Zůstávejme v Bohu a opravme trhliny
Kristus má moc přivést nás do láskyplného společenství s Otcem a s druhými.
Musíme neustále prohlubovat své znalosti o Nebeském Otci a poslušnost vůči Němu. Náš vztah k Němu je věčný. Jsme Jeho milované děti, což se nikdy nezmění. Jak z celého srdce přijmeme Jeho výzvu, abychom k Němu těsně přilnuly, a mohly se tak těšit z požehnání, jež nám touží dát v tomto životě a ve světě, který přijde?
Pán pravil dávnému Izraeli a říká to i nám: „I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.“ Také nám říká, když mluví, jako by byl Otec: „Ty zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou.“ Důvěřujeme Mu dost na to, abychom v Něm zůstávaly a kráčely s Ním?
Jsme zde na této zemi proto, abychom se učily a rostly, a ty nejdůležitější znalosti a růst budou pramenit z našeho vztahu k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu, který je založen na smlouvách. Náš věrný vztah k Nim je zdrojem božského poznání, lásky, moci a schopnosti sloužit.
„Je naší povinností naučit se všemu, co o sobě Bůh zjevil.“ Je třeba rozumět tomu, že Bůh Otec uložil svému Synu, Ježíši Kristu, aby stvořil zemi, abychom mohly růst, že Nebeský Otec dal svého Syna, aby vyrovnal nároky spravedlnosti, abychom mohly být spaseny, a že Otcova moc kněžství a Synova pravá Církev s nutnými obřady byly znovuzřízeny, abychom mohly získávat požehnání. Jste si vědomy hloubky lásky, která stojí za Jejich přípravami, abychom byly šťastné a rostly? Je třeba si uvědomit, že Otcův plán spasení spočívá v tom, že budeme poslušny zákonů a obřadů evangelia a získáme věčný život, čímž se staneme takovými, jako je Bůh. To je to pravé a trvalé štěstí, které nám Nebeský Otec nabízí. Žádné jiné pravé a trvalé štěstí neexistuje.
Obtíže, jimž čelíme, nás mohou z této cesty štěstí svést. Může se stát, že pokud nás zkoušky rozptýlí, místo aby nás přiměly pokleknout, ztratíme vztah k Bohu založený na důvěře.
Toto prosté dvojverší nás nabádá zhodnotit priority:
Sestry, na čem vám záleží? Co je pro vás trvalé? Trvalou hodnotou v očích Otce je to, že se o Něm budeme učit, pokoříme se a budeme Ho poslušnější díky pozemským zkušenostem. Přeje si, abychom své sobectví proměnily v službu a své obavy ve víru. Tyto trvalé záležitosti nás mohou prověřit až na dřeň.
Otec nás žádá, abychom právě nyní, když podléháme lidským slabostem, měly rády druhé, když je to to nejtěžší, sloužily, když se nám to nehodí, a odpouštěly, když se tím naše duše namáhá do krajnosti. Jak? Jak toho dosáhnout? S upřímností žádáme Nebeského Otce o pomoc ve jménu Jeho Syna a postupujeme po Jeho způsobu, místo abychom pyšně prosazovaly svou vůli.
Své pýchy jsem si všimla, když president Ezra Taft Benson hovořil o očištění vnitřní nádoby. Představila jsem si sama sebe jako džbán. Jak se zbavit usazenin pýchy ve svém džbánu? Nutit se k pokoře a snažit se přinutit milovat druhé je neupřímné, nesmyslné a prostě to nefunguje. Naše hříchy a pýcha vytvářejí trhlinu – či propast – mezi námi a pramenem veškeré lásky, Nebeským Otcem.
Jedině Spasitelovo Usmíření nás může očistit od hříchů a tuto propast nebo trhlinu uzavřít.
Chceme spočinout v náručí lásky a vedení Nebeského Otce, a tak stavíme Jeho vůli na první místo a se zlomeným srdcem prosíme, aby Kristus do našeho džbánu vlil proudy očistné vody. Ta může nejprve kanout po kapkách, ale budeme-li hledat, prosit a budeme-li poslušné, poteče hojně. Tato živá voda nás začne naplňovat, a až bude džbán naší duše přetékat Jeho láskou, můžeme ho naklonit a podělit se o jeho obsah s druhými, kteří žízní po uzdravení, naději a pocitu sounáležitosti. Jakmile se náš vnitřní džbán očistí, začnou se naše pozemské vztahy uzdravovat.
Je třeba obětovat osobní záměry, abychom udělaly místo věčným plánům Božím. Spasitel, jenž mluví v zastoupení Otce, nás žádá: „Přibližte se mi, a já se přiblížím vám.“ Přiblížit se k Otci může znamenat učit se Jeho pravdě prostřednictvím písem, následování prorockých rad a úsilí činit v plnější míře Jeho vůli.
Rozumíme tomu, že Kristus má moc přivést nás do láskyplného společenství s Otcem a s druhými? Kristus nám mocí Ducha Svatého může poskytnout potřebné porozumění vztahům.
