Chvála buď muži
Jak hojně jsme požehnáni, protože víme vše to, co víme, díky tomu, že máme Josepha Smitha, proroka této poslední dispensace času.
Drazí bratři a sestry, je mi ctí, že mohu být dnes dopoledne s vámi. Modlím se o to, aby mi Pán požehnal.
Mé oči již nejsou takové, jaké bývaly. Navštívil jsem oční lékařku a řekl jsem jí: „Už nevidím na čtecí zařízení.“
A ona řekla: „Však vaše oči jsou už staré. Už se nezmění.“
A tak udělám, co bude v mých silách.
Rád bych se s vámi podělil o několik věcí, které zaměstnávají mou mysl. V posledních několika měsících přemýšlím o Proroku Josephovi. Sedím a přemítám o jeho nádherné zodpovědnosti, kdy se stal prorokem této dispensace plnosti časů.
Přemýšlím, jak jsme jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vděční za to, že Joseph Smith, chlapec, který si přál vědět, co je potřeba udělat, aby mu byly odpuštěny hříchy, nalezl odvahu odejít do lesíku nedaleko svého domova v Palmyře ve státě New York a tam pokleknout v modlitbě a – jak sám říká – se vůbec poprvé pomodlit nahlas (viz Joseph Smith–Životopis 1:14).
Při této příležitosti, když byl Joseph na kolenou v lesíku, který nazýváme Posvátným hájem, se otevřela nebesa. Zjevily se před ním dvě bytosti, jasnější než polední slunce. Jedna z nich k němu promluvila a řekla: „[Josephe,] toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ (Joseph Smith–Životopis 1:17.) A tak začalo Znovuzřízení plnosti věčného evangelia Ježíše Krista.
Jelikož Ježíš, náš Spasitel a Vykupitel, promluvil k chlapci Josephovi a zahájil tuto dispensaci času, ve které nyní žijeme, zpíváme píseň: „Chvála buď muži, s nímž Jehova mluvil.“ („Chvála buď muži“, Náboženské písně, č. 16.) Děkujeme Pánu za Josepha Smitha a za jeho odvahu jít do onoho lesíku v roce 1820, nedaleko jeho domova v Palmyře ve státě New York.
Přemýšlím o všech těch úžasných věcech, které známe, a o všem, co máme. Milovaní bratři a sestry, dnes dopoledne vám vydávám svědectví o tom, jak hojně jsme požehnáni, protože víme vše to, co víme, díky tomu, že máme Josepha Smitha, proroka této poslední dispensace času.
Máme porozumění účelu života, tomu, kdo jsme.
Víme, kdo je Bůh; víme, kdo je Spasitel, protože máme Josepha, který jako chlapec odešel do lesíku, zatímco usiloval o odpuštění svých hříchů.
Domnívám se, že toto je jedna z nejúžasnějších a nejnádhernějších věcí, o kterých může mít člověk v tomto světě povědomí – že náš Nebeský Otec a Pán Ježíš Kristus zjevili sami sebe v těchto posledních dnech a že Joseph byl připraven, aby znovuzřídil plnost věčného evangelia Ježíše Krista.
Máme Knihu Mormonovu. Jakým úžasným a podivuhodným darem je Kniha Mormonova pro členy Církve! Je to další svědectví, další svědek, že Ježíš je Kristus. Tuto knihu máme, protože Joseph byl způsobilý získat desky, byl inspirován nebem, aby je přeložil darem a mocí Boží a dal tuto knihu světu.
I když je mé poselství dnes dopoledne prosté, je hluboké a plné lásky k Proroku Josephu Smithovi a ke všem těm, bratři a sestry, kteří ho podporovali a byli ochotni ho podporovat v jeho mládí.
Rád bych dnes dopoledne vzdal hold jeho matce. Vždy jsem si říkal, jak úžasné je to, že když se Joseph vrátil domů se svým zážitkem z Posvátného háje a řekl své matce, co se stalo, Lucy Mack Smithová mu věřila.
Jsem vděčný i za jeho otce a jeho bratry a sestry a členy jeho rodiny, kteří ho podporovali v této obrovské zodpovědnosti, kterou na něj Pán vložil, aby se stal prorokem a opět na zemi znovuzřídil plnost věčného evangelia Ježíše Krista.
A tak mým svědectvím dnes dopoledne je to, že vím, že Ježíš Kristus je Spasitel a Vykupitel světa. Také vím, že náš Nebeský Otec a Pán Ježíš Kristus se zjevili Josephovi a mluvili k němu a připravili ho na to, aby se stal prorokem.
Žasnu, a jsem si jist, že i mnozí z vás žasnou nad tím, jak požehnaní jsme, že víme to, co víme ohledně účelu svého života – proč jsme zde, co se máme v každodenním životě snažit dělat a čeho máme dosahovat. Snažíme se připravovat, den za dnem, abychom byli o něco lepší, o něco laskavější, o něco připravenější na onen den, který dozajista přijde, kdy přejdeme zpět do přítomnosti našeho Nebeského Otce a Pána Ježíše Krista.
Já už se k tomuto dni pomalu přibližuji. Brzy mi bude 95. Mé děti mi říkají, že jim někdy připadá, že jsem mnohem starší, ale to je v pořádku. Dělám, co je v mých silách.
V posledních téměř 50 letech, bratři a sestry, jsem měl výsadu cestovat po světě v rámci svého pověření generální autority Církve. Je to úžasné požehnání. Myslím, že jsem se dostal téměř do všech částí světa. Setkával jsem se se členy Církve po celém světě.
Mám vás moc rád. Jsou to nádherné zážitky – dívat se vám do tváře, být ve vaší přítomnosti a pociťovat vaši lásku, kterou chováte k Pánu a ke Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista.
Kéž nad námi nyní náš Nebeský Otec bdí a požehná celé této konferenci. Kéž máme hluboko v srdci Ducha Páně a kéž se prohlubuje naše láska k evangeliu Ježíše Krista – našeho milovaného Spasitele, Pána Ježíše Krista – zatímco se snažíme Mu sloužit a dodržovat Jeho přikázání a být více takovými, jako je On, v důsledku účasti na generální konferenci. Ať již jste na světě kdekoli, kéž vám Bůh žehná. Kéž je s námi Duch Páně. Kéž při společném uctívání Boha na tomto zasedání konference pociťujeme moc nebe.
Zanechávám vám své svědectví, že vím, že Ježíš je Kristus. On je náš Spasitel, náš Vykupitel. A náš nejlepší přítel. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.