„Slyš Jej“, 2. kapitola, Svatí – příběh Církve Ježíše Krista v posledních dnech, 1. díl, Korouhev pravdy, 1815–1846 (2018)
2. kapitola: „Slyš Jej“
2. kapitola
Slyš Jej
Joseph vstal jednoho jarního jitra roku 1820 brzy a vydal se do lesa poblíž svého domova. Byl jasný a krásný den a sluneční paprsky prosvítaly větvemi nad jeho hlavou. Chtěl se o samotě modlit a věděl o tichém místě v lese, kde nedávno kácel stromy. Nechal si tam sekeru, zaseknutou v pařezu.1
Jakmile ono místo našel, rozhlédl se, aby se ujistil, že je sám. To, že se měl modlit nahlas, ho naplňovalo nervozitou, a nepřál si být rušen.
Joseph se ujistil, že je sám, poklekl na chladnou zem a začal hovořit k Bohu o tužbách svého srdce. Prosil o milost a odpuštění a o moudrost, aby našel odpovědi na své otázky. „Ó, Pane,“ modlil se, „do které církve mám vstoupit?“2
Když se modlil, měl pocit, že mu otéká jazyk, až nakonec nemohl mluvit. Uslyšel za sebou kroky, ale když se otočil, nikoho neviděl. Snažil se modlit dále, ale kroky byly čím dál tím hlasitější, jako by si pro něho někdo šel. Vyskočil a otočil se, ale stále nikoho neviděl.3
Náhle se ho zmocnila neviditelná moc. Pokusil se znovu promluvit, ale měl stále svázaný jazyk. Obklopila ho hustá temnota, až nakonec neviděl žádné sluneční světlo. V mysli mu vyvstávaly pochybnosti a strašlivé obrazy, které ho mátly a rozptylovaly. Měl pocit, jako by ho nějaká strašlivá bytost, skutečná a nesmírně mocná, chtěla zničit.4
Joseph ze všech sil zavolal ještě jednou k Bohu. Jazyk se mu uvolnil, a on prosil o vysvobození. Zjistil však, že se utápí v zoufalství, přemožen nesnesitelnou temnotou a připraven se vzdát a nechat se zničit.5
V tom okamžiku se mu nad hlavou objevil sloup světla. Pomalu sestupovalo a zdálo se, že se les ocitá v plamenech. Jakmile světlo spočinulo na Josephovi, pocítil, jak ho ona neviditelná moc uvolňuje ze svého sevření. Vystřídal ji Duch Boží a naplnil ho pokojem a nevýslovnou radostí.
Joseph pohlédl do světla a spatřil Boha Otce, jak nad ním stojí ve vzduchu. V Jeho tváři se zračily jas a sláva, které předčily vše, co kdy Joseph viděl. Bůh ho oslovil jménem a ukázal na druhou bytost, která se zjevila vedle Něj. „Toto je můj Milovaný Syn,“ řekl. „Slyš Jej!“6
Joseph pohlížel do tváře Ježíši Kristu. Zračil se v ní stejný jas a sláva jako ve tváři Otce.
„Josephe,“ řekl Spasitel, „hříchy tvé jsou ti odpuštěny.“7
Joseph poté, co z něj bylo sňato břímě, zopakoval svou otázku: „Do které církve mám vstoupit?“8
„Nepřipojuj se k žádné z nich,“ řekl mu Spasitel. „Učí jako nauky přikázání lidská, majíce podobu božskosti, ale popírají moc její.“
Pán Josephovi řekl, že svět zabředl do hříchu. „Nikdo nečiní dobro,“ vysvětlil. „Odvrátili se od evangelia a nedodržují má přikázání.“ Posvátné pravdy byly ztraceny či pozměněny, ale Pán slíbil, že Josephovi v budoucnu zjeví plnost evangelia.9
Když Spasitel promlouval, viděl Joseph zástupy andělů a světlo kolem nich zářilo jasněji než slunce v pravé poledne. „A viz a hleď, já přijdu rychle,“ řekl Pán, „oděn slávou svého Otce.“10
Joseph předpokládal, že les pohltila ona záře, ale stromy hořely jako Mojžíšův keř a oheň je nestrávil.11
Když se světlo vytratilo, Joseph zjistil, že leží na zádech a hledí do nebe. Sloup světla zmizel a Josephovy pocity viny a zmatku byly pryč. Srdce se mu naplnilo božskou láskou.12 Promlouvali k němu Bůh Otec a Ježíš Kristus a on sám pro sebe zjistil, jak najít pravdu a odpuštění.
