Přijďme ke Kristu a žijme jako Svatí posledních dnů
Můžeme konat to, co je obtížné, a pomáhat druhým činit totéž, neboť víme, v koho můžeme důvěřovat.
Děkujeme vám, starší Soaresi, za vaše mocné a prorocké svědectví o Knize Mormonově. Nedávno jsem měl vzácnou příležitost držet v ruce stránku původního rukopisu Knihy Mormonovy. Právě na této stránce byla poprvé v této dispensaci zaznamenána tato Nefiova statečná slova: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“1
Když jsem držel tuto stránku v ruce, naplnila mě nesmírná vděčnost za úsilí 23letého Josepha Smitha, který přeložil Knihu Mormonovu „darem a mocí Boží“.2 Pocítil jsem také vděčnost za slova, jež promlouval mladý Nefi, který byl požádán, aby vykonal velmi obtížný úkol, a to získat od Labana mosazné desky.
Nefi věděl, že pokud se bude soustavně soustředit na Pána, podaří se mu to, co mu Pán přikázal, splnit. Po celý život se soustředil na Spasitele, přestože zakoušel pokušení, fyzické zkoušky, a dokonce i zradu některých členů své nejbližší rodiny.
Nefi věděl, v koho může důvěřovat.3 Krátce poté, co zvolal „Ó, jak bídný jsem člověk! Ano, srdce mé se souží pro tělo mé,“4 prohlásil: „Bůh můj je mi oporou; On mne vodil ve strastech mých v pustině; a zachovával mne na vodách veliké hloubky.“5
Jako následovníci Krista nejsme v životě ušetřeni těžkostí a zkoušek. Často se po nás požaduje vykonat něco obtížného, což by pro nás bylo příliš náročné až nemožné, kdybychom se o to pokoušeli jen vlastními silami. Přijmeme-li však Spasitelovu výzvu „Poďtež ke mně“,6 On nám poskytne nezbytnou podporu, útěchu a pokoj, tak jako Nefimu a Josephovi. I v těch nejtěžších zkouškách můžeme pocítit vřelé objetí Jeho lásky, pokud Mu jen důvěřujeme a přijímáme Jeho vůli. Můžeme zakusit radost, kterou má pro své věrné učedníky, neboť „Kristus je radost“.7
Když jsem v roce 2014 sloužil na plný úvazek na misii, naše rodina zažila nečekaný zvrat událostí. Náš nejmladší syn spadl při jízdě ze strmého kopce z longboardu a utrpěl život ohrožující zranění mozku. Jeho stav se zhoršoval a lékaři museli přistoupit k neodkladnému chirurgickému zákroku.
Naše rodina poklekla v jinak prázdném nemocničním pokoji k modlitbě a vylili jsme své srdce Bohu. Uprostřed této matoucí a obtížné situace nás naplnily láska a pokoj od našeho Nebeského Otce.
Nevěděli jsme, co přinese budoucnost či zda syna ještě vůbec uvidíme živého. Avšak velmi jasně jsme věděli, že jeho život je v Božích rukou, a to, jak to dopadne, bude z hlediska věčnosti v pořádku jak pro něj, tak pro nás. Skrze dar Ducha jsme byli zcela připraveni přijmout cokoli, co se mělo stát.
Nebylo to jednoduché! Kvůli nehodě strávil v nemocnici dva měsíce, zatímco my jsme předsedali více než 400 misionářům na plný úvazek. Náš syn utrpěl značnou ztrátu paměti. Jeho zotavení vyžadovalo dlouhodobé a náročné fyzické a řečové terapie a ergoterapie. Stále máme těžkosti, ale postupem času jsme byli svědky zázraku.
Zcela rozumíme tomu, že ne každá zkouška, které čelíme, dopadne tak, jak si přejeme. Budeme-li se však soustřeďovat na Krista, pocítíme pokoj a uvidíme Boží zázraky, ať jsou jakékoli, v Jeho čase a Jeho způsobem.
Přijdou okamžiky, kdy se nám bude zdát, že daná situace nemůže dopadnout dobře, a možná se i vyjádříme jako Nefi, když řekl: „Srdce mé se souží pro tělo mé.“8 Možná zažijeme chvíle, kdy naší jedinou nadějí bude naděje v Ježíše Krista. Mít naději a důvěru v Ježíše Krista je požehnáním. Právě Kristus je tím, kdo své sliby vždy dodrží. Jeho odpočinek je zajištěn pro všechny, kdo k Němu přijdou.9
Naši vedoucí si velmi přejí, aby všichni pociťovali pokoj a útěchu, jež přicházejí tehdy, když důvěřujeme Spasiteli Ježíši Kristu a soustředíme se na Něj.
