Následovníci Krista
Starší Walter F. González
Předsednictvo Sedmdesáti
Následovníci Krista žijí podle příkladu Spasitele, aby kráčeli ve světle.
Vloni v říjnu jsem se svou manželkou doprovázel staršího Neila L. Andersena a jeho manželku při příležitosti prvního výkopu pro chrám v Córdobě v Argentině. Jak už to bývá zvykem, po obřadu následovala tisková konference. Jedna novinářka, která není členkou naší Církve, podotkla, že si všimla toho, jak pěkně jednají muži se svými manželkami. Pak se nečekaně zeptala: „Je to skutečnost nebo fikce?“ Jsem si jist, že u našich členů viděla a pocítila něco odlišného. Možná vycítila touhu našich členů následovat Krista. Tutéž touhu mají členové po celém světě. Touhu následovat Ho mají zároveň i miliony těch, kteří nejsou členy Církve.
Nedávno na mou ženu a na mě udělali velký dojem lidé, které jsme viděli v Ghaně a Nigérii. Většina z nich nebyli členové naší Církve. Byli jsme šťastní, když jsme viděli jejich touhu následovat Krista, jež se odrážela v mnoha rozhovorech u nich doma a v nápisech na autech, zdech i billboardech. Nikdy jsme neviděli tolik křesťanských církví vedle sebe.
Jako Svatí posledních dnů máme povinnost zvát miliony takovýchto lidí, aby přišli a poznali, co může naše Církev přidat k tomu dobrému, co už mají. Každý člověk, ať je z jakéhokoli světadílu, podnebí nebo kultury, může sám pro sebe poznat, že Prorok Joseph Smith viděl ve vidění Otce a Syna. Může poznat, že nebeští poslové znovuzřídili kněžství a že Kniha Mormonova je dalším svědectvím o Ježíši Kristu. Slovy Pána pronesenými k Enochovi: „Spravedlivost [byla seslána] s nebe; a [pravda byla vyslána] ze země, aby vydávala svědectví o Jednorozeném [Otce].“1
Spasitel slíbil: „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“2 Následovníci Krista žijí podle příkladu Spasitele, aby kráčeli ve světle. To, do jaké míry Ho následujeme, nám pomohou určit dvě charakteristické vlastnosti. Zaprvé – následovníci Krista jsou milující lidé. Zadruhé – následovníci Krista uzavírají smlouvy a dodržují je.
První charakteristická vlastnost, být milující, pravděpodobně byla tím, čeho si všimla u členů naší Církve novinářka v Córdobě. Krista následujeme, neboť Ho milujeme. Jestliže následujeme Vykupitele z lásky, následujeme tím i příklad, který dal On sám. Pro svou lásku byl Spasitel poslušen Otcovy vůle v každé situaci. Náš Spasitel byl poslušný i tehdy, když to pro Něj znamenalo obrovskou fyzickou a duševní bolest, i tehdy, když byl bičován a zesměšňován, a dokonce i tehdy, když Ho nepřátelé mučili a přátelé opustili. Spasitelova smírná oběť, tak jedinečná v Jeho poslání, je největším vyjádřením lásky, jaké kdy existovalo. „Kázeň pokoje našeho na něj vložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“3
Tak jako Kristus následoval Otce v každé situaci, právě tak máme my následovat Jeho Syna. Učiníme-li tak, pak nezáleží na tom, jakému pronásledování, utrpení, zármutku nebo „ostnu v těle“4 čelíme. Nejsme sami. Kristus nám pomůže. Jeho láskyplná milosrdenství nás posílí v jakékoli situaci.5
Následovat Krista někdy znamená vzdát se toho, co je nám drahé, jak to učinila Rut Moábská. Jako nově obrácená zanechala za sebou z lásky k Bohu a k Noémi vše, aby mohla žít podle svého náboženství.6
To může také znamenat odolávat protivenství a pokušení. Jozef byl v mládí prodán do otroctví. Odvedli ho úplně od všeho, co miloval. Později byl pokoušen, aby se zachoval necudně. Odolal pokušení a řekl: „Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?“7 Jeho láska k Bohu byla silnější než jakékoli protivenství či pokušení.
Dnes máme po celém světě novodobé Rut i Josefy. Když bratr Jimmy Olvera z města Guayaquil v Ekvádoru obdržel povolání na misii, jeho rodina procházela těžkostmi. V den, kdy odjížděl, mu řekli, že pokud vyjde ze dveří, o svou rodinu přijde. Se zlomeným srdcem ze dveří vyšel. Když byl ještě na misii, matka ho požádala, aby tam zůstal déle, protože měli tolik požehnání. Dnes bratr Olvera slouží jako patriarcha kůlu.
