Generální konference
Věčná pravda
Generální konference – říjen 2023
10:40

Věčná pravda

Starší John C. Pingree ml.

sedmdesátník

Naše potřeba rozpoznat pravdu nebyla nikdy důležitější!

Bratři a sestry, děkuji vám za vaši oddanost Bohu Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu a děkuji vám za vaši vzájemnou lásku a službu. Jste vskutku úžasní!

Úvod

Když jsme s mou manželkou Anne obdrželi povolání sloužit jako vedoucí misie na plný úvazek, rozhodli jsme se s rodinou, že si před příjezdem do misijního pole zapamatujeme jméno každého misionáře. Získali jsme fotografie, vyrobili si kartičky a začali studovat tváře a učit se jména nazpaměť.

Když jsme dorazili na místo, měli jsme s misionáři konferenci, na níž jsme se představili. Když jsme si následně s misionáři povídali, zaslechl jsem našeho devítiletého syna:

„Ahoj Same!“

„Odkud jsi, Rachel?“

„Ty jsi ale vysoký, Davide!“

Zašel jsem znepokojeně za synem a pošeptal mu: „Pamatuj na to, že máme misionáře oslovoval jako starší nebo sestro.“

Zmateně se na mě podíval a řekl: „Ale tati, vždyť jsme se přece měli naučit nazpaměť jejich jména!“ Náš syn udělal to, co považoval za správné na základě svého porozumění.

Jak chápeme pravdu v dnešním světě? Neustále nás bombardují vyhraněné názory, zaujaté zprávy a neúplné informace. Zároveň se množství a zdroje těchto informací prudce rozrůstají. Naše potřeba rozpoznat pravdu nebyla nikdy důležitější!

Pravda je zcela zásadní pro to, abychom si vytvořili a posilovali vztah s Bohem, nacházeli pokoj a radost a dosáhli božského potenciálu. Zamysleme se dnes nad těmito otázkami:

  • Co je to pravda a proč je důležitá?

  • Jak pravdu nacházíme?

  • A když pravdu najdeme, jak se o ni můžeme podělit?

Pravda je věčná

Pán nás v písmech učí, že „pravda je poznání věcí, jak jsou a jak byly a jak přijdou“ (Nauka a smlouvy 93:24). „Nebyla stvořena neboli učiněna“ (Nauka a smlouvy 93:29) a „nemá žádného konce“ (Nauka a smlouvy 88:66).1 Pravda je absolutní, stálá a neměnná. Jinak řečeno, pravda je věčná.2

Pravda nám pomáhá vyvarovat se klamu,3 rozlišovat mezi dobrem a zlem,4 získat ochranu5 a nacházet útěchu a uzdravení.6 Pravda také může řídit naše skutky,7 osvobodit nás,8 posvětit nás 9 a vést nás k věčnému životu.10

Bůh zjevuje věčnou pravdu

Bůh nám zjevuje věčnou pravdu prostřednictvím sítě vztahů souvisejících se zjevením, které zahrnují Jeho samotného, Ježíše Krista, Ducha Svatého, proroky a nás. Podívejme se na tyto odlišné, ale vzájemně propojené role, které každý účastník v tomto procesu zastává.

Zaprvé – skutečným zdrojem věčné pravdy je Bůh.11 On a Jeho Syn Ježíš Kristus12 mají dokonalou znalost pravdy a vždy jednají v souladu s pravdivými zásadami a zákony.13 Tato moc Jim umožňuje tvořit a spravovat světy14 a také každého z nás milovat a vést a o každého z nás pečovat.15 Přejí si, abychom i my pravdě rozuměli a uplatňovali ji, abychom se i my mohli těšit z požehnání, která mají Oni.16 Pravdu mohou předávat osobně nebo, což je obvyklejší, prostřednictvím poslů, jako jsou Duch Svatý, andělé nebo žijící proroci.

Zadruhé – o veškeré pravdě svědčí Duch Svatý.17 Zjevuje nám pravdy přímo a svědčí o pravdách, kterým učí druzí. Vnuknutí od Ducha obvykle přicházejí jako myšlenky do mysli a jako pocity do srdce.18

Zatřetí – proroci získávají pravdu od Boha a dělí se o tuto pravdu s námi.19 Pravdu se od proroků z minulosti dozvídáme v písmech20 a od žijících proroků na generální konferenci a dalšími oficiálními cestami.

