke štěstí. V jeho době k nim některé tyto vlivy přinesla nová transkontinentální železnice, která izolované a střežené Svaté propojila se světem.
Možná neviděl technologické zázraky dnešní doby, kdy se s přístrojem, který se vejde do dlaně, můžete rozhodnout zobrazit bezpočet nápadů a spojit se s bezpočtem lidí po celé zemi. Viděl však, jak důležité je, abyste vy i jeho dcery měly možnost rozhodovat se na základě mocného svědectví o žijícím a milujícím Bohu a o Jeho plánu štěstí.
Zde je prorocká a inspirovaná rada, kterou svým dcerám i vám zanechal navždy.
A tvoří jádro i mého dnešního poselství. V pokoji svého domu, který stál necelý kilometr od místa, ze kterého nyní toto poselství vychází k dcerám Božím v národech po celém světě, řekl: „Je zapotřebí, aby mladé dcery Izraele získaly živoucí svědectví o pravdě.“2
Poté založil společenství mladých žen, které se stalo tím, co dnes v Pánově Církvi nazýváme organizací „Mladých žen“. Dnes večer částečně pociťujete úžasný účinek rozhodnutí, které učinil onoho nedělního večera na schůzce v salonku svého domova.
O více než 100 let později touží dcery Izraele po celém světě po vlastním živoucím svědectví o pravdě. Toto živoucí a sílící svědectví budete potřebovat po celý zbytek života, aby vás posilovalo a vedlo na cestě k věčnému životu. A s ním budete moci vysílat světlo Kristovo svým bratrům a sestrám po celém světě a po celé generace.
Z vlastní zkušenosti víte, co to svědectví je. President Joseph Fielding Smith učil, že svědectví „je přesvědčivé poznání dané zjevením [tomu], kdo pokorně hledá pravdu“. O svědectví a o Duchu Svatém, který ono zjevení přináší, řekl: „Přesvědčující moc Ducha Svatého je tak velká, že poté, co k nám promluví, nezůstanou v mysli žádné pochybnosti. Je to ten jediný způsob, jak člověk může skutečně poznat, že Ježíš je Kristus, a že Jeho evangelium je pravdivé.“3
Tuto inspiraci jste pocítily i vy samy. Možná vám dnes večer potvrdila pravdivost nějaké části evangelia, tak jako mně. Když jsem slyšel slova třináctého Článku víry o tom, že máme být „čestní, pravdiví, cudní … [a] dobrotiví“, měl jsem pocit, jako by je vyslovil sám Pán. Znovu jsem pocítil, že toto jsou Jeho vlastnosti. Pocítil jsem, že Joseph Smith byl Jeho prorokem. Takže pro mě to nebyla jen slova.
V duchu jsem spatřil prašné judské cesty a zahradu getsemanskou. V srdci jsem pocítil alespoň náznak toho, jaké to asi bylo klečet před Otcem a Synem v lesnatém háji ve státě New York, jako to zažil Joseph. V duchu jsem sice neviděl světlo převyšující jas slunce za poledne, tak jak ho viděl on, avšak pocítil jsem vřelost a zázrak svědectví.
Svědectví obdržíte po částech, tak, jak vám budou potvrzovány části celé pravdy evangelia Ježíše Krista. Například při čtení Knihy Mormonovy a přemítání o ní se vám verše, které jste již četly, budou zdát novými a přinesou vám nové náměty. Když vám Duch Svatý potvrdí jejich pravdivost, vaše svědectví se rozšíří a prohloubí. Vaše živoucí svědectví bude růst díky studiu, modlitbě a přemítání o písmech.
Pro mě nejlepší způsob, jak můžeme živoucí svědectví získat a udržet si ho, zde již zazněl. Nachází se ve 32. kapitole Almy v Knize Mormonově. Možná jste to četly už mnohokrát. Já tam při každém přečtení najdu nové světlo. Projděme si dnes znovu onu zásadu, které jsme tam učeni.
Tyto inspirované pasáže nás učí tomu, že hledání svědectví začíná uplatněním „[trochy] víry“ a naší touhou, aby tato víra dále rostla.4 Dnes večer jste tuto víru a touhu pocítily, když jste naslouchaly inspirujícím proslovům o Spasitelově laskavosti a čestnosti a o čistotě, kterou nám Jeho přikázání a Usmíření zpřístupňují.
