Vaše možnosti, vaše výsady
President Dieter F. Uchtdorf
Druhý rádce v Prvním předsednictvu
Když čtete písma a nasloucháte slovům proroků celým srdcem a myslí, Pán vám řekne, jak dosáhnout svých kněžských výsad.
Byl jednou jeden muž, jehož celoživotním snem bylo plavit se na výletní lodi po Středozemním moři. Snil o tom, jak se prochází ulicemi Říma, Atén a Istanbulu. Šetřil každý haléř, dokud si nenašetřil na lodní jízdenku. Protože měl peněz poskrovnu, vzal si s sebou navíc kufr plný plechovek fazolí, krabic se suchary a sáčků s limonádou v prášku, a tím se každý den živil.
Tak rád by se zúčastnil oněch mnoha akcí, které se na lodi nabízely – tak rád by si šel zacvičit do tělocvičny, zahrát si minigolf a zaplavat si v bazénu. Záviděl těm, kteří chodili do kina, na estrády a kulturní představení. A jak moc toužil alespoň ochutnat ta úžasná jídla, která na lodi viděl – každé z nich vypadalo jako hostina! Chtěl ale utratit jen tak málo peněz, že se ničeho z toho neúčastnil. Měl možnost vidět města, která si přál navštívit, ale po většinu cesty zůstával ve své kajutě a živil se jen svým skromným jídlem.
Poslední den plavby se ho jeden člen posádky zeptal, na kterou rozlučkovou party se chystá jít. Až tehdy se onen muž dozvěděl, že nejen rozlučková party, ale téměř vše na palubě oné výletní lodi – jídlo, zábava, všechny ty aktivity – byly zahrnuty v ceně jízdenky. Až příliš pozdě si tento muž uvědomil, že žil hluboko pod úrovní svých výsad.
Otázka, kterou toto podobenství vznáší, zní: žijeme my, nositelé kněžství, pod úrovní svých výsad, pokud jde o posvátnou moc, dary a požehnání, které máme příležitost a právo jako držitelé Božího kněžství mít?
Sláva a majestátnost kněžství
Všichni víme, že kněžství je mnohem víc než jen pouhý název nebo označení. Prorok Joseph učil, že „kněžství je věčná zásada a existovalo s Bohem od věčnosti … do věčnosti, bez počátku dnů či konce roků“1. Drží dokonce „klíč poznání Boha“2. Ve skutečnosti se skrze kněžství „projevuje [samotná] moc božskosti“3.
Požehnání plynoucí z kněžství přesahují schopnosti našeho chápání. Věrní nositelé Melchisedechova kněžství se mohou stát „vyvolenými Boha“4. Jsou posvěceni „Duchem k obnovení těla svého“5 a nakonec mohou získat „vše, co [má] Otec“6. Může to být těžké pochopit, ale je to nádherné, a svědčím o tom, že je to pravda.
Skutečnost, že náš Nebeský Otec svěřil tuto moc a zodpovědnost člověku, je důkazem Jeho veliké lásky, kterou k nám chová, a nástinem našich možností jako synů Božích na onom světě.
Nicméně naše skutky až příliš často naznačují, že žijeme hluboko pod úrovní těchto možností. Když se nás někdo zeptá na kněžství, mnozí z nás dokáží odříkat správnou definici, ale náš každodenní život možná jen málo svědčí o tom, že naše porozumění přesahuje úroveň naučené odpovědi.
Bratří, před námi stojí rozhodnutí. Můžeme se, jako držitelé kněžství, spokojit s omezenými schopnostmi, a smířit se se schopnostmi hluboko pod úrovní svých výsad. Nebo můžeme přijímat z překypující hostiny duchovních příležitostí a universálních kněžských požehnání.
Co můžeme dělat, abychom dosahovali svých možností?
Slova zapsaná v písmech a pronesená na generální konferenci máme vztahovat na sebe7, nejsou určena jen pro přečtení nebo vyslechnutí.8 Až příliš často se účastníme shromáždění a pokyvujeme hlavou; možná se i znalecky usmíváme a souhlasíme. Uděláme si pár poznámek ohledně určitých kroků a možná si řekneme: „Tohle určitě udělám.“ Ale někde mezi tím, co slyšíme a co si jako připomínku zapíšeme do mobilního telefonu, a tím, co skutečně uděláme, se náš přepínač s názvem „udělám to“ přepne do polohy „později“. Bratří, dbejme na to, aby náš přepínač „udělám to“ byl vždy v poloze „nyní“!
