Boží přesvědčivé svědectví – Kniha Mormonova
Kniha Mormonova je Boží přesvědčivé svědectví o božskosti Ježíše Krista, prorockém povolání Josepha Smitha a absolutní pravdivosti této Církve.
Kniha Mormonova není jen závěrným kamenem našeho náboženství, ale může být i závěrným kamenem našeho svědectví, aby nám mohla bezpečně uchovat svědectví, když budeme čelit zkouškám či nezodpovězeným otázkám. Tato kniha je na vahách pravdy závažím, které převažuje všechna závaží argumentů kritiků. Proč? Protože je-li pravdivá, pak byl Joseph Smith prorokem a toto je znovuzřízená Církev Ježíše Krista, bez ohledu na jakékoli historické či jiné tvrzení o opaku. Proto se kritici zaměřují na dokazování nepravdivosti Knihy Mormonovy; ale překážky, jimž čelí, jsou nepřekonatelné, protože tato kniha je pravdivá.
Zaprvé musí vysvětlit, jak Joseph Smith, 23letý farmářský chlapec s omezeným vzděláním, sepsal knihu se stovkami jedinečných jmen a míst a také s podrobnými příběhy a událostmi. Proto mnozí kritici tvrdí, že to byl kreativní génius, který při vytváření historického obsahu Knihy Mormonovy čerpal z mnoha knih a místních zdrojů. V rozporu s jejich tvrzením však neexistuje jediné svědectví, že by někdo Josepha s těmito údajnými zdroji před začátkem překládání viděl.
I kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, je pro vysvětlení existence Knihy Mormonovy žalostně nedostačující. Člověk musí zodpovědět také tuto otázku: jak Joseph přečetl všechny ty údajné zdroje, odstranil to nepodstatné, zachoval konzistenci spletitých faktů ohledně toho, kdo byl kde a kdy, a poté to vše s dokonalou pamětí nadiktoval? Když totiž Joseph Smith překládal, neměl u sebe žádné poznámky. Jeho manželka Emma vzpomínala: „Neměl rukopis ani knihu, ze které by četl. … Kdyby něco takového měl, nedokázal by to přede mnou skrýt.“
Jak tedy Joseph zvládl tento pozoruhodný úkol, nadiktovat bez poznámek více než 500stránkovou knihu? Aby to zvládl, musel by být nejen kreativní génius, ale také mít fenomenální fotografickou paměť. Je-li to ale pravda, proč kritici na tento jeho pozoruhodný dar neupozorňují?
To ale není vše. Tyto argumenty se týkají jen historického obsahu knihy. Skutečná otázka zůstává: jak Joseph sepsal knihu, z níž vyzařuje Duch, a kde našel tak hluboké nauky, z nichž mnohé objasňují či popírají křesťanské názory jeho doby?
Kniha Mormonova na rozdíl od většiny křesťanských názorů učí například tomu, že Pád Adama byl pozitivním krokem vpřed. Zjevuje smlouvy uzavírané při křtu, o nichž se v Bibli nemluví.
Navíc by si člověk mohl položit otázku: kde Joseph vzal onu mocnou myšlenku, že Kristus nás může svým Usmířením nejen očistit, ale i zdokonalit? Kde vzal ono úžasné kázání o víře v Almovi 32? Nebo kázání krále Beniamina o Spasitelově Usmíření – možná nejpozoruhodnější kázání na toto téma v celých písmech? Nebo podobenství o olivovníku, ve vší jeho komplikovanosti a naukové bohatosti? Když čtu toto podobenství, musím si kreslit schéma, abych chápal všechny souvislosti. A my máme věřit tomu, že Joseph Smith tato kázání diktoval zpaměti, bez jakýchkoli poznámek?
V rozporu s takovýmito závěry je v celé Knize Mormonově patrný dotek Boží ruky, jak to dokládají její vznešené naukové pravdy, zvláště její mistrovská kázání o Usmíření Ježíše Krista.
Kdyby Joseph nebyl prorok, pak by kritici proto, aby dokázali zdůvodnit existenci těchto a mnohých dalších úžasných naukových postřehů, museli tvrdit, že byl i teologickým géniem. Pokud by tomu tak bylo, člověk by se mohl ptát: proč byl Joseph jediným za 1 800 let po Kristově působení, kdo takové množství jedinečných a objasňujících nauk dokázal vytvořit? Protože zdrojem této knihy bylo zjevení, nikoli genialita.
I kdybychom však předpokládali, že Joseph byl kreativním a teologickým géniem s fotografickou pamětí – jen tyto talenty by z něho dovedného spisovatele neudělaly. Chtějí-li kritici vysvětlit existenci Knihy Mormonovy, musí také tvrdit, že Joseph byl ve věku 23 let přirozeně nadaným spisovatelem. Jak jinak by dokázal z desítek jmen, míst a událostí vytvořit harmonický celek bez rozporuplností? Jak by popsal podrobné válečné strategie, sestavil výstižná kázání a vymyslel úsloví, která si miliony lidí podtrhávají, zapamatovávají, citují a dávají na ledničku – jako například: „Když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha“ (Mosiáš 2:17) nebo: „Lidé jsou, aby mohli míti radost“ (2. Nefi 2:25)? Toto jsou poselství nabitá energií – poselství, která žijí, dýchají a inspirují. Tvrdit, že Joseph Smith měl ve věku 23 let schopnosti potřebné k tomu, aby napsal tak velkolepé dílo na první pokus za přibližně 65 pracovních dní, zkrátka odporuje realitě.
