„Vznik Církve Kristovy“, kapitola 8, Svatí – příběh Církve Ježíše Krista v posledních dnech, 1. díl, Korouhev pravdy, 1815–1846 (2018)

Kapitola 8: „Vznik Církve Kristovy“

Kapitola 8

Vznik Církve Kristovy

Joseph byl na začátku července roku 1829 hotov s rukopisem Knihy Mormonovy a věděl, že Pán si přeje, aby ji vydal a rozhlašoval její poselství široko daleko. S vydáváním knih ale neměl ani on, ani jeho rodina žádné zkušenosti. Musel rukopis uchovat v bezpečí, najít tiskaře a nějakým způsobem dopravit tuto knihu do rukou lidí, kteří budou ochotni zvážit možnost, že se jedná o nové písmo.

Vydání knihy tak obsáhlé, jako je Kniha Mormonova, také nebude levná záležitost. Josephova finanční situace se od chvíle, kdy s překládáním začal, nezlepšila a veškeré peníze, které vydělal, šly na zaopatření rodiny. Totéž platilo i o jeho rodičích, kteří byli dál chudými farmáři hospodařícími na pozemku, který nevlastnili. Jediným Josephovým přítelem, který mohl tento projekt financovat, byl Martin Harris.

Joseph se pustil rychle do práce. Ještě před dokončením překladu zažádal o autorská práva k této knize, aby její text ochránil před kýmkoli, kdo by si ho mohl chtít přivlastnit nebo ho neoprávněně napodobit.¹ S Martinovou pomocí se Joseph také začal poohlížet po tiskaři, který by s vytištěním knihy souhlasil.

Nejprve navštívili Egberta Grandina, tiskaře v Palmyře, který byl Josephovým vrstevníkem. Grandin nabídku okamžitě odmítl, neboť byl přesvědčen, že zmíněná kniha je podvod. Joseph a Martin se tím nenechali odradit a hledali dál, dokud nenašli ochotného tiskaře v nedalekém městě. Než ale přijali jeho nabídku, vrátili se do Palmyry a znovu se otázali pana Grandina, zda by knihu nechtěl vydat.²

Tentokrát byl pan Grandin ochotnější se projektu ujmout, ale za vytištění a svázání pěti tisíc svazků chtěl 3 000 dolarů ještě předtím, než se vůbec pustí do práce. Martin již dříve slíbil, že vytištění knihy pomůže zaplatit, ale uvědomoval si, že na to, aby získal tolik peněz, bude možná muset dát do zástavy svou farmu. To pro něj představovalo nesmírně velké břímě, ale věděl, že nikdo jiný z Josephových přátel mu nemůže s penězi pomoci.

Martina to znepokojovalo a začal pochybovat, že je financování Knihy Mormonovy moudré. Vlastnil jednu z nejlepších farem v okolí. Pokud své pozemky dá do zástavy, bude riskovat, že o ně přijde. Bohatství, které za celý život nashromáždil, by se mohlo v jediném okamžiku rozplynout, pokud se Kniha Mormonova nebude dobře prodávat.

Martin se s Josephem podělil o své obavy a požádal ho, aby se pro něj snažil získat zjevení. Spasitel v odpověď na to promluvil o své oběti, kdy se zavázal, že bude konat vůli svého Otce bez ohledu na to, co Ho to bude stát. Popsal, jak nesmírně trpěl, zatímco platil cenu za hřích, aby všichni lidé mohli činit pokání a získat odpuštění. Poté Martinovi přikázal, aby obětoval své osobní zájmy ve prospěch uskutečnění Božího plánu.

„Nebudeš žádostiv svého vlastního majetku,“ řekl Pán, „ale uděl z něho štědře na vytisknutí Knihy Mormonovy.“ Pán Martina ujistil, že tato kniha obsahuje pravé slovo Boží a že druhým pomůže uvěřit evangeliu.³

Martin Pána uposlechl, a ačkoli jeho rozhodnutí sousedé nechápali, dal svou farmu do zástavy, aby se mohl zaručit za platbu za tisk.⁴

Pan Grandin podepsal smlouvu a začal organizovat rozsáhlý projekt.⁵ Joseph přeložil text Knihy Mormonovy za tři měsíce, přičemž mu vždy pomáhal jen jeden písař. Vytisknout a svázat první výtisky této knihy, která měla 590 stránek, trvalo panu Grandinovi a tuctu mužů sedm měsíců.⁶