A nakonec v tomto procesu hrajeme klíčovou roli vy a já. Bůh od nás očekává, že budeme hledat pravdu, rozpoznávat ji a jednat podle ní. Naše schopnost přijímat a uplatňovat pravdu závisí na síle našeho vztahu s Otcem a Synem, na naší vnímavosti vůči vlivu Ducha Svatého a na našem souladu s proroky posledních dnů.

Je třeba pamatovat na to, že Satan se snaží nám v přístupu k pravdě bránit. Ví, že bez pravdy nemůžeme získat věčný život. Splétá pramínky pravdy se světskými filosofiemi, aby nás mátl a odváděl od toho, co nám Bůh sděluje.21

Hledání, rozpoznávání a uplatňování věčné pravdy

Při hledání věčné pravdy22 nám mohou pomoci rozpoznat, zda určitý koncept pochází od Boha, nebo z jiného zdroje, tyto dvě otázky:

  • Učí o tomto konceptu souhlasně písma a žijící proroci?

  • Je tento koncept potvrzen svědectvím Ducha Svatého?

Bůh zjevuje naukové pravdy prostřednictvím proroků a Duch Svatý nám tyto pravdy potvrzuje a pomáhá nám je uplatňovat.23 Musíme o tato duchovní vnuknutí usilovat, a když přicházejí, musíme být připraveni je přijmout.24 Vůči svědectví Ducha jsme nejvnímavější tehdy, když jsme pokorní,25 upřímně se modlíme a studujeme Boží slova26 a dodržujeme Boží přikázání.27

Jakmile nám Duch Svatý určitou pravdu potvrdí, naše porozumění se bude prohlubovat, když danou zásadu budeme uplatňovat v praxi. Časem, když podle této zásady budeme důsledně žít, získáme spolehlivou znalost ohledně dané pravdy.28

Například já sám jsem se dopustil chyb a měl jsem výčitky svědomí kvůli špatným rozhodnutím. Ale skrze modlitbu, studium a víru v Ježíše Krista jsem obdržel svědectví o zásadě pokání.29 Když jsem dál činil pokání, mé porozumění pokání se prohloubilo. Cítil jsem se blíže Bohu a Jeho Synu. Nyní vím, že prostřednictvím Ježíše Krista může být hřích odpuštěn, protože požehnání plynoucí z pokání zažívám každý den.30

Důvěřování Bohu, když pravda dosud nebyla zjevena

Co máme dělat, když upřímně hledáme pravdu, která dosud nebyla zjevena? Soucítím s těmi z nás, kteří touží po odpovědích, jež ale zjevně nepřicházejí.

Pán pravil Josephu Smithovi: „Buď v tichosti, dokud neuvidím, že je vhodné oznámiti všechny věci ohledně této záležitosti.“ (Nauka a smlouvy 10:37.)

A Emmě Smithové vysvětlil: „Nereptej pro věci, jež jsi neviděla, neboť jsou zadrženy před tebou a před světem, což je moudrost ve mně pro čas, který přijde.“ (Nauka a smlouvy 25:4.)

I já jsem usiloval a usiluji o odpovědi na niterné otázky. Mnohé odpovědi již přišly; jiné nikoli.31 Když vytrváváme – důvěřujeme Boží moudrosti a lásce, dodržujeme Jeho přikázání a spoléháme se na to, co víme – Bůh nám pomáhá nacházet pokoj, dokud nám nezjeví pravdu ohledně všech věcí.32

Porozumění nauce a pravidlům

Při hledání pravdy je užitečné rozumět rozdílu mezi naukou a pravidly. Nauka se týká věčných pravd, jako je například podstata Božstva, plán spasení či smírná oběť Ježíše Krista. Pravidlo je uplatnění nauky založené na stávajících okolnostech. Pravidlo nám pomáhá spravovat Církev spořádaným způsobem.

