Klasika na téma z evangelia
Očišťující moc Getseman
Bruce R. McConkie se narodil 29. července 1915 v Michiganu v USA. 6. října 1946 mu byla vyjádřena podpora do První rady Sedmdesáti a 12. října 1972 byl vysvěcen apoštolem. Zemřel 19. dubna 1985 v Salt Lake City v Utahu. Tento proslov pronesl na generální konferenci 6. dubna 1985.
Mám pocit, a zdá se, že Duch s tím souhlasí, že nejdůležitější naukou, o které mohu mluvit, je smírná oběť Pána Ježíše Krista, a nejmocnější svědectví, které mohu vydat, je svědectví o této oběti.
Ze všech událostí, které se kdy staly nebo stanou od Stvoření až po všechny věky nekončící věčnosti, je Jeho Usmíření událostí nanejvýš mimořádnou.
Je nejvyšším skutkem dobra a milosti, který pouze bůh mohl vykonat. Díky tomu se všechny náležitosti a podmínky Otcova věčného plánu spasení staly účinnými.
Díky tomu je uskutečněna nesmrtelnost a věčný život člověka. Díky tomu jsou všichni lidé spaseni ze smrti a zachráněni před peklem, ďáblem a nekonečnými mukami.
A díky tomu všichni, kteří věří nádhernému evangeliu Božímu a jsou ho poslušni, všichni, kteří jsou pravdiví a věrní a překonávají svět, všichni, kteří trpí pro Krista a Jeho slovo, všichni, kteří jsou ukázňováni a bičováni ve věci Toho, jehož jsme – všichni se stanou takovými, jakými je jejich Tvůrce, a budou s Ním sedět na Jeho trůnu a vládnout s Ním na věky ve věčné slávě.
Když budu mluvit o těchto úžasných věcech, budu používat svá vlastní slova, i když si můžete myslet, že to jsou slova písem, slova promlouvaná jinými apoštoly a proroky.
Pravdou je, že je dříve pronášeli jiní, ale nyní jsou má, neboť Svatý Duch Boží mi dosvědčil, že jsou pravdivá, a nyní je to tak, jako bych já byl tím prvním, komu je Pán zjevil. A já jsem tedy slyšel Jeho hlas a znám Jeho slova.
V zahradě getsemanské
Před dvěma tisíci lety bylo za hradbami Jeruzaléma příjemné místo v zahradě, která se nazývala Getsemany, kam se Ježíš a Jeho nejbližší přátelé uchylovali do ústraní, aby tam přemítali a modlili se.
Tam Ježíš učil své učedníky naukám království, a oni všichni rozmlouvali s Tím, kdo je Otcem nás všech, v Jehož službách pracovali a od Něhož měli k této službě pověření.
Toto posvátné místo, podobně jako Eden, kde žil Adam, podobně jako Sinaj, odkud Jehova dával své zákony, podobně jako Kalvárie, kde Syn Boží dal svůj život jako výkupné za mnohé, toto svaté místo je tím místem, kde bezhříšný Syn Věčného Otce vzal na sebe, pod podmínkou pokání, hříchy všech lidí.
Neznáme plný význam toho, co Kristus vykonal v Getsemanech, nedokážeme to vyjádřit, a žádná smrtelná mysl to nedokáže pochopit.
Víme, že potil krůpěje krve z každého póru, když pil kal z onoho kalicha hořkosti, který mu Jeho Otec dal.
Víme, že trpěl jak v těle, tak v duchu, více než může člověk vytrpět, aniž by mu to přivodilo smrt.
Víme, že určitým způsobem, pro nás nepochopitelným, Jeho utrpení uspokojilo požadavky spravedlnosti, vykoupilo kajícné duše z bolestí a trestů hříchu a učinilo milosrdenství dostupným pro ty, kteří věří v Jeho svaté jméno.
Víme, že padl tváří k zemi, když bolesti a agonie nekonečného břemene způsobily, že se chvěl a přál si, aby nemusel pít onen hořký kalich.
Víme, že anděl sestoupil z dvorany slávy, aby Ho posiloval v Jeho utrpení, a domníváme se, že to byl mocný Michal, který nejprve padl, aby smrtelný člověk mohl být.
Do té míry, jak to můžeme posoudit, tato neskonalá agonie – toto s ničím neporovnatelné utrpení – trvalo asi tři nebo čtyři hodiny.