Takže seménko víry je ve vašem srdci již zasazeno. Možná jste již také pocítily, jak se vaše srdce podle Almova slibu rozšiřuje. Já jsem to pocítil.
Ale i toto seménko musí být, tak jako živá rostlina, vyživováno, aby neseschlo. Důležitými a potřebnými živinami jsou časté a upřímné modlitby víry. Poslušnost pravdy, kterou jste obdržely, bude uchovávat svědectví naživu a bude ho posilovat. Poslušnost přikázání je součástí oné výživy, kterou svému svědectví musíte poskytovat.
Jistě si vzpomínáte na Spasitelův slib: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“5
Pro mě to platí, a bude to platit i pro vás. Jednou z nauk evangelia, které jsem se naučil v mládí, je ta, že věčný život je největším ze všech darů Božích.6 Naučil jsem se, že součástí věčného života je žít se svou rodinou na věky v lásce.
Od okamžiku, kdy jsem tyto pravdy poprvé uslyšel, a kdy mi byly v srdci potvrzeny, jsem pociťoval závazek rozhodovat se pokud možno tak, abych se ve své rodině a domově vyhýbal nesvárům a usiloval o pokoj.
Z plnosti věčného života, největšího ze všech požehnání, se mohu těšit až po tomto životě. Avšak i uprostřed těžkostí tohoto života se mi dostává alespoň záblesků toho, jak může má rodina v nebi vypadat. Díky těmto zkušenostem mé svědectví o tom, že pečeticí moc používaná v chrámech je skutečná, vzrostlo a bylo posíleno.
Když jsem sledoval, jak mé dvě dcery byly v chrámu křtěny za své předky, pocítil jsem hlubší lásku k nim i k oněm předkům, jejichž jména jsme nalezli. Dostalo se nám naplnění Eliášova slibu, že srdce dětí se obrátí k otcům a srdce otců k dětem.7 Víra se pro mě tedy stala nepochybnou znalostí, jak je nám to slíbeno v knize Almově.
Alespoň zčásti jsem pocítil radost, kterou pocítili moji předci, když Spasitel přišel po skončení své služby ve smrtelnosti do duchovního světa. V Nauce a smlouvách je to popsáno takto:
„A svatí se radovali ze svého vykoupení a sklonili koleno a uznali Syna Božího jako svého Vykupitele a Vysvoboditele od smrti a řetězů pekla.
Jejich tváře zářily a záře z přítomnosti Páně spočívala na nich a oni zpívali chvály jeho svatému jménu.“8
Jejich radost jsem pocítil díky tomu, že jsem jednal podle svého svědectví, že Pánův slib věčného života je skutečný. Toto svědectví bylo posíleno rozhodnutím jednat podle něj, přesně jak Spasitel slíbil, že se stane.
Také nás učil, že kromě rozhodnutí být poslušnými musíme v modlitbě prosit o svědectví o pravdě. Pán nás tomu učil, když nám dal přikázání modlit se ohledně Knihy Mormonovy. Skrze svého proroka Moroniho řekl:
„Vizte, chtěl bych vás nabádati, abyste, až budete čísti tyto věci, bude-li to moudrost v Bohu, že je budete čísti, pamatovali, jak milosrdný byl Pán k dětem lidským od stvoření Adama až do doby, kdy tyto věci obdržíte, a abyste o tom přemítali v srdci svém.
A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.
A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“9
Doufám, že všechny máte platnost tohoto slibu vyzkoušenou, nebo že ji brzy vyzkoušíte. Odpověď nemusí přijít v podobě jediného a mocného duchovního zážitku. Ke mně zprvu přicházela tiše. Ale pokaždé, když čtu Knihu Mormonovu a modlím se o ní, odpověď přichází se stále větší silou.
Nespoléhám se jen na to, co se stalo v minulosti. Abych své živoucí svědectví o Knize Mormonově uchoval v bezpečí, využívám Moroniova slibu často. To, že jsem byl požehnán svědectvím, nepokládám za samozřejmost ani za trvalý nárok.
Svědectví musíme vyživovat modlitbou víry, musíme hladovět po slovu Božím v písmech a musíme být poslušni pravdy, kterou jsme obdrželi. Opomínání modlitby je nebezpečné. Nahodilé studium písem a jejich nahodilá četba naše svědectví také ohrožuje. Pro naše svědectví to jsou nezbytné živiny.