Když čtete písma a nasloucháte slovům proroků celým srdcem a myslí, Pán vám řekne, jak dosáhnout svých kněžských výsad. Nedopusťte, aby uplynul den, aniž byste nějak nezareagovali na nabádání Ducha.
Zaprvé – čtěte uživatelskou příručku
Pokud byste vlastnili nejvýkonnější a nejdražší počítač na světě, používali byste ho jen jako ozdobu pracovního stolu? Počítač možná vypadá působivě. Může mít všelijaké schopnosti. Ale jen tehdy, když si prostudujete uživatelskou příručku, když se naučíte používat software a když pak počítač zapnete, můžete využívat jeho úplný potenciál.
I svaté kněžství Boží má uživatelskou příručku. Dejme si závazek, že budeme číst písma a příručky účelněji a s větší pozorností. Začněme tím, že si znovu přečteme 20., 84., 107. a 121. oddíl Nauky a smluv. Čím více budeme studovat účel, možnosti a konkrétní použití kněžství, tím více budeme žasnout nad jeho mocí a Duch nás bude učit, jak tuto moc získávat a používat k požehnání své rodiny, společnosti, v níž žijeme, a Církve.
Jako lidé přikládáme oprávněně vysokou prioritu světskému vzdělávání a profesnímu rozvoji. Chceme a musíme vynikat ve vzdělanosti a ve zručnosti. Chválím vás, že se usilovně snažíte získávat vzdělání a stát se odborníkem ve svém poli působnosti. Vyzývám vás, abyste se stali odborníkem také v naukách evangelia – zvláště v nauce o kněžství.
Žijeme v době, kdy písma a slova novodobých proroků jsou dostupná snadněji než v jakékoli jiné době v historii světa. Nicméně je naší výsadou a povinností, a je naší zodpovědností se po nich natáhnout a chopit se jejich učení. Zásady a nauky kněžství jsou vznešené a nadpozemské. Čím více budeme studovat nauku a možnosti a uplatňovat konkrétní záměry kněžství, tím více se naše duše bude rozvíjet, naše porozumění se bude rozšiřovat a my uvidíme, co pro nás má Pán připraveno.
Zadruhé – usilujte o zjevení Ducha
Pro získání spolehlivého svědectví o Ježíši Kristu a Jeho znovuzřízeném evangeliu je zapotřebí víc než jen znalosti – vyžaduje to osobní zjevení potvrzené poctivým a oddaným uplatňováním zásad evangelia. Prorok Joseph Smith vysvětlil, že kněžství je cestou „skrze niž Všemohoucí započal zjevovat svou slávu na počátku stvoření této země a skrze niž pokračuje ve zjevování sama sebe dětem lidským až do současné doby“9.
Pokud se nesnažíme tuto cestu zjevení používat, žijeme pod úrovní svých kněžských výsad. Jsou například lidé, kteří věří, ale nevědí o tom, že věří. V průběhu nějaké delší doby získali rozličné odpovědi skrze tichý a jemný hlas, ale protože se jim zdá tato inspirace tak malá a nevýznamná, nepovažují je za to, čím tyto odpovědi skutečně jsou. V důsledku toho dovolují pochybnostem bránit jim v dosahování jejich možností jako nositelů kněžství.
Zjevení a svědectví vždy nepřicházejí s ohromující silou. U mnohých lidí svědectví přichází pomalu – po kouscích. Někdy přichází tak postupně, že je těžké si vzpomenout na přesný okamžik, kdy jsme vlastně poznali, že evangelium je pravdivé. Pán nám dává „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“10.
V určitém smyslu je naše svědectví jako sněhová koule, která se s každým otočením zvětšuje. Začínáme malým světélkem – i když je to třeba jen přání věřit. Postupně se „světlo … přimyká ke světlu“11 a „ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu, přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den“12, kdy „v příhodném čase [obdržíme] z plnosti jeho“13.
Pomyslete na to, jak úžasné je dosáhnout za hranice našich pozemských omezení, mít oči porozumění otevřeny a přijímat světlo a poznání z celestiálních zdrojů! Je naší výsadou a příležitostí, jako držitelů kněžství, usilovat o osobní zjevení a učit se, jak sami pro sebe poznávat pravdu skrze spolehlivé svědectví Svatého Ducha.
