Nejskvělejší domovy
Spasitel je dokonalý inženýr, stavitel a interiérový designér. Jeho záměrem je dokonalost a věčná radost naší duše.
Nedávno upoutal mou pozornost billboard v Salt Lake City. Byla to reklama společnosti zabývající se designem nábytku a interiérů. Stálo na něm: „Sloužíme těm nejskvělejším domovům v Salt Lake City.“
Poselství bylo poutavé – co je to „nejskvělejší domov“? Zamyslel jsem se nad onou otázkou zvláště v souvislosti s dětmi, které jsme s manželkou Kathy vychovali, a v souvislosti s dětmi, které dnes vychovávají ony. Jako všichni rodiče i my jsme si ohledně své rodiny dělali starosti a modlili jsme se za ni. A děláme to dál. Upřímně si pro ně přejeme to nejlepší. Jak mohou ony a jejich děti žít v tom nejskvělejším domově? Vzpomínal jsem na domovy členů Církve, které jsme s Kathy měli výsadu navštívit. Byli jsme pozváni do domovů členů v Koreji a v Keni, na Filipínách a v Peru, v Laosu a v Lotyšsku. Dovolte mi podělit se s vámi o čtyři poznatky ohledně skvělých domovů.
Zaprvé – z Pánova pohledu souvisí vytváření toho nejskvělejšího domova ve všech ohledech s osobními vlastnostmi lidí, kteří v něm žijí. Takový domov se v žádném důležitém ani trvalém ohledu nestává skvělým díky nábytku, tržní hodnotě nebo společenskému postavení lidí, kteří ho vlastní. Nejskvělejším znakem jakéhokoli domova je obraz Krista odrážející se v jeho obyvatelích. Záleží na vnitřním designu duše těchto obyvatel, nikoli na samotné stavbě.
Kristovy vlastnosti získáváme v „průběhu času“1 tím, že záměrně kráčíme po cestě smlouvy. Křesťanské vlastnosti zdobí život těch, kteří se snaží vést dobrý život. Naplňují domov světlem evangelia, ať je podlaha jejich domova hliněná, či mramorová. Dokonce i když jste jediným členem domácnosti, který se řídí nařízením „usilovat o tyto věci“,2 můžete přispět k duchovnímu vybavení domova své rodiny.
Pánovou radou, abychom se zorganizovali, připravili každou nutnou věc a zřídili dům, se řídíme tím, že organizujeme, připravujeme a zřizujeme náš duchovní život, nikoli naši nemovitost. Když budeme trpělivě kráčet po Spasitelově cestě smlouvy, z našeho domova se stane „dům slávy, dům pořádku [a] dům Boží“.3
Zadruhé – obyvatelé těch nejskvělejších domovů věnují každý den čas studiu písem a slov žijících proroků. President Russell M. Nelson nás vyzývá, abychom svůj domov studiem evangelia proměnili a „přetvořili“.4 Jeho výzva pamatuje na to, že skvělé domovy poskytují prostor pro láskyplné, životně důležité dílo osobního růstu a přetváření našich slabostí. Každodenní pokání je nástrojem proměny umožňující nám stát se o něco laskavějšími, láskyplnějšími a více chápajícími. Studium písem nás přivádí blíže ke Spasiteli, jehož štědrá láska a milost nám v našem růstu pomáhají.
Bible, Kniha Mormonova a Drahocenná perla vyprávějí příběhy rodin, není tudíž překvapivé, že tyto božské knihy jsou jedinečnými příručkami pro vytváření těch nejskvělejších domovů. Zaznamenávají obavy rodičů, úskalí pokušení, vítězství spravedlivosti, zkoušky plynoucí z hladu i nadbytku a hrůzy válek a odměny míru. Písma nám stále znovu ukazují, jak mohou být rodiny úspěšné, když vedou spravedlivý život, a jak selhávají, když kráčejí po jiných cestách.
Zatřetí – skvělé domovy se řídí vzorem, který Pán vytvořil pro svůj nejskvělejší domov – chrám. Stavba chrámu začíná jednoduchými kroky – odstraněním porostu a zarovnáním pozemku. Toto prvotní úsilí připravit pozemek lze přirovnat k dodržování základních přikázání. Přikázání tvoří základ, na němž je postaveno učednictví. Vytrvalé učednictví nás vede k tomu, že se stáváme pevnými, stálými a neochvějnými5 jako ocelová konstrukce chrámu. Tato stabilní konstrukce umožňuje Pánu seslat svého Ducha, aby nám změnil srdce.6 Zakusit mocnou změnu srdce je jako ozdobit interiér chrámu okrasnými prvky.
Když vytrváme ve víře, Pán nás bude postupně měnit. Přijmeme Jeho obraz do své tváře a začneme vyzařovat lásku a nádheru Jeho charakteru.7 Když se staneme více takovými, jako je On, budeme se v Jeho domě cítit jako doma a On se bude cítit jako doma v domě našem.
Když jsme způsobilí získat chrámové doporučení a používáme ho tak často, jak nám to okolnosti umožňují, můžeme si udržet úzké spojení našeho domova s tím Jeho. Když tak budeme činit, svatost Pánova domu bude spočívat i na domě našem.
Nedaleko stojí velkolepý chrám Salt Lake. Pionýři ho postavili v letech 1853 až 1893 pomocí primitivních nástrojů, místního materiálu a nekonečné dřiny. S využitím toho nejlepšího, co mohli první členové Církve nabídnout v oboru stavebnictví, architektury a interiérového designu, vytvořili mistrovské dílo uznávané miliony lidí.