Jeho uvěznění, soud a bičování
Poté – Jeho tělo bylo v té chvíli zbaveno veškeré síly – stanul tváří v tvář Jidášovi a dalším vtěleným ďáblům, někteří z nich byli přímo ze samotného sanhedrinu; a byl odveden, s provazem kolem krku, jako obyčejný zločinec, aby byl souzen arcizločinci, kteří jako Židé seděli na Aronově stolci a kteří jako Římané vykonávali císařovu moc.
Předvedli Ho k Annášovi, ke Kaifášovi, k Pilátovi, k Heródovi a zpět k Pilátovi. Obviňovali Ho, zlořečili Mu a bili Ho. Jejich odporné sliny Mu stékaly po tvářích, zatímco strašné rány nadále oslabovaly Jeho bolestí naplněné tělo.
Zlostné rány třtinou Mu dopadaly na záda. Když Mu trnová koruna probodla chvějící se obočí, stékala Mu po tvářích krev.
Ale k tomu ke všemu byl bičován, bičován 40 ranami bez jedné, bičován bičem s mnoha řemínky, do nichž byly vpleteny ostré kosti a nasekané kousky kovu.
Mnozí zemřeli jen po bičování samotném, ale On po utrpení způsobeném bičováním vstal, aby mohl zemřít potupnou smrtí na krutém kříži Kalvárie.
Poté nesl svůj vlastní kříž, dokud se nezhroutil pod jeho váhou, a kvůli bolesti a narůstající agonii z toho všeho.
Na kříži
Nakonec na kopci zvaném Kalvárie – bylo to opět za hradbami Jeruzaléma – zatímco bezmocní učedníci hleděli na agonii blížící se smrti a pociťovali ji ve svém vlastním těle, římští vojáci Ho položili na kříž.
Velkými palicemi prorazily železné hřeby skrze Jeho chodidla, ruce a zápěstí. Vpravdě On byl raněn pro naše přestupky a potřen pro naše nepravosti.
Poté byl kříž pozdvižen, aby Ho všichni mohli vidět, aby na Něj mohli zírat, zlořečit Mu a vysmívat se Mu. Dělali to, s odpornou zlomyslností, po dobu tří hodin, od 9 hodin do poledne.
Potom obloha ztemněla. Temnota pokrývala zem po dobu tří hodin, stejně jako tomu bylo mezi Nefity. Strhla se mocná bouře, jako by samotný Bůh přírody byl v agonii.
A On skutečně byl, neboť zatímco visel na kříži další tři hodiny, od poledne do 3 hodin, neskonalá agonie a nelítostné bolesti Getseman se opakovaly.
A nakonec, když si smírná agonie vybrala svou daň – když vítězství bylo dosaženo, když Syn Boží naplnil vůli svého Otce ve všech věcech – poté řekl: „Dokonánoť jest“ (Jan 19:30) a dobrovolně vypustil ducha.
V duchovním světě
Když Ho pokoj a útěcha milosrdné smrti vysvobodily z bolestí a útrap smrtelnosti, vstoupil do ráje Božího.
Když učinil svou duši obětí za hřích, byl připraven uvidět své símě, v souladu se slovy o Mesiášovi.
Ti, mezi něž patří všichni svatí proroci a věrní Svatí všech věků; ti, mezi něž patří všichni, kteří na sebe vzali Jeho jméno a kteří jsou skrze Něj duchovně zrozeni, se stali Jeho syny a Jeho dcerami, stejně jako my; tito všichni byli shromážděni v duchovním světě, aby tam spatřili Jeho tvář a uslyšeli Jeho hlas.
Asi po 38 nebo 40 hodinách – třetího dne podle toho, jak měří čas Židé – náš požehnaný Pán přišel k Arimatiejskému hrobu, do kterého předtím Jozef z Arimatie a Nikodém uložili Jeho částečně balzamované tělo.
Jeho Vzkříšení
Poté, způsobem pro nás nepochopitelným, přijal ono tělo, které ještě nebylo porušeno, a povstal v onu nádhernou nesmrtelnost, která Ho učinila takovým, jako je Jeho vzkříšený Otec.
Poté přijal veškerou moc na nebi i na zemi, obdržel věčné oslavení, ukázal se Marii Magdaléně a mnohým dalším, a vystoupil do nebe, aby tam usedl na pravici Boha Otce Všemohoucího a aby vládl na věky ve věčné slávě.
Jeho povstání ze smrti třetího dne korunovalo Usmíření. Opět, způsobem pro nás nepochopitelným, účinek Jeho Vzkříšení přechází na veškeré lidstvo, takže všichni budou z hrobu vzkříšeni.
