Duchovně určující vzpomínky
Když osobní obtíže nebo situace ve světě, jež jsou mimo naši kontrolu, zatemní naši cestu, duchovně určující vzpomínky z naší knihy života jsou jako zářící kameny, které pomáhají osvěcovat cestu před námi.
Osmnáct let po Prvním vidění sepsal Prorok Joseph Smith o tomto prožitku obsáhlý záznam. Čelil protivenství, pronásledování, obtěžování, výhrůžkám a brutálním útokům.1 I přesto o svém Prvním vidění nadále směle svědčil: „Skutečně jsem viděl světlo a uprostřed onoho světla jsem viděl dvě Bytosti a ony opravdu mluvily ke mně; a i když jsem byl nenáviděn a pronásledován kvůli tomu, že jsem řekl, že jsem viděl vidění, přesto bylo pravdivé. … Věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to popříti.“2
V těchto obtížných chvílích se Joseph v mysli vracel téměř o dvě desítky let zpět k ujištění o tom, že ho Bůh miluje, a k událostem, jež stály na počátku dlouho předpovídaného Znovuzřízení. Joseph při úvahách o své duchovní cestě řekl: „Nevyčítám nikomu, že mému příběhu nevěří. Kdybych byl nezažil to, co jsem zažil, sám bych tomu nevěřil.“3
Ony prožitky však byly skutečné, a on na ně nikdy nezapomněl ani je nepopřel, přičemž své svědectví poklidně potvrdil, i když se ubíral do Carthage. „Jdu jako beránek k zabití,“ řekl, „ale jsem klidný jako letní jitro; mám svědomí bez provinění vůči Bohu a vůči všem lidem.“4
Vaše duchovně určující prožitky
V příkladu Proroka Josepha se pro nás skrývá ponaučení. Kromě pokojného vedení, kterého se nám dostává od Ducha Svatého, Bůh každého z nás čas od času mocně a velmi osobně ujišťuje, že nás zná a miluje a že nám konkrétně a otevřeně žehná. A pak, ve chvílích, kdy máme potíže, nám Spasitel tyto prožitky znovu oživuje v mysli.
Zamyslete se nad svým životem. Během let jsem od Svatých posledních dnů z celého světa slyšel o tisících hluboce duchovních prožitků, čímž se mi nade vší pochybnost potvrdilo, že Bůh každého z nás zná a miluje a že dychtivě touží se nám zjevit. Tyto prožitky mohou přicházet ve stěžejních okamžicích našeho života nebo v rámci na první pohled běžného dění, ale vždy je doprovází neobyčejně silné duchovní potvrzení Boží lásky.
Jakmile si tyto duchovně určující prožitky vybavíme, nutí nás to klesnout na kolena a prohlásit to, co řekl i Prorok Joseph: „To, co jsem obdržel, bylo z nebe. Vím to a vím, že Bůh ví, že to vím.“5
Čtyři příklady
Přemítejte o vlastních duchovně určujících vzpomínkách, zatímco budu vyprávět o několika příkladech u druhých.
Před lety jeden postarší patriarcha kůlu, jemuž selhávaly dvě srdeční chlopně, prosil tehdejšího lékaře Russella M. Nelsona, aby zasáhl, ačkoli v té době poškození druhé chlopně nebylo chirurgicky řešitelné. Doktor Nelson nakonec s operací souhlasil. Zde jsou slova presidenta Nelsona:
„Po odblokování první chlopně jsme obnažili chlopeň druhou. Zjistili jsme, že je neporušená, ale tak silně protažená, že již nemohla plnit svou funkci tak, jak měla. Když jsem tuto chlopeň zkoumal, vstoupila mi zřetelně do mysli zpráva: Zmenši obvod okraje. Oznámil jsem tuto zprávu svému asistentovi. ‚Tkáň chlopně bude vyhovující, jestliže budeme moci zmenšit obvod na její normální velikost.‘
Ale jak? … Zřetelně [mi] vytanul na mysli obrázek ukazující, jak by se mohly umístit stehy – co někde nařasit a co jinde založit. … Stále mám na paměti onen obraz v mysli – doplněný tečkovanými liniemi, které znázorňovaly, kde mají být stehy. Vada byla odstraněna tak, jak mi to bylo znázorněno v mysli. Chlopeň jsme vyzkoušeli a zjistili jsme, že netěsnost byla podstatně snížena. Můj asistent řekl: ‚To je zázrak.‘“6 Onen patriarcha žil mnoho let.
Doktor Nelson obdržel vedení. A věděl, že Bůh ví, že on ví, že vedení obdržel.