Zatímco nauka se nikdy nemění, pravidla se čas od času upravují. Pán působí prostřednictvím svých proroků, aby udržoval svou nauku a aby upravoval církevní pravidla podle potřeb svých dětí.

Naneštěstí někdy zaměňujeme pravidla za nauku. Pokud tento rozdíl nechápeme, riskujeme, že budeme rozčarováni, když se pravidla změní, a můžeme dokonce začít zpochybňovat Boží moudrost nebo roli proroků týkající se zjevení.33

Výuka věčné pravdy

Když získáme pravdu od Boha, On nás povzbuzuje, abychom se o toto poznání dělili s druhými.34 To děláme tehdy, když učíme lekci, poskytujeme vedení dítěti nebo diskutujeme o pravdách evangelia s přítelem.

Naším cílem je učit pravdě způsobem, který přivolává moc Ducha Svatého, jenž má schopnost druhé obrátit.35 Dovolte mi podělit se o několik prostých výzev od Pána a Jeho proroků, které mohou pomoci.36

  1. Zaměřujte se na Nebeského Otce, Ježíše Krista a Jejich základní nauku.37

  2. Zůstávejte zakotveni v písmech a v učení proroků posledních dnů.38

  3. Spoléhejte se na nauku stanovenou několika oprávněnými svědky.39

  4. Vyhýbejte se spekulacím, osobním názorům či světským představám.40

  5. Učte určitému bodu nauky v kontextu souvisejících pravd evangelia.41

  6. Používejte takové metody výuky, které přivolávají vliv Ducha.42

  7. Komunikujte jasně, abyste se vyvarovali nepochopení.43

Výuka pravdy s láskou

Na tom, jak učíme o pravdě, opravdu záleží. Pavel nás povzbuzoval, abychom učili pravdě s láskou (viz Efezským 4:14–15). Pravda má nejlepší šanci žehnat druhým, když je předávána s křesťanskou láskou.44

Pravda vyučovaná bez lásky může vyvolat pocity odsouzení, zklamání a osamělosti. Často vede k nelibosti a rozporům – dokonce i ke konfliktům. Naproti tomu láska bez pravdy je prázdná a postrádá příslib růstu.

Jak pravda, tak láska jsou nezbytné pro náš duchovní rozvoj.45 Pravda poskytuje nauku, zásady a zákony nezbytné k získání věčného života, zatímco vyučování pravdy s láskou vytváří motivaci potřebnou k tomu, abychom to, co je pravdivé, přijali a jednali podle toho.

Jsem na věky vděčný za druhé, kteří mě trpělivě učili věčné pravdě s láskou.

Závěr

Na závěr mi dovolte podělit se o věčné pravdy, které se staly kotvou pro mou duši. Tyto pravdy jsem poznal díky tomu, že jsem se řídil dnes zmíněnými zásadami.

Vím, že Bůh je náš Nebeský Otec.46 Je vševědoucí,47 všemocný48 a dokonale láskyplný.49 Vytvořil pro nás plán, abychom mohli získat věčný život a stát se takovými, jako je On.50

V rámci tohoto plánu seslal svého Syna Ježíše Krista, aby nám pomáhal.51 Ježíš nás učil konat Otcovu vůli52 a mít se navzájem rádi.53 Usmířil naše hříchy54 a obětoval svůj život na kříži.55 Po třech dnech vstal z mrtvých.56 Prostřednictvím Krista a Jeho milosti budeme vzkříšeni, 57 může nám být odpuštěno58 a můžeme nacházet sílu ve strastech.59

Ježíš během své pozemské služby založil svou Církev.60 Časem se tato Církev změnila a pravdy se ztratily.61 Ježíš Kristus znovuzřídil svou Církev a pravdy evangelia prostřednictvím Proroka Josepha Smitha.62 A dnes Kristus dál vede svou Církev prostřednictvím žijících proroků a apoštolů.63

Vím, že když přijdeme ke Kristu, můžeme v Něm být nakonec zdokonaleni (viz Moroni 10:32), získat „plnost radosti“ (Nauka a smlouvy 93:33) a obdržet „vše, co… Otec má“ (Nauka a smlouvy 84:38). O těchto věčných pravdách vydávám svědectví ve svatém jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Viz také Žalm 117:2; Nauka a smlouvy 1:39.