Jistě si vzpomínáte na Almovo varování:
„Ale zanedbáte-li strom a nebudete-li mysleti na výživu jeho, vizte, žádné kořeny nezapustí; a když přijde sluneční žár a spálí ho, protože nemá žádné kořeny, uschne a vy ho vytrhnete a odhodíte.
Nyní, to není proto, že seménko nebylo dobré, ani to není proto, že by jeho ovoce nebylo žádoucí; ale je to proto, že půda vaše je neúrodná a vy nechcete strom vyživovati, tudíž nemůžete míti ovoce jeho.“10
Aby vaše svědectví rostlo a prospívalo, musíte se důsledně a trvale věnovat hodování na slově Božím, upřímné modlitbě a poslušnosti Pánových přikázání. Každý z nás se občas ocitá v situacích mimo naši kontrolu, které narušují pravidelnost našeho studia písem. Můžeme mít období, kdy se z nějakého důvodu rozhodneme, že se nebudeme modlit. Můžeme na čas opomíjet některá přikázání.
Vaše touha po živoucím svědectví však nebude naplněna, pokud zapomenete na varování a slib daný Almou:
„A tak jestliže nebudete vyživovati slovo, vyhlížejíce ovoce jeho s okem víry, nemůžete nikdy trhati z ovoce stromu života.
Ale jestliže budete slovo vyživovati, ano, vyživovati strom, když počíná růsti, vírou svou s velikou pílí a s trpělivostí, a jestliže budete vyhlížeti ovoce jeho, zapustí kořeny; a vizte, bude to strom vyrůstající k životu věčnému.
A pro píli svou a víru svou a trpělivost svou při vyživování slova, aby ve vás mohlo zakořeniti, vizte, sklidíte brzy ovoce jeho, které je nejcennější, které je sladší nade vše, co je sladké, a které je bělejší nade vše, co je bílé, ano, a ryzí nade vše, co je ryzí; a budete hodovati na tomto ovoci, dokud se nenasytíte, takže nebudete hladověti ani nebudete žízniti.
Pak … sklidíte odměnu za víru svou a za píli svou a za trpělivost a za shovívavost, když jste čekali na to, až vám strom přinese ovoce.“11
Slova „vyhlížeti ovoce jeho“ obsažená v těchto verších byla inspirací moudrého učení, které jste obdržely dnes večer. Byla důvodem, proč jsme vaši pozornost obrátili ke dni, kdy budete stát v pečeticí místnosti chrámu. Byla důvodem, proč jsme vám dnes večer pomohli představit si zdánlivě nekonečný řetěz světla odrážejícího se v zrcadlech na protilehlých zdech pečeticí místnosti chrámu Božího, ve kterém můžete být oddány.
Pokud tento den budete vyhlížet s touhou zrozenou ze svědectví, budete posilovány, abyste odolávaly pokušením světa. Vždy, když se rozhodnete snažit se žít více tak, jak žil Spasitel, vaše svědectví bude posíleno. Časem samy pro sebe poznáte, že On je světlem světa.
Pocítíte nárůst světla ve svém životě. Ale nestane se tak bez vašeho úsilí. Stane se tak, když vaše svědectví poroste a vy ho budete vyživovat. Toto je spolehlivé zaslíbení z Nauky a smluv: „To, co je od Boha, je světlo; a ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu, přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den.“12
Když se o své svědectví budete dělit s druhými, budete světlem světa. Budete druhým odrážet Světlo Kristovo ve svém životě. Pán najde způsob, aby toto světlo mohlo zapůsobit i na ty, které máte rády. A skrze víru a svědectví svých dcer Bůh zapůsobí svým světlem na život milionů lidí ve svém království i po celém světě.
Naděje Církve a budoucích generací, které budou následovat váš příklad slyšení a následování Pánovy výzvy „Pojď, následuj mne“, spočívá ve vašem svědectví a vašich rozhodnutích. Pán vás zná a miluje vás.
Zanechávám vám lásku a svědectví. Jste dcerami milujícího a žijícího Otce v nebi. Vím, že Jeho vzkříšený Syn Ježíš Kristus je Spasitelem a světlem světa. Svědčím o tom, že Duch Svatý vám dnes večer do srdce seslal poselství potvrzující pravdu. President Thomas S. Monson je žijící prorok Boží. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.