Usilujme upřímně o světlo osobní inspirace. Prosme Pána, aby naši mysl a duši obdařil jiskrou víry, která nám umožní přijímat a rozpoznávat božské působení Svatého Ducha v našich konkrétních životních situacích, složitých problémech a kněžských povinnostech.
Zatřetí – nacházejte radost vkněžské službě
Během své profesní dráhy pilota jsem měl možnost být zkušebním a školicím kapitánem. Součástí této práce bylo školit a prověřovat zkušené piloty, aby se zajistilo, že mají nezbytné znalosti a dovednosti nutné pro bezpečnou a efektivní obsluhu těchto velkolepých a ohromných letadel.
Zjistil jsem, že někteří piloti ani po mnoha letech profesionálního létání neztratili nadšení z toho, že mohou vystoupat do atmosféry, „uniknout nepoddajnému sevření Země a tancovat na oblacích na stříbrných křídlech, jež přinášejí radost“14. Milovali svist uhánějícího vzduchu, hřmění silných motorů, pocit, že jsou „zajedno s větrem a zajedno s temnou oblohou a hvězdami nad nimi“15. Jejich nadšení bylo nakažlivé.
Také bylo mezi nimi několik těch, kteří, jak se zdálo, vše dělali jen ze setrvačnosti. Dokonale si osvojili všechny systémy a řízení letounu, ale časem jaksi ztratili radost z létání tam, „kde ani skřivan, ani orel nelétá“16. Zatímco křižovali oceány a kontinenty, ztratili vnímání úžasu nad zářícím východem slunce, nad krásami Božího stvoření. Pokud splnili oficiální požadavky, potvrdil jsem jim kvalifikaci, ale zároveň mi jich bylo líto.
Možná byste si měli položit otázku, zda jako držitelé kněžství neděláte něco jen ze setrvačnosti – zda neděláte jen to, co se očekává, ale přitom nepociťujete radost, kterou byste pociťovat měli. Být nositelem kněžství nám dává hojnost příležitostí pociťovat radost, kterou Ammon vyjádřil takto: „Nemáme veliký důvod radovati se? … My jsme byli při konání tohoto velikého a podivuhodného díla nástrojem v rukou [Páně]. Tudíž, jásejme … v Pánu; ano, budeme se radovati.“17
Bratří, naše náboženství je náboženství radostné! Jsme nesmírně požehnáni, že máme kněžství Boží! V knize Žalmů čteme: „Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; [ti], Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.“18 Tuto větší radost můžeme pocítit, když o ni jen budeme usilovat.
Až příliš často nepociťujeme ono štěstí, které plyne z každodenní konkrétní kněžské služby. Občas nám různá pověření mohou připadat jako břemena. Bratří, neprocházejme životem pohrouženi do třech slov začínajících písmenem U: unavení, ustaraní a ufňukaní. Pod úrovní svých výsad žijeme tehdy, když dopouštíme, aby nám světské kotvy bránily dosáhnout oné překypující radosti plynoucí z věrné a oddané kněžské služby, zvláště mezi stěnami vlastního domova. Pod úrovní svých výsad žijeme tehdy, když se neúčastníme hostiny štěstí, pokoje a radosti, kterou Bůh tak štědře dopřává věrným kněžským služebníkům.
Mladí muži, pokud nutnost přijít na shromáždění brzy, abyste pomohli připravit svátost, je pro vás spíše obtíží než požehnáním, vyzývám vás, abyste se zamysleli nad tím, co tento posvátný obřad může znamenat pro člena sboru, který měl třeba náročný týden. Bratří, pokud se vám zdá, že vaše domácí učení není efektivní, vyzývám vás, abyste se podívali očima víry na to, co návštěva služebníka Páně udělá pro rodinu, která má mnoho skrytých problémů. Když se chopíte božských možností své kněžské služby, Duch Boží naplní vaše srdce a mysl; bude vám zářit v očích i na tváři.
Jako držitelé kněžství nikdy nebuďme necitliví vůči údivu a úžasu z toho, co nám Pán svěřil.
Závěr
Drazí bratří, kéž se pilně snažíme poznávat nauku svatého kněžství, kéž posilujeme své svědectví řádku za řádkou tím, že přijímáme zjevení od Ducha, a kéž nacházíme opravdovou radost v každodenní kněžské službě. Budeme-li to činit, budeme žít tak, abychom dosahovali svých možností a výsad jako nositelé kněžství, a budeme schopni konat všechny věci „v Kristu, kterýž [nás] posiluje“19. O tom vydávám svědectví jako apoštol Páně a zanechávám vám své požehnání v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.