Jeden učitel Primárek mi vyprávěl o mocném zážitku se třídou 11letých hochů. Jeden z nich, kterému budu říkat Jimmy, byl nepříliš vstřícný samotář. Jednou v neděli zmíněný učitel pocítil inspiraci dát výuku stranou a říci, proč má Jimmyho rád. Hovořil o vděčnosti a o tom, že má v tohoto mladého muže důvěru. Pak učitel požádal členy třídy, aby Jimmymu řekli, čeho si na něm váží. Když členové třídy Jimmymu jeden po druhém říkali, co pro ně znamená, sklonil chlapec hlavu a po tvářích mu začaly stékat slzy. Učitel a členové třídy postavili most k Jimmymu osamělému srdci. Díky upřímně vyjádřené prosté lásce získávají druzí naději a vědomí vlastní hodnoty. Říkám tomu „opravování trhliny nebo propasti“.
Náš život v láskyplném předsmrtelném světě stojí u zrodu naší touhy po pravé, trvalé lásce zde na zemi. Jsme božsky navrženy tak, abychom rozdávaly lásku a byly milovány; a ta nejhlubší láska přichází tehdy, když jsme zajedno s Bohem. Kniha Mormonova nás vyzývá, abychom byly „[smířeny s Bohem] skrze usmíření Krista“.
Izaiáš hovořil o těch, kteří věrně žijí podle zákona půstu, a tím se pro vlastní potomky stávají těmi, kteří opravují trhliny. Jsou to ti, kteří, jak Izaiáš slibuje, „vzdělají … pustiny starodávn[é]“. Podobně Spasitel opravil trhlinu i mezi námi a Nebeským Otcem. Skrze svou velikou smírnou oběť nám otevírá cestu, abychom mohly přijímat Boží láskyplnou moc, a to nám pak umožňuje dát do pořádku „pustiny starodávn[é]“ v osobním životě. K uzdravení citové propasti mezi oběma stranami bude zapotřebí přijmout Boží lásku a zároveň obětovat přirozené sklony k sobeckosti a obavám.
Jednoho památného večera jsem se s jednou příbuznou nepohodla kvůli politice. Rázně a pečlivě vyvrátila mé argumenty a dokázala, že se mýlím, na doslech členů rodiny. Měla jsem pocit, že jsem hloupá a neinformovaná – a asi tomu tak i bylo. Když jsem toho večera poklekla k modlitbě, o překot jsem vysvětlovala Nebeskému Otci, jak těžké je s ní pořízení. Mluvila jsem a mluvila. Pak se možná proud mých stížností přerušil a Duch Svatý měl příležitost upoutat mou pozornost, protože jsem ke svému překvapení slyšela, jak říkám: „Asi si přeješ, abych ji měla ráda.“ Mít ji ráda? Modlila jsem se dál, se slovy na způsob: „Jak ji mohu mít ráda? Ani mi není sympatická. Mám zatvrzelé srdce a zraněné city. Nedokážu to.“
A pak, nepochybně s pomocí Ducha, mě napadla nová myšlenka: „Ale Ty ji máš rád, Nebeský Otče. Dal bys mi prosím část lásky, kterou k ní chováš, abych ji mohla mít také ráda?“ Negativní pocity ustoupily; mé srdce se začalo měnit; a já jsem začala tuto osobu vidět jinak. Začala jsem pociťovat její opravdovou hodnotu, kterou viděl Nebeský Otec. Izaiáš píše: „[Hospodin uváže] zlámání lidu svého, a ránu zbití jeho uzdraví.“
Časem se propast mezi námi hladce uzavřela. Ale i kdyby mou změnu srdce nepřijala, zjistila jsem, že požádáme-li Nebeského Otce o pomoc, pomůže nám mít rády i ty, o nichž si možná myslíme, že je mít rád nelze. Spasitelovo Usmíření je kanálem pro stálý příliv pravé lásky od našeho Otce v nebi. Musíme se rozhodnout v této lásce setrvat, abychom pociťovaly pravou lásku vůči všem.
Když dáme své srdce Otci a Synu, změníme svůj svět – přestože okolnosti se nezmění. Přilneme těsněji k Nebeskému Otci a pocítíme, že láskyplně přijímá naše úsilí být pravými učednicemi Krista. Naše schopnost rozlišovat, sebejistota a víra se prohloubí.
Mormon nám říká, že se o tuto lásku máme modlit z celé síly srdce, a obdržíme ji přímo od zdroje – od Nebeského Otce. Jedině tehdy začneme být schopny opravovat trhliny v pozemských vztazích.
Nekonečná láska našeho Otce se nám přibližuje, aby nás dovedla zpět do Jeho slávy a radosti. On dal svého Jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby opravil trhlinu, která zeje mezi námi a Ním. Opětovné setkání s Otcem v nebi je podstatou trvalé lásky a věčného účelu. Musíme si k Němu vytvořit vztah nyní, abychom zjistily, na čem opravdu záleží, milovaly tak, jak miluje On, a staly se takovými, jako je On. Svědčím o tom, že věrný vztah k Nebeskému Otci a ke Spasiteli má věčnou důležitost jak pro Ně, tak pro nás. Ve jménu Ježíše Krista, amen.