Tak jako Adam přinesl smrt, stejně tak Kristus přinesl život; tak jako je Adam otcem smrtelnosti, stejně tak je Kristus otcem nesmrtelnosti.
A bez obojího, smrtelnosti a nesmrtelnosti, se člověk nemůže dopracovat ke svému spasení a vystoupit do oněch výšin nad oblohou, kde přebývají bohové a andělé na věky ve věčné slávě.
Poznání Usmíření
Kristovo Usmíření je tou nejzákladnější naukou evangelia, a tou nejméně pochopenou naukou ze všech našich zjevených pravd.
Mnozí z nás mají povrchní poznání a spoléhají se na Pána a Jeho dobrotivost, že se o nás postará a provede nás zkouškami a nebezpečenstvími života.
Ale jestliže máme mít takovou víru jako Enoch a Eliáš, musíme věřit tomu, čemu věřili oni, vědět to, co věděli oni, a žít tak, jak žili oni.
Rád bych vás vyzval k tomu, abyste se připojili ke mně při získávání důkladného a jasného poznání Usmíření.
Musíme odložit filosofie lidí a moudrost moudrých a naslouchat tomu Duchu, který nám byl dán, aby nás vedl k veškeré pravdě.
Musíme bádat v písmech, přijímat je jako mysl a vůli a hlas Páně a skutečnou moc Boží ke spasení.
Když čteme, přemítáme a modlíme se, vytane nám na mysli obraz tří zahrad Božích – zahrady Eden, zahrady Getsemany a zahrady s prázdným hrobem, kde se Ježíš ukázal Marii Magdaléně.
Stvoření, Pád a Usmíření
V Edenu uvidíme všechny věci stvořené v rajském stavu – bez smrti, bez plození, bez zkoušek, které by nám pomáhaly získávat zkušenosti.
Dojdeme k poznání, že toto stvoření, nyní člověku neznámé, bylo jediným způsobem, jak umožnit Pád.
Pak uvidíme Adama a Evu, prvního muže a první ženu, jak sestupují ze svého stavu nesmrtelnosti a rajské slávy, aby se stali prvními, kteří mají na zemi smrtelné tělo.
Smrtelnost, stejně jako plození a smrt, vstoupí do světa. A kvůli přestupku začne zkušební stav, v němž procházíme utrpením a zkouškami.
Potom v Getsemanech uvidíme Syna Božího, jak vykupuje člověka z časné a duchovní smrti, které na nás přišly v důsledku Pádu.
A nakonec, před prázdným hrobem, poznáme, že Kristus, náš Pán, rozlomil pouta smrti a stojí na věky jako vítěz nad hrobem.
A tak Stvoření je otcem Pádu; a Pádem přišla smrtelnost a smrt; a skrze Krista přišla nesmrtelnost a věčný život.
Kdyby nebylo pádu Adama, jímž přichází smrt, nemohlo by být Usmíření Krista, jímž přichází život.
Jeho smírná krev
A nyní, pokud jde o toto dokonalé Usmíření uskutečněné prolitím krve Boží – svědčím o tom, že se odehrálo v Getsemanech a na Golgotě, a pokud jde o Ježíše Krista, svědčím o tom, že on je Syn žijícího Boha a že byl ukřižován pro hříchy světa. On je náš Pán, náš Bůh a náš Král. Toto vím sám za sebe, nezávisle na jakékoli jiné osobě.
Jsem jedním z Jeho svědků, a nadchází den, kdy se dotknu stop po hřebech na Jeho rukou a na Jeho nohou a budu skrápět Jeho nohy svými slzami.
Avšak tehdy nebudu vědět o nic lépe, než vím nyní, že On je Boží Všemohoucí Syn, že On je náš Spasitel a Vykupitel a že spasení přichází v Jeho usmiřující krvi a skrze ni, a žádným jiným způsobem.
Bože dej, aby každý z nás mohl kráčet ve světle, jako je Bůh, náš Otec, ve světle, aby nás, podle příslibů, krev Ježíše Krista, Jeho Syna, očistila od všech hříchů.
Detail z obrazu NE MÁ VŮLE, ALE TVÁ STAŇ SE, Harry Anderson © Pacific Press Publishing
Detail z obrazu NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠ, Carl Heinrich Bloch, použito se svolením Národního historického muzea ve Frederiksborgu v Hillerødu v Dánsku