Uběhlo téměř 130 let od doby, kdy byl chrám zasvěcen. Jak včera poznamenal starší Gary E. Stevenson, konstrukční postupy použité při stavbě chrámu byly nahrazeny novějšími, bezpečnějšími normami. Kdybychom nevylepšili konstrukci chrámu a neopravili slabší místa stavby, zklamali bychom důvěru pionýrů, kteří udělali vše, co mohli, a poté zanechali chrám v péči následujících generací.
Církev započala čtyřletý renovační projekt, aby zpevnila konstrukci chrámu a zvýšila jeho odolnost vůči zemětřesení.8 Základy, podlahy a zdi budou zpevněny. Chrám bude díky těm nejlepším v současnosti dostupným stavebním znalostem odpovídat moderním normám. Tyto konstrukční změny neuvidíme, ale jejich dopady budou skutečné a důležité. V průběhu všech těchto prací budou nádherné designové prvky interiéru chrámu zachovány.
Měli bychom se řídit příkladem, který nám tato renovace chrámu Salt Lake poskytuje a věnovat čas zhodnocení vlastní duchovní odolnosti vůči otřesům, abychom se ujistili, že je v dobré kondici. Pravidelné sebehodnocení podpořené tím, že se Pána zeptáme: „Čehož mi se ještě nedostává?“9, může každému z nás pomoci přispět k budování toho nejskvělejšího domova.
Začtvrté – ty nejskvělejší domovy jsou útočištěm před životními bouřemi. Pán slibuje, že těm, kteří dodržují přikázání Boží, se bude „v zemi dařiti“.10 Boží prosperita je schopnost tlačit se kupředu navzdory životním problémům.
V roce 2002 jsem ohledně problémů získal důležité ponaučení. V Asunciónu v Paraguayi jsem se setkal s presidenty kůlů onoho města. Paraguay tehdy čelila velké finanční krizi a mnozí členové Církve trpěli a nebyli schopni vyjít s penězi. V Jižní Americe jsem nebyl od doby své misie a nikdy jsem nebyl v Paraguayi. V tomto předsednictvu území jsem sloužil teprve několik týdnů. Z obav z vlastní neschopnosti poskytnout těmto kůlovým presidentům nějaké vedení jsem je požádal, aby mi řekli jen to, co v jejich kůlech funguje dobře. První president kůlu mi pověděl o všem, co funguje. Další se zmínil o tom, co funguje dobře a o několika problémech. Když přišla řada na posledního presidenta kůlu, zmínil pouze celou řadu sužujících těžkostí. Když mi tito kůloví presidenti vysvětlili závažnost situace, pociťoval jsem rostoucí znepokojení, dokonce až beznaděj ohledně toho, co mám říci.
Když poslední president kůlu zmiňoval své závěrečné postřehy, napadla mě myšlenka: „Starší Claytone, položte jim tuto otázku: ‚Bratři presidenti, kolik členů vašeho kůlu, kteří platí plný desátek, platí štědré postní oběti, zvelebují povolání v Církvi, skutečně každý měsíc navštěvují své rodiny jako domácí učitelé nebo navštěvující učitelky,11 pořádají rodinné domácí večery, studují písma a každý den mají rodinnou modlitbu, kolik z nich má problémy, které nemohou vyřešit sami, bez toho, aby Církev musela zakročit a vyřešit je za ně?‘“
V reakci na toto nabádání, jež jsem obdržel, jsem tuto otázku presidentům kůlů položil.
Hleděli na mě v užaslém tichu a poté řekli: „Pues, ninguno,“ což znamená „Vlastně nikdo“. Poté mi řekli, že žádný z členů, který dělá vše, o čem jsem se zmínil, nemá problémy, které by nebyl schopen vyřešit sám. Proč? Protože žili v těch nejskvělejších domovech. To, že žili věrně, jim poskytovalo sílu, vizi a nebeskou pomoc, kterou potřebovali v době ekonomických nepokojů, které je obklopovaly.
To neznamená, že spravedliví neonemocní, nebudou oběťmi nehod, nebudou čelit neúspěchu v podnikání nebo že se nebudou potýkat s mnoha dalšími těžkostmi v životě. Smrtelnost vždy přináší těžkosti, ale znovu a znovu jsem svědkem toho, že ti, kteří se snaží být poslušni přikázání, jsou požehnáni tím, že dokáží kráčet vpřed s pokojem a nadějí. Tato požehnání jsou dostupná každému.12
David prohlásil: „Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej.“13 Ať žijete kdekoli, ať váš dům vypadá jakkoli a ať je složení vaší rodiny jakékoli, můžete pomoci vybudovat pro ni ten nejskvělejší domov. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista poskytuje plány pro takový domov. Spasitel je dokonalý inženýr, stavitel a interiérový designér. Jeho záměrem je dokonalost a věčná radost naší duše. S Jeho láskyplnou pomocí může být vaše duše vším, čím si On přeje, aby byla, a vy se můžete stát tou nejlepší verzí sama sebe, připraveni vytvořit ten nejskvělejší domov a žít v něm.
S vděčností svědčím o tom, že Bůh a Otec nás všech žije. Jeho Syn, Pán Ježíš Kristus, je Spasitel a Vykupitel celého lidstva. Dokonale nás milují. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Pánovým královstvím na zemi. A v dnešní době ji vedou žijící proroci a apoštolové. Kniha Mormonova je pravdivá. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista je dokonalým projektem pro vytvoření nejskvělejšího domova. Ve jménu Ježíše Krista, amen.