Pánovu vizi předává světu a členům Kristovy Církve náš žijící prorok, president Russell M. Nelson: „Naše poselství světu je jednoduché a upřímné: zveme všechny Boží děti na obou stranách závoje, aby přišly ke svému Spasiteli, obdržely požehnání svatého chrámu, měly trvalou radost a staly se způsobilými pro věčný život.“10
Ono pozvání, abychom přišli ke Kristu, má pro Svaté posledních dnů velmi konkrétní význam.11 Jako členové Spasitelovy Církve jsme se Spasitelem uzavřeli smlouvy a stali jsme se Jeho duchovně zrozenými syny a dcerami.12 Je nám také dána příležitost pracovat po boku s Pánem na tom, že budeme zvát druhé, aby k Němu přišli.
Když pracujeme po boku s Kristem, máme své úsilí nejvíce soustředit na vlastní domov. Přijdou okamžiky, kdy budou členové rodiny a blízcí přátelé čelit těžkostem. Hlasy světa a možná i jejich vlastní touhy mohou způsobit, že budou pochybovat o pravdě. Máme udělat vše, co bude v našich silách, abychom jim pomohli pocítit Spasitelovu i naši lásku. Vybavuje se mi verš z písem, jenž se stal naší oblíbenou náboženskou písní „Já miloval vás“ a která nás učí: „Lidé poznají, že jste mými žáky, jen když se budete mít rádi.“13
Ač chováme lásku k těm, kteří pochybují o pravdě, nepřítel veškeré radosti se může snažit přimět nás k pocitu, že ty, které máme rádi, zrazujeme, když my sami nadále žijeme v souladu s plností evangelia a učíme jeho pravdám.
Naši schopnost pomáhat druhým přijít nebo se vrátit ke Kristu bude do velké míry určovat příklad, který ukazujeme svým osobním závazkem zůstat na cestě smlouvy.
Pokud si opravdu přejeme zachraňovat ty, které máme rádi, musíme sami zůstávat pevně v Kristu tím, že budeme přijímat Jeho Církev a plnost Jeho evangelia.
Vrátíme-li se k Nefiově příběhu, vidíme, že na jeho sklon důvěřovat Pánu mělo vliv to, že i jeho rodiče měli sklon důvěřovat Pánu a byli příkladem v dodržování smluv. Nádherným příkladem toho je Lehiovo vidění o stromu života. Poté, co Lehi pojedl z ovoce stromu, které bylo sladké a které přinášelo radost, „se rozhlédl kolem, [aby] snad našel také svou rodinu“.14 Spatřil Sarii, Sama a Nefiho, jak stáli, „jako by nevěděli, kam mají jíti“.15 Lehi poté řekl: „Pokynul [jsem jim]; a také jsem jim řekl silným hlasem, aby přišli ke mně a pojedli z ovoce.“16 Povšimněte si prosím, že Lehi od stromu neodešel. Duchovně zůstal s Pánem a vyzval svou rodinu, aby přišla na místo, kde byl on sám, a pojedla z ovoce.
Protivník by mohl někoho podněcovat k tomu, aby opustil radost z evangelia tím, že bude oddělovat Kristovo učení od Jeho Církve. Protivník by chtěl, abychom uvěřili tomu, že můžeme sami pevně zůstávat na cestě smlouvy, skrze svou vlastní duchovnost, nezávisle na Jeho Církvi.
Kristova Církev byla v těchto posledních dnech znovuzřízena proto, aby pomáhala Kristovým dětem smlouvy zůstávat na cestě smlouvy.
V Nauce a smlouvách čteme: „Viz, toto je nauka má – kdokoli činí pokání a jde ke mně, ten je církví mou.“17
Díky Kristově Církvi se posilujeme pomocí svých zkušeností jako společenství Svatých. Hlas Ježíše Krista slyšíme skrze proroky, vidoucí a zjevovatele. A co je nejdůležitější, skrze Jeho Církev jsou nám dána všechna nezbytná požehnání Kristova Usmíření, která se mohou uskutečňovat pouze účastí na posvátných obřadech.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Kristova Církev na zemi, znovuzřízená v těchto posledních dnech ve prospěch všech Božích dětí.
Vydávám svědectví o tom, že když přijdeme ke Kristu a budeme žít jako Svatí posledních dnů, budeme požehnáni dodatečnou mírou Jeho lásky, Jeho radosti a Jeho pokoje. A jako Nefi budeme moci konat to, co je obtížné, a pomáhat druhým činit totéž, neboť víme, v koho můžeme důvěřovat.18 Kristus je naše světlo, život a spasení.19 Ve jménu Ježíše Krista, amen.