Mluvíme o Kristu
Čiňte pokání, obraťte se k Pánu a buďte uzdraveni
„Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.“ (NaS 58:42.)
Nedávno jedna dobrá a věrná žena, kterou znám, byla vážně zraněna při autonehodě. Kromě jiného měla zlomená žebra a obratle. V rámci své rehabilitace musela nosit ortézu, která fixovala páteř a krk, aby s nimi nemohla hýbat. Ortéza vypadala velice nepohodlně. Ale byla nutná. Vytvořila podmínky k tomu, aby jí zlomené obratle mohly srůst.
Pokání je jako ona ortéza. Když hřešíme, zraňujeme svou duši, a je potřebné božské ošetření, abychom se uzdravili. Pokání vytváří podmínky, které umožňují Spasiteli, aby nás skrze moc Usmíření uzdravil (viz 3. Nefi 9:13). Jestliže nějaká část pokání není příjemná – podobně jako ortéza na zlomené páteři – přesto pokání činit musíme.
President Dieter F. Uchtdorf, druhý rádce v Prvním předsednictvu, učil: „Opravdové pokání nás přivádí zpět k činění toho, co je správné. Máme-li učinit opravdové pokání, musíme si uvědomit své hříchy a pocítit lítost neboli zármutek podle Boha, a tyto hříchy musíme vyznat Bohu. Jsou-li naše hříchy závažné, musíme je také vyznat svému oprávněnému vedoucímu kněžství. Musíme prosit Boha o odpuštění a musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom napravili veškerou škodu, kterou naše skutky mohly způsobit. Pokání znamená změnu mysli a srdce – přestáváme dělat to, co je špatné, a začínáme dělat to, co je správné. Přináší nám svěží přístup vůči Bohu, sobě samým a životu obecně.“1
Když úspěšně dokončíme proces pokání, výsledkem je uzdravení, úleva a štěstí. Dorothy J. R. Whiteová napsala:
Pohleďte na slzy – tečou na povrchu,
a přesto očišťují vnitřek.2
Pán nás naléhavě žádá, s láskou, a snaží se nás přesvědčit, abychom činili pokání, protože nás chce uzdravit. Trpěl v těle i v duchu, aby zaplatil trest za naše hříchy, činíme-li pokání. Vysvětluje:
„Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání;
Ale jestliže nebudou činiti pokání, musejí trpěti stejně jako já;
Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –
Nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.
Pročež, přikazuji ti opět, abys činil pokání.“ (NaS 19:16–20.)
Kéž bychom činili pokání nyní, obrátili se k Pánu a byli uzdraveni.
Marnotratný syn se pokorně vrátil k otci a řekl mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.“ (Lukáš 15:21.) Jeho otec ho rád přijal domů. Stejně tak nás náš Nebeský Otec přijímá, když činíme pokání.
Návrat marnotratného syna, James Tissot