Pečeticí moc
Díky pečeticí moci je osobní spasení a oslavení rodiny pro děti Boží všeobecně dostupné.
Přinejmenším ode dnů Izaiášových1 bylo prorokováno, že v posledních dnech má být Pánův dávný lid smlouvy, dům Izraele, „[shromážděn] z dlouhého rozptýlení svého, z ostrovů mořských a ze čtyř částí země“,2 a znovuzřízen do „zemí dědictví svého“.3 President Russell M. Nelson hovoří o tomto shromažďování často a mocně a říká, že je to „to nejdůležitější, co se v dnešní době na zemi odehrává“.4
Co je účelem tohoto shromažďování?
Pán prostřednictvím zjevení Proroku Josephu Smithovi uvedl, že jedním z účelů je ochrana lidu smlouvy. Řekl: „Aby shromáždění v zemi Sion a v kůlech jeho [bylo] jako ochrana a jako útočiště před bouří a před hněvem, až bude vylit bez zředění na celou zem.“5 „Hněv“ v tomto kontextu lze chápat jako přirozený důsledek všeobecně rozšířené neposlušnosti zákonů a přikázání Božích.
A co je nejdůležitější, účelem shromažďování je přinést požehnání spasení a oslavení všem, kteří je touží obdržet. Takto se naplňují smluvní zaslíbení daná Abrahamovi. Pán řekl Abrahamovi, že prostřednictvím jeho semene a kněžství mají být „všechny rodiny země požehnány, a to požehnáními evangelia, která jsou požehnáními spasení, a to života věčného“.6 President Nelson to vyjádřil následovně: „Když přijímáme evangelium a dáváme se pokřtít, bereme na sebe posvátné jméno Ježíše Krista. Křest je branou, která vede k tomu, že se stáváme spoludědici všech slibů, které dal Pán v dávných dobách Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a jejich potomstvu.“7
V roce 1836 se v chrámu Kirtland zjevil Proroku Josephu Smithovi Mojžíš a „předal… klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země“.8 Během téže události se ukázal i Elias a „předal dispensaci evangelia Abrahamova řka, že v nás a semeni našem budou všechna pokolení po nás požehnána“.9 S touto pravomocí nyní přinášíme evangelium Ježíše Krista – dobré zprávy vykoupení skrze Něho – všem částem a lidem země a shromažďujeme všechny, kteří si to přejí, do smlouvy evangelia. Stávají se „semenem Abrahamovým, a církví a královstvím a vyvolenými Boha“.10
Během téže události v chrámu Kirtland přišel ještě třetí nebeský posel, jenž se Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu ukázal. Mluvím o proroku Eliášovi. A právě o pravomoci a klíčích, které on znovuzřídil, bych dnes rád hovořil.11 Moc potvrdit platnost všech kněžských obřadů a učinit je závaznými na zemi i v nebi – pečeticí moc – je pro shromažďování a přípravu lidu smlouvy na obou stranách závoje klíčová.
O několik let dříve dal Moroni Josephu Smithovi jasně najevo, že Eliáš přinese nezbytnou kněžskou pravomoc: „Zjevím vám Kněžství rukou Eliáše, proroka.“12 Joseph Smith později vysvětlil: „Proč pošle Eliáše? Protože drží klíče pravomoci vykonávat všechny obřady kněžství; a [pokud] tato pravomoc [není] předána, obřady nemohou být vykonány ve spravedlivosti,“13 což znamená, že by obřady nebyly platné v čase ani ve věčnosti.14
V učení, které je nyní v Nauce a smlouvách kanonizováno jako písmo, Prorok prohlásil: „Některým se může zdáti, že to je velmi odvážná nauka, o níž mluvíme – moc, která zaznamenává neboli svazuje na zemi a svazuje na nebi. Nicméně, za všech věků světa, kdykoli Pán dal dispensaci kněžství kterémukoli muži skutečným zjevením, nebo jakékoli skupině mužů, tato moc byla vždy předána. Tudíž, cokoli tito muži učinili v pravomoci, ve jménu Páně, a učinili to pravdivě a věrně a vedli o tom správný a věrný záznam, stalo se to zákonem na zemi i v nebi a nemohlo to býti zrušeno, podle ustanovení velikého Jehovy.“15