Joseph byl kvůli vidění příliš zesláblý na to, aby se dokázal pohnout, a tak ležel v lese, dokud znovu nenabyl trochu síly. Poté s námahou došel domů a tam se opřel o krb. Matka si ho všimla a zeptala se, co se stalo.
„Všechno je v pořádku,“ ujistil ji. „Je mi docela dobře.“13
O několik dní později se Joseph během rozhovoru s kazatelem zmínil o tom, co v lese viděl. Kazatel aktivně působil v rámci náboženského obrození, které v poslední době probíhalo, a Joseph očekával, že bude brát jeho vidění vážně.
Kazatel bral jeho slova nejprve na lehkou váhu. Lidé čas od času tvrdili, že měli nebeská vidění.14 Pak ale začal kazatel dávat najevo hněv a dotčenost a Josephovi řekl, že jeho historka pochází od ďábla. Doby vidění a zjevení ustaly již dávno, řekl, a už se nikdy nevrátí.15
Josepha to překvapilo a brzy zjistil, že jeho vidění nikdo neuvěří.16 Proč by také měli? Bylo mu jen čtrnáct let a neměl prakticky žádné vzdělání. Pocházel z chudé rodiny a předpokládal, že zbytek života stráví obděláváním půdy a příležitostnými pracemi, aby si vydělal na skrovné živobytí.
A přesto jeho svědectví vadilo některým lidem natolik, aby ho začali zesměšňovat. Je velmi zvláštní, pomyslel si, že obyčejný, bezvýznamný chlapec může přitahovat tolik rozhořčení a opovržení. „Proč mne pronásledujete kvůli tomu, že mluvím pravdu?“ chtělo se mu zeptat. „Proč má svět v úmyslu mě přinutit, abych popřel to, co jsem skutečně viděl?“
Joseph si s těmito otázkami lámal hlavu po zbytek svého života. „Skutečně jsem viděl světlo a uprostřed onoho světla jsem viděl dvě Bytosti a ony opravdu mluvily ke mně,“ vzpomínal později, „a i když jsem byl nenáviděn a pronásledován kvůli tomu, že jsem řekl, že jsem viděl vidění, přesto bylo pravdivé.“
„Věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví,“ svědčil, „a nemohl jsem to popříti.“17
Jakmile Joseph zjistil, že tím, že hovoří o svém vidění s bližními, je jen poštve proti sobě, nechával si to většinou pro sebe a spokojil se se znalostmi, které mu Bůh dal.18 Později, když se odstěhoval ze státu New York, se pokusil svůj posvátný zážitek, k němuž došlo v onom lese, zaznamenat. Popsal svou touhu po odpuštění a Spasitelovo varování světu, který potřeboval pokání. Záznam sepsal sám, nejistými slovy, v upřímné snaze zachytit vznešenost onoho okamžiku.
V následujících letech vidění líčil ve větší míře veřejně, přičemž využíval písařů, kteří mu pomáhali vyjádřit to, co se vymykalo veškerému popisu. Vyprávěl o své touze najít pravou církev a popsal, jak se nejprve zjevil Bůh Otec, aby představil Syna. Psal méně o vlastním úsilí získat odpuštění a více o Spasitelově všeobecném poselství o pravdě a o potřebě znovuzřízení evangelia.19
Joseph při každém pokusu zaznamenat svůj zážitek svědčil o tom, že Pán slyšel a zodpověděl jeho modlitbu. Jako mladý muž se dozvěděl, že Spasitelova církev na zemi již není. Pán však slíbil, že toho o svém evangeliu v příhodném čase zjeví více. A tak se Joseph rozhodl vložit svou důvěru v Boha, zůstat věrný přikázání, které obdržel v lese, a trpělivě vyčkávat na další instrukce.20