President Russell M. Nelson, zkušený a dovedný spisovatel, zmínil, že jeden proslov na nedávnou generální konferenci přepisoval 40krát. A teď máme věřit, že Joseph Smith sám nadiktoval celou Knihu Mormonovu na první pokus, přičemž posléze provedl většinou jen malé gramatické úpravy?
Josephova manželka Emma potvrdila nemožnost takovéhoto počinu: „Joseph Smith [jako mladý muž] nedokázal napsat ani nadiktovat souvislý, dobře formulovaný dopis; natož nadiktovat takovou knihu, jako je Kniha Mormonova.“
A konečně, i kdyby někdo přijal všechny předešlé argumenty, ať jsou jakkoli pochybné, kritici přesto čelí další velké překážce. Joseph tvrdil, že Kniha Mormonova byla napsána na zlatých deskách. Toto tvrzení sklidilo v jeho době tvrdou kritiku – „každý“ přece ví, že dávné historické záznamy bývají zapsány na papyru či pergamenu – dokud o řadu let později nebyly objeveny kovové desky se starověkými spisy. Kromě toho kritici tvrdili, že používání cementu, jak se popisuje v Knize Mormonově, přesahuje technické znalosti těchto prvotních Američanů – dokud nebyly nalezeny stavby z cementu z období dávné Ameriky. Jak teď kritici vysvětlují tyto a podobné nepravděpodobné objevy? Zdá se, že Joseph musel mít také velmi velké štěstí ve svých odhadech. Navzdory vší pravděpodobnosti, navzdory všem tehdejším vědeckým i akademickým poznatkům to odhadl správně, zatímco všichni ostatní se mýlili.
V konečném důsledku by se člověk mohl ptát, jak by mohl někdo věřit, že se všechny tyto údajné faktory a vlivy, jak tvrdí kritici, náhodně spojily a umožnily Josephovi napsat Knihu Mormonovu, a vytvořit tak satanské dílo. Dává ale toto vše smysl? V přímém rozporu s tímto tvrzením tato kniha inspiruje miliony lidí k tomu, aby Satana zavrhli a aby vedli život podobnější tomu Kristovu.
I když se někteří mohou rozhodnout názorům těchto kritiků uvěřit, z mého pohledu je to intelektuální i duchovní slepá ulička. Měl-li bych tomuto uvěřit, musel bych přijímat jeden nepotvrzený předpoklad za druhým. Navíc bych musel ignorovat svědectví každého z jedenácti svědků, i když každý z nich zůstal svému svědectví věrný až do konce; musel bych zavrhnout božskou nauku naplňující stránku za stránkou této posvátné knihy nadpozemskými pravdami; musel bych ignorovat skutečnost, že množství lidí, včetně mě, se přibližuje k Bohu čtením této knihy více než čtením kterékoli jiné, a především bych musel popřít potvrzující našeptávání Svatého Ducha. To by bylo v rozporu se vším, o čem vím, že je pravdivé.
Jeden můj skvělý a inteligentní přítel odešel na čas z Církve. Nedávno mi napsal o svém návratu: „Zpočátku jsem chtěl získat důkaz o Knize Mormonově z hlediska historického, zeměpisného, jazykového a kulturního. Když jsem ale změnil svůj náhled a zaměřil se na to, čemu učí o evangeliu Ježíše Krista a Jeho spásném poslání, začal jsem získávat svědectví o její pravdivosti. Když jsem jednou četl Knihu Mormonovu ve svém pokoji, zastavil jsem se, poklekl a vroucně se pomodlil, a intenzivně jsem pocítil, jak Nebeský Otec našeptává mému duchu, že Církev a Kniha Mormonova jsou rozhodně pravdivé. Mé období opětovného zkoumání Církve, které mi trvalo tři a půl roku, mě upřímně a přesvědčivě dovedlo k poznání její pravdivosti.“
Pokud si člověk najde čas na to, aby pokorně četl Knihu Mormonovu a přemítal o ní, jako to udělal můj přítel, a naslouchal jemnému hlasu Ducha, pak požadované svědectví nakonec obdrží.
Kniha Mormonova je jedním z drahocenných darů, které nám Bůh dává. Je mečem i štítem – vysílá slovo Boží do bitvy, aby bojovalo za srdce spravedlných, a slouží jako hlavní obránce pravdy. My Svatí máme nejen výsadu Knihu Mormonovu hájit, ale i příležitost přistoupit k útoku – kázat s mocí o její božské nauce a dosvědčovat její vrcholné svědectví o Ježíši Kristu.
Vydávám posvátné svědectví o tom, že Kniha Mormonova byla přeložena darem a mocí Boží. Je to Boží přesvědčivé svědectví o božskosti Ježíše Krista, prorockém povolání Josepha Smitha a absolutní pravdivosti této Církve. Kéž se stane závěrným kamenem našeho svědectví, aby o nás, tak jako o obrácených Lamanitech, mohlo být řečeno, že jsme nikdy neodpadli. (Viz Alma 23:6.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.