Občas se domníváme, že pečeticí pravomoc se vztahuje pouze na určité chrámové obřady, ale tato pravomoc je nezbytná k tomu, aby byl učiněn platným a závazným i po smrti jakýkoli obřad.16 Pečeticí moc vkládá například na váš křest pečeť platnosti, takže je uznán zde i v nebi. Všechny kněžské obřady se v konečném důsledky vykonávají s využitím klíčů presidenta Církve. Jak vysvětlil president Joseph Fielding Smith: „On [president Církve] nám dává pravomoc; on dává našemu kněžství pečeticí moc, protože on tyto klíče drží.“17
Existuje další zcela zásadní účel shromažďování Izraele, jenž má specifický význam, když hovoříme o pečetění na zemi a v nebi – a tím je výstavba a provoz chrámů. Jak Prorok Joseph Smith vysvětlil: „Co bylo cílem shromažďování… lidu Božího v kterémkoli věku světa? … Hlavním cílem bylo postavit Pánu dům, ve kterém by mohl zjevovat svému lidu obřady svého domu a slávy svého království a učit lid cestě spasení; neboť jsou určité obřady a zásady, které, když jsou vyučovány a prováděny, musí být konány na místě nebo v domě zbudovaném k tomuto účelu.“18
Platnost, kterou pečeticí moc kněžským obřadům dodává, se samozřejmě vztahuje i na zástupné obřady vykonávané na místě, které určil Pán – v Jeho chrámu. Zde jsme svědky vznešenosti a posvátnosti pečeticí moci – díky ní je osobní spasení a oslavení rodiny pro děti Boží všeobecně dostupné, ať již na zemi žily či žijí kdekoli a kdykoli. Žádná jiná náboženská či filozofická nauka či pravomoc se nemůže rovnat takovéto všezahrnující příležitosti. Pečeticí moc je dokonalým projevem spravedlnosti, milosrdenství a lásky Boží.
Díky přístupu k pečeticí moci se naše srdce přirozeně obrací k těm, kteří nás předešli. Shromažďování do smlouvy v posledních dnech sahá za závoj. V dokonalém Božím řádu nemohou žijící zakusit věčný život v plnosti, aniž by vytvořili trvalé propojení s „otci“, našimi předky. A stejně tak pokrok těch, kteří se již nacházejí na druhé straně, nebo kteří závojem smrti možná teprve projdou, aniž by byli zpečetěni, je neúplný, dokud je zástupné obřady nespojí s námi, jejich potomky, a nás k nim v božském řádu.19 Závazek pomáhat si navzájem přes závoj se dá označit jako smluvní zaslíbení, součást nové a věčné smlouvy. Slovy Josepha Smitha – přejeme si, abychom „zpečetili své zemřelé, aby vyšli [spolu s námi] v prvním vzkříšení“.20
Tím nejvyšším a nejsvatějším projevem pečeticí moci je věčný svazek muže a ženy v manželství a spojení lidského pokolení napříč všemi jejich generacemi. Vzhledem k tomu, že pravomoc úřadovat v těchto obřadech je tak posvátná, president Církve osobně dohlíží na její delegování na druhé. President Gordon B. Hinckley při jedné příležitosti řekl: „Jak jsem řekl již mnohokrát, kdyby ze všeho toho utrpení, dřiny a bolesti Znovuzřízení nevzešlo nic jiného než jen pečeticí moc svatého kněžství spojovat rodiny na věky, stálo by to za vše, co si to vyžádalo.“21
Bez pečetění, která vytvářejí věčné rodiny a spojují generace zde i po smrti, bychom byli ponecháni ve věčnosti bez kořenů a větví – to znamená, bez předků a bez potomstva. Právě tento volný, vzájemně nespojený stav jednotlivců na jedné straně a vztahy, které se vymykají manželství a rodinným vztahům, jež Bůh ustanovil,22 na straně druhé by zmařily samotný účel stvoření země. Pokud by se toto stalo běžnou věcí, v podstatě by se to rovnalo tomu, že by země byla stižena prokletím neboli „zcela zpustošena“ při Pánově příchodu.23