Joseph se poté, co najal tiskaře, vrátil v říjnu 1829 do Harmony k práci na své farmě a k Emmě. Oliver, Martin a Hyrum měli mezitím dohlížet na tisk a průběžně Josepha informovat o tom, jak práce pana Grandina pokračuje.⁷

Joseph, jenž si pamatoval své zoufalství po ztrátě prvních stránek, které přeložil, požádal Olivera, aby rukopis Knihy Mormonovy stránku po stránce opsal a vytvořil tak duplikát, který se vezme k tiskaři, aby bylo možné přidat interpunkci a vysázet text.⁸

Oliver byl z opisování knihy nadšený a v dopisech, které v oné době psal, se ve značné míře odrážel jazyk, jímž byla psána. Slovy Nefiho, Jákoba a Amuleka z Knihy Mormonovy psal Oliver Josephovi o své vděčnosti za Kristovo nekonečné Usmíření.

„Jakmile začnu psát o milosrdenstvích Božích,“ sdělil Josephovi, „nevím, kdy přestat, ale nedostává se mi času ani papíru.“⁹

Tentýž duch přitahoval ke Knize Mormonově v průběhu jejího tištění i další. Thomas Marsh, bývalý tiskařský učeň, se snažil najít své místo v různých církvích, ale žádná z nich podle jeho názoru nehlásala evangelium, které nacházel v Bibli. Věřil, že brzy vznikne nová církev, která bude učit znovuzřízené pravdě.

Onoho léta Thomas pocítil, že ho Duch vede k tomu, aby se ze svého domova v Bostonu vydal na několik set kilometrů dlouhou cestu do západní části státu New York. Pobyl v této oblasti tři měsíce a pak se chystal vrátit domů, aniž by tušil, proč putoval tak daleko. Během jedné zastávky na zpáteční cestě se ho ale jeho hostitelka zeptala, zda již slyšel o „zlaté knize“ Josepha Smitha. Thomas odvětil, že nikoli, a pocítil nutkání dozvědět se více.

Žena mu sdělila, že si má promluvit s Martinem Harrisem, a nasměrovala ho do Palmyry. Thomas se tam ihned vydal a našel Martina v tiskárně pana Grandina. Tiskař mu dal šestnáct stránek z Knihy Mormonovy a Thomas je vzal s sebou zpátky do Bostonu. Nemohl se dočkat, až se o tuto první ochutnávku nové víry bude moci podělit se svou ženou Elizabeth.

Elizabeth si stránky přečetla, a i ona uvěřila, že se jedná o dílo Boží.¹⁰

Onoho podzimu, zatímco tiskaři dál pracovali na Knize Mormonově, začal jistý bývalý soudce jménem Abner Cole tisknout v Grandinově tiskárně noviny. Abner pracoval v tiskařské dílně po večerech, když již Grandinovi zaměstnanci odešli domů, a měl přístup k vytištěným stránkám Knihy Mormonovy, která dosud nebyla svázána ani připravena k prodeji.

Abner se záhy poté začal „Zlaté bibli“ ve svých novinách vysmívat a během zimy z ní otiskl několik výňatků, které doprovodil sarkastickými poznámkami.¹¹

Když se o tom Hyrum s Oliverem dozvěděli, vydali se za Abnerem. „Jakým právem takto tisknete Knihu Mormonovu?“ tázal se Hyrum. „Cožpak nevíte, že máme autorská práva?“

„Do toho vám nic není,“ odvětil Abner. „Tiskárnu jsem si pronajal a budu si tisknout, co se mi zlíbí.“

„Zakazuji vám tisknout cokoli dalšího z oné knihy ve vašich novinách,“ řekl Hyrum.

„To mě nezajímá,“ opáčil Abner.

Hyrum s Oliverem si nevěděli rady, a tak poslali vzkaz Josephovi do Harmony, a ten se ihned vrátil do Palmyry. Našel Abnera v kanceláři tiskárny, jak si nenuceně čte své noviny.

„Vypadá to, že máte spoustu práce,“ řekl Joseph.

„Dobrý den, pane Smithe,“ odpověděl suše Abner.