S Kathy jsme se poprvé setkali s Beatrice Magréovou ve Francii před 30 lety. Beatrice mi nedávno vyprávěla o prožitku, který ovlivnil její duchovní život krátce po jejím křtu, když dospívala. Zde jsou její slova:
„Mládež z naší odbočky jela se svými vedoucími na pláž v městečku Lacanau, asi hodinu a půl cesty od Bordeaux.
Před návratem domů se jeden z vedoucích rozhodl, že si půjde naposledy zaplavat, a ponořil se do vln s brýlemi na nose. Když se vynořil, byly brýle pryč. … Skončily někde v moři.
Ztráta brýlí znamenala, že nebude moci řídit auto. Uvázneme daleko od domova.
Jedna sestra plná víry navrhla, abychom se pomodlili.
Zamumlala jsem, že modlitba nám vážně nepomůže, a váhavě jsem se přidala k naší skupince, abychom se po pás v kalné vodě veřejně pomodlili.
Po modlitbě jsem roztáhla ruce s úmyslem všechny pošplíchat. Když jsem máchla rukama po hladině, najednou se mi v dlani ocitly jeho brýle. Duší mi pronikl mocný pocit, že Bůh skutečně naslouchá našim modlitbám.“7
Po pětačtyřiceti letech si to vybavovala tak, jako by se to stalo včera. Beatrice byla požehnána a věděla, že Bůh ví, že ona ví, že byla požehnána.
Prožitky presidenta Nelsona a sestry Magréové se velmi lišily, ale v obou případech se jim do srdce vryla nezapomenutelná duchovně určující vzpomínka na Boží lásku.
K těmto určujícím událostem často dochází, když se člověk dozví o znovuzřízeném evangeliu nebo když se o ně dělí s druhými.
Tato fotografie byla pořízena v brazilském São Paulu v roce 2004. Floripes Luzii Damasiové z kůlu Ipatinga Brazílie bylo 114 let. V souvislosti se svým obrácením mi sestra Damasiová vyprávěla, že misionáři v její vesnici dali kněžské požehnání vážně nemocnému dítěti, které se zázračně zotavilo. Chtěla se dozvědět více. Když se modlila ohledně jejich poselství, potvrdilo jí nepopiratelné svědectví Ducha, že Joseph Smith byl prorok Boží. Ve 103 letech se dala pokřtít a ve 104 obdržela obdarování. Každý rok pak podnikala 14hodinovou cestu autobusem, aby strávila týden v chrámu. Sestra Damasiová obdržela nebeské potvrzení a věděla, že Bůh ví, že ona ví, že ono svědectví je pravdivé.
Chci zmínit duchovní vzpomínku ze své první misie ve Francii před 48 lety.
Když jsme se společníkem klepali na dveře, dali jsme Knihu Mormonovu jedné starší ženě. Když jsme se asi po týdnu vrátili k jejímu bytu, otevřela dveře. Ještě než někdo promluvil, pocítil jsem hmatatelnou duchovní moc. Tyto intenzivní pocity přetrvávaly i poté, co nás madam Alice Audubertová pozvala dovnitř a řekla nám, že Knihu Mormonovu přečetla a že ví, že je pravdivá. Když jsme od ní onoho dne odcházeli, modlil jsem se: „Nebeský Otče, prosím pomoz mi nikdy na tyto pocity nezapomenout.“ A nezapomněl jsem.
Ve zdánlivě obyčejné chvíli, u dveří podobných stovkám jiných, jsem pocítil moc nebe. A věděl jsem, že Bůh ví, že vím, že se otevřelo okno nebes.
Osobní a nepopiratelné
K těmto duchovně určujícím okamžikům dochází v různé době a různými způsoby, šitými na míru každému z nás.
Zamyslete se nad svými oblíbenými příklady z písem. Ti, kteří naslouchali apoštolu Petrovi, byli „zkormouceni … v srdci“.8 Lamanitská žena jménem Abiš uvěřila pozoruhodnému „vidění svého otce“.9 A Enosovi vstoupil do mysli hlas.10
Můj přítel Clayton Christensen popsal prožitek během čtení Knihy Mormonovy doprovázeného intenzivní modlitbou takto: „Obklopil mě nádherný, hřejivý a láskyplný Duch …, pronikl mi až do duše a zalil mě takovým pocitem lásky, který jsem si předtím ani nedokázal představit, [a tyto pocity přetrvávaly večer co večer].“11
Občas duchovní pocity zachvacují naše srdce jako oheň a osvětlují naši duši. Joseph Smith vysvětlil, že nás někdy „náhle [napadají] myšlenky“ a občas pociťujeme, jak se do nás „vlévá čistá inteligence“.12
President Dallin H. Oaks v odpověď upřímnému muži, který tvrdil, že takový prožitek nikdy neměl, radil: „Možná odpovědi na modlitby dostáváte znovu a znovu, ale svá očekávání upíráte na znamení natolik velkolepé nebo na hlas natolik silný, že máte dojem, že žádná odpověď nepřišla.“13 Sám Spasitel mluvil o lidu s velikou vírou, který byl požehnán „ohněm a Duchem Svatým, [ale nevěděl] o tom“.14
Jak Ho slyšíte?
