Pozdní poslušnost
„Je to moje stará známá a toto není schůzka“, říkal jsem si. Tak proč mě Duch neustále varoval, že bych tam neměl být?
Během studia na vysoké škole jsem byl požehnán náročnou stáží ve městě daleko od domova. Nedaleko bydlela má stará známá, a přestože jsme nesdíleli tutéž víru, naše rozdíly nám nebránili v tom, abychom se trochu přátelili.
Když jsem Madeline (jméno bylo změněno) poznal, oba jsme pracovali s další mladou ženou, která byla skvělým příkladem Svaté posledních dnů. Pamatuji si, jak mě Duch upozorňoval na drobné rozdíly mezi oběma mladými ženami a vysvětloval, jak malá rozhodnutí mohou udat směr dalšímu životu. Tato duchovní vnuknutí jsem si pamatoval i v následujících letech.
Když jsme na sebe s Madeline po pár letech opět narazili, naplánovali jsme si, že se setkáme. Když ten večer nadešel, překvapivě jsem znervózněl. Jel jsem za ní vlakem, a jak jsme se blížili k městu, ozval se mi v mysli i v srdci hlas, který říkal: „Máš chodit na schůzky jen s těmi, kteří dodržují vysoká měřítka.“
„Tohle není schůzka,“ pomyslel jsem si. „Jen se setkám se starou známou.“ Duch varování opakoval a naléhal na mě, až jsem si uvědomil, že opravdu máme schůzku a začal jsem o současných měřítkách a způsobu života své známé přemýšlet. „Ví, že jsem členem Církve,“ ospravedlňoval jsem si danou situaci. „Zná má měřítka, a tak to nebude problém.“
Začal jsem však uvažovat o tom, zdali ony „drobné rozdíly“, kterých jsem si všiml již dříve, nezpůsobily, že se naše cesty rozešly víc, než jsem čekal. Následoval jsem proto nabádání Ducha a zavolal jsem jí, abych schůzku zrušil. Měl jsem strach, abych ji neurazil. Jak mohu vysvětlit duchovní nabádání někomu, kdo si není vědom poslání Ducha Svatého?
Vysvětlil jsem jí, že mám problém s jednou z aktivit, které jsme si naplánovali, a doufal jsem, že to bude dostatečným důvodem pro zrušení schůzky. Madeline byla zklamaná a navrhla plán změnit. Mně se ulevilo a se změnou jsem souhlasil, protože jsem si říkal: „Možná, že mě Duch varoval právě před touto aktivitou.“ Avšak úzkost, kterou jsem pociťoval, mi zůstala.
Toho večera jsme se dobře bavili, ale čas od času mi Duch dal vědět, že předchozí varování bylo důležité. Zpočátku se vše zdálo v pořádku, ale jak se večer odvíjel, tak bylo stále jasnější, že zatímco jsme snad oba začínali v podobném prostředí, tak každý směřoval úplně jinam. Naše měřítka byla odlišná – i v těch malých věcech. Když si objednala víno, vysvětlil jsem jí, že bych za alkohol raději neplatil. Respektovala mé přání a zaplatila za ně sama.
Duchovní úzkost, kterou jsem pociťoval, se v průběhu večera stupňovala. Když jsme dojídali, seděl jsem jako na jehlách, připravený odejít, protože jsem věděl, že již brzy odjede poslední vlak a já jsem žil příliš daleko na to, abych jel taxíkem. Madeline věděla, co mě trápí, a tak řekla, že mohu přespat u ní. Teď už mě Duch vůbec neopouštěl a potvrdil mi to, co už jsem věděl – přespání nepřipadá v úvahu.
Když jsem ji doprovázel domů, snažil jsem se vypadat klidně. „Jsi si jistý, že nechceš zůstat?,“ zeptala se. Byl jsem si jistý. Nenaléhala na mě ani mě nepřemlouvala, ale Duch tiše promluvil zvukem jasnějším než hřmot hromu. Ten vlak mi nesmí ujet!
Počkal jsem, dokud nezašla dovnitř, a pak jsem utíkal ze všech sil, abych se na nádraží dostal včas. Musel jsem přitom myslet na Josefa, který utíkal před pokušením v Egyptě (viz Genesis 39:7–12).
Když přemýšlím o tom, co se toho večera přihodilo, pociťuji jak strach, tak vděčnost: strach z toho, co by se bývalo mohlo přihodit, a vděčnost za společenství Ducha Svatého. Duch promluvil, a přestože jsem měl uposlechnout dříve, jsem rád, že jsem nakonec poslechl.
Je zjevné, že můj pohled na události oné noci nebyl zdaleka tak jasný jako pohled Pánův. Izaiáš zaznamenal:
„Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.
Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ (Izaiáš 55:8–9.)
Některá rozhodnutí v životě učiníme rychle a rychle na ně i zapomeneme. Jsou však i rozhodnutí, která s sebou nesou ponaučení, jež bychom nikdy zapomenout neměli. Jsem nesmírně vděčný za poznání, že když dbáme nabádání Ducha Svatého – a když tak činíme hned – dokážeme se snáze udržet na cestě, kterou nám Ježíš Kristus určil.
Ilustrace Jeff Ward