  2. „Navzdory pochybám některých lidí to, co je správné, a to, co je špatné, skutečně existuje. Skutečně existuje absolutní pravda – pravda věčná. Jednou z pohrom dnešní doby je skutečnost, že lidí, kteří vědí, kam se obrátit, aby nalezli pravdu, je příliš málo.“ (Russell M. Nelson, „Čistá pravda, čistá nauka a čisté zjevení“, Liahona, listopad 2021, 6.)

  3. Viz Joseph Smith–Matouš 1:37.

  4. Viz Moroni 7:19.

  5. Viz 2. Nefi 1:9; Nauka a smlouvy 17:8.

  6. Viz Jákob 2:8.

  7. Viz Žalm 119:105; 2. Nefi 32:3.

  8. Viz Jan 8:32; Nauka a smlouvy 98:8.

  9. Viz Jan 17:17.

  10. Viz 2. Nefi 31:20.

  11. Viz Nauka a smlouvy 88:11–13; 93:36.

  12. Viz Jan 5:19–20; 7:16; 8:26; 18:37; Mojžíš 1:6.

  13. Viz Alma 42:12–26; Nauka a smlouvy 88:41.

  14. Viz Mojžíš 1:30–39.

  15. Viz 2. Nefi 26:24.

  16. Viz Nauka a smlouvy 82:8–9.

  17. Viz Jan 16:13; Jákob 4:13; Moroni 10:5; Nauka a smlouvy 50:14; 75:10; 76:12; 91:4; 124:97.

  18. Viz Nauka a smlouvy 6:22–23; 8:2–3.

  19. Viz Jeremiáš 1:5, 7; Amos 3:7; Matouš 28:16–20; Moroni 7:31; Nauka a smlouvy 1:38; 21:1–6; 43:1–7. Prorok je „osoba, která byla povolána Bohem a která za něj mluví. Prorok jako posel Boží přijímá od Boha přikázání, proroctví a zjevení. Jeho zodpovědností je oznamovati lidem Boží vůli a pravý charakter Boha a ukazovati jim význam Jeho jednání s nimi. Prorok odsuzuje hřích a předpovídá jeho následky. Je kazatelem spravedlivosti. Prorok může být příležitostně inspirován, aby ve prospěch lidstva předpovídal budoucnost. Avšak jeho prvořadou zodpovědností je vydávati svědectví o Kristu. Dnes je prorokem Božím na zemi president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Členům Prvního předsednictva a Dvanácti apoštolům je vyjadřována podpora jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům.“ (Průvodce k písmům, „Prorok“, Knihovna evangelia.) Příklady těchto zásad lze najít v životě Adama (viz Mojžíš 6:51–62), Enocha (viz Mojžíš 6:26–36), Noéma (viz Mojžíš 8:19, 23–24), Abrahama (viz Genesis 12:1–3; Abraham 2:8–9), Mojžíše (viz Exodus 3:1–15; Mojžíš 1:1–6, 25–26), Petra (viz Matouš 16:13–19) a Josepha Smitha (viz Nauka a smlouvy 5:6–10; 20:2; 21:4–6).

  20. Viz 2. Timoteovi 3:16.

  21. Viz Jan 8:44; 2. Nefi 2:18; Nauka a smlouvy 93:39; Mojžíš 4:4.

  22. Viz 1. Nefi 10:19. President Dallin H. Oaks učil: „Při hledání [Boží] pravdy a volení si zdrojů, které při tomto hledání využijeme, musíme být opatrní. Světské postavení nebo pravomoc nemáme považovat za spolehlivý zdroj. … Když hledáme pravdu ohledně náboženství, máme používat duchovní metody vhodné pro toto bádání – modlitbu, svědectví Ducha Svatého a studium písem a slov novodobých proroků.“ („Pravda a plán“, Liahona, listopad 2018, 25.)