Nedávno nám president Russell M. Nelson řekl: „Vyzývám vás, abyste se hluboce a často zamýšleli nad touto klíčovou otázkou: Jak Ho slyšíte vy? Také vás vybízím, abyste podnikli kroky k tomu, abyste Ho slyšeli lépe a častěji.“15 Tuto výzvu zopakoval i dnes dopoledne.
Slýcháme Ho ve svých modlitbách, ve svých domovech, v písmech, v náboženských písních, když způsobile přijímáme svátost, když vyjadřujeme svou víru, když sloužíme druhým a když navštěvujeme chrám s dalšími věřícími. Duchovně určující okamžiky nastávají, když s modlitbou nasloucháme generální konferenci a když lépe dodržujeme přikázání. A děti – tyto prožitky jsou určeny i vám. Pamatujte, že Ježíš „učil děti … a sloužil jim …, a ony promlouvaly … veliké a podivuhodné věci“.16 Pán pravil:
„[Tyto znalosti jsou] vám [dány] mým Duchem …; a pokud by to nebylo mou mocí, nemohli byste je míti;
Pročež, můžete svědčiti, že jste slyšeli můj hlas a znáte moje slova.“17
Spasiteli můžeme naslouchat díky požehnání Jeho nedostižného Usmíření.
Ačkoli si nemůžeme určit načasování, kdy k těmto určujícím okamžikům dojde, dal nám president Henry B. Eyring tuto radu ohledně přípravy: „Dnes a zítra večer se můžete modlit, přemítat a klást si otázky: Zaznělo nějaké poselství, které Bůh poslal přímo mně? Viděl jsem Jeho ruku ve svém životě nebo v životě [své rodiny]?“18 Víra, poslušnost, pokora a opravdový záměr otevírají okna nebes.19
Ilustrace
Možná byste mohli své duchovní vzpomínky vnímat takto. Díky neustálým modlitbám, odhodlání dodržovat své smlouvy a daru Ducha Svatého nacházíme na své cestě životem správný směr. Když nám osobní obtíže, pochybnosti nebo zklamání zatemní cestu nebo když nás situace ve světě, jež je mimo naši kontrolu, vede k pochybám o budoucnosti, připomínají duchovně určující vzpomínky z naší knihy života zářící kameny, které osvěcují cestu před námi a jsou ujištěním o tom, že nás Bůh zná, miluje a že poslal svého Syna Ježíše Krista, aby nám pomohl vrátit se domů. A když někdo na své určující vzpomínky nebere zřetel a je ztracen či zmaten, můžeme ho obrátit k Spasiteli tím, že se s ním podělíme o svou víru a vzpomínky a pomůžeme mu znovu objevit ony drahocenné duchovní okamžiky, jichž si kdysi vážil.
Některé prožitky jsou natolik posvátné, že je střežíme ve své duchovní paměti a s druhými se o ně nedělíme.20
„Andělé mluví mocí Ducha Svatého; pročež, oni mluví slova Kristova.“21
„Andělé nepřestali sloužiti dětem lidským.
Neboť vizte, jsou … poddáni [Kristu], aby sloužili podle … příkazu jeho, ukazujíce se těm, kteří mají silnou víru a pevnou mysl v každé podobě zbožnosti.“22
A „Utěšitel …, ten Duch svatý, … vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko“.23
Zabývejte se posvátnými vzpomínkami. Věřte jim. Zapisujte si je. Dělte se o ně s rodinou. Věřte, že k vám přicházejí od Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna.24 Umožněte jim vnést trpělivost do vašich pochybností a porozumění do vašich těžkostí.25 Slibuji vám, že budete-li ve svém životě tyto duchovně určující události ochotně brát na vědomí a pečlivě je opatrovat, bude k nim docházet čím dál více. Nebeský Otec vás zná a miluje!
Ježíš je Kristus, Jeho evangelium bylo znovuzřízeno, a zůstaneme-li věrni, svědčím o tom, že budeme na věky Jeho, ve jménu Ježíše Krista, amen.