Rozumíme tomu, proč „manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je ústředním bodem ve Stvořitelově plánu pro věčné určení Jeho dětí“.24 A zároveň si uvědomujeme, že v nedokonalé současnosti není toto pro někoho skutečností, ba ani realistickou možností. Máme však naději v Kristu. Zatímco čekáme na Pána, president M. Russell Ballard nám připomíná, že „písma a proroci posledních dnů potvrzují, že každý, kdo věrně dodržuje smlouvy evangelia, bude mít příležitost získat oslavení“.25
Někteří žili či žijí v nepříjemných a nezdravých rodinných poměrech a pociťují pramalou touhu po věčném rodinném vztahu. Starší David A. Bednar poznamenal: „Vy, kteří jste zažili zármutek způsobený rozvodem ve své rodině nebo pocítili bolest vyplývající ze zlomené důvěry, pamatujte prosím na to, [že Boží vzor pro rodiny] znovu začíná u vás! Jeden článek řetězu vašich generací se možná zlomil, ale další spravedlivé články a zbývající část řetězu jsou stejně tak věčně důležité. Můžete posilovat svůj článek, a možná dokonce i pomoci obnovit články zlomené. K tomu bude docházet jeden krok za druhým.“26
Během červencové pohřební bohoslužby za sestru Pat Hollandovou, manželku staršího Jeffreyho R. Hollanda, učil president Russell M. Nelson tomuto: „Časem se Patricia a Jeffrey znovu sejdou. Později se k nim připojí jejich děti a jejich potomci, kteří dodržují smlouvy, aby všichni zakusili plnost radosti, kterou má Bůh připravenu pro své věrné děti. Díky této znalosti chápeme, že nejdůležitějším datem Patriciina života nebylo datum narození ani úmrtí. Jejím nejdůležitějším datem byl 7. červen 1963, kdy byla s Jeffem zpečetěna v chrámu St. George. … Proč je to tak důležité? Protože samotným záměrem stvoření země bylo to, aby mohly být založeny rodiny a mohly být k sobě připečetěny. Spasení je osobní záležitostí, ale oslavení je záležitostí rodinnou. Nikdo nemůže být oslaven sám.“
Nedávno jsme se s manželkou připojili k jedné drahé přítelkyni v pečeticí místnosti chrámu Bountiful v Utahu. Poprvé jsem se s touto naší přítelkyní setkal v argentinské Córdobě, když byla ještě dítě. Spolu se společníkem jsme kontaktovali lidi ve čtvrti nedaleko misijní kanceláře a ona otevřela dveře, když jsme přišli k jejich domu. Časem vstoupila spolu s matkou a sourozenci do Církve a byli věrnými členy. Nyní je z ní krásná žena a v onen den jsme byli v chrámu, abychom zpečetili její zesnulé rodiče a poté k nim připečetili i ji.
Její rodiče zastupoval u oltáře manželský pár, který se časem stal jejich blízkými přáteli. Byl to dojemný okamžik, který se ještě prohloubil, když byla naše argentinská přítelkyně připečetěna ke svým rodičům. Během tohoto poklidného odpoledne, daleko od světa, nás bylo pouze šest, a přesto se odehrávala jedna z nejdůležitějších událostí, která se kdy na zemi může odehrát. Byl jsem potěšen, že má role a přátelství se takto naplnily – od okamžiku, kdy jsem jako mladý misionář u nich zaklepal na dveře, až do současnosti, o tolik let později, kdy jsem vykonal pečeticí obřady, které ji spojily s rodiči a minulými generacemi.
Toto se odehrává v chrámech po celém světě neustále. Jde o vrcholný krok v rámci shromažďování lidu smlouvy. Je to ta nejvyšší výsada vašeho členství v Církvi Ježíše Krista. Slibuji, že budete-li o tuto výsadu věrně usilovat, v čase či na věčnosti se jí zcela jistě dočkáte.
Svědčím o tom, že pečeticí moc a pravomoc znovuzřízené na zemi prostřednictvím Josepha Smitha jsou skutečné a že to, co je takto svázáno na zemi, je opravdu svázáno i v nebi. Svědčím o tom, že president Russell M. Nelson, jakožto president Církve, je v dnešní době oním mužem na zemi, který svými klíči řídí používání této nadpozemské moci. Vydávám svědectví, že Usmíření Ježíše Krista učinilo nesmrtelnost skutečností a možnost oslavených rodinných vztahů realitou. Ve jménu Ježíše Krista, amen.