Milujeme-li Krista doopravdy, dá nám to sílu k tomu, abychom Ho následovali. Samotný Pán nám toto ukázal, když se Petra třikrát otázal: „Miluješ-li mne?” Když Petr Pána nahlas ujistil o své lásce, Pán Petrovi pověděl o nadcházejících obtížích. Pak přišla výzva: „Poď za mnou.“ Spasitelova otázka Petrovi může být položena i nám: „Miluješ-li mne?“ – následovaná výzvou k činu: „Poď za mnou.“8
Láska je v našem srdci mocným vlivem v našem úsilí být poslušní. Láska ke Spasiteli nás inspiruje k dodržování Jeho přikázaní. Láska k matce, otci nebo k manželskému partnerovi nás také může inspirovat k poslušnosti zásad evangelia. To, jak jednáme s druhými, ukazuje, do jaké míry následujeme našeho Spasitele tím, že máme lásku jedni k druhým.9 Lásku Mu projevujeme tím, že se zastavíme, abychom pomohli druhým, že jsme „dokonale poctiví a přímí ve všech věcech“10, i tím, že uzavíráme smlouvy a dodržujeme je.
Druhou charakteristickou vlastností následovníků Krista je uzavírání a dodržování smluv, jako to činil On. Moroni vysvětlil, že „prolití krve Kristovy, … je ve smlouvě Otce na odpuštění hříchů vašich, takže se stáváte svatými, bez poskvrny“.11
Prorok Joseph Smith učil, že jsme uzavřeli smlouvy v nebi ještě předtím, než byla země zorganizována.12 Dávní proroci a patriarchové uzavírali smlouvy.
Spasitel sám byl příkladem. Dal se pokřtít, aby naplnil veškerou spravedlnost – tím, kdo měl patřičnou pravomoc. Svým křtem Spasitel dosvědčil Otci, že bude poslušný v dodržování všech Otcových přikázání.13 I my následujeme Krista a uzavíráme smlouvy prostřednictvím kněžských obřadů tak, jako v dávných dobách.
Uzavírání smluv je to, co si mohou miliony těch, kteří nejsou členy naší Církve, přidat k tomu dobrému, co již mají. Uzavírání smluv je projevem lásky. Je to způsob, jak Mu říci: „Ano, půjdu za tebou, protože k Tobě chovám lásku“
Smlouvy zahrnují zaslíbení, „a to života věčného“.14 Máme-li své smlouvy na paměti, všechny věci budou společně působit pro naše dobro.15 Musíme je uzavírat a dodržovat, aby se zcela naplnila zaslíbení v nich obsažená. Naše smlouvy nám pomůže dodržet láska ke Spasiteli a to, že na ně budeme pamatovat. Přijímání svátosti je jeden ze způsobů, jak na ně pamatovat.16 Dalším způsobem je časté navštěvování chrámu. Vzpomínám si na mladý manželský pár v Jižní Americe. Nemohli spolu vyjít a chtěli se odloučit. Vedoucí kněžství jim dal radu, aby navštěvovali chrám a věnovali zvláštní pozornost slovům a slibům ve smlouvách, které se tam uzavírají. Udělali to, a jejich manželství bylo zachráněno. Moc našich smluv je větší než kterákoli těžkost, jíž čelíme nebo možná čelit budeme.
Ty členy, kteří nejsou v evangeliu aktivní, prosím, vraťte se. Přihlaste se o požehnání plynoucí z pamatování na smlouvy a z obnovování smluv prostřednictvím svátosti a navštěvování chrámu. Učiníte-li tak, projevíte tím lásku a ochotu být pravým následovníkem Krista. Umožní vám to získat všechna slíbená požehnání.
Vás, kteří nejste členy naší Církve, vyzývám, abyste používali víru, činili pokání a připravili se přijmout smlouvu křtu v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Učiníte-li tak, projevíte tím lásku našemu Nebeskému Otci a ochotu následovat Krista.
Svědčím o tom, že jsme šťastnější, když se řídíme učením evangelia Ježíše Krista. Budeme-li se Ho snažit následovat, požehnání nebes budou přicházet. Vím, že Jeho zaslíbení se naplní, když uzavřeme smlouvy a budeme je dodržovat a staneme se pravými následovníky Krista. Svědčím o Jeho velké lásce, kterou chová ke každému z nás, a činím tak ve jménu Ježíše Krista, amen.