  23. Starší D. Todd Christofferson učil: „Slovo Boží hlásají nejen apoštolové a proroci, … ale kromě toho také věříme, že obecně muži a ženy a dokonce i děti se mohou učit a nechat se vést díky božské inspiraci v odpověď na jejich modlitbu a studium písem. … Členům Církve Ježíše Krista… je dán dar Ducha Svatého, který jim umožňuje dál komunikovat s Nebeským Otcem. … To neznamená, že každý člen mluví za celou Církev nebo že může definovat její nauky, ale že každý může obdržet božské vedení, když v osobním životě čelí těžkostem a setkává se s různými příležitostmi.“ („Nauka Kristova“, Liahona, květen 2012, 89–90, poznámka č. 2.)

  24. Viz 2. Nefi 33:1–2.

  25. Viz Nauka a smlouvy 1:28.

  26. Viz Moroni 10:3–5; Nauka a smlouvy 9:7–9; 84:85.

  27. Viz Nauka a smlouvy 5:35; 63:23; 93:27–28. I přes naše upřímné úsilí může být pro některé z nás kvůli problémům v oblasti duševního zdraví přesto obtížné Ducha pociťovat. Deprese, úzkost a další neurologické stavy mohou představovat dodatečné těžkosti při rozpoznávání Ducha Svatého. V takovýchto případech nás Pán vyzývá, abychom nepřestávali žít podle evangelia, a On nám bude žehnat (viz Mosiáš 2:41). Můžeme vyhledávat další činnosti – například poslouchat posvátnou hudbu, zapojovat se do služby nebo trávit čas v přírodě – které nám pomáhají pociťovat ovoce Ducha (viz Galatským 5:22–23) a posilovat naše spojení s Bohem.

    Starší Jeffrey R. Holland řekl: „Jak se vyrovnat s tím, když vás nebo vaše blízké postihnou duševní či emocionální problémy? Především mějte víru v Otce v nebi, který vás miluje víc, než dokážete pochopit. … Věrně se držte časem prověřených náboženských praktik, které vám do života přinášejí Ducha Páně. Vyhledávejte rady u těch, kteří drží klíče k vašemu duchovnímu blahu. Žádejte o kněžská požehnání a važte si jich. Přijímejte každý týden svátost a držte se pevně zdokonalujících zaslíbení plynoucích z Usmíření Ježíše Krista. Věřte na zázraky. Viděl jsem mnohé přicházet ve chvíli, kdy se podle všeho zdálo, že jakákoli naděje je již ztracena. Naděje není nikdy ztracena.“ („Jako rozbitá nádoba“, Liahona, listopad 2013, 40–41.)

  28. Viz Jan 7:17; Alma 32:26–34. V konečném důsledku si Bůh přeje, abychom získávali pravdu „řádku za řádkou, předpis za předpisem“, dokud neporozumíme všemu (viz Přísloví 28:5; 2. Nefi 28:30; Nauka a smlouvy 88:67; 93:28).

  29. Viz 1. Janova 1:9–10; 2:1–2.

  30. President Russell M. Nelson vysvětlil: „Nic není více osvobozující a zušlechťující a nic nemá klíčovější důležitost pro náš osobní vývoj než pravidelný, každodenní důraz na pokání. Pokání není událost; je to proces. Je klíčem ke štěstí a pokoji mysli. Pokud jde pokání ruku v ruce s vírou, otevírá nám přístup k moci Usmíření Ježíše Krista.“ („Můžeme si vést lépe a být lepší“, Liahona, květen 2019, 67.)

  31. Neznám všechny důvody, proč před námi Bůh některé věčné pravdy zadržuje, ale starší Orson F. Whitney uvedl zajímavý postřeh: „Je požehnáním věřit, aniž bychom viděli, neboť používáním víry přichází duchovní rozvoj, jeden z velkých účelů pozemské existence člověka; zatímco poznání, tím, že víru pohlcuje, brání jejímu používání, a tudíž tomuto rozvoji brání. ‚Poznání je moc‘ a všechny věci budou v příhodném čase známy. Avšak předčasně získané poznání – vědomost v nesprávné době – je zhoubné jak pro pokrok, tak pro štěstí.“ („The Divinity of Jesus Christ“, Improvement Era, Jan. 1926, 222; viz také Liahona, Dec. 2003, 14–15.)

