Prostředník Ježíš Kristus
Převzato z „The Mediator“, Ensign, May 1977, 54–56.
Ježíš Kristus, náš Prostředník, za nás platí cenu, kterou my nejsme schopni zaplatit, abychom se mohli vrátit k našemu Nebeskému Otci a žít s Ním.
Dovolte mi, abych vám vyprávěl jeden příběh – podobenství.
Byl jednou jeden člověk, který si něco velmi přál. Zdálo se mu, že je to důležitější než cokoli jiného v jeho životě. Aby si splnil své přání, velice se zadlužil.
Byl varován před tak velkým dluhem, a zejména před svým věřitelem, od kterého si peníze půjčil. Ale zdálo se mu, že mít to, po čem touží, právě nyní, je nanejvýš důležité. Byl si jist, že dluh dokáže později splatit.
A tak podepsal smlouvu. Někdy v budoucnu dluh splatí. Příliš se o to nestaral, protože datum splatnosti se zdálo velmi daleko. Nyní měl to, co chtěl, a to bylo pro něho důležité.
Na svého věřitele ovšem nikdy zcela nezapomněl a tu a tam něco splatil a myslel si, že den zúčtování [den, kdy bude muset splatit celou částku] třeba ve skutečnosti ani nepřijde.
Spravedlnost nebo milosrdenství?
Ale jak je tomu vždy, ten den přišel, a smlouva měla být naplněna. Dluh však nebyl plně uhrazen. Objevil se věřitel a domáhal se plného splacení.
Teprve teď si dlužník uvědomil, že jeho věřitel má nejenom moc zabavit mu vše, co má, ale že má také moc uvrhnout ho do vězení.
„Nemohu vám zaplatit, protože na to nemám,“ přiznal se.
„Potom,“ řekl věřitel, „vám zabavíme majetek a vy půjdete do vězení. Souhlasil jste s tím. Bylo to vaše rozhodnutí. Podepsal jste smlouvu, a její platnost musí být nyní vynucena.“
„Nemůžete mi prodloužit lhůtu nebo mi dluh prominout?“ prosil dlužník. „Zařiďte nějak, abych si ponechal to, co mám, a abych nemusel jít do vězení. Jistě věříte v milosrdenství. Což mi neprojevíte milosrdenství?“
Věřitel odpověděl: „Milosrdenství je vždy jednostranné. Poslouží pouze vám. Když vám prokážu milosrdenství, nedostanu zaplaceno. Požaduji spravedlnost. Věříte ve spravedlnost?“
„Věřil jsem ve spravedlnost, když jsem podepisoval smlouvu,“ řekl dlužník. „Tehdy byla na mé straně, protože jsem si myslel, že mě ochrání. Tehdy jsem milosrdenství nepotřeboval, a ani jsem si nepomyslel, že ho budu někdy potřebovat.“
„Spravedlnost vyžaduje, abyste splatil smlouvou stanovenou částku, nebo si odpykal trest,“ odpověděl věřitel. „Tak to stanoví zákon. Souhlasil jste s ním, a tak to musí být. Milosrdenství nemůže okrádat spravedlnost.“
A tak stáli proti sobě – jeden prosazoval spravedlnost a druhý naléhavě prosil o milosrdenství. Nikdo nemohl být uspokojen, leda na úkor druhého.
„Neodpustíte-li dluh, neprojevíte milosrdenství,“ prosil dlužník.
„Odpustím-li, neprojeví se spravedlnost,“ zněla odpověď.
Zdálo se, že ani jeden zákon nemohl být zcela uspokojen. Jsou to dva věčné ideály, které si zdánlivě vzájemně protiřečí. Cožpak není možné, aby byla plně uspokojena spravedlnost, a také milosrdenství?
Je to možné! Zákon spravedlnosti může být plně uspokojen a milosrdenství může být plně poskytnuto – ale vyžaduje to někoho dalšího. A tak se to stalo i tentokrát.
Jeho Prostředník
Dlužník měl přítele. Ten přišel na pomoc. Dobře dlužníka znal. Považoval za pošetilé, že se dostal do takových nesnází. Nicméně mu chtěl pomoci, protože ho měl rád. Vstoupil mezi ně, obrátil se k věřiteli a učinil tuto nabídku: „Zaplatím dluh, pokud vyvážete dlužníka ze smlouvy, aby si tak mohl ponechat majetek a nemusel jít do vězení.“
Když věřitel zvažoval nabídku, prostředník dodal: „Požadoval jste spravedlnost. Ačkoli vám nemůže zaplatit, udělám to já. To bude pro vás spravedlivé a nemůžete žádat nic víc. To by nebylo spravedlivé.“
A tak věřitel souhlasil.
Prostředník se potom obrátil k dlužníkovi. „Zaplatím-li tvůj dluh, přijmeš mne za svého věřitele?“
„Ó ano, ano,“ volal dlužník. „Zachránil jsi mne před vězením a prokázal jsi mi milosrdenství.“
„Potom,“ řekl tento dobrodinec [člověk, který pomáhá], „budeš dluh splácet mně a já určím podmínky. Nebude to snadné, ale bude to možné. Zajistím, abys to zvládl. Nemusíš jít do vězení.“
A tak se stalo, že věřiteli bylo plně zaplaceno. Bylo s ním jednáno spravedlivě. Žádná smlouva nebyla porušena. Dlužníkovi bylo na druhou stranu projeveno milosrdenství. Oba zákony byly dodrženy. Protože se našel prostředník, spravedlnost dostala vše, co požadovala, a milosrdenství bylo zcela uspokojeno.
Náš Prostředník
Každý z nás žije svým způsobem na duchovní dluh. Jednoho dne bude tento účet uzavřen a bude požadováno vyrovnání. Jakkoli lhostejně na věc pohlížíme nyní, až přijde den, kdy nám bude hrozit zabavování, budeme se s neklidným zoufalstvím ohlížet po někom, po komkoli, kdo by nám pomohl.
A podle věčného zákona nemůžeme získat milosrdenství, leda by se našel někdo, kdo by byl ochoten i schopen náš dluh převzít, zaplatit cenu a určit podmínky našeho vykoupení.
Pokud není prostředník, pokud nemáme přítele, musí na nás nutně padnout plná váha spravedlnosti. Bude od nás vyžadována plná náhrada za každý přestupek, jakkoli malý nebo jakkoli závažný, až do posledního groše.
Vězte ale toto – Pravda, slavná pravda, prohlašuje, že takový prostředník existuje. „Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš.“ (1. Timoteovi 2:5.) Skrze Něj může každý z nás obdržet plné milosrdenství, aniž by byl porušen věčný zákon spravedlnosti.
Milosrdenství neobdržíme automaticky. Obdržíme ho skrze smlouvu s Ním. Obdržíme ho za Jeho velkorysých podmínek, k nimž zcela nutně patří křest ponořením na odpuštění hříchů.
Veškeré lidstvo může být ochraňováno zákonem spravedlnosti a současně může být každému člověku poskytnuto vykupující a uzdravující požehnání milosrdenství.
Ilustrace Dan Burr