„Pane Cole,“ řekl Joseph, „Kniha Mormonova a právo ji vydávat patří mně a já vám zakazuji se do toho vměšovat.“

Abner odhodil kabát a vyhrnul si rukávy. „Chcete se prát, pane?“ vyštěkl a udeřil pěstmi o sebe. „Chcete-li se prát, tak pojďte.“

Joseph se usmál. „Raději byste si měl nechat kabát na sobě,“ řekl. „Je chladno a já se s vámi prát nebudu.“ A pak klidným hlasem pokračoval: „Musíte ale přestat tisknout mou knihu.“

„Pokud si myslíte, že jste lepší,“ řekl Abner, „sundejte si kabát a do toho.“

„Existuje zákon,“ odpověděl Joseph, „a pokud jste si toho dosud nebyl vědom, tak to zjistíte. Ale prát se s vámi nebudu, neboť by to ničemu neprospělo.“

Abner si uvědomoval, že jedná protizákonně. Uklidnil se a ve svých novinách přestal výňatky z Knihy Mormonovy otiskovat.¹²

Solomon Chamberlin, kazatel, který putoval do Kanady, se o „Zlaté bibli“ poprvé doslechl od rodiny, u níž se poblíž Palmyry ubytoval. Podobně jako Thomas Marsh i on během života přecházel od jedné církve ke druhé, nespokojený s tím, co viděl. Některé církve hlásaly zásady evangelia a věřily v duchovní dary, ale neměly Boží proroky ani Jeho kněžství. Solomon měl pocit, že přichází čas, kdy Pán dá znovu vzniknout své církvi.

Když Solomon naslouchal oné rodině, jak mluví o Josephu Smithovi a zlatých deskách, naprosto ho to uchvátilo a rozhodl se, že rodinu Smithových vyhledá a dozví se o této knize něco více.

Vydal se za Smithovými a u dveří jejich domu se potkal s Hyrumem. „Pokoj tomuto domu,“ řekl Solomon.

„V pokoj pevně doufám,“ odpověděl Hyrum.

„Je zde někdo,“ zeptal se Solomon, „kdo věří ve vidění či zjevení?“

„Ano,“ odpověděl Hyrum, „v této rodině všichni věříme ve vidění.“

Solomon Hyrumovi vyprávěl o vidění, které měl před lety. V onom vidění mu anděl řekl, že Bůh na zemi nemá svou církev, ale že se brzy přičiní o vznik takové, která bude mít stejnou moc jako církev apoštolů v dávných dobách. Hyrum a ostatní v domě rozuměli tomu, o čem Solomon mluví, a řekli mu, že jeho přesvědčení sdílejí.

„Kéž byste mne mohli seznámit s některými svými zjištěními,“ povzdechl si Solomon. „Myslím, že bych je dokázal přijmout.“

Hyrum ho pozval, aby s nimi na farmě Smithových zůstal jako host, a ukázal mu rukopis Knihy Mormonovy. Solomon ho dva dny studoval a zašel s Hyrumem do kanceláře Grandinovy tiskárny, kde mu tiskař předal čtyřiašedesát vytištěných stran. S těmito nesvázanými stránkami se Solomon znovu vydal do Kanady a cestou kázal o všem, co o této nové víře věděl.¹³

26. března 1830 již byly první výtisky Knihy Mormonovy svázány a bylo možné si je koupit v přízemí kanceláře Grandinovy tiskárny. Byly pevně svázány do hnědé teletiny a voněly kůží, klihem, papírem a inkoustem. Na hřbetě se jim zlatým písmem skvěla slova Kniha Mormonova.¹⁴

Lucy Smithová si těchto nových písem nesmírně cenila a považovala je za znamení toho, že Bůh brzy shromáždí své děti a znovuzřídí svou dávnou smlouvu. Titulní strana hlásala, že účelem knihy je ukázat, jak veliké věci Bůh pro svůj lid učinil v minulosti, poskytnout tatáž požehnání Božímu lidu v dnešní době a přesvědčit celý svět, že Ježíš Kristus je Spasitel světa.¹⁵

Na konci knihy byla uvedena svědectví tří svědků a osmi svědků sdělující světu, že viděli desky a že vědí, že překlad je správný.¹⁶

Lucy věděla, že navzdory těmto svědectvím se někteří domnívají, že kniha je smyšleným výtvorem. Mnozí její sousedé byli přesvědčeni, že pokud jde o písma, Bible jim naprosto postačí, aniž by si uvědomovali, že Bůh požehnal svým slovem více národům než jen jednomu jedinému. Také věděla, že někteří lidé poselství Knihy Mormonovy zavrhují, protože se domnívají, že Bůh promluvil k lidem ve světě jen jednou a znovu už promlouvat nebude.