  32. Viz Nauka a smlouvy 76:5–10. Pán také řekl Hyrumu Smithovi: „Neusiluj o to, abys oznamoval slovo mé, ale nejprve usiluj o to, abys slovo mé získal. … Buď v tichosti [a] studuj slovo mé.“ (Nauka a smlouvy 11:21–22.) Prorok Alma nám dává příklad, jak se stavět k nezodpovězeným otázkám: „Tato tajemství mi ještě nebyla plně oznámena; tudíž se zdržím o tom mluviti.“ (Alma 37:11.) Také vysvětlil svému synu Koriantonovi, že „je mnoho tajemství, která jsou utajena, takže je nezná nikdo kromě Boha samotného“ (Alma 40:3). Posilu čerpám také z odpovědi Nefiho, když mu byla položena otázka, na kterou nedokázal odpovědět: „Vím, že Bůh miluje své děti; nicméně neznám význam všech věcí.“ (1. Nefi 11:17.)

  33. Podobně ani kulturní tradice nejsou naukou ani pravidly. Mohou být užitečné, pokud nám pomohou řídit se naukou a pravidly, ale mohou také bránit našemu duchovnímu růstu, nejsou-li založeny na pravdivých zásadách. Máme se vyhýbat tradicím, které nebudují naši víru v Ježíše Krista ani nám nepomáhají kráčet směrem k věčnému životu.

  34. Viz Nauka a smlouvy 15:5; 88:77–78.

  35. Viz Nauka a smlouvy 50:21–23.

  36. Upraveno z dokumentu „Principles for Ensuring Doctrinal Purity“ schváleného Prvním předsednictvem a Kvorem Dvanácti apoštolů v únoru 2023.

  37. Viz 1. Nefi 15:14. Pán nařídil svým služebníkům, aby se nezaměřovali na doktríny či koncepty, které nejsou ústředním bodem Jeho evangelia: „A o složitých naukách nebudeš mluviti, ale budeš oznamovati pokání a víru ve Spasitele a odpuštění hříchů křtem a ohněm, ano, totiž Duchem Svatým.“ (Nauka a smlouvy 19:31.)

    Starší Neil L. Andersen vysvětlil: „Během bohoslužeb se zaměřujme na Spasitele Ježíše Krista a na dar Jeho smírné oběti. To neznamená, že bychom nemohli vyprávět zážitek z vlastního života nebo se podělit o něčí myšlenky. I když se naše téma může zaměřovat na rodiny, na službu, na chrám nebo na nedávnou misii, vše… má směřovat k Pánu Ježíši Kristu.“ („Mluvíme o Kristu“, Liahona, listopad 2020, 89–90.)

  38. Viz Nauka a smlouvy 28:2–3, 8. Prorok Alma nabádal ty, kteří byli pověřeni kázat evangelium, „že nemají učiti ničemu, kromě těch věcí, jimž učil on a jež byly promlouvány ústy svatých proroků“ (Mosiáš 18:19).

    President Henry B. Eyring prohlásil: „Musíme učit základním naukám Církve tak, jak jsou obsaženy ve standardních dílech a v učení proroků, jejichž zodpovědností je hlásat nauku.“ („The Lord Will Multiply the Harvest“ [večer s generální autoritou, 6. února 1998], in: Teaching Seminary: Preservice Readings [2004], 96.)

    Starší D. Todd Christofferson svědčil: „V dnešní Církvi, stejně jako v dávných dobách, je stanovení nauky Kristovy či napravení naukových odchylek záležitostí božského zjevení daného těm, které Pán obdařil apoštolskou pravomocí.“ („Nauka Kristova“, 86.)

  39. Viz 2. Korintským 13:1; 2. Nefi 11:3; Eter 5:4; Nauka a smlouvy 6:28. Starší Neil L. Andersen poznamenal: „Někteří zpochybňují svou víru tehdy, když narazí na nějaké desítky let staré prohlášení církevního vedoucího, které se zdá být v rozporu s naší naukou. Nauka Církve se řídí podle jedné důležité zásady. Nauce učí všech 15 členů Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti. Neskrývá se v jednom nesrozumitelném odstavci nějakého proslovu. Pravdivým zásadám učí mnozí a často. Naši nauku není těžké najít.“ („Zkouška vaší víry“, Liahona, listopad 2012, 41.)

    Starší D. Todd Christofferson podobně učil: „Je třeba pamatovat na to, že ne každé prohlášení církevního vedoucího, ať již minulého či současného, nutně představuje nauku. V Církvi se všeobecně chápe, že prohlášení, které učinil jeden vedoucí při jediné příležitosti, často představuje osobní, byť dobře uvážený názor, který nebyl pronesen jako oficiální či závazné stanovisko pro celou Církev.“ („Nauka Kristova“, 88.)

  40. Viz 3. Nefi 11:32, 40. President Gordon B. Hinckley řekl: „Již jsem v minulosti mluvil o tom, jak je důležité udržovat nauku Církve čistou. … Dělá mi to starosti. Malé odchylky ve výuce nauky mohou vést k velkým a špatným klamům.“ (Teachings of Gordon B. Hinckley [1997], 620.)

    President Dallin H. Oaks varoval, že existují tací, „kteří z toho, čemu prorok učí, vyberou několik vět a použijí je k podpoře svých politických názorů či jiných osobních záměrů. … Překrucovat slova proroka, abychom jimi podpořili soukromé názory, politické, finanční či jakékoli jiné, znamená snažit se s prorokem manipulovat, nikoli ho následovat.“ („Our Strengths Can Become Our Downfall“ [zasvěcující shromáždění Univerzity Brighama Younga, 7. června 1992], 7, speeches.byu.edu.)

    President Henry B. Eyring upozornil na toto: „Nauka získává svou moc tím, že Duch Svatý potvrzuje její pravdivost. … Protože potřebujeme Ducha Svatého, musíme si dát pozor a dbát na to, abychom v učení nezašli za hranice pravé nauky. Duch Svatý je Duchem pravdy. Vyvarujeme-li se spekulací a osobních interpretací, vybízíme Ho tím k potvrzení toho, čemu učíme. Může to být obtížné. … Je lákavé zkusit něco nového nebo senzačního. Ale Ducha Svatého přivoláváme, aby byl naším společníkem, tehdy, když dbáme na to, abychom učili pouze pravdivé nauce. Jednou z nejbezpečnějších možností, jak se vyvarovat toho, abychom se třebas jen přiblížili falešné nauce, je rozhodnout se, že budeme učit jednoduše. V této jednoduchosti spočívá bezpečí a jen málo toho je ztraceno.“ („The Power of Teaching Doctrine“, Liahona, July 1999, 86.)

    Starší Dale G. Renlund učil: „Usilování o hlubší porozumění je důležitou součástí našeho duchovního rozvoje, ale buďte prosím [opatrní]. Rozumové uvažování nemůže být náhradou zjevení. Spekulování nikdy nepovede k hlubšímu duchovnímu poznání, ale může vést k oklamání nebo může odvrátit naši pozornost od toho, co bylo zjeveno.“ („Vaše božská podstata a věčné určení“, Liahona, květen 2022, 70.)

  41. Viz Matouš 23:23. President Joseph F. Smith varoval: „Je velmi nemoudré vzít fragment pravdy a zacházet s ním, jako by to byl celek. … V plánu spasení jsou nezbytné a zásadní všechny zjevené zásady Kristova evangelia.“ Dále vysvětlil: „Není dobrým pravidlem ani správnou naukou vzít kteroukoli z nich, z celého plánu pravdy evangelia ji vyčlenit, udělat si z ní zvláštní koníček a spoléhat se na ni ohledně našeho spasení a pokroku. … Všechny jsou nezbytné.“ (Gospel Doctrine, 5th ed. [1939], 122.)