Z těchto i dalších důvodů si většina lidí v Palmyře knihu nekoupila.¹⁷ Někteří ale studovali její stránky, pociťovali moc jejího učení a na kolenou se ptali Pána, zda je pravdivá. Lucy sama věděla, že Kniha Mormonova je slovo Boží, a chtěla se o to podělit s druhými.¹⁸

Téměř bezprostředně po vydání Knihy Mormonovy se Joseph s Oliverem chystali zorganizovat církev Ježíše Krista. O několik měsíců dříve se jim zjevili Pánovi dávní apoštolové – Petr, Jakub a Jan – a předali jim Melchisedechovo kněžství, jak jim to slíbil Jan Křtitel. Tato další pravomoc umožňovala Josephovi a Oliverovi udílet těm, kteří se dali pokřtít, dar Ducha Svatého. Petr, Jakub a Jan také Josepha a Olivera vysvětili do úřadu apoštolů Ježíše Krista.¹⁹

Joseph a Oliver se přibližně v téže době, zatímco se zdržovali v domě Whitmerových, modlili o další poznání ohledně této pravomoci. V odpověď na jejich modlitby jim hlas Páně přikázal, aby vysvětili jeden druhého starším církve, ale až poté, co ostatní věřící vyjádří souhlas s tím, že je budou následovat jakožto vedoucí ve Spasitelově církvi. Bylo jim rovněž sděleno, aby vysvětili další církevní úředníky a udělili dar Ducha Svatého těm, kteří již byli pokřtěni.²⁰

6. dubna 1830 se Joseph a Oliver sešli u Whitmerových, aby naplnili Pánovo přikázání a zorganizovali Jeho církev. Aby splnili zákonné požadavky, vybrali šest osob, které se staly prvními členy nové církve. Svědky této události rovněž bylo asi čtyřicet žen a mužů, kteří se tísnili uvnitř nebo kolem malého domku.²¹

V poslušnosti Pánových dřívějších pokynů Joseph a Oliver požádali shromážděné, aby jim vyjádřili podporu jako vedoucím v království Božím a aby dali najevo, zda věří, že je správné, aby se zorganizovali jako církev. Každý ze shromážděných lidí souhlasil a Joseph vložil ruce na hlavu Olivera a vysvětil ho starším církve. Poté se vyměnili a Oliver vysvětil Josepha.

Posléze požehnali chléb a víno při obřadu svátosti na památku Kristova Usmíření. Pak vložili ruce na ty, kteří již byli pokřtěni, konfirmovali je za členy církve a předali jim dar Ducha Svatého.²² Na účastníky shromáždění se vylil Duch Páně, a někteří členové kongregace začali prorokovat. Jiní chválili Pána a všichni se společně radovali.

Joseph také obdržel první zjevení určené celému členstvu nové církve. „Viz, mezi vámi bude veden záznam,“ přikázal Pán a připomněl svému lidu, že má zapisovat svou posvátnou historii, uchovávat zprávu o svých skutcích a svědčit o Josephově úloze jakožto proroka, vidoucího a zjevovatele.

„Jeho jsem inspiroval, aby pohnul věcí Sionu s velikou mocí pro dobro,“ prohlásil Pán. „Neboť slovo jeho budete přijímati jako z mých vlastních úst, ve vší trpělivosti a víře. Neboť konáním těchto věcí vás brány pekelné nepřemohou.“²³

Později stál Joseph na břehu potoka a byl svědkem toho, jak byli do církve pokřtěni jeho matka i otec. Po mnoha letech, kdy se při svém hledání pravdy ubírali po odlišných cestách, se konečně sjednotili ve víře. Když Josephův otec vyšel z vody, Joseph ho vzal za ruku, pomohl mu na břeh a objal ho.

„Bože můj,“ zvolal a zabořil obličej do hrudi svého otce, „dožil jsem se toho, že jsem byl svědkem křtu svého otce do pravé církve Ježíše Krista!“²⁴

Onoho večera se Joseph uchýlil do nedalekého lesa a jeho srdce přetékalo emocemi. Chtěl být o samotě, mimo dohled přátel a rodiny. Během deseti let od Prvního vidění spatřil nebesa otevřená, pociťoval Ducha Božího a byl vyučován anděly. Také zhřešil a svůj dar ztratil, avšak činil pokání, obdržel Boží milosrdenství a Jeho mocí a milostí přeložil Knihu Mormonovu.

Nyní Ježíš Kristus znovuzřídil svou církev a předal Josephovi pravomoc v podobě téhož kněžství, které měli apoštolové v dávných dobách, kdy přinášeli evangelium světu.²⁵ Štěstí, které Joseph pociťoval, bylo natolik veliké, že jím byl přemožen, a když ho později večer našli Joseph Knight s Oliverem, plakal.

Jeho radost byla úplná. Dílo započalo.²⁶