    Starší Neal A. Maxwell vysvětlil: „Zásady evangelia… vyžadují synchronizaci. Když se od sebe oddělí nebo izolují, mohou být lidské výklady či implementace těchto nauk divoké. Láska, není-li držena pod kontrolou sedmým přikázáním, se může stát tělesnou. Chvályhodný důraz pátého přikázání na to, abychom ctili rodiče, pokud není drženo pod kontrolou přikázáním prvním, by mohlo vést k bezpodmínečné oddanosti vůči omylným rodičům, nikoli vůči Bohu. … Dokonce i trpělivost je vyvážena ‚pokáráním v pravý čas s ostrostí, když jsi pohnut Duchem Svatým‘ [Nauka a smlouvy 121:43].“ („Behold, the Enemy Is Combined“, Ensign, May 1993, 78–79.)

    President Marion G. Romney učil: „Bádání [v písmech] za účelem zjištění, čemu učí, jak to přikazuje Ježíš, je něco zcela jiného než pročesávat je za účelem nalezení pasáží, jež lze slisovat do formy, která podpoří předem stanovený závěr.“ („Records of Great Worth“, Ensign, Sept. 1980, 3.)

  42. Viz 1. Korintským 2:4; Moroni 6:9. Starší Jeffrey R. Holland zdůraznil, že je zapotřebí předávat evangelium Ježíše Krista způsobem, který vede k duchovnímu vzdělávání prostřednictvím moci Ducha Svatého: „Pán nedal Církvi důraznější radu než tu, abychom učili evangeliu ‚Duchem, a to Utěšitelem, který byl vyslán učiti pravdě‘. Učíme evangeliu ‚Duchem pravdy‘? táže se. Nebo ho učíme ‚nějakým jiným způsobem?‘ ‚A je-li to nějakým jiným způsobem,‘ varuje, ‚není to od Boha.‘ [Nauka a smlouvy 50:14, 17–18.] … Žádné studium toho, co je věčné, nemůže nastat bez onoho obživení, které přináší Duch z nebe. … To je to, co naši členové opravdu chtějí. … Chtějí upevnit svou víru a obnovit svou naději. Zkrátka chtějí být živeni dobrým slovem Božím, být posíleni mocemi nebes.“ („A Teacher Come from God“, Ensign, May 1998, 26.)

  43. Viz Alma 13:23. Když president Russell M. Nelson mluvil o Nebeském Otci, svědčil: „On komunikuje jednoduše, poklidně a s tak úžasnou srozumitelností, že Mu nemůžeme neporozumět.“ („Slyš Jej“, Liahona, květen 2020, 89.)

  44. Viz Žalm 26:3; Římanům 13:10; 1. Korintským 13:1–8; 1. Janova 3:18.

  45. Viz Žalm 40:11.

  46. Viz Římanům 8:16.

  47. Viz 1. Samuelova 2:3; Matouš 6:8; 2. Nefi 2:24; 9:20.

  48. Viz Genesis 17:1; Jeremiáš 32:17; 1. Nefi 7:12; Alma 26:35.

  49. Viz Jeremiáš 31:3; 1. Janova 4:7–10; Alma 26:37.

  50. Viz 2. Nefi 9; Nauka a smlouvy 20:17–31; Mojžíš 6:52–62.

  51. Viz Jan 3:16; 1. Janova 4:9–10.

  52. Viz Jan 8:29; 3. Nefi 27:13.

  53. Viz Jan 15:12; 1. Janova 3:11.

  54. Viz Lukáš 22:39–46.

  55. Viz Jan 19:16–30.

  56. Viz Jan 20:1–18.

  57. Viz 1. Korintským 15:20–22; Mosiáš 15:20–24; 16:7–9; Nauka a smlouvy 76:16–17.

  58. Viz Skutkové 11:17–18; 1. Timoteovi 1:14–16; Alma 34:8–10; Moroni 6:2–3, 8; Nauka a smlouvy 19:13–19.

  59. Viz Matouš 11:28–30; 2. Korintským 12:7–10; Filipenským 4:13; Alma 26:11–13.

  60. Viz Matouš 16:18–19; Efezským 2:20.

  61. Viz Matouš 24:24; Skutkové 20:28–30.

  62. Viz Nauka a smlouvy 20:1–4; 21:1–7; 27:12; 110; 135:3; Joseph Smith–Životopis 1:1–20.

  63. Viz Nauka a smlouvy 1:14, 38; 43:1–7; 107:91–92.